Video-lekce: Zájmena, číslovky, práce s textem

Dobrý den, vítám vás u jedenácté lekce. Dnes začneme zájmeny. Pojďme na to. Co jsou to zájmena? Zájmena jsou slova, která náleží mezi ohebné slovní druhy, znamená to, že je můžeme skloňovat. Neoznačují přímo název osoby, věci nebo vlastnosti, pouze zastupují podstatná jména či přídavná jména, nebo na ně ukazují. U zájmen určujeme druh, pád, číslo, u některých rod. Jaké druhy zájmen rozlišujeme? Rozlišujeme zájmena osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná. Zájmena osobní označují první, druhou nebo třetí osobu. Zájmena osobní určitě znáte: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona. A mezi zájmena osobní řadíme zvratné zájmeno se a si. Zájmena přivlastňovací. Tato zájmena přivlastňují první, druhé nebo třetí osobě. Znamená to, že něco někomu patří, něco něčí je. Můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zájmeno svůj. Zájmena ukazovací. Ukazují na určitou osobu, zvíře, věc, vlastnost. Ten, ta, to, ti, ty, tento, tato, toto a tak dále. A mezi zájmena ukazovací se řadí i zájmeno sám. Zájmena tázací. Těmito zájmeny se ptáme na osobu, zvíře, věc nebo vlastnost. Zájmena tázací stojí na začátku věty tázací. Kdo, co, jaký, který, čí. Kdo to byl? Co se stalo? Jaký je dnes den? Zájmena vztažná na první pohled jsou stejná jako zájmena tázací: kdo, co, jaký, který, čí a přidá se sem ještě zájmeno jenž. Ovšem tato zájmena spojují věty v souvětí. Nevím, kdo to byl. Nevím, co se stalo. Nevím, jaký je dnes den. Zájmena neurčitá. Tato zájmena blíže neurčují, o kom nebo o čem je řeč, nebo to naznačují velmi obecně. Zájmena neurčitá vznikají ze zájmen tázacích předponami ně-, lec-, kde-, leda-, málo- a příponami -koli nebo -koliv. Například někdo, něco, něčí, nějaký, kdosi, cosi, čísi, jakýsi, leckdo, leccos, kdokoliv, kdekdo. Patří sem také zájmena každý a všechen. Zájmena záporná, poslední druh zájmen, popírají existenci osoby, zvířete, věci nebo vlastnosti. Pět zájmen záporných: nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný. Na úvod jsme si řekli, co to jsou zájmena a jaké druhy zájmen rozlišujeme a dále se pojďme podívat, jak budeme se zájmeny pracovat v praxi. Pojďme si zájmena vyzkoušet na větách. Pojďme si vyzkoušet vyhledávání zájmen a určovat jejich druh. Cvičení 1.1 bude vaše samostatná práce, což znamená, že za chvíli vypnete video, vypracujete cvičení 1.1 a vaše řešení zkontrolujete s řešením, které máte připojeno k dnešní lekci. Já vás upozorním na první souvětí. To kotě, které k nám stále chodí, není naše. Výraz které. Výraz které v tomto souvětí není spojka. Hovoříme o něm jako o spojovacím výrazu, ale nejedná se o spojku, jedná se o zájmeno a konkrétně o zájmeno vztažné, protože připojuje větu vedlejší k větě hlavní. Tak tedy vypněte video, vypracujte cvičení 1.1 a řešení zkontrolujte s řešením, které máte připojeno v dnešní lekci. Tak co, našli jste ve větách, našli jste v souvětích všechna zájmena? Dokázali jste zájmena přiřadit k danému druhu zájmen? Já věřím, že ano. A my se pojďme spolu podívat dál na cvičení 1.2. Budeme v podstatě dělat totéž. Budeme rozdělovat zájmena podle jednotlivých druhů. Tak toto cvičení si uděláme společně. Takže cvičení 1.2. Rozdělte zájmena podle jednotlivých druhů. Zájmeno tentýž. Určete druh zájmena. Tentýž. Tentýž chlapec. Tentýž muž. Tentýž, tatáž, totéž, zájmeno ukazovací. Pokud jste určili tentýž jako ukazovací zájmeno, určili jste dobře. Zájmeno mně. Mně. Kdo, co? Já. Mně. Je to zájmeno já v nějakém pádu, takže zájmeno osobní. Jemu. Jemu se to nelíbí. Opět dejte si zájmeno do prvního pádu. Kdo, co? On. Nelíbí se to jemu, takže zájmeno osobní. Naši. Tak tady jste snad neváhali: naši přátelé, naši rodiče, zájmeno přivlastňovací. Někteří. Někteří lidé, někteří spolužáci, někteří lvi, někteří. Zájmeno někteří. Nedokážeme přesně určit, o koho se jedná, takže zájmeno neurčité. Čemu. Popřemýšlejte, kam zařadíte, do jakého druhu, zájmeno čemu. Toto zájmeno jsme vytrhli z kontextu. Nevím, čemu se divíš. Čemu se divíš? Takže až podle toho, v jaké větě, popřípadě v jakém souvětí by se objevilo, tak určíme, zda se jedná o zájmeno tázací nebo zájmeno vztažné. Tázací nebo vztažné. Sami. Sám. Nezapomeňte na to, že zájmeno sám je zájmeno ukazovací. Cokoliv. Dokážu určit, co je to cokoliv? Nedokážu, takže cokoliv, zájmeno neurčité. Všichni. Všichni se tam sešli. Nedokážu přesně určit, kdo se tam sešel, všichni, zájmeno neurčité. Něj. Díval se na něj. Nebo bez něj by to nešlo. Takže kdo, co? On. Něj, zájmeno osobní. Lecos pro tebe udělám. Lecos nespecifikuju, přesně nedokážu určit co. Zájmeno neurčité. Nijaká. Nikdo, nic, ničí, nijaký, žádný. Pět zájmen záporných. Tobě. Dám to tobě. Není to přivlastňovací zájmeno. Pozor, nepleťte si tento tvar se zájmenem přivlastňovacím. Tobě je zájmeno osobní. Čísi. Čísi. Zájmeno neurčité. Nevím čí. Čísi? Nevím čí. Pokud byste chtěli toto zájmeno určit i jako přivlastňovací, čísi pes přiběhl, ano, můžete, protože toto zájmeno lze určit jako neurčité i jako přivlastňovací. Ve školské praxi spíš se určuje jako neurčité, nedokážeme určit, komu patří. Něco, zájmeno něco, něco, zájmeno neurčité. Onen, ukážeme si. Onen muž, zájmeno ukazovací. Tím, určitý druh zájmena, tím, zájmeno ukazovací. S tím člověkem. Lecčím, lecčím, leccos, leckdo, zájmeno neurčité. Jenž, tak tady toto zájmeno je jasné, to je zájmeno vztažné, toto zájmeno připojuje větu vedlejší k větě hlavní. Nijaký, měli jsme hned vedle v prostředním sloupci, nějaká, nijaký, zájmeno záporné. Týmiž. Sešel jsem se s týmiž lidmi. Týmiž, ukážu si na ně, ukazuji na ty lidi, takže je to zájmeno ukazovací. Zájmeno jež, určete druh zájmena. Tvar jež jsme neměli uvedený v přehledu zájmen, ale přesto patří mezi jeden z druhů zájmen. Jedná se o zájmeno vztažné. Zájmeno vztažné a konkrétně toto zájmeno použijeme v rodě středním, v rodě ženském čísla jednotného, v rodě ženském, v rodě středním a v rodě mužském neživotném čísla množného. Skloňování bezrodých zájmen. Co to jsou bezrodá zájmena? Bezrodá zájmena jsou taková zájmena, u nichž nelze určit rod. Týká se to zájmen já, ty, my, vy, se. V tabulce máte přehled těchto bezrodých zájmen a přehled skloňování těchto bezrodých zájmen. My se budeme zabývat zájmenem já, jen vás ještě upozorním na to, že zájmeno se nemá tvar pro první pád. Zájmeno já. Bude se nám jednat o pravopis mě a mně ve druhém a čtvrtém pádě a třetím a šestém pádě. Pojďme se tedy podívat na to, jak rozeznáme, kdy psát mě a kdy psát mně. Tvary zájmena já. Můžete si zapamatovat, že ve druhém a ve čtvrtém pádě je tvar mě, krátký tvar mě jako tě. Ve třetím a v šestém pádě je tvar mně jako tobě, takže mně delší, což znamená mně, tobě, delší tvar jako mně, a mě, tě, kratší tvar jako mě. Nebo si můžete zapamatovat, že ve 2. a 4. pádu píšeme mě, ve 3. a 6. pádu píšeme mně. Další pomůcka, kterou já používám, je nahradit to zájmeno za chlapecké jméno. Používáme jméno Kuba. Pojďme si to ukázat na modelové větě. Mě se to netýká. Mě nahradím Kuby. Mě se to netýká, Kuby se to netýká. Kuby, toto slovo má dvě slabiky. Ku-by, dvě slabiky. Použijeme tedy dvě písmena, mě. Slyšeli o mně, slyšeli o Ku-bo-vi, tři slabiky, tři písmena, mně. Takže tady máte návod, jak si ujasnit pravopis mě, mně u bezrodého zájmena já. Co se týká tvaru zájmena já ve třetím pádě, tak ve třetím pádě jsou dva tvary: mně a mi. Ve všech případech, ve všech větách můžete užít tvar mně. Po předložce píšeme tvar mně, nikoli mi. Bavili se o mně, nikoli bavili se o mi. Na začátku věty nebo při důrazu používáme tvar mně, nikoli mi. Mně se to nelíbí, nikoli mi se to nelíbí. V ostatních případech, pokud není v té větě důraz, můžeme použít tvar mi. Ve druhém a ve čtvrtém pádu máme také dva tvary: mě, mne, mě, mne. Oba dva tyto tvary jsou rovnocenné, ale v hovoru se tvar mne nepoužívá. Má spíše knižní charakter, takže dáváme přednost tvaru mě. Pojďme si pravopis mě, mně vyzkoušet v praxi na cvičení 1.3. Doplňte tvary zájmena já, kde je to možné, použijte oba tvary. Věta číslo jedna. Mě nic nebolí. Tak zájmeno mě nahradíme za Kubu. Kubu nic nebolí, mě nic nebolí. Dvě slabiky, dvě písmena, takže mě. Mě nic nebolí. Ve druhém a ve čtvrtém pádě jsou rovnocené tvary mě a mne. Mne nic nebolí. Oba dva tvary můžeme použít, přičemž tvar mne má knižnější charakter. V hovorové mluvě dáváme přednost tvaru mě. Nepřibližuj se ke mně. Nepřibližuj se ke Kubovi. Nepřibližuj se ke mně. Což znamená tři slabiky, tři písmena. Ke Kubovi, ke mně. Mně. Nemůžeme použít tvar mi, i když jsme ve třetím pádě, protože to spojení se zájmenem mně máme tady ve spojení s předložkou. Po předložce musíme použít delší tvar. Neboj se mě. Neboj se koho, čeho? Druhý pád. Neboj se Kuby. Neboj se mě. Neboj se mě, neboj se mne. Oba dva tvary jsou rovnocenné. V pravopisu bude mě. Tvá pochvala pro mě moc znamená. Tvá pochvala pro Kubu moc znamená. Dvě slabiky, dvě písmena. Takže tvá pochvala pro mě, pro Kubu a taky samozřejmě pro mne. Oba dva tvary jsou rovnocenné. Neposmívali se mně. Neposmívali se Kubovi. Tři slabiky, tři písmena. A neposmívali se mi, tady můžeme použít oba dva tvary, mně i mi. Jednak protože na tom mi nemáme použit důraz, nestojí na začátku věty, ani nestojí po předložce. Neposmívali se mně, neposmívali se mi. Mně můžete použít v každém případě. Ptal se, jak se mně daří, jak se mi daří. Ptal se, jak se daří Kubovi. Mně i mi. Obě dvě možnosti jsou správné a platí to samé, co u věty číslo pět. Mě se nikdo neptal. Kuby se nikdo neptal. Kuby, dvě písmena, dvě slabiky, takže Kuby, mě, a samozřejmě i varianta mne se nikdo neptal. O mně se nikdo nebavil, věta číslo 8. Nebavil se nikdo o Kubovi. Kubovi, tři slabiky, tři písmena, takže o mně se nikdo nebavil. Varianta o mi se nikdo nebavil, jednak určitě cítíte, že to nejde logicky dohromady a nemůžeme tu variantu mi použít proto, protože máme spojení s předložkou. Takže o mně se nikdo nebavil. Zbývající věty budou vaše samostatná práce a vaše řešení můžete zkontrolovat s řešením, které máte připojeno v dnešní lekci. Pojďme se dále podívat na spojení sebou a s sebou. Jaký je rozdíl mezi psaním sebou a s sebou? Sebou použijete ve spojení se slovesy označujícími pohyby, které dělá původce svým tělem. Takže ve spojení hýbat sebou, mrskat sebou, házet sebou. Sebou použijete také v ustálených spojeních, jako například být jistý sám sebou, být překvapen sám sebou, rozumí se samo sebou. S sebou použijete ve spojeních jako nést s sebou nebo jídlo s sebou, vzít si s sebou. To je v případech, kdy chceme říci, kdy chceme vyjádřit, že se sloveso týká původce děje a s ním ještě nějaké další věci. Například jedeme na výlet a s sebou si vezmeme svačinu. Svačinu si vezmeme s sebou. Na výlet jedeme my plus svačina. Toto je důležité vědět hlavně v případech, kdy hledáte v textu pravopisné chyby nebo kdy zaškrtáváte, zda je v dané větě pravopisná chyba nebo zda je pravopisně napsaná ta věta správně, popřípadě špatně. Takže pozor na to, nezapomeňte rozlišit s sebou a sebou. Cvičení 1.4 je velmi jednoduché, proto bude vaše samostatná práce. Vy si za chvíli vypnete video, cvičení 1.4 vypracujete a správnost řešení zkontrolujete s řešením, které máte připojeno v dnešní lekci. Tak vypněte video a vypracujete cvičení 1.4. Pojďme se teď podívat na zájmena on, ona, ono, ten, náš, váš, rodová zájmena, tedy zájmena, u kterých určíme rod. V tabulkách máte přehled skloňování těchto zájmen. Mně se bude jednat hlavně o některé jevy, ve kterých se často chybuje. První jev je takový, že po předložkách je na začátku tvaru zájmen on, ona, ono místo j- souhláska n-, ň- ve výslovnosti. Například bez něho, bez ní. Druhou důležitou věcí, a na co si musíte dát pozor, je to, že u jednotného čísla ženského rodu je nutné dát si pozor na správnou délku samohlásky i. Tady si pomůžete ukazovacím zájmenem ta. O té, s ní, jí. Takže když slyšíte v ukazovacím zájmenu délku té samohlásky é, o té, tak bude dlouhá i ta samohláska v zájmenu ona. O té, o ní nebo jí. S tou, tady taky to tou považujeme za délku, takže tou, s tou, s kým, čím, s ní nebo s jí, dlouhé í. Ale naopak, vidím tu, vidím ji, vidím ni. Tam bude samohláska krátká. Proč to říkám? Říkám to, protože občas v textech, v nichž hledáte pravopisnou chybu, je právě zaměněná délka samohlásky u zájmena ona. Totéž se bude týkat skloňování zájmen ten, náš, váš. Tak tady vás upozorním opět na rod ženský, druhý pád, čtvrtý pád, sedmý pád a na třetí pád vlastně v množném čísle ve všech rodech. Opět tady bude platit to, že si musíte dát pozor na správnou délku samohlásky i. Pomáháme si zájmeny ten, ta, to a platí to, co jsme si řekli v rodě ženském. Když slyšíte délku samohlásky, píšete dlouhé i. Když slyšíte tu samohlásku krátce v těch ukazovacích zájmenech ten, ta, to, píšete i krátké. Takže například o té naší babičce. O té pomůže vám délka samohlásky é. Pádem ve slově naší píšete dlouhé i. Vidím tu naši babičku, tu krátké u, krátké i v zájmenu. S tou naší, tou délka, naší dlouhé i, těm našim, krátká výslovnost, takže i bude krátké. Tím naším autem, tím délka v ukazovacím zájmenu, naším bude dlouhé i. Takže ještě jednou, pozor na správnou délku samohlásky i/í. Pomáhejte si tvary ten, ta, to. Pojďme si to zrovna vyzkoušet na cvičení 1.5. Budeme doplňovat tvary náš, váš v daném pádě. Takže můžete doplnit buď náš, nebo váš, nebo oba dva tvary. S naší, vaší maminkou nebo naší, vaší maminkou. Čím si pomůžete? Pomůžete si ukazovacím zájmenem ta. S tou naší, vaší maminkou. Slyšíte délku, takže í v zájmenu náš, váš bude dlouhé. S tou naší, vaší maminkou. Bez našich nebo naších rad, vašich nebo vaších rad. Opět si pomůžete ukazovacím zájmenem. Bez těch, slyšíte krátké e, je tam krátká samohláska, takže bez těch vašich, bez těch našich rad. Takže tady pozor na princip, hlavně to platí u úloh, u úkolů, ve kterých budete hledat a určovat pravopisné chyby. K rodičům. K našim rodičům nebo k naším rodičům. K vašim rodičům nebo k vaším rodičům. Opět si pomožte ukazovacím zájmenem ti, takže k těm našim, k těm vašim rodičům. V těm výslovnosti krátká samohláska, v zájmenu náš, váš bude krátké i. Na naše, vaše střecha, na tu naši, na tu vaši střechu. Takže tu krátké u, naši, vaši potom bude s krátkou samohláskou i. Takže na naši, na vaši střechu. Před naším, vaším domem nebo naším, vaším domem. Opět si pomožte ukazovacím zájmenem. Ten dům, před tím naším, vaším domem. Tím, slyšíte tu délku v tom ukazovacím zájmenu ten, takže tím naším, tím vaším domem. Nad hlavami. Tak, a už už jste doplnili. Nad těmi hlavami, takže nad našimi, vašimi hlavami. Krátké i, nebude nad našými, ani ne nad našemi hlavami. Nad naším stavením, vaším stavením nebo naším stavením, vaším stavením. Opět si můžete pomoci ukazovacím zájmenem. To stavení, nad tím naším, tím vaším stavením. Délka samohlásky dlouhá. Zbytek cvičení 1.5 dopracujete samostatně, což znamená, že za chvíli vypnete video, dopracujete cvičení 1.5, pro zpětnou kontrolu tentokrát použijete řešení a až budete mít vypracováno, zkontrolujete tedy s řešením a pustíte si pokračování lekce. Takže vypněte video a dopracujte cvičení 1.5. Já doufám, že jste si poradili se zájmeny ten, náš, váš, naši, vaši, naší, vaší s délkou samohlásek. Toto cvičení jsem zařadila proto, abyste si dávali pozor na to, když například opravujete v textu pravopisné chyby, že jedna z těch chyb může být i záměna délky samohlásky v zájmenech ona nebo náš, váš. Pojďme dál, pojďme na cvičení 1.6. Doplňte tvary jejich nebo její. Tady si opět musíme dávat pozor na význam a na to, zda použijeme jednotné číslo či množné číslo. Tak zkuste se mnou doplnit. Lípy voněly a v jejich korunách bzučely včely. Lípy voněly, použijeme množné číslo, lípy voněly, jsou jejich koruny, takže v jejich korunách bzučely včely. Vyslechla zprávu a v jejích očích se objevil strach. Čí jsou oči? Oči jsou její. Takže vyslechla zprávu a v jejích očích se objevil strach. Mám rád celé dílo Boženy Němcové, ale ze všech jejích spisů mám nejraději Babičku. Čí jsou to spisy? Její spisy, takže ze všech jejích spisů mám nejraději Babičku. Kdybyste použili zájmeno jejich spisů, tak už mluvíte o spisech nejméně dvou lidí. Václav si lehl pod jabloň a hleděl do jejích větví. Tak je jabloň, čí jsou ty větve? Její. Takže Václav hleděl do jejích větví. Pozorovali jsme vlaštovky a obdivovali jejich obratný let. Tak tady to je jednoduché. Pozorovali jsme vlaštovky a obdivovali čí let? Jejich obratný let. Šestka. Občas jsme zavítali do Prahy a toulal se po jejích ulicích. Tak, Praha, čí jsou ty ulice? Její. Takže po jejích ulicích a krásných zákoutích. Sedm. Dítě běželo k mamince, protože se v jejích rukou cítilo bezpečně. Čí jsou ty ruce? Matčiny jsou její, takže se v jejích rukou cítilo bezpečně. Cvičení 1.7. Doplňte zájmena sám a samý. Toto cvičení bude vaše samostatná práce. Za chvíli tedy vypnete video, vypracujete cvičení a pro zpětnou kontrolu si video pustíte. Já vás jen poprosím, abyste se nedívali do rámečku, který máte uvedený dole pod tímto cvičením. Zkuste nejdřív pracovat samostatně, pak si pravidla vysvětlíme. Takže vypněte video a vypracujete cvičení 1.7. Než se pustíme do kontroly, pojďme si říci, co nám říkají pravidla o psaní měkkého nebo tvrdého i ve zájmeně sám/sami. Slova sami s měkkým i a s tvrdým y jsou tvary množného čísla. Zda napíšeme měkké i nebo tvrdé y, závisí na kontextu věty. Platí, že, a teď v podstatě, když to zjednodušíme, platí úplně stejná pravidla jako při shodě přísudku s podmětem. Zájmeno sám. V mužském životném rodě má tvar prvního pádu množného čísla sami. Chlapci sami. Chlapci šli. V přísudku napíšete měkké i, sami, taktéž po m v tom zájmenu sám napíšete měkké i. Zájmeno sám v mužském neživotném rodě má tvar prvního pádu množného čísla samy s y po m. Domy samy. Domy spadly samy. Spadly byste napsali s tvrdým y, samy, protože je to rod mužský neživotný, taky musíte po m napsat tvrdé y. Zájmeno sama v rodě ženském má tvar prvního pádu množného čísla samy. Dívky samy, ženy samy. Dívky šly samy, šly s tvrdým y, samy po m bude také tvrdé y. Pozor na slova: děti samy s tvrdým y po m, jako ty děti samy, rodiče sami, lidé sami, koně sami, ti rodiče, ti lidé, ti koně, tady si můžeme pomoci ukazovacím zájmenem, po m se bude psát měkké i v zájmenu sám, sami. Koťata sama, podstatné jméno rodu středního, množného čísla, zakončení bude na a. Pojďme se tedy podívat, jaká slova, v jakých tvarech jste doplnili v jednotlivých větách. Jednička. Bratři zůstali sami doma. Tak, bratři sami, bratři podstatné jméno rodu mužského životného, ve zájmeně sám, sami, bude měkké i po m. Jabloně byly samý květ. Tady jste museli použít zájmeno samý a při zdůvodnění jste si museli pomoci přídavným jménem podle vzoru mladý. Jabloně byly mladý květ, jabloně byly samý květ s y. Trojka. Děti krájely houby, které samy nasbíraly. Děti samy nasbíraly. V přísudku v tomto souvětí bude tvrdé y po l, takže i ve zájmeně samy musí být tvrdé y po m. Lidé často škodí sami sobě s měkkým i po m. Lidé často škodí sami sobě. Takže lidé, ti lidé, škodí sami sobě s měkkým i po m. Zabýval se samými užitečnými věcmi. Zabýval se samými jako mladými užitečnými věcmi. Mladý, samý, tvrdé y, a to -mi, mladými, samými, bude vždy měkké. To druhé i bude vždy měkké. Krávy se pásly samy. Rod ženský v prvním pádě množného čísla bude y ve zájmenu sám/samy. Koně šli sami s měkkým i po m, ti koně. Bylo slyšet samý smích. Samý jako mladý. S tvrdým y. Bylo slyšet samý smích. Stěny byly ozdobeny samými krásnými obrazy. Samými jako mladými. Už jsme tady to spojení jednou měli ve větě číslo 5. Takže samými krásnými obrazy. Samými mladými obrazy. Vystoupili jsme na samý vrchol hory. Samý, mladý vrchol hory. Sotva se kuřata vylíhnou, dovedou si, teď pozor, nikoli sami, ale sama vyhledat potravu. Ta kuřata sama. Zakončení musí být na a. Chlapci a dívky, co jste napsali tady? Chlapci a dívky sami s měkkým i po m uklidili tělocvičnu. Dáváme přednost, stejně jako ve shodě přísudku s podmětem, dáváme přednost rodu mužskému životnému. My sami jsme se báli. Tady nevím, kdo je podmětem, takže ve zájmenu sám, sami bude měkké i po m. Poslední cvičení z této kapitoly je cvičení 1.8. Najděte v textu chyby ve tvarech zájmen. Toto cvičení vypracujete samostatně a vaše řešení zkontrolujete s řešením, které máte uvedeno v dnešní lekci. V další části dnešní lekce se podíváme na to, co jsou to číslovky a jaké druhy číslovek rozlišujeme. Jistě si pamatujete, jistě znáte a jistě víte, že číslovky jsou slova, která určují počet, pořadí nebo udávají, kolikrát se něco vyskytuje. Rozlišujeme číslovky určité a neurčité. Číslovky určité vyjadřují přesný počet. Lze je vyjádřit číslicemi. Deset, první, jedenkrát. Číslovky neurčité nevyjadřují přesný počet. Nelze je vyjádřit číslicemi. Mnoho, několikátý, kolikero. Pojďme se teď podívat, jaké druhy číslovek rozlišujeme. Rozlišujeme číslovky základní, řadové, druhové a násobné. Číslovky základní odpovídají na otázku kolik. Opět je můžeme rozlišit na určité a neurčité. Určité – jeden, dva, tři, sto, tisíc, milion, miliarda. Neurčité – kolik, tolik, několik, málo, mnoho. Odpovídají tedy na otázku kolik. Několikačlenné základní číslovky píšeme zvlášť. 21 napíšeme jako dvě slova. Dvacet jedna, 130, sto třicet. Psát je můžeme také dohromady, když otočíme pořadí. Jednadvacet. Devětadevadesát. Pamatujte si, že správně píšeme: Je otevřeno od 12 hodin. Podívejte se prosím do tabulky. Od 12 hodin bez jakéhokoliv dodatku, například s pomlčkou. Takže ještě jednou. Je otevřeno od 12 hodin. Na rozdíl od zápisu špatného: je otevřeno od 12:-. Druhým typem číslovek jsou číslovky řadové. Odpovídají na otázku kolikátý, vyjadřují pořadí. Také můžeme určit řadové číslovky určité a neurčité. Určité: první, druhý, třetí, stý, tisící. Neurčité: několikátý, kolikátý, tolikátý. Důležitá informace, za řadovými číslovkami, které jsou napsány číslicemi, píšeme vždy tečku. Například 2. patro, 10. strana. Tečku nepíšeme za letopočtem, například rok 2021. Za datem ve zlomku, desátého první, psáno 10/1. A tečku nepíšeme, je-li číslice za podstatným jménem. Například strana 56, cvičení 12, na rozdíl od 56. strana, 12. cvičení. Takže ještě jednou, tečku nepíšeme, je-li číslice za podstatným jménem. Třetím druhem číslovek jsou číslovky druhové. Odpovídají na otázku kolikero, vyjadřují množství druhů. Určité číslovky: dvojí, dvoje, trojí, troje, patery. Neurčité: kolikero, tolikero, několikero. Dalším typem číslovek jsou číslovky násobné. Odpovídají na otázku kolikrát, kolikanásobný. Vyjadřují, kolikrát se něco vyskytuje, dělá nebo kolikrát se něco znásobilo. Opět mohou být číslovky násobné určité: jednou, dvakrát, dvojnásobný, stonásobný a neurčité: kolikrát, tolikrát, několikrát, mnohokrát. Pojďme do cvičení 2.1. Doplňte správnou číslovku v českých ustálených spojeních. Toto cvičení si vypracujete samostatně, zkusíte doplnit správnou číslovku do českých ustálených spojení a pro kontrolu si pustíte video. Takže vypněte video a doplňte správnou číslovku do českých ustálených spojení. Tak jak se vám podařilo tady toto cvičení na česká ustálená spojení a číslovky v nich? Pojďme se tady na to podívat. Věta číslo jedna. Když dva se perou, třetí se směje. Ustálené spojení dva. Být páté kolo u vozu. Být například nadbytečný. Ustálené spojení pod číslem 3. Devatero řemesel, desátá bída. Jak jste si poradili tady s tímto ustáleným spojením? Toto ustálené spojení není moc známé. Devatero řemesel, desátá bída. Čtyřka. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Zkuste popřemýšlet, kolikrát opakovaná lež se stává pravdou. Ustálené spojení nám říká, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Pětku určitě znáte. Dvakrát měř, jednou řež. Šestka taky není moc známá. Ve dvou rada, ve třech zrada. Sedmičku byste mohli znát. První vyhrání z kapsy vyhání. Ustálené spojení číslo osm: po obědě si dát dvacet. Znamená, že si jde odpočinout. Dá si 20 minut odpočinku. Devět. Mnoho povyku pro nic. A ustálené spojení pod číslem 10. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Cvičení 2.2. Určete druh číslovek. Toto cvičení bude taktéž vaše samostatná práce a vaše řešení si zkontrolujte s řešením, které máte připojeno k dnešní lekci. Jen vás upozorním na to, abyste určovali druh číslovek ve smyslu například: základní určitá, základní neurčitá. Takže cvičení 2.2, určete druh číslovek a vypněte video, cvičení vypracujte a úlohu zkontrolujte s řešením. My se společně podíváme na cvičení 2.3. Doplňte tečku tam, kam patří. Takže budeme doplňovat tečku za řadovou číslovku. Pojďme tedy na to. V soutěži jsem skončil na, určitě přečtete, třetím místě. Třetí je číslovka řadová. Za touto číslovkou musí být tečka. Za trojkou musí být tečka. Přečtěte si větu číslo 2. Koncert začíná v devatenáct hodin. V kolik hodin? V devatenáct. Toto není číslovka řadová. Za devatenáct tedy tečku psát nebudeme. Koncert začíná v 19 hodin. Porovnejte s větou číslo tři. Začátek divadelního představení byl o dvacáté hodině. Bude za dvacítkou tečka nebo nebude? Začátek divadelního představení byl o kolikáté hodině? 20. hodině. Hodina 20. je 20. v pořadí, za 20 tedy musíme napsat tečku. Začátek divadelního představení byl o 20. hodině. Čtyřka. Jsme teprve na 105. straně. Jsme teprve na kolikáté straně v pořadí? 105. Za číslem 105 musí být tečka, protože se jedná o číslovku řadovou. Jsme na 105. straně. Věta číslo 5. Teď vypracujeme cvičení 4 na straně 75 nahoře. Pozor na to, že tady před číslovkou stojí podstatné jméno cvičení. A my jsme si říkali v úvodu, že tečku nepíšeme, pokud se před číslovkou objeví podstatné jméno. Takže teď vypracujeme cvičení 4 na straně 75 nahoře. Tečka v této větě nebude žádná, kromě tedy té na konci věty. Šestka. Tatínek byl, a určitě jste doplnili, tatínek byl třetí ze čtyř dětí. Třetí v pořadí, řadová číslovka, za číslovkou 3 musíme napsat tečku. Třetí ze čtyř dětí, za čtyři už tečka nebude. Sejdeme se po šesté hodině. Po kolikáté, šesté hodině, číslovka řadová, musíme za šestkou napsat tečku, protože v sedm hodin musíme vyjet, za sedmičkou tečka nebude. Tak větný celek číslo 8. Naše škola byla založena před více než 60 lety. Před více než 60 lety, tady tečka nebude. U příležitosti 60. výročí, kolikátého výročí? 60. výročí, řadová číslovka. Jejího trvání sešlo se mnoho bývalých žáků. Devět. Právě teď běží, tak určitě jste doplnili, že právě teď běží desátá minuta třetí třetiny a obě dvě číslovky jsou číslovky řadové. Za desítkou i za trojkou musíme napsat tečku. Právě teď běží 10. minuta 3. třetiny. V sobotu v patnáct hodin mám důležitou schůzku. V 15 hodin, není to o patnácté hodině, o kolikáté je v pořadí, ale v 15 hodin, za 15 tečka nebude. Tisící návštěvník výstavy dostal upomínkový předmět. Bude za tisíc tečka nebo nebude? Kolikátý v pořadí je ten návštěvník? Tisící. Tady opět musíme napsat tečku, protože se jedná o číslovku řadovou. Úloha 2.4. Rozhodněte, zda následující skupiny slov obsahují pouze tvary číslovek. Popřemýšlejte o možnostech A, B, C, D a zakroužkujte, zda jednotlivé možnosti obsahují pouze číslovky či nikoli. Toto jednoduché cvičení bude vaše samostatná práce, takže za chviličku vypnete video, vypracujete cvičení a pro zpětnou kontrolu si video pustíte. Vypněte video a vypracujete cvičení 2.4. Tak, jak jste dopadli? Možnost A. Pátý, dvacet, pětka, devatero, první. Obsahuje tato skupina slov pouze tvary číslovek? Pokud jste dali, že neobsahuje, dali jste možnost ne, tak jste dali správně, protože tady tu řadu nám ruší slovo pětka. Pětka nepatří mezi číslovky, pětka patří mezi podstatná jména. Pětka bez pětky, jako žena bez ženy. Dvojka nebo béčko. Pětkrát, několikero, sedmý, tolik, dvanáct. Všechna tady tato slova jsou číslovky, takže možnost je pravdivá. Ano, skupina slov obsahuje pouze tvary číslovek. Céčko. Málo, dvoje, trojice, kolikanásobný, oba. Tak ano nebo ne. Obsahuje tady tato řada slov pouze tvary číslovek či nikoli? Pokud jste dali, že neobsahuje, tak jste dali správně, vaše odpověď je správná. Opět nám tady jedno slovo vadí a to je slovo trojice, stejně jako pětka bychom je řadili k podstatným jménům. A možnost D: tolikrát, stovka, desetkrát, osminásobný, osmý. Tak ani v této řadě se nevyskytují všechna slova, která by byla tvary číslovek. A tady nám vadí slovo stovka, stovka bez stovky, podstatné jméno. Skloňování základních číslovek. Jako první se podíváme na číslovky dva, oba, dvě, obě. Podívejte se teď prosím do tabulky na rod mužský, rod ženský, rod střední. Oba dva chlapci, obě dvě dívky, obě dvě koťata. Bez koho, čeho? Bez obou dvou chlapců, obou dvou dívek, obou dvou koťat. Pozor, správný tvar, jediný správný tvar: bez obou dvou ve všech třech rodech. Nikoli bez obouh dvouh. Tvar s -ch na konci je chybný tvar. Dám to komu, čemu? Oběma dvěma chlapcům, oběma dvěma dívkám, oběma dvěma koťatům. Nikoli oboum dvoum chlapcům, oboum dvoum dívkám, oboum dvoum koťatům. Takže tvary oboum dvoum taktéž jsou tvary chybné. Takže ve třetím pádě zakončení: dám to komu, čemu, oběma dvěma chlapcům, dívkám, koťatům. Čtvrtý pád: vidím koho, co, oba dva chlapce, obě dvě dívky, obě dvě koťata. Šestý pád, stejně jako druhý pád: o obou dvou chlapcích, o obou dvou dívkách, o obou dvou koťatech. Nikoli o obouh dvouh. Taktéž to svádí k tomu na konci těchto číslovek napsat písmeno ch a říct hlásku ch. Sedmý pád: s kým, s čím, s oběma dvěma chlapci, s oběma dvěma dívkami, s oběma dvěma koťaty. Opět pozor na zakončení sedmého pádu. Takže tvary oboum, dvoum, obouh, dvouh jsou tvary chybné. Číslovky tři a čtyři nerozlišují rod, skloňují se podle podstatného jména kost. Tři medvědi, sovy, kuřata, bez tří medvědů, sov, kuřat. Pozor na tvar třech, tady tento tvar je hovorový. Třem medvědům, sovám, kuřatům. Vidím koho, co, tři medvědy, sovy, kuřata. O třech medvědech, sovách, kuřatech. V šestém pádě už použijeme tvar třech, nikoli ve druhém pádě. A s kým, s čím, se třemi medvědy, sovami, se třemi kuřaty. Stejně číslovka čtyři. Čtyři medvědi, sovy, kuřata bez čtyř, nikoli čtyřech. O kom, o čem, dám to komu, čemu, čtyřem medvědům, sovám, kuřatům. Vidím koho, co, čtyři medvědy, čtyři sovy, čtyři kuřata. O kom, o čem, o čtyřech medvědech, o čtyřech sovách, o čtyřech kuřatech. Stejně jako u číslovky tři, tak v šestém pádě se vyskytuje tvar čtyřech. A s kým, s čím? Se čtyřmi medvědy, se čtyřmi sovami, se čtyřmi kuřaty. Takže pozor na druhý pád, tvary třech a čtyřech jsou tvary hovorové. Číslovky 5 až 99 nerozlišují rod, mají pouze dva tvary. Číslovky 10, 20, 30, 40 mají tvary deset i deseti, dvacet i dvaceti, třicet i třiceti, čtyřicet i čtyřiceti. Číslovky 100, 1000, milion, miliarda skloňujeme jako podstatná jména. Sto jako město, tisíc stroj, milion hrad, miliarda žena. Větný celek číslo jedna. Mluvila jsem o tom s jejími dvěma nejlepšími kamarádkami a ty jí s oběma problémy pomůžou. Tak pojďme dát všechny tady tyto tvary, všechna tato slova do správného pádu a do správného tvaru. Mluvila jsem, tak a teď přemýšlejte, mluvila jsem s kým, s čím? S jejími dvěma nejlepšími kamarádkami. S kým, čím, dvě, v sedmém pádě, takže s jejími dvěma, sedmý pád má zakončení na -ma, s jejími dvěma, s kým, s čím nejlepšími a s kým, s čím, s kamarádkami. Mluvila jsem o tom s jejími dvěma nejlepšími kamarádkami. A ty jí s oběma problémy pomůžou. Jí s kým, s čím? Pozor na tvar v sedmém pádě u číslovky oba. Pomůžou jí s kým, s čím? S oběma problémy. S kým, s čím? S oběma a s kým, s čím? S problémy. Takže ještě jednou, mluvila jsem o tom s jejími dvěma nejlepšími kamarádkami a ty jí s oběma problémy pomůžou. Dvojka: S těmi dvěma bychom si rádi promluvili. Tak pozor na tvar číslovky dva. Ti zůstane v sedmém pádě beze změny. Takže s kým, s čím? S těmi. A s kým, s čím? Dvěma. Pozor, nebude tam tvar s těma dvouma. Jediná správná možnost je s těmi dvěma bychom si rádi promluvili. Zbytek cvičení si vypracujete samostatně a vaše řešení zkontrolujete s řešením, které si pustíte až po vypracování tohoto cvičení 2.5. Takže vypněte video, vypracujete cvičení a video si pusťte pro zpětnou kontrolu. Trojka. Maminka ho pevně objala oběma pažemi. Tak pozor, objala ho kým, čím, obě v sedmém pádě. Objala ho oběma a paže zůstává podle skloňování rodu ženského, takže objala ho oběma pažemi. Nikoliv obouma pažemi, ale oběma pažemi. Kolik je 136 děleno dvěma? Tak tady pozor na zápis této číslovky. Každé slovo píšeme zvlášť. Kolik je sto třicet šest děleno, co jste napsali, dvouma nebo dvěma? Možná byste řekli, kolik je 136 děleno dvouma, ale tento tvar není správný, musíme použít tvar dvěma. Kolik je 136 děleno dvěma? Pětka. S těmi dvěma těžkými příklady si sami neporadíme. Tak opět pozor na tvary všech slov v sedmém pádě. Neporadíme si s kým, s čím? S těmi. Neporadíme si s kým, s čím? Máme číslovku dva a už víte, že v sedmém pádě je tvar dvěma. Takže neporadíme si s těmi dvěma těžkými příklady. Šestka. V obou botách měl kamínky. Kde měl kamínky? Kamínky měl v kom, v čem? V obou botách. Nikoli v obouh botách. Pokud jste napsali tvar s -ch na konci u číslovky oba, tak tento tvar je špatný. Sedmička. Koupili jsme si stůl se čtyřmi kovovými nohami. Pozor na číslovku čtyři. Nemá skloňování jako číslovka dva, oba, takže koupili jsme si stůl se čtyřmi kovovými, a určitě si pamatujete z lekce o podstatných jménech, že musíte doplnit tvar nohami, nikoli tvar nohama. Takže ještě jednou, číslovka čtyři nemá stejné skloňování jako číslovka dva, oba. Osmička. Mluvil ke dvěma stům lidí nebo lidem. Mluvil ke komu, čemu, mluvil ke dvěma stům lidí anebo lidem. Obě dvě možnosti jsou správné. Mluvil ke dvěma stům lidem, ke dvěma stům lidí. Devět. Míchal těmito třemi vařečkami. Takže pozor na zájmeno tyto. Míchal kým, čím? Těmito. Ale pozor na číslovku tři. Nikoliv třema, protože se neskloňuje jako dva, oba, ale míchal těmito třemi vařečkami. Deset. Mezi oběma městy jezdí vlak. Mezi kým, čím jezdí vlak? Vlak jezdí mezi oběma městy. Nikoli mezi obouma městy, pozor na tvar číslovky oba. Maminka šla na procházku s dvěma malými syny. Takže s kým, s čím se šla maminka na procházku? Opět jsme v sedmém pádě. Maminka šla na procházku s dvěma, nikoli dvouma. Pozor, dvouma je špatný tvar. Šla s dvěma a kým, s čím, malý, takže s kým, s čím, s malými. A synové s kým, s čím? Se dvěma malými syny. Takže zase pozor na tvar číslovky dva. Nikoliv s dvouma syny, ale s dvěma syny. Dvanáct. Do dvou oken bylo nutné koupit nové sklo. Sklo bylo nutné koupit do koho, čeho? Do dvou oken. Nikoliv do dvouh oken. Pozor opět na zakončení číslovky dva. Přivezla dárek oběma bratrům. Přivezla dárek komu, čemu? Oběma bratrům. Tak, měli jste tvar oběma bratrům nebo oboum bratrům? Nezapomeňte na to, že tvary oboum, dvoum, obouh, dvouh nejsou správné. Takže přivezla dárek komu, čemu? Oběma bratrům. Čtrnáct. Už jsem slyšel o tvých dvou sestrách. O kom, o čem, dvě sestry, takže slyšel jsem o dvou sestrách. Pozor opět, nesmíte dát do číslovky dva tvar s ch, o dvouh sestrách je tvar špatný. Na klávesnici píše dvěma prsty. Píše dvěma prsty nebo dvěma prsty, nebo dokonce dvěma prstama, dvěma prstama. Co jste napsali? Pokud jste napsali, že na klávesnici píše dvěma prsty, tak jste napsali správně. Takže pozor na tvar číslovky dva v sedmém pádě a pozor na správně vyskloňované podstatné jméno prst. Kvůli očkování se Jirka vyhnul oběma dvěma testům. Vyhnul se komu, čemu? Vyhnul se oběma dvěma testům. Takže pozor na číslovku dva, oba. Nikoliv vyhnul se oboum dvoum, tvary špatné, ale oběma dvěma. Oběma dvěma chlapcům byla vyslovena pochvala. Komu, čemu? Nikoliv oboum chlapcům. Pokud máte tvar oboum chlapcům, tak je tento tvar špatný. M na konci, ch na konci u číslovek dva, oba jsou špatné tvary. Takže pochvala byla vyslovena komu, čemu? Oběma dvěma chlapcům. Tak jak jste si poradili s číslovkami dva, oba? Jenom dávejte pozor na zakončení těchto číslovek. Pamatujte na to, že tvary oboum, dvoum, obouh, dvouh nejsou správné. Cvičení 2.6. Vyberte správnou možnost. V Londýně jsem byla už čtyřikrát. Nařeďte 10% roztok. Produkce masa se zvýšila o 12 %. Zkuste podtrhnout výraz, který je zapsaný správně. Já vám chviličku nechám na to, abyste si toto cvičení prošli samostatně a pak se na to podíváme společně. Takže cvičení 2.6, vyberte správnou možnost. Možnost A. V Londýně jsem byla už čtyřikrát dohromady nebo čtyřikrát zvlášť. Jediná správná možnost psaní slovíčka -krát s číslem je psaní dohromady. Že to je jedno slovo. Byla jsem 4krát. Takže výraz 4krát, pouze čtyřka, číslo a krát bez mezery. Nařeďte desetiprocentní. Co myslíte? Která možnost je správně? Opět si pomožte tím, zda říkáte jedno nebo dvě slova. Nařeďte desetiprocentní. Desetiprocentní jedno slovo, píšeme tady bez mezery. 10procentní roztok. A céčko. Produkce masa se zvýšila o 12 % bez mezery nebo 12 mezera a znak pro procenta. Takže co myslíte, která možnost je správně? Opět si pomožte tím, jak ten výraz vyslovíte. Produkce masa se zvýšila o dvanáct procent. Vyslovili jste dvě slova. Tak v tom případě musíme napsat 12 mezera a znak pro procenta. Tady v tomto zápisu. Takže 12 %. Zájmena a číslovky, témata dnešní lekce, máme za sebou. Tím jsme vyčerpali dnešní lekci, materiály pro dnešní lekci, i když ne tak docela, protože vás čeká ještě práce s textem. Práce s textem bude vaše samostatná práce a vaše řešení si zkontrolujete s řešením, které máte připojeno k dnešní lekci v písemné podobě. Já se s vámi loučím a těším se na shledanou u příští lekce. Mějte se hezky.