Věty, předmět, vedlejší věty

Dobrý den, vítám vás u další lekce. Dnes se podíváme na to, jaký je rozdíl mezi větou jednočlenou, dvojčlenou a větným ekvivalentem. Podíváme se na další rozvíjející větný člen, tím bude předmět. Zopakujeme si, jaký je rozdíl mezi vedlejší větou podmětnou a předmětnou. Naučíme se rozpoznávat vedlejší větu přísudkovou a v závěru nás čeká práce s textem. Prosím, připravte si materiály a jdeme na to. Věty jednočlené a dvojčlené. Já začnu těmi dvojčlenými. Jak už název napovídá, věta dvojčlená obsahuje dva členy. Dva základní větné členy podmět a přísudek. Pozor na to ovšem. Věta dvojčlená může obsahovat i podmět nevyjádřený. Takže věta s podmětem nevyjádřeným je věta dvojčlená. Ve studijních materiálech máte uvedeny dvě modelové věty. Maminky četly dětem pohádky. Maminky četly základní skladební dvojce, podmět přísudek, věta dvojčlená. Přišel pozdě přísudek přišel, podmět on, podmět nevyjádřený, on přišel, základní skladební dvojce, věta dvojčlená. Věta jednočlená nemá podmět, to je důležité si zapamatovat, nemá podmět. Základem je určitý slovesný tvar. Určitý slovesný tvar je takový, který má určeno nebo u kterého se dá určit osoba, ať už čísla jednotného nebo množného. Věty jednotlené, najčastěji vyjadřují přírodní jevy, tělesné stavy, po případě duševní stavy. Opět se pojďte se mnou podívat na modelové věty. Stmívá se. Stmívá se je věta, která, nebo jejíž základem je určitý slovesný tvar. Stmívá se, podmět v této větě není. Stmívá se, kdo co nedokážu určit, co je podmětem. Ten podmět zde chybí. Bylo dusno, přísudek, určitý slovesný tvar. Bylo dusno, podmět není, chybí. Občas si můžete pomoci, je takovou berličkou, takovou pomůckou, že si můžete říct ono bylo dusno. A vy vlastně nevíte, co to ono je. Bolí mě v krku. Přísudek bolí, podmět, chybí, není, věta jednočlená. Stejně tak, jako stýská se mi nebo jemu smutno. Větný ekvivalent. Větný ekvivalent má stejnou funkci jako věta. Ovšem neobsahuje sloveso v určitém slovesném tvaru. Jeho základem je infinitiv, slovesa nebo jiný slovní druh. Vystupovat. Vystupovat není věta, je to větný ekvivalent, protože vystupovat je infinitiv. Infinitiv nemůžeme považovat nebo nepovažujeme za větu. Takže vystupovat větný ekvivalent. Taktež veselé Vánoce, výborné, rychle vzadu, snad, ano, au, dostat tak nové kolo a podobně. Takže všechny uvedené příklady jsou větné ekvivalenty. Pojďme se nyní spolu podívat na zvičení 1.1, kde budeme rozlišovat věty jednočlené, dvojčlené a větné ekvivalenty. První tři, čtyři věty uděláme společně a já vás pak vyzbůví. Vy si stopnete video a cvičení vypracujete sami. Až budete hotoví, tak práci si zkontrolujete tím, že si opět pustíte video. Po případě se můžete podívat do řešení, které máte přiloženo v lekci. Kručí mi v žaludku. Kručí mi v žaludku. Základem je určitý slovesný tvar. Kručí podmět chybí, takže jedná se o větu jednočlenou. Jednočlenou. Zatmělo se mu před očima. Zatmělo se. Věta jednočlená. Chybí podnět. Nescela přesvědčivé. Nescela přesvědčivé je větný ekvivalent. Základem není ani určitý slovesný tvár. Chybí tady podnět. Je základem něco jiného než slovesu v určitém slovesném tvaru. Takže jedná se o větný ekvivalent. Tak, teď stopněte video. a já budu pokračovat dál a zpětnou kontrolu si potom provedete se mnou, když si pustíte video znovu. Bolí mě v krku. Bolí věta jednočlená, protože základem je určitý slovesný tvar, chybí podmět, takže věta jednočlená. Za vozem se začal zvedat oblak prachu. Pozor na základní skladební dvojici. Oblak, podmět, přísudek bude, začal se zvedat. Nemůžete určit jako přísudek pouze sloveso. Začal, protože toto sloveso je tzv. fázové sloveso, potřebuje k sobě infinitiv. Takže začal se zvedat oblak, základní skladební dvojce, věta dvojčlená. Chtělo se mi křičet zlosti. Tak zkuste určit, nebo zkontrolujte si se mnou, co jste určili jako přísudek. Chtělo se křičet. Opět musím křičet, přiřadit k té slovesné části přísudku, protože chtít je sloveso modální, způsobové potřebuje k sobě infinitiv. Chtělo se křičet, věta jednočlená nemá podmět. Tak zacházet se zvířaty. Větní ekvivalent, protože jeho základem je infinitiv. Pavla pálí oči. Tak co tedy? Určili jste základní skladební dvojici? Oči pálí, podmět tří sudek, věta dvojčlená. Už zvonilo? Věta jednočlená. Zkontrolujte s temnou, zvonilo, základem je určitý slovesný tvar, ale tato věta nemá podmět. Tak jsem zvědala, jak jste si poradili s souvětím, protože dopust jsme měli pouze věty jednoduché. Před bouřkou nastal soumrak, blesky křižovaly oblohu a v dálce zahřmělo. Pokud jste určili třikrát, zase jedná o větu jednočlenou, dvojčlenou, větný ekvivalent, tak jste to určili dobře, protože každou tu větu z toho souvětí musíme rozebrat zvlášť. Před bouřkou nastal soumrak. Soumrak nastal, základní skladební dvojce, věta dvojčlená. Blesky křižovaly oblohu. Blesky křižovaly. Základní skladební dvojce. Věta dvojčlená. V dálce zahřmělo. Zahřmělo, ale chybí mi zde podmět. Onu. Nějaké onu. Podmět chybí, podmět není. Jedná se o větu jednočlenou. Tak co měl jsi to taky tak? Věta dvojčlená, věta dvojčlená, věta jednočlená. Z černého sklepení čišel chlad a vlhkost. Chlad a vlhkost. Čižel základní skladební dvojce. Věta dvojčlená. Nahorách silně foukalo. Foukalo. Přísudek. Podmět chybí. Věta jednočlená. Aha. Tak, tady jste doufám neváhali, protože se jedná o větný ekvivalent. Praskalo mu v koupení. Praskalo. Nějaké ono podmět není, jedná se tedy o větu jednočlenu. Na této silnici už několikrát by šlo k dopravní nehodě. Věta jednočlená. Pojďme se podívat dál. Zůstaň stát. Přísudek. Zůstaň stát. Celé to vyjádření je přísudek. Zůstaň stát. Podmět nevyjádřený. Ty, ty zůstaň stát, jedná se o větu dvojčleno. Ten darebák. Větný ekvivalent. Nestujte u těch dveří. Nestujte. Vy, vy nestujte. Podmět nevyjádřený. Věta dvojčlena. Rychle vystupovat. Větný ekvivalent. Základem je infinitiv. Mít tak auto. Taktež. Větný ekvivalent. Brní mu v kolenu. Brní. A podmět zde chybí. Věta jednočlená. Vrátíme se za týden. Vrátíme se. My se vrátíme podmět přícudet. Věta dvojčlená. Tak a poslední věta. Určitě jednoduchá. V očích mu zajiskřilo rostí. Zajiskřilo. A zajiskřilo podmět chybí v této větě. Takže se jedná o větu jednočlenou. Takže ještě jednou, zahrneme si to, věta dvojčlena obsahuje podmět a přísudek. Větě dvojčlené, nebo jako větu dvojčlennou určíme i takovou větu, kde je podmět nevyjádřený. Věta jednočlena, ve větě jednočlené chybí podmět. A větní ekvivalent jeho základem je něco jiného než určitý slovesný tvar. Pojďme se nyní podívat na rozvějící větný člen předmět. Důležité je vědět, že předmět je závislý na slovese nebo přídat nejméně. Vyjadřuje osoby, zvířata, věci, který se týká děj. Ptáme se na něj pádovými otázkami kromě prvního a pátého pádu a přísudkem. Hraju fotbal? Hraju koho co fotbal? Pozoroval ji? Pozoroval koho co ji fotbal a ji a jsou ve větách předměty. Čtu knihu. Čtu koho co? Knihu. Knihu. Předmět. Ve větách Čtu knihu Hraju forbal pozorovali jsme měli předmět navázaný na sloveso. Čtu Hraju pozoroval. Věta Jsem šťastný z výsledku. Jsem šťastný z koho? Z čeho? Z výsledku. Z výsledku je předmět a předmět je navázaný tady v této věti na přídavné jméno. Nejčastěji bývá předmět vyjádřen podstatným jménem, zájmenem, číslovkou, po případě infinitivem. Hraju fotbal, fotbal, koho co, předmět vyjádřený podstatným jménem. Zajímal se o něho, o něho je předmět vyjádřený zájmenem. Viděl oba, oba je předmět vyjádřený číslovkou. Doktor mi zakázal běhat. Podstatné jméno doktor je podmět, přísudek zakázal, doktor zakázal základní skladební dvojice a zakázal koho co zakázal běhat. Běhat infinitiv, který vlastně vyjadřuje předmět. Proč není v této větě zakázal běhat přísudek? Proč to spojení celé není přísudek? Sloveso zakázal nepatří ani mezi fázová, ani mezi způsobová slovesa, proto sobě neváže infinitiv. A ten infinitiv už je jiným větným členem. Důležitá je poslední poznámka. Pokud se na daný větný člen lze zeptat i jinak, než pádovými otázkami, o předmět se nejedná. Jedná se většinou o některý z druhů příslovečného učení. Kdybych to otočila, tak tady na tuto poučku je zjistu ještě jedna taková hezká jazykolamová poučka. Příslovečné určení má přednost před předmětem. Takže pokud se zeptáte i jinak než pár dvou otázkou, jedná se o příslovečné určení. Ve třičení 2.1. budeme vyhledávat v větách předměty. Ty věty jsou jednoduché. Jde o to, abyste si zafiksovali a trošku zapamatovali to, jak se určuje předmět ve větě. Otec si vždy doma oblek pořádně vykartáčoval. Pokud nevíte, jak začít, vždy začínejte základní sklade být dvojcí. Otec vykartáčoval. Vrate se ke slovesu. Vykartáčoval koho co. Vykartáčoval oblek. Oblek je ve větě předmět. Marta se pochlubila novým přítelem. Základní skladevní dvojice, Marta se pochobila, vracím se ke slovesu, protože vím, že předmět je závislý na slovese nebo přídané méně, pochobila se kým, čím, pochobila se přítelem. Přítelem je předmět. Kdybyste chtěli spojit celé spojení, pochobila se novým přítelem, už byste učili takzvaný rozvitý předmět, ale většinu dáváme přednost každému slovu a učujeme ho zvlášť jako jednotlivý větný člen. Novým přítelem, to už by potom byl přívlastek zhodný. Nikdo nevěděl o jejím úspěchu, nikdo nevěděl základní skladek mý dvojce, nevěděl o komu čem, nikdo nevěděl o úspěchu, o úspěchu předmět. Starý sedlák byl bezohledný muž, chtivý pouze majetku. Tak, starý sedlák byl bezohledný muž. Podmět sedlák, přísudek byl muž. V této části žádný předmět nemáme, nevyskytuje se. Byl muž chtivý. Koho čeho chtivý majetku. Předmět majetku je navázaný na přídavné jméno. Nařídil jim mlčet. On nařídil základní skladební dvojce. Nařídil koho co? Mlčet. Předmět. Nařídil to komu čemu? Nařídil jim. Takže slova jim a mlčet jsou v obětách předměty. Opět se ptám, proč spojení nařídil-mlčet není celé přísudek. Odpověď určitě znáte, protože sloveso nařídil nepatří ani mezi fázová, ani mezi způsobová slovesa, proto sobě neváže infinitiv. Infinitiv už je potom jiným větným členem. Čím bys chtěl v životě být? Tak podmět, nevyjádřený ty, přísudek, bys chtěl být. Bys chtěl být v životě? Tady se můžete zeptat. Chtěl bys být v komčem v životě? Ale určitě cítíte, že tady se můžete zeptat i jinou otázku. Čím bys chtěl v životě být? Čím bys chtěl kdy být v životě? Dávám přednost příslovečnému určení. Chtěl bys v životě být kým čím? Čím předmět. Tak, teď si stopněte video. Zbytek cvičení vypracujte sami, až budete hotový. Video si puste a udělite si kontrolu textu a já ten text mezi tím vypracuju. Jsme ti velmi vděční za tvou nezištnou pomoc. Tak určitě jste určili podmět přísudek. My jsme vděční. Jsme vděční za koho co? Za pomoc. Jsme vděční komu čemu? Jsme vděční tři oběti. Někdo mi včera ve vlaku ukradl peněženku a mobil. Někdo ukradl základní skladební dvojce, ukradl koho co, peněženku a mobil. Několikanásobný předmět spojený s pojevacím výrazem a. Někdo ukradl, ukradl komu čemu, ukradl my. Zájmeno my je předmět. A opět můžete se zeptat, ukradl v kom čem nebo ukradl kde. Dávám přednost příslovečné otázce, protože se dokážu zeptat dvěma otázkami, takže ve vlaku bude příslovečné opření místa. Pacient stále odmítal jíst. Určitě jste určili podmět pacient. Přísudek odmítal. A odmítal koho co. Odmítal jíst. Náhlá povodeň bleskově zničila celou osadu. Povodeň zničila. Zničila koho co. Zničila osadu. Nehraj mi tu divadlo. Ty nehraj. Základní skladební dvojce. Nehraj koho co. Divadlo. Divadlo je předmět. A nehraj komu čemu. Nehraj mi. Další předmět ve větě. I po letech praxe sbírala neustále nové zkušenosti. Ona sbírala, sbírala koho co, sbírala zkušenosti. Mohl byste se zeptat, sbírala po kom, po čem, po letech praxe, ale lepší otázka bude sbírala kdy i po letech, jakých letech praxe. Takže v této větě je pouze jeden předmět a to je slovo zkušenosti. Zmocnil se mě podivný neklid. Základní skladební dvojice. Neklid se zmocnil. Zmocnil se koho čeho. Zmocnil se mě. Mě předmět ve větě. Pavel se vzdal odměny za nalezené doklady. U této věty se chvíli zdržíme. Určete základní skladební dvojici. Pavel se vzdal. A teď vytvořte další logické dvojice slov, další skladební dvojice. Vzdal se odměny. Vzdal se koho, čeho. Odměny je předmět. Odměny, utvořte logickou dvojici slov. Utvořte skladební dvojici. Odměny za doklady. A já se ptám, je slovo za doklady předmět? Pokud jste mi odpověděli, že není, tak jste odpověděli správně. My jsme si říkali, že se předmět váže na sloveso nebo přídavné jméno. V této skladební dvojici odměny za doklady jsme na sebe navázali dvě podstatná jména. Výraz za doklady tedy nebude předmět, ale bude se jednat o tzv. přívlastek neshodný. Abychom větu dokončili, zbývá nám ještě určení jednoho větného členu, ještě jednu pozici máme neobsazenou a to je slovo nalezené. Slovo nalezené spojíme se slovem doklady, nalezené doklady, zeptáme se jaké doklady, nalezené, nalezené, přívlastek zhodný. I přes nedostatek financí toužili pokračovat v rekonstrukci chalupy. Určité základní skladební dvojci. Oni toužili. Proč nemůžu ke slovesu toužili přidat infinitiv pokračovat? Protože sloveso toužili nepatří do výčtu ani způsobových, ani fázových sloves. Takže oni toužili. Toužili po čem? Pokračovat. Pokračovat bude předmět. Pokračovat v čem? V rekonstrukci předmět. V rekonstrukci chalupy. Chalupa už mě nezajímá, protože jsem vytvořila logickou dvojici z podstatného jména rekonstrukce, podstatného jména chalupa, takže se bude jednat o příplastek neshodný. Můžeš jí třeba přinést růže. Můžeš jí přinést. přinést koho, co v růže v růže je předmět ve vnět že mu zůstal věrný zásadám. Po celý život na tuto otázku, nebo na toto spojení se zeptáme příslovačnou otázkou zůstal věrný jak dlouho. Já jsem ti o něm neřekl nejdůležitější věc. Základní skladevní dvojce. Já jsem neřekl. Neřekl jsem koho co. Neřekl jsem věc. Neřekl jsem komu čemu. Neřekl jsem ti, tobě. Neřekl jsem o kom o čem. O něm. Takže tady vidíte krásně, jak se předmět váže na sloveso. Umínil si naučit se hrát šachy. Tak jak jste si poradili s touto větou. Základní skladební dvojce. On si umínil. Umínil nepatří ani mezi způsobová, ani mezifázová slovesa, proto nebude k sobě fázat infinitiv naučit se. A proto se musím ptát. Umínil si to? Naučit se. Naučit se je předmět. Naučit se co? Naučit se. Hrát. Hrát je předmět. A hrát koho co? Šachy. Šachy. Předmět větě. Podívej se mi do očí, podívej se, podívej se komu, čemu, podívej se mi. A teď zkuste určit do očí nebo zkuste se zeptat na výraz do očí. Podívej se, můžete si vybrat buď kam, anebo do koho čeho. Určitě jste zvolili otázku kam, protože jsme si říkali, že příslovečné určení má přednost před předmětem. takže do očí bude příslovačné určení. Tak co, jak vám šlo určování předmětů ve větách? Myslím si, že to byla pro vás hračka. Pojďme dál. Ve třetí části se budeme jmenovat vedlejší větě podmětné, vedlejší větě předmětné a vedlejší větě přísudkové. Řekneme si, podle čeho je rozpoznáte a jak je dokážete určit. Trocha teorie na začátek. Vedlejší věta podmětná. Ptáme se na něj kdo co a větou řídící. Kdo mi nerozuměl, může se znovu zeptat. Věta hlavní může se znovu zeptat a může se zeptat kdo co. A odpovím si, kdo mi nerozuměl. Kdo mi nerozuměl, prlejší věta podmětná. Je pozoruhodné, že se jim to podařilo. Věta hlavní je pozoruhodné. A ptám se, kdo co je pozoruhodné, že se jim to podařilo. že se jim to podařilo, vedlejší věta podmětná. Všimněte si toho, že ve větě hlavní, nebo ve větě řídící, chybí podmět. Pokud ve větě hlavní chybí podmět, věta vedlejší bude vedlejší věta podmětná. Není nutné, aby se tam chodil. Věta hlavní, věta řídící, není nutné věta vedlejší, věta závislá, aby se tam chodil. Kdo co? Není nutné. abys tam chodil vedlejší věta podmětná. Vedlejší věta předmětná vyjadřuje předmět věty řídící. Závisí na slovese nebo na přídavné mémě věty řídící. To už znáte z předmětu. U předmětu jsme si říkali, že závisí na slovese nebo přídavné méně. To tež platí o predlejší větě předmětné. Závisí na slovese nebo přídavné méně věty řídící. Ptáme se páduvými otázkami, kromě prvního a pátého pádu a větou řídící. Karel tvrdil, že hráli včera fotbal. Karel tvrdil, že hráli fotbal. Věta závislá, věta vedlejší, vedlejší věta předmětná. Cvičení 3.3. Rozlište věty podmětné a věty předmětné. Věty podmětné. Já budu zkracovat zkratku pro podmět, po. Věty předmětné zkratku pro předmět, pl. Vás poprosím, abyste ty věty, druhy, vedlejších věk, vypisovali plným názvem. Hlavně na to nezapomeňte o přijímacího testu. Nepouživejte zkratky, vypisujte celým plným názvem. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Sám do ní padá je věta hlavní. Kdo jinému jámu kopá, věta vedlejší. Věta vedlejší bude podmětná, protože kdo co sám do ní padá, kdo jinému pijámu kopá. Říká se, že teď žije někde v západních Čechách. Říká se věta hlavní. Říká se, kdo co se říká, že žije v západních Čechách. Vedlejší věta podmětná. Opět si všimněte, říka se Co bylo příčinou neúspěchu? Ptám se párovou otázkou čtvrtého pádu. Jedná se tedy o vedlejší větu předmětnou. Pro slzy ani nebyla schopna, aby mu poděkovala. Pro slzy ani nebyla schopna je věta hlavní. Nebyla schopná koho čeho, aby mu poděkovala. Vedlejší věta předmětná. Tak, teď si stopněte video a zbytek věd zkuste vypracovat sami. Ty vědy nejsou složité, myslím si, nebo jsem přesvědčená o tom, že se určitě dokážete zeptat správnou otázku a odpovíde si buď vedlejší větou podmětnou nebo větou předmětnou. Jak měle budete mít vypracováno, můžete si video pustit opět pro kontrolu. Vypráví se, že to o půl noci straší. Vypráví se věta hlavní. Vypráví se, v této větě není podmět. Vypráví se, kdo co se vypráví, vedlejší věta podmětná. Že to o půl noci straší. Vyprávil nám, jak si jako malý bál být sám doma. Vyprávěl nám, vyprávěl nám ono, takže věta hlavní, věta řídnice podmět má. vyprávěl nám o kom o čem. Jak si jako malý bál být sám doma, vedlejší věta předmětná. Aby se to už nikdy neopakovalo, to je teď nejdůležitější. Kdo co je nejdůležitější? Aby se to už neopakovalo, aby se to už nikdy neopakovalo, vedlejší věta podmětná. Že bych ho nějak urazil, toho si nejsem vědom. Nejsem si vědom, nejsem si vědom koho, čeho, že bych ho nějak urazil, prlejší věta předmětná. Říká se, že v nouzi poznáš přítele. Říká se věta hlavní. Říká se, kdo co, že v nouzi poznáš přítele. Podívejte se opět do věty řídící. Říká se... Věta řídící, věta hlavní nemá podmět. Říká se kdoco, že v nouzi poznáš přítele, tedy věta podnětná. Už se ví, kam pojedeme na výlet, už se ví, věta hlavní. A ví se kdo co se ví, kam pojedeme na výlet, tedy věta podnětná. Viděl jsem, že sedí na lavičce v parku. Viděl jsem věta hlavní a viděl jsem koho co, že sedí na lavičce v parku. Vedlejší věta předmětná. Co se stalo o víkendu? Je už známo po celém městě. Věta hlavní je už známo po celém městě a je známo, zkuste mi pomoci párovou otázkou, je známo, kdo co je známo. Co się st Říkáme to komu čemu, takže prlejší věta předmětná. Zdá se mi, že venku prší. Zdá se mi, kdo co se mi zdá, že venku prší. Prlejší věta podmětná. Zeptal se, tak ještě se vrátím, pardon, k té větě číslo 15, ještě potrhnu prlejší větku. Tak, je to v pořádku. Zeptal se, zda mám čas. Zeptal se, věta hlavní. A zeptal se, na koho co se zeptal, zda mám čas. Vedlejší věta předmětná. Tak. Kdo nerozumí učivu fyziky, dostaví se na doučování. Dostaví se na doučování, věta hlavní. Dostaví se na doučování. Kdo? Kdo nerozumí učivu fyziky? Vedlejší věta podmětná. Ještě se neví, kdo vyhrál konkurs na ředitele škory. Ještě se neví, věta řídící. Neví se, kdo co se neví. Vedlejší věta podmětná. Bylo jim řečeno, aby si hlídali své věci. Bylo jim řečeno věta hlavní a bylo jim řečeno, kdo co jim bylo řečeno, aby si hlídali své věci, vedlejší věta podmětná. Maminku překvapilo, že jsi umyl nádobí. Maminku překvapilo jí věta hlavní a překvapilo jí, kdo co, vedlejší věta podmětná. Vysvětlil mi, proč tam nesmí mít. Vysvětlil mi je věta hlavní a vysvětlil mi, koho co je vysvětlil. Proč tam ne smí mít? Koho co? Párová otázka. Vedlejší věta předmětná. Trápilo ho, že má dvojku z matematiky. Trápilo ho věta hlavní. Trápilo ho, kteréto větě hlavní není podmět. Už to mi je pomůckou, že se budu ptát, trápilo ho, kdo co ho trápilo. Všimná dvojku z matematiky, vedlejší věta podmětná. Měl bys poznat, jakou má náladu. Měl bys poznat, věta hlavní, měl bys poznat, koho, co, jakou má náladu. Tam se pádovou otázku čtvrtého pádu, takže se bude jednat o vedlejší větu předmětnou. Vedlejší věta přísudková. Rozpoznání a určení vedlejší věty přísudkové se může na první pohled jevit jako složité. Ovšem pokud si zapamatujete pár pravidel, tak určitě vedlejší větu přísudkovou poznáte poměrně lehce. Důležité je vědět, že vedlejší věta přísudková nahrazuje jmenou část přísudku jmeného se sponou. Pojďme se podívat na modelové věty nebo na modelovou větu. Obloha byla vymetená. Obloha podmět přísudek byla vymetená. byla vymetená je přísudek jmeny se sponou. Spona být, bývat, dávstávat se. Vymetená je ta jmená část. Jmená část přísudku jmeného se sponou bývá nejčastěji podstatné jméno, přídavné jméno. Někdy to může být i zájmeno, číslovka, po případě infinitiv. Takže já tady tu fialově označenou jmenou část přísudku jmeného se sponou musím změnit tak, aby se z toho přídavného jména stalo sloveso. Byla, to sponové sloveso, být, bývat, stát, stávace, zůstává ve větě hlavní. Obloha byla, vymetená, tady musíte trošku zapojit fantazii, obloha byla, jako by ji vymetl. Jako by ji vymetl vedlejší věta přísudková. Často se na vedlejší větu přísudkovou odkazuje zájmenem. Mirek není takový, jak ho vylíčila. Původně ta věta mohla znít, Mirek není třeba hrdina. Mirek není takový, jak ho vylíčila. Zájmena, která odkazují na vedlejší větu přísudkovou, neurčujeme jako věkné členy. Takže zhrnutí nakonec. Nejjasnějším ukazatelem vedlejší věty přísudkové je přítomnost sponového slovesa být, bývat, stát, stávat se ve větě hlavní. Toto sponové sloveso ovšem nesmí být použito jako plnovýznamové sloveso ve smyslu být, existovat. Tak pojďme se podívat na cvičení 3.5. Nahraďte jmenou část přísudku vedlejší větou přísudkovou. Tady budete zkoušet pracovat samostatně. První větu uděláme společně a zbytek zkusíte sami. Byl jako opařený. Byl jako opařený, takže tu jmenou část opařený musíte přetransformovat ve vedlejší větu přísudkovou. Byl zůstává ve větě hlavní. Tak co vás napadá? Byl jako by ho opařili, byl jako by ho někdo opařil. Vedlejší věta přísudková. Bylo jako před bouřkou. Takže zase navedu vás na prvý krok. Bylo jako před bouřkou. Převeďte na vedlejší větu přísudkovou. Bylo jako by měla přijít bouřka. Nebo například bylo jako by se blížila bouřka. Není zrádkyně. Není. Tady už můžete použít to odkazovací zájmeno. Není taková, aby zradila. Klidně můžeme říct i není, aby zradila. Ale to s tím zájmenem bude takové trošičku lepší. Není taková, aby zradila. Věta čtyři. Jsem jako pový prasku. Jsem. A vedlejší věta přísudková. Určitě už jste doplněli sami. Jsem, jako bych dostal výprask, jsem, jako by mě zpráskali, vedlejší věta přísudková. Nefunguje tady v tomto případě, že jsem, jako by mě zpráskali, jsem jak, jakým způsobem, vedlejší věta příslovečná způsobová. Protože ve větě hlavní máte sloveso být, bývat, stávat se. Vlastně tu spunu z toho přísudku jmeného se spunu. Věta 5. Mirek není žádný bázlivec. Mirek není, zůstane ve větě hlavní a určitě už máte doplněnou vedlejší větu přísudkovou. Mirek není takový, aby se bál. Věta 6. Dům není podle našich snů. Dům není, není, jak jsme si vysněli. Všechno bylo dobré. Všechno bylo. Tady trošičku musíte zapojit fantazii. Například všechno bylo, jak má být. Nejsou podle našich představ. Nejsou, jak jsme si je představovali. V dalším cvičení, ve cvičení 3.6. Budeme určovat druh vět vedlejších. Jednodušší to budete mít v tom, že budeme určovat věty vedlejší podmětné, předmětné a přísudkové. Tak pojďme tedy na to. Počasí je teď takové, že bys psa nevyhnal. Věta hlavní. Počasí je teď takové, věta vedlejší, že bys psa nevyhnal. Počasí je, je je vlastně sponové sloveso, je takové, vedlejší věta přísudková. Vysvětlil mu, jak se pracuje s tímto přístrojem. Vysvětlil mu věta hlavní, vysvětlil mu koho co, co mu vysvětlil. Jak se pracuje s tímto přístrojem, vedlejší věta předmětná. Věta číslo 3. Bylo by dobré zjistit, kolik je hodin. Pozor na větu hlavní. Zkuste si vždy určit podmět přísudek. Co je tady přísudek? Bylo by dobré. Je přísudek. A kdo co by bylo dobré? Zjistit. Zjistit je podmět. Základní skladební dvojce tedy zní zjistit by bylo dobré. Kolik je hodin i vedlejší věta? A teď se nám jedná o to, jakého druhu je ta vedlejší věta. Ve větě hlavní máme podmět přísudek. Zjistit by bylo dobré. Nejedná se tedy o vedlejší větu podmětnou, protože ve větě hlavní je podmět. Takže bylo by dobré zjistit, koho co, kolik je hodin, vedlejší věta předmětná. Tak, v této fázi stopněte video. Od věty 4 do věty 13 úlohu vypracujte sami. Až budete mít hotovo, puste si video pro zpětnou kontrolu. Po případě se můžete podívat do výsledků přiložených lekci. Věta číslo 4. Je výhodné sledovat, jaké budou ceny nemovitostí. Opět pozor na základní skladební dvojici. Sledovat podmět. Je výhodné přísudek. Základní skladební dvojice. Sledovat je výhodné. Je výhodné sledovat koho co, jaké budou ceny nemovitostí, jaké budou ceny nemovitostí je věta vedlejší. A je to vedlejší věta předmětná. Nejlepší bude, když i hned odejdeš. Když i hned odejdeš, je věta vedlejší. Nejlepší bude. Kdo co bude nejlepší? Vedlejší věta podmětná. Pavlík je takový, že se každému posmívá. Že se každému posmívá věta vedlejší. A určitě jste postřihli, že ve větě hlavní se objevuje sponové sloveso. Bít a zájmeno takový. Jedná se tedy o vedlejší větu přířudkovou. Kdo chtěl, mohl se zeptat, co ho zajímalo. Tady máme souvětí, ve kterém je jedna věta hlavní a dvě věty vedlejší. Kdo chtěl, je věta vedlejší. Mohl se zeptat věta hlavní a co ho zajímalO, věta vedlejší. Takže mohl se zeptat, kdo se mohl zeptat, kdo chtěl vedlejší věta podmětná. Druhá v pořadí je tedy věta hlavní a třetí v pořadí mohl se zeptat, mohl se zeptat na koho co vedlejší věta předmětná. Jak jste si poradili se soubětím číslo 8? Chtěl bych vědět, kdo ti řekl, že se mi nelíbíš. Chtěl bych vědět věta hlavní, kdo ti řekl, věta vedlejší, že se mi nelíbíš, věta vedlejší. Tak, teď podměna otázky, jak se budeme ptát. Chtěl bych vědět, věta hlavní, chtěl bych vědět, koho co, kdo ti řekl. Vedlejší věta předmětná. A chtěl bych vědět, koho co, kdo ti řekl, kdo ti řekl, koho co, že se mi nelíbíš. Vedlejší věta předmětná. Bylo mi řečeno, že je nutné, abych přišel do školy. Bylo mi řečeno věta hlavní, že je nutné věta vedlejší, abych přišel do školy, věta vedlejší. Bylo mi řečeno věta hlavní. A opět se ptáme. A jak se ptáme? Bylo mi řečeno, kdo co mi bylo řečeno, že je nutné vedlejší věta podmětná A že je nutné, je nutné, tato věta říjící pro větu, abych přišel do školy, nemá podmět. Je nutné, kdo co je nutné, abych přišel do školy, vedlejší věta podmětná. Souvětí číslo 10. Kdo se zajímá o historii, dobře ví, že Karel IV. byl císař. Kdo se zajímá o historii, věta hlavní. Dobře ví, pardon, věta vedlejší. Dobře ví věta hlavní. A ví koho co, že Karel čtvrtý byl císař, věta vedlejší. Takže ještě jednou si to zopakujeme. Dobře ví kdo, kdo co, kdo se zajímá o historii. Vedlejší věta podmětná. Druhá pořadí je věta hlavní. Dobře ví a dobře ví koho co, vedlejší věta předmětná. Chtěli jsme znát, kdo to zavinil. Kdo to zavinil? Věta vedlejší. Chtěli jsme znát, my jsme chtěli znát. Základní skladební dvojice. Chtěli jsme znát, koho co? Vedlejší věta předmětná. Chtěli jsme znát, koho co? Kdo to zavinil? Tady je, jako kdyby nás někdo zavřel do skleníku. Tady je dusno. Tady je, je, sloveso být, bývat, stát, stávat se. Ve větě řídící, takže se jedná o vedlejší větu přísudkovou. Tak ještě označíme větu vedlejší. A poslední, věta třináct. Můj děda je takový, že mě vždy rozesměje. že mě vždy rozesměje věta vedlejší. A můj děda je takový, je sponové sloveso, takový to odkazovací zájmeno, jedná se tedy o vedlejší větu přísudkovou. Tak co, jak vám šlo rozpoznávání vedlejší věty podmětné, předmětné, přísudkové? Doufám, že určitě dobře. Pojďme dál. Část čtyři práce s textem. První výchozí text je věnován serezování částí textu za sebou, tak aby byla dodržena textová a logická návaznost. Tento typ úlohy se bude objevovat v každém přijímacím testu. A tento typ úlohy je také poměrně vysoce hodnocen. Pokud poskládáte text správně, získáte tři body. Pokud text neposkládáte správně, máte nula bodů. Vy si tady tento text zkusíte poskládat sami. A vaše seskládání textu, vaše řešení, si zkontrobujete z výsledky, které jsou připojeny v písemné podobě dnešní lekci. Úlohy, které se týkají dalšího výchozího textu, tedy úlohu 2, 3, 1, 3, 2 a úlohu 4, si vypracujete taktež samostatně. Stopnete video, úlohy vypracujete a jedměle budete vypracováno, video si pustíte pro společnou kontrolu. Tak pojďme na to. Úloha dvě. Vyhledejte ve výchozím textu pět slov s pravopisnou chybou a napište je pravopisně správně. Pokud budete hledat slova s pravopisnou chybou, což není jednoduchá úloha, musíte brát v potaz vše, co jste se naučili z oblasti pravopisu. Dávejte si pozor na vyjmenovaná slova, na zhodu přísudku s podmětem, velká malá písmena, na slova, ve kterých se objevuje skupina hlásek M a E nebo M na E s háčkem. Dávejte si pozor na délku samohlásky v zájmenech, například J, J, N, Ní a tak dále. Pokud jste našli správně pět slov, která jsou napsána v textu s pravopisnou chybou, tak jste našli slova následující. Současný. Hned první slovo v textu je zapsáno s pravopisnou chybou. Správné změní současný v textu je navíc písmeno T. Druhé slovo s pravopisnou chybou, maršálovi, je pojmenován po maršálovi Francie. Maršál bez maršála jako pán bez pána. Ve větě je slovo maršálovy, podstatné jméno. Musíme tady povpsát něké i podle zurbán. Třetí slovo s pravopisnou chybou o řádek níž nejvýznamnějšímu staviteli. Významný. Zde se objevuje skupina. Skupina hlásek mana. V prvním stupni je přídavné jméno významný. Ve druhém stupni význam mější. Ve třetím stupni nejvýznamnější. Takže správná podoba, správně napsaná podoba nejvýznamnějšímu mno-é-záčkem. Čtvrté slovo s pravopisnou chybou je ve spojení druhá světová válka. Ve spojeních, ve kterých se objevuje slovo válka, tak tato spojení píšeme s malým písmenem. Takže druhá světová válka s malým do, první světová válka s malým p, Stoletá válka malé S, třicetiletá válka malé T, válka růží malé V, malé R. Poslední slovo s pravopisnou chybou, poslední větný celek. Do vzduchu vyhodili ustupující německé jednotky. Špatná zhoda přísudku s podmětem. Vyhodili musíme psát polo tvrdé I, protože podmětem je podstatné jméno rodu ženského jednotky. Jednotky vyhodili. Úloha 3.1. Najděte ve výchozím textu slovo Sloveso v trpném rodě a nahraďte ho činným rodem. Upravenou větu napište. Co musíte znát o slovesném rodu? Sloveso má svým tvarem schopnost vyjádřit, zdá je podmět původcem děje, či není. Rozlišujeme tedy rod činný a rod trpný. Rod činný. Sloveso, slovesný tvár rodu činného vyjadřuje, co činí podmět. Podmět je tedy původcem děje. Koně táhnou vůz. Koně jsou původcem děje, rod činný. Rod trpný. Slovesný tvár rodu trpného vyjadřuje, co činí někdo jiný než podmět. podmět, který není původcem děje. Vůz je tažen koňmi. Je tažen rod trpný. Rod trpný se objevuje ve větném celku. Starý živový maják byl postaven za Ludvíka 14. a tak dále. Sloveso v trpném rodě byl postaven. Měli jste, kdo vaším úkolem bylo větu upravit, tak, abyste sloveso v trtném rodě nahradili rodem činným. Starý žulový maják postavili za Ludvíka 14. podle plánu Simona Gargangu a šef inženýra opěvnilacích prací v Senmolo. V upraveném větném celku určete, o jaký druh podmětu se jedná. Postavili. Postavili. Někdo, lidé, všichni. Nevím, kdo je podmětem. Jedná se tady o podmět všeobecný. A úloha čtyři. V předposledním větném celku výchozího textu najděte metaforu a nahraďte ji synonymem. Metafora znamená přenesení, tedy přenesený význam slova na základě nějaké vnější skutečnosti. Metafora se nachází ve větném celku věž byla součástí řetězů strážních věží. Řetěz strážných věží, metafora. Pokud ji budeme nahrazovat synonymem, tedy slovním spojným se stejným nebo podobným významem, tak použijeme slovo systém. Řetěz strážných věží, systém strážných věží. Metaforou a popřípadě metonymí se budeme zabývat v dalších lekcích. Tak, to by bylo z dnešní lekce vše. Já vám děkuji za pozornost a budu se těšit naslyšenou a naviděnou při další lekci.