Přídavná jména, stupňování, pravopis

Dobrý den, vítám vás u dnešní lekce. Připravte si prosím materiály a můžeme začít pracovat. První dnešní téma budou přídavná jména. Co to jsou přídavná jména? Přídavná jména jsou slova, která vyjadřují vlastnosti podstatných jmen nebo zpřesňují jejich význam. Krásný obraz, luční květ, Petrův kamarád. Slova krásný, luční, Petrův jsou přídavná jména. S podstatnými jmény se zpravidla shodují v pádě, čísle, rodě. Ptáme se na ně otázkami jaký?, který?, čí?. Podle způsobu skloňování se přídavná jména dělí na tvrdá. Pro tvrdá přídavná jména máme vzor mladý, mladá, mladé. Přídavná jména měkká, vzor jarní. A přivlastňovací, vzor otcův, otcova, otcovo, matčin, matčina, matčino. Cvičení 1.1 doplňte měkké nebo tvrdé i/y do koncovek přídavných jmen. Toto cvičení bude vaše samostatná práce. Za chvíli tedy vypnete video, cvičení vypracujete a správnost vašeho řešení zkontrolujete s řešením, které máte připojeno v dnešní lekci. Jen vás upozorním na první větu. Oknem dopadal kosý pruh světla. Kosý pruh světla v tomto významu znamená šikmý, kosý – šikmý, takže malá nápověda pro větu číslo 1. Vypněte video a vypracujte cvičení 1.1. Napsali jste ve spojení kosý pruh světla tvrdé y? Kosý, jako šikmý pruh světla, je přídavné jméno tvrdé. Ještě pomůcka pro ty, kterým dělá problém přídavné jméno cizí. Zkuste si zapamatovat tři slova, která se rýmují: cizí, ryzí, hovězí. V těchto třech slovech píšeme měkké i. Pojďme se teď podívat na přídavná jména přivlastňovací. Budeme se zabývat rodem a pak budeme trénovat přídavná jména přivlastňovací na větách. Rod přídavných jmen, rod přídavného jména poznáme podle podstatného jména, ke kterému přídavné jméno patří. Například Jirkův pes – rod mužský. Řídíme se podstatným jménem. Honzův notebook – rod mužský, neživotný. Janina kniha – rod ženský. Janino kolo – rod střední. A ještě jednou to, co už víte, přídavná jména přivlastňovací se skloňují podle vzoru otcův a matčin. Na další straně máte tabulku s přehledem skloňování přídavných jmen podle vzoru otcův, matčin, tedy přídavných jmen přivlastňovacích. Přídavná jména přivlastňovací vyjadřují přivlastňování, tedy to, že něco někomu patří. Tvoří se od podstatných jmen rodu mužského, ženského a tvoří se od podstatných jmen, která označují osoby a zvířata. Upozorním vás na třetí a šestý pád rodu mužského, ženského, středního, čísla jednotného. Pojďme se podívat do rodu mužského. Třetí pád. Komu, čemu? Otcovu, matčinu. Otcovu bratrovi, matčinu bratrovi. Pozor na zakončení. Nikoli otcovému bratrovi, otcovýmu bratrovi nebo dokonce dám to komu, čemu, otcovo bratrovi. Takže jediné správné zakončení, jediná správná podoba třetího pádu: dám to komu, čemu, otcovu, matčinu bratrovi. Totéž se týká středního rodu třetího pádu. Komu, čemu? Dám to komu, čemu, otcovu kotěti, matčinu kotěti. Nikoliv otcovému kotěti, otcovýmu kotěti nebo otcovo kotěti. To samé platí i u vzoru matčin. Dám to matčinýmu kotěti, matčininu kotěti – špatně vytvořený třetí pád. Rod ženský, třetí pád, dám to komu, čemu? Otcově sestře, matčině sestře. Nikoli otcové sestře, matčiné sestře. Tento tvar je špatný, není gramaticky správný. Pojďme se podívat do šestého pádu. O kom, o čem? O otcově nebo otcovu bratrovi. O kom, o čem? O matčině, matčinu bratrovi. V šestém pádě čísla jednotného rodu mužského máte dvě možná zakončení: otcově, otcovu, matčině, matčinu. Totéž platí pro střední rod. O kom, o čem? O otcově, otcovu kotěti, matčině, matčinu kotěti. Pozor zase na špatně vytvořené tvary: o otcověm kotěti, o matčiněm kotěti, o otcovým bratrovi, o matčiným bratrovi. Dávejte pozor na zakončení, na správné zakončení pro šestý pád rodu mužského, rodu středního. Rod ženský. O kom, o čem? Tady máme pouze jedno zakončení: o otcově sestře, o matčině sestře. Nikoli o otcové sestře, o matčiné sestře nebo o otcovo sestře. Takže dávejte pozor na zakončení ve třetím a šestém pádu rodu mužského, ženského, středního čísla jednotného. V přídavných jménech přivlastňovacích se píše měkké i pouze v prvním a pátém pádu množného čísla rodu mužského životného: bratrovi psi. V ostatních koncovkách se píše tvrdé y. Bratrovy kamarády s y. Koncovky jsou -ovy, -ova, -ovo nebo matčiny, matčina, matčino. Bratrových kamarádů, matčiných kamarádů, bratrovým kamarádům. V sedmém pádě množného čísla je koncovka -ými, s kým, čím, s bratrovými kamarády. A nezapomeňte na to, že koncovka po M je vždy měkká. Nikdy se tam nepíše tvrdé Y. Ve cvičení 1.2 budeme doplňovat koncovky přídavných jmen přivlastňovacích. Budeme doplňovat i/y do přídavných jmen přivlastňovacích. Honzovi bílí králíci. Jak poznám, že se v přídavném jméně Honzovi bude psát měkké nebo tvrdé i? Máte několik možností. Zaprvé víte, že v přídavných jménech přivlastňovacích v prvním a pátém pádě množného čísla rodu mužského životného píšeme měkké i. Takže tady máme přesně tu situaci. Kdo, co? Honzovi bílí králíci. Napíšeme měkké i. Nebo si můžete pomoci ukazovacím zájmenem ty, ti. Ti bílí králíci – ti, měkké i. Ve slově Honzovi bude měkké i v přídavném jméně přivlastňovacím. A zatřetí, samozřejmě můžete si pomoci vzorem. Nepomůže vám tady vzor otcův. Otcovi, Honzovi. Nepoznáte, jestli se po v bude psát měkké nebo tvrdé i. Pomozte si vzorem matčin. Matčini králíci, matčini – zakončení měkké, Honzovi – zakončení měkké. Takže Honzovi, v koncovce se bude psát, nebo ta koncovka bude měkká. Bílý samozřejmě bude měkké i, protože se jedná o přídavné jméno tvrdé a množné číslo, vzor mladí. Kosti pro dědečkovy psy. Pro koho, co? Nejsem v prvním pádě rodu mužského životného, takže automaticky píšeme y. Další pomůcka: kosti pro ty psy, pomůžeme si ukazovacím zájmenem, kosti pro matčiny psy, pomůžeme si vzorem matčin. Jirkovi rodiče, kdo, co? Rodiče. Jirkovi, jsme v prvním pádě, rod mužský životný, ti rodiče, matčini rodiče. Referát o Hrubínových básních. Nejsme v prvním pádě, ani v rodě mužském životném, takže automaticky píšeme tvrdé y. Další pomůcka: referát o matčiných básních. Tady vám nepomůže to ukazovací zájmeno. Tak já ještě opravím délku samohlásky. Referát o Hrubínových básních. U Rexovy boudy. U koho, čeho? Nejsem v prvním pádě rodu mužského životného, automaticky píšeme tvrdé y. U Rexovy boudy, u matčiny boudy. Pro tatínkovy kamarády, pro koho, co, pro ty tatínkovy kamarády, nejsme v prvním pádě, i po v v přídavném jméně přivlastňovacím bude tvrdé. Ještě si pomůžeme vzorem: pro matčiny kamarády. Bratrovi kolegové, tak co tady? Určitě jste napsali, že u spojení bratrovi kolegové se po v bude psát měkké i. Kdo, co? Ti bratrovi kolegové, matčini kolegové a jsme v prvním pádě množného čísla rodu mužského životného. Ti bratrovi kolegové. Prezidentovy projevy. Doplňte i/y do přídavného jména přivlastňovacího. Ty projevy, matčiny projevy, tvrdé y po v. Františkovi příbuzní, co tady? Měkké nebo tvrdé i? Lehká věc. Ti příbuzní, kdo, co, první pád, matčini příbuzní, měkké i po v. Foglarovi hoši od Bobří řeky. Měkké nebo tvrdé i? Určitě jste napsali správně, že se v přídavném jméně přivlastňovacím Foglarovi bude psát měkké i po v. Opět si můžeme pomoci: ti Foglarovi hoši, matčini hoši, popřípadě vím, že jsme v prvním pádě kdo, co, Foglarovi hoši, měkké i po v. Vyšli z Nerudovy ulice, vyšli z matčiny ulice, tvrdé y po v. Husovi stoupenci. První pád, kdo, co, ti Husovi stoupenci, matčini stoupenci, měkké i po v. Cvičení 1.2 bylo velmi jednoduché, spíš pro někoho, komu by ještě dělalo doplňování měkkého a tvrdého i v přídavných jménech přivlastňovacích, komu by to dělalo problém, tak tady byla pomůcka, jak na to. Pojďme dál. Cvičení 1.3. Z podstatných jmen v závorce utvořte přídavná jména přivlastňovací. Budeme tedy přivlastňovat osobám nebo zvířatům, budeme se ptát otázkou čí?. Zkuste nepoužívat tabulku, zkuste nepoužívat přehled a zkuste ty tvary vymýšlet sami. Věta číslo 1. Nevěstin závoj sahal až na zem. Čí závoj sahal až na zem? Čí závoj? Závoj, rod mužský, takže čí závoj, nevěstin závoj, matčin závoj. Pozor na tvar nevěsty závoj sahal až na zem, není správný, tento tvar nemůžeme použít. Dvojka. Slyšeli jste o Anně, Petrově starší sestře? Přivlastněte sestru Petrovi. Poradím vám, že tento tvar nebude znít ani o Petrové starší sestře, ani o Petrovo starší sestře. Takže Petrova sestra jako otcova sestra, sestra, rod ženský, budeme se tedy pohybovat v rodě ženském, takže slyšeli jste o Petrově, o otcově starší sestře. O kom, o čem? Šestý pád, rod ženský, jedno zakončení. Věta číslo 3. Do rybářových sítí se zamotala i skleněná láhev. Tak přivlastněte sítě rybářovi. Pozor na to, abyste nevytvořili tvar do rybářských sítí, protože to jste vytvořili přídavné jméno tvrdé. Rybářský, rybářská, rybářské. Do rybářových sítí se zamotala i skleněná láhev. Tady jenom upozorním na podstatné jméno láhev. Může být s krátkým a i s dlouhým á, láhev i láhev. Četla jsem si v Věrčině knize. V čí knize jsem si četla? Nečetla jsem si Věrčino knize ani Věrčino knize. Tyto dva tvary nemůžeme použít, protože nejsou gramaticky správné. Četla jsem si, Věrčina kniha, otcova kniha. Opět jsme v rodě ženském, protože se řídíme podstatným jménem. Ve Věrčině knize, zakončení na -ě. Pětka. Stěžovali si na sousedčiny kočky. Tak tady to bude poměrně jednoduché. Stěžovali si na sousedčiny, jako matčiny, kočky. Opět pozor na tvar: stěžovali si na sousedky kočky. Není správný. Šestka. Z dálky jsme viděli sestřina nového spolužáka. Tak vytvořte přídavné jméno přivlastňovací od podstatného jména sestra. Určitě už tušíte, že ten tvar nebude znít sestřinýho spolužáka nebo sestřinýho spolužáka nebo sestřino spolužáka, to ani nejde. Takže z dálky jsme viděli koho, co, sestřina nového spolužáka. Sestřina jako matčina. Sedmička. Seděl na dědečkově židli. Na čí židli seděl? Židle, budeme se pohybovat v rodě ženském, ta židle. Seděl nikoli na dědečkové židli nebo na dědečkovo židli. Takže seděl na dědečkově jako otcově židli. Tak. Osmička. Co říkáš Janinčinu účesu? Účes, podstatné jméno rodu mužského, takže budeme se pohybovat v oddílu rodu mužského. Co říkáš komu, čemu? Nebude tvar znít Janinčinýmu, Janinčinýmu účesu, ale co říkáš komu, čemu, Janinčinu, matčinu účesu. Věta číslo devět. V matčině nebo v matčinu kufru už není místo. Tak přivlastněte ten kufr matce. Zkuste ještě pád: v kom, v čem není místo? Šestý pád. Šestý pád, rod mužský, kufr. Takže jsme si říkali, že v šestém pádě rodu mužského jsou dvě možné podoby tohoto přídavného jména přivlastňovacího. Nebude ten tvar znít v matčiným kufru, v matčiněm kufru, ale v matčině kufru nebo v matčinu kufru. V matčinu kufru už není místo. Deset. O Patrikově přednášce jsem se dověděla včera. Přednáška, rod ženský. Nikoli o Patrikové přednášce, o Patrikovo přednášce. Takže dověděla jsem se o kom, o čem. O Patrikově přednášce. Jako o otcově přednášce. Jedenáctka. Jednoduchá. Celý štáb odjel do Jedličkova ústavu. Dvanáct. Bez tetina souhlasu tam nepůjdu. Takže kdo, co, tetin souhlas, rod mužský. A bez koho, čeho? Bez tetina, matčina, bez tetina souhlasu nepůjdu. Třináct. Čertovu mlýnu se raději vyhneme. Takže jsme v rodě mužském, mlýn a vyhneme se komu, čemu. Čertovu mlýnu. Vyhneme se čertovu mlýnu. Nikoli čertovému, čertovýmu nebo čertovo mlýnu, vyhneme se čertovu mlýnu. Komu, čemu, třetí pád. Věta číslo čtrnáct. Už jste se učili o Archimédově nebo Archimédovu zákonu? Zastavím se ještě u vlastního jména Archimédés. Podstatná jména latinského nebo řeckého původu odsouvají zakončení -es, -us, popřípadě -os. Takže Archimédés bez Archiméda. Už jste se učili o kom, o čem, šestý pád, rod mužský, takže už tušíte, že tady budou dvě možná zakončení. Už jste se učili o Archimédově nebo o Archimédovu zákonu. 15. Četařova slova zanikla v hluku motoru. Tady to bude poměrně jednoduché. Čí slova, četařova slova. Četařova, otcova slova. A poslední věta, věta číslo 16. Obdivuji se Ivaninu kabátu. Vytvořte přídavné jméno přivlastňovací. Pozor na správný tvar. Obdivuji se komu, čemu. Jsme ve třetím pádě rodu mužského, ten kabát. Obdivuji se Ivaninu kabátu, matčinu kabátu. Komu, čemu? Nikoliv Ivaninému nebo Ivanininu, ale Ivaninu kabátu. Takže pozor na správný tvar přídavného jména přivlastňovacího. Tak jak vám šla tvorba přídavných jmen přivlastňovacích? Já doufám, že to pro vás nebude žádná těžká záležitost a že to zvládnete úplně na jedničku. Pojďme dál. Pojďme dál. Přídavná jména přivlastňovací, utvořená z podstatných jmen vlastních, píšeme s počátečním velkým písmenem. Například Pavel, Pavlovo kolo, Pavlovo s velkým písmenem. Ostatní přídavná jména, tvrdá a měkká, vytvořená z podstatných jmen vlastních, píšeme s počátečním písmenem malým. Morava, moravská tradice s malým m. Pokud je ale jakékoliv přídavné jméno, které je i tvrdé nebo měkké, součástí názvu, píše se s velkým písmenem. Praha, Pražský hrad, Morava, Moravský kras. Cvičení 1.4. Podtrhněte slovní spojení, ve kterých má být přídavné jméno s malým písmenem, bude vaše samostatná práce. Za chvíli vypnete video, vypracujete cvičení a vaše řešení zkontrolujete s řešením, které máte přiloženo k dnešní lekci. Vypněte video a vypracujete cvičení 1.4. Změna souhláskových skupin. K se vymění za c. Velký pes, velcí psi. R se vymění za ř. Dobrý přítel, dobří přátelé. Zakončení -ský se změní na -ští. Italský zpěvák, italští zpěváci. Zakončení -cký se změní na -čtí. Pardubický hokejista, pardubičtí hokejisté. A zakončení -čký se změní na -čcí. Maličký chlapec, maličcí chlapci, nikoli maličký chlapci. Pojďme si vyzkoušet převádění některých přídavných jmen do množného čísla. Krotký vlk. K se změní na c. Takže jeden krotký vlk, dva krotcí vlci. Hezoučký motýl. Převeďte spojení hezoučký motýl do množného čísla. Hezoučký motýl, dva hezoučcí motýli. -čký, zakončení -čký se změní na -čcí. Hezoučcí motýli. Těžký slon. Dva těžcí sloni. K se změní na c. Maličký brouček. Zakončení -čký se změní na -čcí, takže dva maličcí broučci. Tak, plachý srnec. Vytvořte množné číslo od přídavného jména plachý. Tady vás nechám chvilku přemýšlet. Plachý srnec. Jeden plachý srnec, dva... kolik š jste napsali? Plaší srnci. Jedno, nebo dvě? Pokud jste napsali jedno, tak jste napsali správně, dva plaší srnci. Řídíme se tím, že ch se mění na š. Pokud byste napsali dvě š, já tady to š dopíšu teď, plašší srnci, tak už jsme v oblasti stupňování přídavných jmen, protože plašší srnci jsou srnci, kteří vykazují větší míru plachosti než jiní srnci. Takže plašší srnci a ještě více, někteří srnci jsou plašší, takže druhý stupeň přídavného jména. Takže dvě š ve spojení plašší srnci, druhý stupeň přídavného jména od přídavného jména plachý. Strohý soudce. Dva strozí soudci. Tichý chlapec. Dva ti... kolik š jste napsali teď? Dva tiší chlapci s jedním š. Opět se řídíme tím, že ch se mění na š. Kdybyste napsali v množném čísle tišší chlapci v prvním pádě, tak už opět jsme v oblasti stupňování: jedni chlapci jsou tišší než ti druzí. Hluchý člověk, dva hlu... kolik tam bude š? Opět tam bude jedno š, hluší lidé. A opět platí to samé, pokud byste napsali hlušší se dvěma š, tak jedni lidé jsou více hluší než ti druzí. Takže opět jsme ve stupňování přídavných jmen, proto v množném čísle ve spojení "hluší lidé" v prvním pádě musí být jedno š. Pojďme se podívat na další cvičení, ve kterém budeme pracovat většinou se zakončením na -ský. Tak pojďme se podívat na cvičení 1.6. Utvořte přídavná jména. Přídavná jména budeme tvořit od podstatných jmen, například Valašsko, Sasko, Brandýs, Lotyšsko, Podkrkonoší a tak dále. Nejdříve vytvoříme číslo jednotné, poté vytvoříme číslo množné rodu mužského životného. Takže utvořte přídavná jména. Pojďme si to ukázat na prvním příkladu Valašsko. Valašsko, jaký? Valašský. Skupinu š-s musíme zachovat i v přídavném jménu. Valaš-sko, valaš-ský. Tak tady máme zakončení -ský. My jsme si říkali, že -ský se mění na -ští. Takže dva valašští zpěváci. Š první nám zůstane, to je tady to první š, valaš-. A teď tady to -ský se změní na -ští. Proto v tomto přídavném jménu jsou dvě š vedle sebe. Valašští zpěváci. Jenom ještě připomínka, tvoříme přídavná jména odvozená od názvů oblastí, měst, států, píšeme je s malým písmenem. Jak to bude s přídavným jménem od podstatného jména Sasko? Sasko, jeden kníže nebo vévoda je saský. Co jste vytvořili vy? Napsali jste jedno nebo dvě s? Já napíšu tu špatnou verzi: sasský se dvěma s. To bychom se řídili tím, že sas je kořen a -ský je přípona. Ovšem, v českém jazyce neexistují dvě s vedle sebe. Jedno s tedy proto musíme ubrat a dostaneme správný tvar přídavného jména saský. Přípona nebo to zakončení -ský se nám změní na -ští. Takže jeden saský, dva sasští. Mně se to nedaří označit, už to bude. -ský se změnilo na -ští. Tak, třetí. Brandýs. Brandýs. Brandýský občan. Kolik s napíšete? Kdybychom se řídili poučkou, tak máme brandýs a ještě připojení nebo zakončení -ský, což je ovšem špatně, to jsme si řekli před chvílí. Takže brandýský občan, dva občané jsou -ský se mění na -ští, dva občané jsou brandýští. Lotyšsko. Tak, Lotyšsko je jednoduché, je to stejné jako Valašsko. Občan Lotyšska je lotyšský občan. Dva lotyšští občané. Lotyš- a -ský se mění na -ští. Podkrkonoší. Vytvořte přídavné jméno od podstatného jména Podkrkonoší. To znáte určitě z podstatného jména Krkonoše. Podkrkonošský, podkrkonošští. Jak to bude u přídavného jména z podstatného jména Dobříš? Tak vytvořte číslo jednotné. Dobříšský občan. Dobříš nám zůstává, připojení -ský. Dva občané, -ský se mění na -ští. Dobříš musíme nechat, protože dobříš už máme v tom podstatném jménu, jenom připojíme příponu. Dobříšští občané. -ský se mění na -ští. Norimberk. Pěvec bude norimberský a dva mistři pěvci, norimberští. -ský se mění na -ští. Pojďme do Třebíče. Třebíč. Vytvořte číslo jednotné. Občan je třebíčský. Třebíč, -ský. Zakončení -ský. Dva občané jsou třebíčští. -ský se mění na -ští. Tunisko. Tunisko. Hoteliér bude tuniský. Opět bychom napsali to zakončení -ský, ale dvě s vedle sebe nemůžou existovat. Takže tuniský hoteliér a hoteliéři dva jsou tuniští. -ský se mění na -ští. Vlachy. Tak, vytvořte číslo jednotné z Vlachy. Salát znáte nebo ořech znáte. Vlašský. A množné číslo: vlašští umělci. -šský se mění na -šští. Aš. Občan je ašský. Přidám zakončení -ský. A dva občané jsou ašští. -ský se mění na -ští. Tak co, jde vám to? Já myslím, že to není žádná hrůza. Pojďme se podívat dál. Veltrusy. Veltrusy. Jeden občan je veltruský občan. Dva občané, -ský se změní na -ští, veltruští občané. Lhota. Zkuste si pohrát s podstatným jménem Lhota a vymyslet přídavné jméno. Lhotský občan a dva občané budou lhotští občané. Hradec Králové, tady jsem zvědavá. Hradec Králové. Pokud budete mít tvořit přídavné jméno od Hradce Králové, vzpomeňte si na název kraje. Kraj je Královéhradecký. Ovšem v tomto případě to napíšeme s malým písmenem, protože to není oficiální název. Královéhradecký. Pozor na dlouhé é. Královéhradecký se změní na královéhradečtí. A město určitě znáte. Policista je městský a dva policisté jsou městští. Opět -ský se mění na -ští. Tak máme za sebou poměrně složitou věc, a to je změna souhláskových skupin v přídavných jménech. My se půjdeme podívat na další téma. Pojďme se nyní podívat na stupňování přídavných jmen. Většina přídavných jmen může svými tvary vyjadřovat trojí stupeň vlastnosti. Hovoříme potom o stupňování přídavných jmen. Rozlišujeme první stupeň, základní míra vlastnosti. Druhý stupeň, větší míra vlastnosti. Druhý stupeň vytvoříme tak, že použijeme první stupeň plus příponu -ší, -ejší, -ější. Třetí stupeň, největší míra vlastnosti. Třetí stupeň vytvoříme předponou nej- s použitím druhého stupně přídavného jména. Při stupňování přídavných jmen se někdy mění souhláska, na kterou končí kořen. Ch se mění na š. Přídavné jméno plachý, druhý stupeň plašší. Musí se psát se dvěma š proto, protože se ch změní na š a přidáme příponu pro druhý stupeň, příponu -ší. H se změní na ž, drahý, dražší. H se změní na ž plus přípona -ší. Proto tady dochází ke spojení hlásek nebo ke spojení písmen ž, š. D se změní na z, snadný, snazší. Z na ž, blízký, bližší. S na š, vysoký, vyšší. Příponou -í se tvoří druhý stupeň přídavných jmen zakončených na k. A dochází ke změně k na č. Lehký, zakončení k, k se změní na č, druhý stupeň lehčí. Pokud končí slovotvorný základ na d nebo t, druhý stupeň se tvoří příponou -ší. Krátký, kratší, zakončení na t. Prudký, prudší, prudký, zakončení na d, přípona -ší. Nebyla by to čeština, kdyby neexistovala nějaká výjimka? Pozor na slovo břitký. Ve druhém stupni není břitší, ale břitčí. Chceme-li vyjádřit větší míru vlastnosti, můžeme užít buď tvar druhého stupně přídavného jména, sečtělejší, produktivnější, anebo v některých případech příslovce víc, více, ve spojení s přídavným jménem v základním stupni. Více sečtělý, více překvapující. To je možná důležité vědět, že kombinovat oba způsoby, například více sečtělejší, více produktivnější, je nadbytečné. Vyjadřujeme vlastně dvakrát totéž. Úplně stejně to platí i se spojením míň a méně. Taktéž méně zřetelnější, méně vyspělejší je zbytečné, protože tím vyjadřujeme totéž. Takže možná zkuste se zaměřit i tady na ten poslední odstavec a zkuste si říci, když říkáte více sečtělý, více překvapující, a když říkáte více sečtělejší, více produktivnější, že kombinace více plus druhý stupeň se nepoužívá, není to vhodné používat. Přídavná jména zakončená na -mý ve druhém a ve třetím stupni mají zakončení -mější. Známý, známější, nejznámější. Přídavná jména zakončená na -mný mají ve druhém a třetím stupni zakončení -mnější. Rozumný, rozumnější, nejrozumnější. Jestliže tvoříme třetí stupeň přídavných jmen začínajících na j, musíme souhlásku j zdvojit. Jasný, jasnější, předpona nej- a ještě ten druhý stupeň, nejjasnější. Pozor na psaní slova tamější, to je důležité znát. Pravopis slova tam plus -ější. Toto přídavné jméno tamější je odvozeno od příslovce tam příponou -ější. Takže podoba tamnější je špatná. Přídavné jméno tamější se často objevuje, pokud hledáte pravopisné chyby v textech. Pojďme se podívat na stupňování přídavných jmen. Úloha 1.7, cvičení 1.7, vystupňujte přídavná jména. Toto cvičení bude vaše samostatná práce. Za chvíli vypnete video a cvičení vypracujete samostatně. My si spolu probereme jenom ta tučně vyznačená přídavná jména a podíváme se na druhý a třetí stupeň přídavných jmen. Přídavné jméno tichý. Druhý stupeň. A říkali jsme si, že ch se mění na š. Takže tady to ch ve slově tichý změníme na š, tiš, a přidáme příponu -ší, tišší. Druhý stupeň. Třetí stupeň předpona nej- plus druhý stupeň nejtišší. Plachý. Zkuste vytvořit druhý stupeň přídavného jména plachý. Plachý se změní na plaš-. A přidáme příponu -ší. Proto v tomto přídavném jménu musíme použít dvě š. Musíme napsat dvě š. Vzpomeňte si na to, že jsme si říkali, že plašší není množné číslo od přídavného jména plachý. To je právě ten tvar pro stupňování přídavného jména. Přídavné jméno vlhký. Vlhký, druhý stupeň. Říkali jsme si, že k se mění na č, takže vlhčí. Tady můžete použít ještě jeden tvar, vlhčí i vlhčejší. Můžete použít oba dva tvary, oba dva tvary jsou správné. A třetí stupeň. Nejvlhčí, nejvlhčejší. Hebký. Tak, co s přídavným jménem hebký? Hebký. K se bude měnit na č. Takže druhý stupeň. Hebčí. Nebo také můžete použít jiný tvar s příponou -ejší. Hebčejší. A třetí stupeň samozřejmě použijte příponu nej- plus druhý stupeň. Nejhebčí. Nejhebčejší. Tvrdý. Tvrdý. D se bude měnit na š. Ne, třečeno, přídavná jména, která jsou v kořeni zakončená na d, mají příponu -ší. Takže tvrdý, tvrdší a třetí stupeň nej- plus druhý stupeň, nejtvrdší. Úzký. Tady to bude spíš o pravopisu. Úzký. Vytvořte druhý stupeň přídavného jména úzký. Z se bude měnit na ž plus přípona -ší. Takže jak bude správný tvar druhého stupně? Užší. A třetí stupeň nejužší. A břitký. Pozor, to je ta výjimka. Břitký, břitčí. V tomto přídavném jménu je přípona -čí. Břitký, břitčí. Třetí stupeň nejbřitčí. Tak, cvičení 1.7 bude tedy vaše samostatná práce, zbytek přídavných jmen vystupňujete samostatně. Kontrolu provedete s řešením, které máte připojeno v dnešní lekci. Takže vypněte video a vypracujte úlohu 1.7. K problematice přídavných jmen patří psaní jednoho a dvou n v přídavných jménech. Pojďme se nyní podívat na pravidla, pojďme si zopakovat pravidla, kdy se píše jedno n a kdy se píšou dvě n v přídavných jménech. Dvě n se píšou u přídavných jmen odvozených příponou -ní a -ný od podstatných jmen, jejichž kořen končí na n nebo ň. Den, kořen zakončen na n, přidáme příponu -ní, musíme napsat dvě n. Denní. Cena, cenný, cena, kořen cen, plus přípona -ný, vznikne cenný se dvěma n. Jedno n se píše u přídavných jmen odvozených příponou -í od jmen pojmenovávajících zvířata, jejichž kořen končí na n. Havran, havraní s jedním n. Kuna, kuní, slon, sloní, tuleň, tulení. Jedno n se píše ve slově raný, ve významu brzký, časný, raná gotika, rané ovoce. A tento bod si prosím zapamatujte. Raný ve významu brzký, časný s jedním n. Jedno n se píše u přídavných jmen utvořených od podstatných jmen příponou -ěný. Vlna, vlněný, hlína, hliněný, len, lněný. Takže přídavná jména, která jsou zakončena na -ěný, se píšou s jedním n. Jedno n se píše u podstatných jmen, původně odvozených od přídavných jmen na -ní, -ný, příponami -ík, -ice, -ina. Deník, viník, ceník, vinice, okenice, cenina. Důležitá informace, prosím zapamatujte si. Jmenný tvar přídavných jmen povinný, vinný v mužském rodě má podobu povinen, vinen s jedním n. Nikoliv povinen se dvěma, vinen se dvěma n. Takže povinen, vinen pouze s jedním n. Podstatné jméno povinnost i jmenný tvar v ženském rodě povinna, vinna, píšeme se dvěma n. Stejně tak dvě n použijeme už v množném čísle. Muži jsou povinni, ženy povinny, muži jsou vinni, ženy vinny. Takže jenom v mužském rodě, v tom krátkém tvaru přídavného jména, píšeme jedno n. Povinen, vinen, nevinen. Pojďme si pravopis jednoho a dvou n v přídavných jménech procvičit ve cvičení 1.8, doplňte vynechaná písmena. Částečně toto cvičení uděláme společně, částečně bude vaše samostatná práce. Tučně vyznačené výrazy, tučně vyznačená spojení si probereme společně. Chráněná krajinná oblast. Doplňte vynechaná n. Chráněná krajinná oblast. Kolik n jste napsali v přídavném jménu chráněná? Chráněná se píše s jedním n. Chráněná. Toto přídavné jméno vlastně vzniklo z příčestí trpného chráněn a přidáme už jenom zakončení -á, chráněná. Takže možná je lépe zapamatovat si pravopis slova chráněný s jedním n. Krajinná oblast ovšem už bude se dvěma n. Krajinná oblast. Raná zelenina. Doplňte počet n. Raná zelenina. Tak, tady jste určitě už neváhali, raná zelenina ve významu brzká, časná, musíme napsat s jedním n. Toto spojení, toto přídavné jméno ve smyslu raná, brzká si musíte zpaměti osvojit. Řidič vinen tímto neštěstím. Řidič vinen. Tak zase jsme v tom krátkém tvaru přídavného jména. Řidič vinen, jedno n nebo dvě n? Řidič vinen s jedním n. Řidič vinen tímto neštěstím. Cítil se nevinen. Tak, kolik tady bude n? Nevinen. Jedno nebo dvě? Cítil se nevinen. Mužský rod, vinen, nevinen, povinen s jedním n. Matka je povinna nechat dítě očkovat. Tak, povinna. Doplňte počet n. Matka je povinna. Ženský rod, už přidáváme jedno n, takže ve výrazu povinna už musíme napsat dvě n. Takže ještě jednou. Řidič: vinen, nevinen, povinen s jedním n. Žena: vinna, nevinna, povinna se dvěma n. Dítě: vinno, povinno, nevinno se dvěma n. Pojďme se podívat do druhého sloupku. Jsem nevinná. Tak, tady už to určitě bude hračka. Jsem nevinná. Kolik n jste napsali? Jsem nevinná, určitě jste napsali dvě n a napsali jste správně. Krocaní maso. Jedno n nebo dvě n? Pokud jste napsali jedno n, napsali jste správně. Přídavné jméno odvozené od podstatného jména, je to zvíře, toto podstatné jméno končí na n, v přídavném jméně píšeme jenom jedno n. Komunikace je teď plynulejší. Plynulejší, jedno n nebo dvě n? Uvědomte si, jak vzniklo to přídavné jméno. Plyn, plyn plus -ný. Přídavné jméno plynný. Tady to přídavné jméno plynný máme vystupňováno. Takže komunikace je plynulejší. Dvě n. Plátěné šaty. Vynechané n nebo vynechané n? Plátěné šaty. Tak, tady máme přídavné jméno, které je zakončeno na -ěný, proto musíme v tomto přídavném jménu napsat jedno n. Plátěné. Spontánní reakce. Spontánnost. Spontánní musí být se dvěma n. Spontánnost, spontánní. Pojďme se podívat ještě kousek níž. Dceřiná společnost. V tomto spojení se docela často chybuje. Dceřiná společnost. Dceřiná společnost s jedním n nebo se dvěma n? Přemýšlejte, jak to přídavné jméno vzniklo. Vzniklo z podstatného jména dcera. Podstatné jméno dcera neobsahuje kořen, který by měl v sobě písmeno n. Proto ve spojení dceřiná společnost musíme napsat jedno n. Tak teď prosím, vypněte video, dopracujte to cvičení samostatně a vaše řešení si zkontrolujte s řešením, které máte připojeno k dnešní lekci. Závěr dnešní lekce o přídavných jménech věnujeme přídavným jménům zakončeným na -icí a -ící. -icí s krátkým i a -ící s dlouhým í. Nesmíme totiž tato zakončení zaměňovat. To zakončení má vždy své pravidlo. Pojďme se podívat tedy na to, kdy se píše -icí a kdy se píše -ící. Při psaní přídavných jmen, která vznikla odvozením od sloves s příponou -cí, musíme rozlišovat, co přesně vyjadřují. Odlišujeme dvě skupiny přídavných jmen, která nemůžeme libovolně zaměňovat. Přídavná jména účelová, přídavná jména dějová. Vy nemusíte vědět, že se tak jmenují. Musíte hlavně rozpoznat, kdy napíšete krátké i a kdy napíšete dlouhé í. Přídavná jména účelová vyjadřují, k čemu daná věc slouží. Tato přídavná jména mají vždy zakončení na -icí. Například žehlicí prkno. Žehlicí prkno slouží k žehlení. Balicí papír. Balicí papír je určený k balení. Čisticí prostředek je určen k čištění. Přídavná jména dějová vyjadřují děj, který se právě odehrává. Někdo nebo něco danou činnost vykonává. Zakončení těchto přídavných jmen bude na -ící. Takže pojďme porovnat: holicí strojek. Holicí strojek je přístroj, ale muž holící si vousy, přídavné jméno dějové, právě muž vykonává činnost, musí být zakončeno na dlouhé í, holící si vousy. Pečicí papír slouží k pečení, kuchař pečící maso právě vykonává danou činnost. Balicí papír, prodavačka balící zboží. Balicí papír slouží k balení například dárků, prodavačka balící zboží vykonává danou činnost. Čisticí přípravek, uklízeč čistící podlahu. Kropicí vůz, zahradník kropicí záhon. Ale pozor, také můžeme říct, že vůz kropící silnici právě projel kolem nás. Kropící silnici, vůz kropící silnici, vůz právě tu činnost vykonává, proto musí mít zakončení na -ící. Školicí centrum, vedoucí školící nové zaměstnance. Řídicí panel, muž řídící tramvaj. Žehlicí prkno, maminka žehlicí prádlo. Takže i na toto se zkuste zaměřit a zkuste si zapamatovat, ve kterých případech budeme psát zakončení -icí a ve kterých -ící. V závěru lekce vás čeká ještě práce s textem a testové úlohy. To bude vaše samostatná práce. Řešení si můžete zkontrolovat s řešením, které máte připojeno k dnešní lekci. To by bylo z dnešní lekce vše. Já se s vámi loučím a budu se těšit a opět na shledanou. Mějte se hezky.