Přídavná jména: pravopis, koncovky

Dobrý den, vítám vás u další lekce češtiny vašeho přípravného kurzu k přijímačkám. Dnes se budeme dále věnovat přídavným jménům. Měli byste před sebou mít připravené tyto materiály, do kterých si budete vypracovávat cvičení společně se mnou. Zopakujme si, že podstatná jména jsou názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů, zatímco přídavná jména vyjadřují jejich vlastnosti. Zase si řekneme pár příkladů: takže třeba vysoký muž, hladový pes, cizí telefon, velká odvaha, celodenní plavba a třeba opravdové přátelství. Přídavnými jmény také vyjadřujeme, kdo co vlastní. Takže například maminčina kniha nebo Jirkovo studium. Přídavná jména odpovídají na tři otázky, a to jaký?, který? a čí?. Tak zase nějaký příklad. Třeba jaký ptáček? Zvědavý ptáček. Nebo který vchod? Vedlejší vchod. A nebo čí kolo? Tatínkovo kolo. A jaké máme vlastně druhy přídavných jmen? Tak říkejte se mnou, máme tvrdá, měkká a přivlastňovací. Přídavná jména přivlastňovací poznáme podle otázky čí?. Tedy například otcův kabát nebo matčin bratr. Pro rozlišení, zda je přídavné jméno buď měkké, nebo tvrdé (což potřebujeme pro určení správného i/y v koncovce), dáme ho do všech tří rodů a pozorujeme koncovku. Například tedy veselý pes. Řeknu si veselý muž, veselá žena a veselé dítě. Tedy vím, mám tady tři různé koncovky, takže to bude přídavné jméno tvrdé. Nebo například včelí med. Dáme si to zase do rodů: včelí muž, včelí žena i včelí dítě. Tedy víme, koncovka se nemění, tedy to musí být přídavné jméno měkké. V cvičení jedna tedy určete rod, číslo, pád a vzor přídavných jmen, která ve větách podtrhněte. A podle čeho určujeme ten rod, číslo a pád? Je to jednoduché. Podle podstatného jména. Samozřejmě tedy podle toho podstatného jména, ke kterému patří to přídavné jméno. Je to proto, že přídavné jméno i podstatné jméno, které k sobě patří, se spolu shodují v pádě, v čísle, v rodě i v životnosti. Ovšem vzor, jak už víme, mají přídavná jména buď mladý, jarní, otcův, nebo matčin. Takovéto podobné cvičení jsme již zkoušeli v minulých lekcích, a proto vás poprosím, abyste si video pozastavili a zkusili si toto cvičení vyplnit sami. Tak, máte hotovo? Dobrá, pojďme na první větu: Omlouvám se za pozdní příchod. Zde jsme poznali přídavné jméno pozdní, jelikož se ptáme: jaký příchod? Pozdní příchod. Jako první si určíme rod. Podíváme se proto na podstatné jméno, ke kterému pozdní patří, tedy příchod. Víme, že příchod je to "ten příchod", tedy to musí být rod mužský. A životnost zjistíme: 1. pád kdo, co? Příchod. A 4. pád vidím koho, co? Příchod. Tedy to bude mužský neživotný. Další máme číslo. Je to ten jeden příchod, tedy to musí být číslo jednotné. Další budeme určovat pád, a to si tedy řekneme: omlouvám se za koho, za co? Tedy to musí být 4. pád. A jako poslední budeme určovat vzor. Vzor tedy určíme tak, že si vezmeme přídavné jméno pozdní a řekneme si: pozdní muž, pozdní žena, pozdní dítě. A vidíme, koncovka se nemění, tedy to musí být vzor jarní, jelikož je to přídavné jméno měkké. Pil jsi někdy kozí mléko? Ptáme se: jaké mléko? Kozí. Tedy přídavné jméno bude kozí. Jako první bude rod: je to "to mléko", tedy rod střední. Číslo bude "to mléko", stále tedy jednotné. Pád bude: pil jsi někdy koho, co? Tedy pád čtvrtý. A vzor bude zase: kozí muž, kozí žena, kozí dítě. Koncovka se nemění, tedy to musí být přídavné jméno měkké, tedy vzor jarní. Další věta: Šel na výlet se svými veselými psy. Zde bude přídavné jméno veselými, jelikož se ptáme: se svými jakými psy? Veselými. Rod bude mužský, jelikož je to "ten pes" nebo "ti psi". A životnost zase určíme: 1. pád kdo, co? Pes. A 4. pád vidím koho, co? Psa. Koncovka se mění, tedy to musí být rod mužský životný. Číslo bude samozřejmě množné, jelikož jsou to "ti psi". A pád bude: šel na výlet s kým, s čím? Se svými veselými psy. Tedy 7. pád. A vzor bude, zase si řekneme: veselý muž, veselá žena, veselé dítě. Koncovka se tedy mění, tedy to musí být přídavné jméno tvrdé, vzor musí být mladý. Poslední větu si prosím zkontrolujte podle řešení. A pojďme už rovnou na cvičení 2. Najděte ve větách přídavná jména přivlastňovací a určete jejich pád, číslo a rod. Tady musíme opravdu dávat pozor, jelikož u přídavných jmen přivlastňovacích se také řídíme tím podstatným jménem, ke kterému patří. Spoustě lidem se to třeba plete, že vidí nějaké to přídavné jméno přivlastňovací, řeknou si: "Ha, to pochází od nějakého podstatného jména, třeba mužského," a hned řeknou, že to musí být rod mužský. Tak to ale není. Vždy se řídíme tím podstatným jménem, ke kterému to přídavné jméno patří. Pojďme si udělat jen jeden příklad společně: Vždycky věřím otcovu úsudku. Zde se tedy u rodu řídíme tím úsudkem, ano? Ne podle toho otce. Tedy úsudek bude "ten", tedy to musí být rod mužský. Toto samozřejmě platí i u pádů a čísla, ovšem většině lidem se to plete hlavně u toho rodu. Přestože se u tohoto ten rod shoduje, životnost se tady neshoduje. Takže "ten úsudek", tak zjistíme, že je neživotný. Zatímco otec je životný. Jenomže otcův je přídavné jméno, proto se neřídíme jím. Řídíme se tím podstatným jménem, proto to musí být rod mužský neživotný. Pojďme nyní ještě určit pád: zde bude "vždy věřím komu, čemu?", otcovu úsudku, tedy 3. pád. A číslo, jelikož je to "ten úsudek", tak to bude číslo jednotné. Vzor u těchto přídavných jmen přivlastňovacích neurčujeme. Protože je toto opravdu těžké téma, pojďme si spolu udělat ještě jednu větu. Mám rád Smetanovu hudbu. Tak jako první máme určit pád. Mám rád koho, co? Smetanovu hudbu. To bude 4. pád. Číslo je to "ta hudba", tedy číslo jednotné. A teď ten rod, pozor, řídíme se tím podstatným jménem, tedy "ta hudba", tedy to musí být rod ženský. Ano? Tak a to je ta druhá věta, takže zbytek vás poprosím, abyste si vypracovali a zkontrolovali sami podle řešení. U třetího cvičení se budeme zabývat přídavnými jmény vzniklými z podstatných jmen. Jako máme: Dvořák – Dvořákova opera, Petr – Petrovy knihy, Praha – pražský policista, Evropa – evropský stát a tak dále. A proč se tedy některá tato přídavná jména píší s velkým počátečním písmenem? Zkuste se nad tím chvíli zamyslet. Pomůže vám u toho zeptat se buď otázkou čí? (třeba čí opera? Dvořákova), nebo jaký? (tedy jaký policista? pražský policista). Zjistíme, že když se ptáme otázkou čí? a to přídavné jméno vychází z vlastního jména, bude tam velké písmeno. Ale pokud se ptáme jaký? nebo který?, a přestože to přídavné jméno vychází z nějakého vlastního jména, bude se tam psát malé písmeno. Je to takové češtinářské pravidlo, takže si pamatujeme, že pokud se na přídavné jméno ptáme otázkou jaký? nebo který?, bude tam v každém případě malé písmeno na začátku. Jedinou výjimkou v tomto pravidle jsou přídavná jména, která jsou součástí názvu. Tedy například Pražský hrad nebo Moravský kras. Obě tato přídavná jména jsou součástí názvu, tedy v Pražském hradě se musí napsat velké P na začátku a Moravský kras s velkým M na začátku. Pojďme se nyní podívat do tabulky, která je pod třetím cvičením. Přídavná jména přivlastňovací, která jsou tvořená z vlastních jmen osob, budeme vždy psát s velkým počátečním písmenem. Tedy například Pavlovo kolo. Ptáme se čí kolo? Pavlovo. Tedy tam bude velké P. A jak už jsem říkala, ostatní přídavná jména, tedy tvrdá a měkká, vždy píšeme s malým písmenem na začátku, i když jsou tvořená z podstatných jmen vlastních. Tedy například moravská tradice (jaká tradice? moravská – vidíme malé m) nebo berounské školy (které školy? berounské – zase malé b). Cvičení čtyři: Podtrhněte slovní spojení, ve kterých má být přídavné jméno s malým písmenem. Toto cvičení si zkuste vypracovat a na nějaké ty těžké příklady se za chviličku podíváme společně. Tak, máte vypracováno? Dobrá, pojďme se podívat na první případ: Jiráskovy spisy. Zde bude psáno velké J na začátku. Proč tomu tak je? Je to proto, že se ptáme čí spisy? Jiráskovy. Tedy už víme, že to bude přídavné jméno přivlastňovací a vychází z podstatného jména vlastního, tedy se tam musí psát velké písmeno. Pojďme skočit na předposlední v tomto řádku: moravské řeky. Zde se zeptáme: jaké řeky? Moravské. Tedy víme, že to bude buď přídavné jméno měkké, nebo tvrdé, to v tomto případě není důležité. Ale je důležité, že to není žádný oficiální název, tedy tam musí být malé m na začátku. U zeměpisných názvů obecně (v tomto případě u řek) poznáme to také tak, že moravských řek je mnoho. Není jenom jedna moravská řeka, ale je jich na Moravě hodně, tedy to není žádný konkrétní název. Další: olomoucká radnice. Ptáme se: jaká radnice? Bude to buď přídavné jméno měkké, nebo tvrdé, a přestože to vychází z podstatného jména vlastního, bude tam malé o, jelikož to není přídavné jméno přivlastňovací. Pythagorova věta. Ptáme se ne "jaká věta", ale čí věta? Tedy už vidíme, že Pythagorova bude přídavné jméno přivlastňovací. A vychází z vlastního jména Pythagoras, tedy to musí být velké P na začátku. Jednou přeskočíme a půjdeme na Martínkova čítanka. Tady budeme psát velké M ze dvou důvodů. Jeden důvod bude proto, že Martínkova čítanka už je název knihy. Ale druhý důvod by byl, že se ptáme čí čítanka? Martínkova. Tedy přídavné jméno přivlastňovací, které vychází z podstatného jména vlastního, takže by tam stejně bylo velké M. Zase skočíme, a to na Šemíkův skok. Ptáme se čí skok? Šemíkův. Určitě znáte koně Šemíka, a tedy tam bude velké Š. Zase přeskočíme, a to na Českou republiku. Česká republika je název, tedy Česká bude s velkým Č, ale republika bude s malým r, i to už jsme dělali v minulých lekcích. Je to proto, že republika není jediná, ale je jich několik. U dalšího musíme dávat pozor. Skočíme na Moravská Třebová, kterou najdete o dva řádky níže na konci řádku. U takovýchto případů doporučuji prostudovat si zeměpisnou mapu a znát některá větší sídla nebo města. Protože právě Moravská Třebová je název města na Moravě, tedy tam musí být velké M a velké T. Zase uděláme skok o dva řádky níže, tedy na poslední řádek. A podíváme se na pražský hotel a Pražský hrad. Jako první máme pražský hotel. Zeptáme se: jaký hotel? pražský. Víme už, že to bude buď přídavné jméno měkké, nebo tvrdé. Víme, že to není žádný oficiální název, tam bude malé p. Ale u toho Pražského hradu, přestože se to "pražské" nemění, tam bude velké P, jelikož je to oficiální název budovy. Tento Pražský hrad je pouze jeden, je unikátní, zatímco pražských hotelů je spousta. U přídavných jmen vzoru mladý některé koncovky v množném čísle měkčíme. Dáme si příklad: drahý přítel. Cítíme, že nemůžeme napsat "drahý přátelé" a ještě tam nakonec napsat měkké i, to prostě nejde. Řekneme: ti drazí přátelé. Další typická změkčování jsou u h, k a r. h se většinou mění na ž: hluchý pes -> v množném to budou hluší psi. k se často měkčí na c: velký kocour -> velcí kocouři. r se mění na ř: dobrý přítel -> dobří přátelé. Pozor také na změny přípon u přídavných jmen. Například italský zpěvák -> italští zpěváci. Další typická přípona -cký se mění na -čtí: pardubický hokejista -> pardubičtí hokejisté. Stejně tak se někdy mění -čký na -čcí: maličký chlapec -> maličcí chlapci. Pojďme si toto zkusit u cvičení 5, kde budeme převádět daná spojení do množného čísla. Část cvičení si zkusíme společně a zbytek si potom vypracujete sami a zkontrolujete podle řešení. starý muž -> staří muži (r se mění na ř) ubohý chlapec -> ubozí chlapci (h se mění na z) maličký králíček -> maličcí králíčci mořský orel -> mořští orli dětský lékař -> dětští lékaři indický vědec -> indičtí vědci husitský bojovník -> husitští bojovníci Nyní se spolu podíváme na velmi důležité téma. Toto téma je také poněkud obtížné a je vyjádřeno v tabulce pod pátým cvičením. Budeme se dívat na koncovky -ovi s měkkým i, nebo -ovy s ypsilonem. Tady je opravdu podstatné, abyste rozlišili podstatné jméno od jména přídavného. Pokud to bude podstatné jméno, v koncovce -ovi se bude psát měkké i. Na takovéto podstatné jméno se nemůžeme zeptat otázkou čí?. Řekneme si třeba "o Karlovi". Ptáme se "o kom, o čem?", nemůžeme se ptát čí?. Je tam tedy koncovka -ovi. Pokud je to přídavné jméno přivlastňovací, ptáme se na něj čí?. Tam může být jak -ovi s měkkým i, tak -ovy s tvrdým y. Toto poznáme podle toho, že si tam dosadíme vzor matčin. Ukažme si to: "Karlovi bratři". Dosadíme si: "matčini bratři". Tady už vidíme, že v Karlovi musí být měkké i na konci. Ale třeba: "Přišly k nám Karlovy sestry." Opět si tam dáme vzor matčin: "Přišly k nám ty matčiny sestry." Takže musí být Karlovy s tvrdým y. Jde o to, že pokud v textu někde najdete například slovo pánovi/y a máte vybrat, jaké má být na konci, musíte správně rozhodnout, zda se jedná o podstatné jméno, nebo o přídavné jméno. A to nám potom dále pomůže s určením koncovky. Toto trénujeme právě v šestém cvičení, kde máme rozhodovat, kdy se jedná o podstatné jméno a kdy o přídavné jméno. Pojďme se spolu podívat na první řádek. Vrať Petrovi jeho knihy. Zde se neptáme "čí?", ale ptáme se "vrať komu, čemu?". Vidíme, že toto bude podstatné jméno. Petrovy knihy se nám velmi líbily. Tady už vidíme tu návaznost "Petrovy knihy" a ptáme se čí knihy? Petrovy. Tedy vidíme, že to bude přídavné jméno přivlastňovací. Jsem asi po tatínkovi. Zde to tatínkovi k ničemu nepatří, nemůžeme se zeptat čí?. Můžeme si říct "po kom, po čem?", ale vidíme, že je to podstatné jméno. Zbytek cvičení si prosím dodělejte sami a zkontrolujte podle řešení. A zkuste přitom také sledovat, jak se v těchto slovech mění to koncové i/y. To také vidíme i v tom prvním řádku, který jsme dělali společně. V první větě je to podstatné jméno, tedy měkké i na konci (koncovka -ovi). Stejně tak je to i v té poslední větě: "jsem asi po tatínkovi" – je to podstatné jméno, tedy koncovka -ovi s měkkým i. Ale uprostřed, ty Petrovy knihy, tam bude tvrdé y na konci, jelikož si řekneme "ty matčiny knihy", tedy Petrovy musí být s tvrdým y. V sedmém cvičení budeme doplňovat správné písmeno. Zase si uděláme společně první řádek a zbytek cvičení si vypracujete sami. Pavel je tmavovlasý chlapec. Určíme si: tmavovlasý, tmavovlasá, tmavovlasé. Vidíme, že to bude přídavné jméno tvrdé, tedy vzor mladý. Dosadíme si to tam: Pavel je mladý chlapec, tedy tmavovlasý bude s tvrdým y na konci. Nevidomí lidé se poznají podle bílé hole. Zase si řekneme: nevidomý, nevidomá, nevidomé. Vzor zde bude mladý, jelikož je to přídavné jméno tvrdé. Řekneme si: "ti mladí lidé". Slyšíme tam to měkké i na konci, tedy nevidomí bude psáno takto. A ještě nám tam chybí u té bílé holi, "to bílé" (myšleno ypsilon/měkké i) – tam bude samozřejmě měkké i. To už jsou nezvyklá znamení. Řekneme si: nezvyklý, nezvyklá, nezvyklé. Vzhledem k tomu, že je to "to znamení", tak v množném čísle musí být "ta mladá znamení", takže nezvyklá znamení. Zbytek cvičení si tedy pečlivě vypracujte a dosazujte si tam vzory. V průběhu cvičení také narazíte na slovo žluklý. Nevím, jestli víte, co to znamená, zkuste si tipnout. Znamená to zkažený. Další máme osmé cvičení. Z podstatných jmen v závorce utvořte přídavná jména přivlastňovací. Toto cvičení si prosím vypracujte sami a na některé těžší případy se za chviličku podíváme společně. Tady nám hodně pomůže, že jsme se ptali čí?. Například v tom prvním: čí střela? Jágrova střela. Také si k tomu přidejte vzor, buď otcův, nebo matčin. Tady v tom případě to bude "otcova střela", stejně jako Jágrova střela. Další věta: Nic se nemůže srovnávat se... a teď čí moudrostí? Dáme si tam vzor matčin: s matčinou moudrostí. Tedy se stařenčinou moudrostí. Uděláme skok na šestou větu. Do čích sítí? Řekneme si radši "do matčiných" (protože u "otcových" bychom nevěděli, jaké i/y psát). Tedy "do matčiných sítí" -> do rybářových sítí (s tvrdým y). Zase skočíme, a to na osmičku. Všichni byli seznámeni s čími plány? Zase, u "s otcovými" bychom nevěděli i/y, takže řekneme "s matčinými plány" -> "s ředitelovými plány". Zbytek cvičení si prosím zkontrolujte podle řešení. Na stejném principu vyplňte cvičení 9: Doplňte správné koncovky přídavných jmen přivlastňovacích. Pojďme si společně vyplnit první řádek. U tohoto cvičení nám pomůže si vždy říct buď "ti", nebo "ty". Vzpomínal na učitelovy žáky. Řekneme si: vzpomínal na "ty matčiny žáky". Tedy to bude tvrdé y. Standovi rodiče k nám nepřijedou. Řekneme si: "ti matčini rodiče". Tedy tam musí být měkké i. Přinesl jsem kosti pro Karlovy psy. Karlovy bude zase pro "ty matčiny psy", tedy Karlovy bude s tvrdým y na konci. Zbytek cvičení si prosím vyplňte sami a zase si to zkontrolujte podle řešení. Nyní skočíme na desáté cvičení: Utvořte přídavná jména v 1. pádě čísla jednotného a v 1. pádě čísla množného. Pojďme se podívat na vzor: (Krkonoše) návštěvník -> krkonošský návštěvník a krkonošští návštěvníci. Pozor na začáteční písmena, tato budou malá, jelikož jsou to vždy buď přídavná jména měkká, nebo tvrdá, tedy tam vždy musí být malá písmena. Pojďme spolu udělat první tři řádky. (Praha) student -> pražský student a pražští studenti. (Francie) turista -> francouzský turista a francouzští turisté. (Teplice) fotbalista -> teplický fotbalista a tepličtí fotbalisté. Zbytek cvičení si prosím vyplňte a zkontrolujte podle řešení. V další části materiálu najdete testové úlohy, které pro vás byly připraveny ve formátu přijímacích zkoušek. Proto vás poprosím, abyste si tyto testové úlohy vypracovali sami za úkol. Jediné co, připomeneme si, co to je próza, poezie a drama, což využijete hned v prvním cvičení. Próza je jakýkoliv neveršovaný text. Poezie je jakýkoliv veršovaný text (už samotný verš je totiž jeden řádek básně). Drama je divadelní hra. Tímto se s vámi dnes loučím a budu se na vás těšit u další lekce.