Video-lekce: Doplněk, vedlejší věta doplňková

Dobrý den. V dnešní lekci se budeme zabývat větným členem, který není u studentů moc oblíbený. Jedná se o doplněk. Ukážeme si, jakým slovním druhem je doplněk ve větě vyjádřený, jak doplněk ve větě poznáte a co vám může pomoci, pokud si nebudete jistit, zase jedná o doplněk nebo jiný větný člen. V další části se budeme zabývat vedlejší větou doplňkovou a poslední část bude věnována práci s textem. Připravte si prosím materiály, můžeme začít pracovat. Trocha teorie na úvod. Doplněk. Doplněk je rozvějící větný člen, který závisí na slovese, většinou v přísudku, a zároveň se vstavuje k podstatnému jménu. Podstatné jméno bývá v platnosti podmětu nebo předmětu. Doplněk z pravidla vyjadřuje vlastnost nebo stav, které má podstatné jméno za určitého děje. Pojďme se podívat nyní na modelové věty uvedené v tabulce. Máme vždy dvojici vět a na těchto větách si ukážeme, jak poznáte doplňek. Petr byl zklamaný, Petr odešel zklamaný. Jedná se nám o přídavné jméno zklamaný, které je v obou dvou větách stejné. V každé větě ovšem je jiným větným členem. V první větě byl zklamaný je přísudek jmení se sponou. Zklamaný je jmená část toho přísudku jmeného se sponou. Vezmeme to sloveso být, to sponové sloveso být, a vyměníme ho za plnovýznamové sloveso. Petr odešel zklamaný. Zklamaný je tedy stejné, akorát, že v té druhé větě, ve větě Petr odešel zklamaný, se přídavné jméno zklamaný stává doplňkem. Můžeme si ještě pomoci tím, že jsme si říkali, že doplňek je rozvějící větný člen, který závisí na slovese a podstatném jménu. Petr zklamaný odešel zklamaný. Druhá dvojce věd. Moje sestra byla třetí, moje sestra skončila třetí. Přísudek jmený se sponou. V první větě byla třetí. Třetí je část přísudku jmeného se sponou. Sloveso být. Sponové sloveso být. Vyměníme za plnovýznamové sloveso. Moje sestra skončila třetí. Slovo třetí je v obou dvou větách stejné. V první větě je to část přísudku, ve druhé větě třetí úplněk. Sestra třetí skončila třetí. Karel byl elektrikář. Byl elektrikář, přísude kmeny se splnou, elektrikář je součást tohoto přísudku. Jmená část. Sloveso být vyměníme za plnovýznamové sloveso. Karel pracoval jako elektrikář. Tady si musíme pomoci výrazem jako. Elektrikář v první větě přísudek, v přísudku ve druhé větě jako elektrikář, doplněk. Karel jako elektrikář pracoval jako elektrikář. Rodiče byli unavení, rodiče se vrátili unavení. Přísudek jmený se sponou byly unavení. Sloveso být vyměníme za plnový znamové sloveso vrátit se. Unavení, přidavné jméno unavení, zůstává v obou dvou větách stejné. V první větě je to část přísudku jmeného se sponou, ve druhé větě doplněk. Rodiče unavení vrátili se unavení. Pokud všimnete pozici doplňku ve větě, tak můžeme říci, že ve většině případů doplněk stojí na konci věty. Na doplněch se můžeme zeptat otázkami jaký, jak, jako kdo, jako co, za koho, kým. Spojení jako, co by za. Ve větách typu dědeček pracoval jako řezník. Máme tady ten spojovací výraz jako. Jako řezník, doplněk. Meterných přijal co by minister zahraničí. sobě minister Doplněk. Zvolili ho za předsedu, za předsedu Doplněk. Slova sám a rád ve většině případů bývají ve větě Doplnky. Děti zůstaly doma sami, sám, sami Doplněk. Chodil do kina rád, rád, Doplněk. Pojďme se podívat nyní, jakými slovními druhy může být Doplněk ve větě vyjádřený. Může být vyjádřený podstatným jménem. Otec pracuje jako údržbář. Jako údržbář doplněk. Vyjádření přídavným jménem. Vrátili jsme se z výletu spokojení. Spokojení doplněk. Máme to tady spojené s tím plnovýznamovým slovesem. Vyjádření zájmenem. Sestra zůstala doma sama. Říkali jsme si, že sám bývá ve větě doplněk. Vyjádření číslovkou. Můj oblíbený cyklista dojel třetí. Cyklista třetí dojel třetí. Vyjádření infinitivem. Slyšel ho zpívat známou písničku. Tady platí jedno pravidlo, které říká, že ve větách, ve kterých je doplněk vyjádřen infinitivem, zpívat, se vyskytují slovesa smyslového vnímání. Slovesa smyslového vnímání jako například vidět, slyšet, cítit, pozorovat, sledovat, spatřit a podobně. Takže slyšel je sloveso smyslového výmání, zpívat, doplněk. Vyjádření přechodníkem. Přechodník je ve větě doplněk v každém případě. Takže přechodník je vždy doplněk. Babička sledujíc seriál v televizi uslínala. Sledujíc je doplněk. Pokud si zhrneme to, co jsme teď řekli, tak si můžeme zopakovat, že slova sám a rád bývají většinou ve větě doplněkem. Ve větách, ve kterých je doplněk vyjádřen infinitivem, se vyskytují slovesa smyslového vnímání. Slyšet, vidět, cítit, pozorovat, sledovat, spatřit. A k těmto slovesům se doplněk vztahuje. Vidím jí stát, vedoucí, sledoval děti odvážně soutěžit táborové hře. Cítiš něco se pálit? Vidím sloveso smyslového vnímání, stát doplně. Sledoval sloveso smyslového vnímání, soutěžit doplně. Cítíš cítit slovesosmyslového vnímání pálit se doplněk. A poslední, neméně důležitá informace, ve většině případů stojí doplněk na konci věty. Cvičení 1.1. Rozlište ve větách doplněk a přísudek jmený se sponou. Cvičení je jednoduché, výrazy, které potřebujeme určit, tak máme tučně vyznačeny A jedná se jenom o to, abychom si ujasnili rozdíl mezi přísudkem jmeným se sponou a doplňkem. Otec se stal starostou obce. Být, bývat, stát se, stávat se, sponové sloveso, jmená část, stal se starostou, jedná se tedy o přísudek jmený se sponou. Pana Nováka zvolili za starostu. Pana Novák je starosta, je vyměníme za plnový, významové slova jsou zvolili, máme tady to určující za, za koho, otázka na doplněk, za koho, za co, protože za starostu jedná se tedy o doplněk. Milan byl se svým výsledkem spokojený, byl spokojený, přísudek jmený se sponou, Být, pívat, stát se, stávat se, sponová část, spokojený, přírobné jméno. Petr přijel, zvlázní, spokojený, sloveso být vyměníme za plnovýznamové sloveso, přijel, spokojený, spokojený stojí na konci, věty jedná se o doplněk. Chlapci byli na chlazení, tak tady už nebudeme váhat, být, pívat, stát, stávat se, byly na chlazení, přísudek jmený se sponou, chlapci se cítili na chlazení, a vyměníme opět sloveso za plnovýznamové sloveso, na chlazení stojí na konci věty, jedná se o doplněk. Zbytek cvičení si vypracujete samostatně a správnost zkontrolujete s řešením, které máte připojeno v dnešní lekci. Pojďme dále. Cvičení 1.2. Vyhledejte ve větách doplňky. Tak tady už budeme pracovat nejdřív společně, pak budete pracovat samostatně. Věta číslo jedna. Tereza vyšla z kanceláře velmi naštvaná. Základní skladební dvojce. Tereza vyšla, vyšla odkud, vyšla z kanceláře, vyšla naštvaná. Naštvaná je doplněk. Tereza byla naštvaná, vyšla naštvaná, naštvaná doplněk. Velmi příšlovačné učení míry. Petru považují za svou nejlepší kamarádku. Opět nám pomůže tady to spojení za něco, za koho, za kamarádku je doplněk. Ližoval jsem už jako malý chlapec. Ližoval jsem, přísudek, podmětně vyjádřený A, ližoval jsem, ližoval jsem jako chlapec. Jako chlapec bude doplněk. A malý je přívlastek schodný. Petra zvolili předsedou spolku. Petr je předseda, Petr byl předseda, Petra zvolili, zvolili. Za koho zvolili předsedou? Předsedou je doplněk. Jakým předsedou? Předsedou spolku. Spolku přívlastek neschodný. Vybrali si ho za trenéra. Oni vybrali, vybrali ho, vybrali za trenéra, ho za trenéra, za trenéra, doplněk. Opět nám pomůže to spojení s předložkou za trenéra. Ke studánce v lese dorazila děvčata jako poslední. Dorazila poslední děvčata jako poslední a jako poslední se nám váže jak na sloveso, tak. na podstatné jméno, takže ještě jedno. Děvčata poslední, dorazila poslední. Máme tady to jako, takže můžeme říct, že výraz jako poslední je doplněk. Vrátili jsme se od moře odpočinutí. Byli jsme odpočinutí, byli, vyměníme sloveso s plným významem, vrátili jsme se, vrátili jsme se odpočinutí, my odpočinutí, odpočinutí, doplněk, stojí na konci věty. Od věty číslo 8 do konce bude cvičení vaší samostatnou prací. Vypracujete samostatně a jakmile vypracujete, pustíte si video pro zpětnou kontrolu. Takže prosím, vypněte video a vypracujte cvičení sami. Věta číslo 8. Maminka přišla z práce unavená. Unavená už vidím, že to přídavné jméno stojí na konci věty. Maminka byla unavená, maminka přišla unavená, maminka unavená, přišla unavená, unavená, doplněk. Náš reprezentant dorazil do cíle osmí, reprezentant byl osmí, byl, vyměníme za dorazil, reprezentant osmí, dorazil osmí a vidím, že doplněk stojí na konci věty. Slovo osmí je doplněk. Malý Pepík zůstal doma úplně sám. Tady neváhám, sám je doplněk. Sám taktéž stojí na konci věty. Věta jedenáct. Viděl jsem ho sekat dřevo poprvé. Tak tady máme sloveso smyslového vnímání. Viděl jsem. Viděl jsem. A my jsme si říkali, že sloveso smyslového vnímání, kdo by váže infinitiv. Viděl jsem sekat infinitiv a sekat bude doplněk. Věta dvanáct. Vrátili jsme se z výletu vyčerpaní, ale šťastní. Byli jsme z výletu vyčerpaní, ale šťastní. Vrátili jsme se z výletu vyčerpaní, ale šťastní. Určitě už poznáte, že výrazy vyčerpaní, šťastní jsou doplněky. Třináct. Messi ho považují ze nejlepšího fotbalistu na světě, považují za fotbalistu, takže tady máme vlastně to spojení s předložkou za. Za fotbalistu je doplněk. Pojďme dál. Věta číslo čtrnáct. Moje matka pracuje už dlouho jako lékařka. Moje matka je lékařka, pracuje jako co, jako lékařka. Matka jako lékařka pracuje jako lékařka, jako lékařka. Doplněk. Stando to udělá laku vyprovokován jeho nevhodným vchováním. Pokud budete mít určitý větný člen doplněk, zkuste si sloveso nahradit slovesem být. Standa byl vyprovokován, stando to udělal vyprovokován, takže vyprovokován je doplnět. Nikdy jsem neviděla svou babičku tak veselou. Nikdy jsem neviděla babičku veselou, neviděla jsem veselou. Veselou je to přídavné jméno, stojí na konci věty, neváže se to na žádné podstatné jméno tak, aby z toho větného členu veselou vznikl přívlastek. Veselou je tedy doplněk. Mého otce povýšili na obchodního ředitele. Můj otec je ředitel, povýšili na ředitele. Takže povýšili na ředitele, na ředitele doplněk. Vážím si tě jako čestného člověka. Vážím si tě jako člověka. Otázka, jako co si tě vážím jako člověka. Jako člověka, doplněk. Pes se na něj rozúřen vrhl. Pes se vrhl. Pes se vrhl. Rozúřen. Rozúřen. Doplněk. Pes byl rozúřen. Pes se vrhl. Rozúřen. Takže rozúřen. DoplněK. Stopy zůstaly v čerstvém sněhu. Stopy osamoceny, zůstaly osamoceny. O samoceny, zplněk. Jana se ukázala výbornou ošetřovatelkou. Jana byla výbornou ošetřovatelkou. Ukázala se výbornou ošetřovatelкou. Ošetřovatelkou, zplněk. Věta číslo 22. Už se cítil zdrav. Pomožte si zase slovesem být. Už byl zdrav, cítil se zdrav. Zdráv zůstává v obou dvou větách stejné, takže zdrav je doplněk. Ještě navíc stojí na konci věty. Dědeček jako student boxoval ve vysokoškolském týmu. Dědeček jako student boxoval jako student, takže jako student doplněk. Žena opírajíc se o plot, upírá oči do dálky, tak tady máme přichodník. Přichodník je doplněk vždy, takže opírajíc se bude doplněk. O Karlu Gotovi vždy psali jako o mimořádně nadaném zpěvákovi. Máme opět jako, takže psali jako o zpěvákovi. Takže si pomůžeme ještě předložkou O, takže jako o zpěvákovi doplněk. Z nemocnice se vrátila celá zdráva, byla zdráva, vrátila se zdráva, zdráva stojí na konci věty, jedná se o doplněk. Pozvali mě k soudu co by experta, tady máme ten výraz co by, jako co by za, takže co by experta doplněk. Děti odcházeli usmívajíce se. Usmívajíce se je přechodník. Přechodník je doplňkem vždy, takže usmívajíce se doplňek. Slyšel jsem otce ve vedlejším pokoji hlasitě kašlat. Slyšel jsem sloveslo smyslového vnímání. Slyšel jsem zakašlat. Zakašlat doplňek. Infinitiv se váže ke slovesu smyslového vnímání. Slyšel jsem zakašlat, otce zakašlat, zakašlat stojí. Na konci věty jedná se o doplněk. Vrátil se z přespolního běhu jako vítěz. Byl vítěz, byl vyměníme za plnovýznamové sloveso. Vrátil se jako vítěz, pomůžeme si ještě s tím výrazem jako, jako vítěz, doplněk. Spatřili jsme člověka prchat přes park. Spatřili jsme opět sloveso smyslového vnímání. Spatřili jsme prchat. Prchat bude doplněk. Takže prchat, doplněk, infinitiv v funkci doplňku. Starý dům uprostřed spustlé zahrady se zdál opuštěný. Dům byl opuštěný, zdál se opuštěný. Opuštěný zůstává v obou větách stejné. Opuštěný stojí na konci slova. Jedná se o doplněk. Chodil na hluby rád, ale sám. Rád, sám, doplněk. Několikanásobný doplněk. Tak já, abychom byli ještě přesnější, tak ale odznačím, abychom měli jenom doplňky. Rád, sám. Strýček se vyučil zedníkem. Strýček byl zedníkem. Vyučil se zedníkem. Zedníkem doplňek. Jídlo na stole zůstalo netknuto. Jídlo bylo netknuto, zůstalo netknuto, netknuto. doplněk. S panenkami jsme si hrávali co by malé holky. Máme tady co by, výraz co by. Takže co by holky doplněk. Uslyšel jsem ho vcházet do místnosti. Uslyšel jsem sloveso smyslového vnímání. Uslyšel jsem infinitiv vcházet, infinitiv, bude doplněk. Divčata běhala po trávě bosa. Divčata byla bosa, běhala bosa. Divčata bosa, běhala bosa, bosa doplněk. Viděl jsem vás tam oba. Slove so smyslového vnímání, na ten se nám doplněk navazuje. Viděl jsem, viděl jsem oba. Vás oba stojí na konci věty. Jedná se o doplněk. Tak, pojďme dál. Věta číslo 40. Dědeček sedí u kamen zhrbený. Dědeček je zhrbený, sedí zhrbený. Zhrbený přídavné jméno stojí na konci věty. Už ho nemáte navázat na žádné podstatné jméno, aby se jednalo o přívlastek zhodný. Takže zhrbený v tomto případě doplněk. Dědiček zhrbený sedí zhrbený. Pivo z našeho pivovoru je dobré jen studené. Tak, s touto větou si trošku pohrajeme. Pivo studené je dobré studené. Takže váží se tady ten výraz studené jak na podstatné jméno, tak na sloveso. Opět stojí na konci věty, nemáte ho k čemu navázat, aby se jednalo o přívlastek, jedná se tady o doplněk. Vrátil knihu do knihovny nepřečtenou, knihu nepřečtenou, vrátil nepřečtenou, nepřečtenou stojí na konci věty, jedná se o doplněk. Stál, nad ním pyšný, věta číslo 43. Stál, pyšný, byl pyšný. Pyšný zůstává v obou dvou větách stejné, takže pyšný je doplněk. Dívky se ve stanu sami báli. Tak, co tady? Tady určitě jste neváhali. Slova sám, rád, doplněky, takže sám, sami učíme jako doplněk. Rád bych ti všechno vyprávěl, rád je doplněk, sám rád jsou doplňky, takže rád učíme jako doplněk. My tam s tebou půjdeme všichni. My všichni půjdeme všichni. Všichni stojí na konci věty. Jedná se tedy o doplněk. Všichni se váží jak na, v toto případě zájmeno, tak na sloveso. Půjdeme všichni. my všichni, všichni doplněk. Tak to ještě se vám zdá doplněk jako složitý větný člen. Pokud si zapamatujete pravidla, podle kterých doplněk poznáme, tak věřím tomu, že ve větě určitě dokážete doplněk rozeznat. Cvičení 1.3. Určete větné členy tučně vyznačených výrazů. Toto cvičení budete z velké části vypracovávat samostatně. My si spolu probareme pár úvodních věd, poté vypnete video, vypracujete a opět video zapnete pro zpětnou kontoru. Pojďme tedy na to. Věta číslo jedna. Tatínek je ředitelem obchodního oddělení. Ředitelem máme určitě kovětný člen. Pozor na to, že ředitelem se pojí se spůnovým slovesem být, bývat, stát, stávat se. Ředitelem je tudíž část přísudku jmeného se sponou. Pana Nováka zvolili ředitelem obchodního oddělení. Zvolili ředitelem je ředitelem. Ředitelem v tomto případě bude doplněk. Unavení výletníci konečně dorazili do cíle cesty. Výletníci, jací výletníci. Unavení výletníci, přívlastek, shodný. Z výstupu na Lisouhoru jsme se vrátili unavení. Byli jsme unavení, vrátili jsme se unavení. Unavení stojí na konci věty. Toto přídavné jméno se neváže k žádnému podstatnému jménu, aby se jednalo o přívlastek shodný. Takže v této vědě, ve vědě číslo čtyři, a výraz unavení je doplňek. Tak, odvěty číslo 5. Prosím, budete pracovat samostatně. Jakmile dopracujete, pustíte si video pro zpětnou kontrolu. Prosím, vypněte video a pojďme pracovat. Věta číslo 5. Po celodenním výletu jsme byli unavení. Byli jsme unavení přísudek jmený se sponou. Takže v tomto případě unavení se jedná o část přísudku jmeného se sponou. I poslední motociklový závodník už závody dokončil. Poslední závodník, jaký závodník? Poslední závodník, poslední přívlastek shodný. Tenkrát věra doběhla do cíle poslední. Věra poslední doběhla, poslední stojí. Na konci věty jedná se tedy o doplněk. Děti přišly z cirkusu nadšené. Děti natšené přišli natšené. Můžeme si pomoci děti byly natšené, děti přišli natšené. Natšené doplněk. Natšení fanoušci projevovali radost z výhry svého týmu. Jací fanoušci, natšení fanoušci. Přihlastek zhodný. Věta číslo deset. Pozorovali labutě schovaní za stromem. Pozorovali labutě, schovaní, schovaní, přídavné jméno, oni schovaní, pozorovali schovaní, jedná se o doplněk. Malá holčička je schovaná za strome. Dávejte pozor na sloveso být, bývat, stát se, stávat se, je schovaná, přísudek jmeny se sponou, schovaná, část přísupku jmeného se sponou. Věta číslo 12. scházeli zklamaní. Zklamaní stojí na konci věty. Je to přídavné jméno, které není navázáno na žádné podstatné jméno. Aby se jednalo o přívlastek zhodný, jedná se tady o doplněk. Zklamaní rodiče příště do kina nešli. Tady určitě už jste neváhali. Zklamaní rodiče, jaký rodiče, zklamaní přívlastek zhodný. Nepijte tu limonáru tak studenou, Nepijte studenou limonádu studenou. Jedná se o doplněk. Rodiče byli Pavlovým přiznáním překvapení. V této větě, ve větě číslo 16, přídavné jméno překvapení, stojí sice na konci věty, ale pozor, musíme ho spojit se sponovým slovesem být. Takže rodiče byli překvapení, část přísudku jméne ho se sponou. Zaslechl jsem vedoucího tábora udílet příkazy. Zaslechl jsem sloveso smyslového vnímání. Zaslechl jsem udílet vedoucího udílet. Takže se jedná o doplněk. Vaše řešení je pro nás přijatelné. Řešení je přijatelné. Doufám, že jste neváhali. Je přijatelné. Slovo přijatelné je část přísudku jmeného se sponou. Pozorovali jsme hopsající zajíce. Jaké zajíce? Hopsající zajíce. Jedná se o přílastek shodný. Pojďme dál. Věta číslo 20. Kapra k Vánocům kupujeme živého. Kapra živého kupujeme živého. Živého doplněk. Maso jím je dobře propečené, maso propečené jím propečené. Tak doufám, že jste neváhali a napsali jste, že propečené je doplněk. Už je maso upečené, maso je upečené, základní skladevní dvojce, takže upečené budeme pojmenovávat jako jmenou část přísudku jmeného se sponou. A poslední věta. Pečené maso bunilo celým domem. Jaké maso bunilo celým domem? Pečené. Pečené. Přívlastek shodný. Tak já věřím, že určování doplňků pro vás nebude už žádný problém. pozor na to, abyste si doplněk nespletli s přívlastkem po případě z částí přísudku jmeného se splnou. Jakým větným členem je infinitiv v následujících větách? Toto cvičení by vám již nemělo dělat žádné problémy, proto si celé cvičení vypracujete samostatně a zpětnou kontrolou provedete tím, že si pustíte video. Tak prosím, vypněte video, jakmile vypracujete, puste video pro zpětnou kontrolu. Věta číslo jedna. Sloveso zlobit musíme spojit s modálním slovesem. Nesmíš zlobit nebo nesmíš se zlobit. Jedná se tedy o část přísudku. Věta číslo tři. Včera ji viděl poprvé bruslit. Bruslit a jdeme hledat větný člen. Viděl sloveso smyslového vnímání. To už mi hodně napoví, protože infinitiv se bude vázat k tomu slovesu smyslového vnímání, bude se jednat od plněk. Snažili jsme se číst zadání pečlivě. Číst. Snažili jsme se, není ani fázové, ani způsobové modální sloveso, není to ani sloveso smyslového vnímání, takže tady se musíme zeptat pádovou otázkou. Snažili jsme se o co číst zadání pečlivě. Číst je předmět. Učil se hrát na housle. Učil se hrát. Hrát nás zajímá, budeme určovat výraz hrát jako větný člen. Podívejte se opět na sloveso. Učil se nepatří ani mezi způsobová modální, ani mezi fázová slovesa. Není to ani sloveso smyslového vnímání. Budeme tedy používat pádovou otázku. Učil se co? Koho, co se učil? Hrát. Hrát je předmět. Petra odjela nakoupit. Tak, co tady s infinitivem nakoupit? Odjela taktéž nepatří mezi fázová ani způsobová slovesa. Není to ani sloveso smyslového vnímání. Bude to předmět? Petra odjela nakoupit? Mně to určitě nebude. Nezapomínejte na příslovečné určení, konkrétně na příslovečné určení účelu. Petra odjela, za jakým účelem, proč odjela, co bylo cílem toho, že odjela, nakoupit příslovečné určení účelu. Jeho přání dívat se na televizi celý den se mu nesplnělo. infinitiv dívat se, tak jak se tady určili větný člen. S čím svážeme infinitiv? S čím vytvoříme skladební dvojci? Se slovem přání. Přání dívat se. Tak a teď určitě jste nezaváhali a napstali jste, že výraz dívat se je přívlastek nezhodný. Jaké přání? Přání dívat se. Infinitiv máme navázaný na podstatné jméno. O přestávce jsem se nestihl nasvačit. Nestihl jsem se co, koho co jsem se nestihl nasvačit. Nasvačit předmět. Přátelé museli počkat před dveřmi. Počkat je slovo, které nás zajímá. Musíme ho spojit se slovesem muset. Muset, museli počkat, jedná se tedy o část přísudku. Začali stavět dům, stavět infinitiv. A jestli si vzpomínáte, tak jsme si říkali, že slovesa začít, začínat, přestat, přestávat, zůstat, zůstávat jsou tzv. fázová slovesa, vážou slovy infinitiv, jedná se tedy o část přísudku. Takže stavět část přísudku v přísudek. Cítili jsme vonět růže. Cítili jsme slovesosmyslového vnímání. Vonět bude tedy doplněk. S nápadem postavit zahradní domek přišel otec. Postavit. S čím svážete infinitiv? S čím utvoříte skladební dvojici? S nápadem. S jakým nápadem postavit. Takže postavit přívlastek neschodný. Viděl stát rytíře před vchodem do sálu. Viděl slovesosmyslového vnímání. Stát. A určitě už jste napsali. A napsali jste zajisté správně, že stát je v plněk. Bylo by správné mu poděkovat. Poděkovat nás zajímá a přemýšlejte. Dá se to s něčím spojit, ale vytvoříme dvojici slov, vytvoříme skladební dvojici. Poděkovat bylo správné. Poděkovat je tedy podmět. V tomto cvičení jsme si vyzkoušeli určovat infinitiv jako větný člen. Pojďme se podívat dál. Cvičení 1.5. Ze dvou vět vytvořte jednu s doplňkem. Viděl jsem ho, pomalu přicházel. Vytvořím jednu větu s doplňkem, viděl jsem ho, pomalu přicházet. Toto cvičení si vypracujete samostatně a správnost vašeho řešení zkontrolujete s řešením, které máte přiloženo k dnešní lekci. Ve druhé části nás čeká vedlejší věta doplňková. Pojďme si tedy říct, podle čeho poznáme větu doplňkovou. Vedlejší věta doplňková vyjadřuje doplněk věty řídící. Závisí na slovese, řídící věty a zároveň na podstatném méně nebo zájmeně. Bývá uvozena spojovacími výrazy jak, jako, kterak. Důležité dvě informace. Za prvé, věta řídící z pravidla končí podstatným ménem nebo zájmenem. Viděl jsem srnky, jak se pasou. Věta řidící končí podstatným jménem. Věta vedlejší začíná spojovacím výrazem jak. Pozoroval je, kterak přelézají plot. Pozoroval je, věta řidící končí zájmenem. Věta vedlejší začíná spojovacím výrazem kterak. Obě dvě věty vedlejší, jak se pasou, která přelezají plot, jsou vedlejší věty doplňkové. Druhá důležitá informace, v řídící větě bývá sloveso smyslového vnímání. My už jsme si říkali, že mezi slovesa smyslového vnímání patří slovesa jako například slyšet, cítit, vidět, spatřit, zahlédnout a podobně. Zahlédl jsem babičku, jak otrhává rybís. Zahlédl jsem slovesosmyslového vnímání. Babičku věta řídící končí na podstatné jméno. Věta vedlejší začíná spojovacím výrazem jak. Takže slovesosmyslového vnímání, podstatné jméno ve větě řídící. Věta vedlejší začíná spojovacím výrazem jak. Jedná se tedy o vedlejší větu doplňkovou. Jen pro doplnění pojďte se podívat do věd, které máte v pomlčce nebo v obrážce. Nad posledním bodem viděl jsem srnky, jak se pasou, pozoroval je, kterak přelezají plot. I v těchto dvou větách řídnicích viděl jsem srnky, pozoroval je, se objevuje slovesosmyslového vnímání. Pokud budete tedy určovat vedležitě věty doplňkové, zkuste zapomenout na otázky. Zkuste se spíš zaměřit na technickou stránku věty, věty řídící, věty hlavní. Zaměřte se na to, na co končí hlavní věta řídící a zda se ve větě řídící, ve větě hlavní objevuje slovesosmyslového vnímání. Pojďme do cvičení 2.1. V tomto cvičení máme celkem 14 vět. Tyto věty budou ve dvojcích. A budeme v těch dvojcích rozlišovat vedlejší větu doplňkovou od vedlejší věty, která je jiného druhu. Věty číslo jedna a dvě. Nikdy jsem neviděla tatínka, jak hraje hokej. Nikdy jsem neviděla, jak tatínek hraje hokej. Potrhneme věty vedlejší, jak hraje hokej v první větě Jak tatínek hraje hokej? Obě dvě věty obsahují sloveso smyslového vnímání. Neviděla jsem. Pojďme se tedy podívat, jakého druhu jednotlivé věty budou. Nikdy jsem neviděla tatínka. Ve větě řídící se objevuje sloveso smyslového vnímání. Věta hlavní končí na podstatné jméno. Bude se tedy jednat o vedlejší větu doplňkovou. Tak. Nikdy jsem neviděla, jak tatínek hraje hokej. Nikdy jsem neviděla, věta řídící končí na sloveso. Musíme tedy použít otázku, konkrétně pádovou otázku. Nikdy jsem neviděla, koho co, jak tatínek hraje hokej, bude se jednat o vadlejší větu předmětnou. Věty 3 a 4. Zahlédl, jak Ondra vchází do budovy. Zahlédl Ondru, jak vcházím do budovy. Zahlédl, vy ta řídící je zakončena na sloveso. Zahlédl, koho co, jak Ondra vchází do budovy. Vedlejší věta předmětná, tak ještě vedlejší větu předmětnou potrhneme. Zahlédl Ondru, jak vchází do budovy. Věta řídící obsahuje sloveso smyslového vnímání, sloveso zahledl a je zakončena podstatným jménem. Bude se tedy jednat o vedlejší větu doplňkovou. Věta 5 a 6. Ze své skrýše pozoroval, jak se na poli pasou srny. Ze své skrýše pozoroval srny, která se pasou na poli. Nejdřív označíme vedlejší věty. V větě číslo 5, jak se na poli pasou srny. Věta číslo 6, kterak se pasou na poli. A pojďme se podívat na rozdíly mezi větami hlavními. Ze své skrýše pozoroval věta řídící, věta hlavní, zakončená na sloveso. Ze své skrýše pozoroval koho co, jak se na poli pasou srny. Vedlejší věta předmětná. Ze své skrýše pozoroval srny, pozoroval slovesosmyslohého vnímání, srny věta hlavní končí na podstatné jméno, bude se tedy jednat o pedlejší větu doplňkovou. Zbytek vět si vypracujte samostatně a správnost řešení si zkontrolujte z výsledky, které máte připojeny k dnešní lekci. Cvičení 2.2 Určite druh vět vedlejších. Toto cvičení vypracujete samostatně a zpětnou kontrolou provedete s videem. Vypněte tedy video a jedeme na to. Jsou věti jedna. Zůstal celý den v posteli, protože mu nebylo dobře. Zůstal v posteli. Proč? Z jaké příčiny? Protože mu nebylo dobře. Pomůže nám určení druhu vedlejší věty spojka protože. Takže jedná se o vedlejší větu příslovečnou příčinou. Vyděsila se tak, že nebyla schopna pohybu. Vedlejší věta, že nebyla schopna pohybu. Jak jste se tady zeptali? Jak jste se zeptali na druh věty vedlejší? Vyděsila se tak, že nebyla schopna pohybu. Jak moc, do jaké míry se vyděsila, že nebyla schopna pohybu. Vedlejší věta příslovečná měrová. Postavte se tak, abyste stáli záhdy k sobě. Věta vedlejší. Abyste stáli záhdy k sobě. Postavte se, a zkuste otázku, postavte se jak, jakým způsobem, abyste stáli záhdy k sobě. Vedlejší věta příslovečná způsobová. Slovití čtyři. I když nedosáhl ve výzkumu dobrých výsledků, jeho práce je vysoce ceněná. Vedlejší věta. I když nedosáhl ve výzkumu dobrých výsledků. A teď pojďme se podívat na to, jakého druhu je tato vedlejší věta. Jeho práce je vysoce ceněná. Navzdory čemu i přesto. Vedlejší věta. Přísločná přípustková. Aby jsi mohl sestavit skříň, musíš si přečíst návod. Věta vedlejší. Aby jsi mohl sestavit skříň, musíš si návod přečíst proč, za jakým účelem. Aby jsi mohl sestavit skříň. Vedlejší věta příslovečná účelová. Vůbec nevím, jak se to mohlo stát. Věta vedlejší. Jak se to mohlo stát? Vůbec nevím. Podmět nevyjádřený. Základní skladební dvojce já nevím. Nevím koho co. Vedlejší věta předmětná. Slovětí z číslo 7. Zahlédla je, jak sedí u rybníka. Podívejte se do věty hlavní. Sloveso smyslového vnímání. Zahlédla. Věta hlavní končí na zájmeno. Věta vedlejší začíná spojkou. Spojovat s výrazem jak. Jedná se tedy o vedlejší větu doplňkovou. Slovětí z číslem 8. Věta vedlejší. Věta hlavní. Věta hlavní nemá podmět. Věta vedlejší. Máš-li pevnou hůli, ušpěješ? Za jaké podmínky? Pokud máš pevnou vůli, jestliže máš pevnou vůli, máš li pevnou vůli, tady vám pomůže přiklonka li. Jedná se tedy o vedlejší větu příslovečnou podmínkovou. Podmínková. Souvětí 10. Není takový, jak se zdá. Věta vedlejší, jak se zdá. Není takový. Opět se podívejte do věty hlavní. Není sloveso být, bývat, stát se, stávat se sponové, sloveso takový odkazovací zájmeno, není takový, jak se zdá, vedlejší věta přísudková. A poslední souvětí jsou věti jedenáct. Les, ve kterém rádi hledáme houby, je hned za naším domem. Věta vedlejší, ve kterém rádi hledáme houby. Jaký les? Les, ve kterém rádi hledáme houby, vedlejší věta přívlastková. Tak, jak vám šlo v určování druhů větvrlejších? Teď už určitě jste si jistější v poznávání druhů větvrlejších a já doufám, že to bude stále lepší a lepší. Pojďme dál. Třetí část práce s textem. Práce s textem bude vaše samostatná práce. Některé úlohy zkontrolujeme společně, některé úlohy si zkontrolujete s řešením, které máte připojeno v dnešní lekci. Vypněte prosím video a začněte pracovat. Úlohy číslo 1, 2, 3 si zkontrolujete s řešením, které máte připojeno v dnešní lekci. My se společně podíváme na úlohu 4 a na úlohu 5. Úloha čtyři. Najděte čtyři slova, která jsou zapsána s pravopisnou chybou a napište je pravopisně správně. Pokud jste našli čtyři slova, tak jste našli slovo z hola, denoděnně, zklamávanou a zkrátka. Tady tato čtyři slova jsou v textu zapsána s pravopisnou chybou. Slovo z hola v textu je zapsáno s předponou s. Správný zápis s předponou Z. Podle pravidel českého pravopisu existuje jediná možnost a to právě s předponou Z. Můžete si také pomoci tím, že toto slovo, tato příslovečná spřežka, vznikla spojením předložky Z a přídavného jména holí. Takže z hola s předponou Z. Druhé slovo s pravopisnou chybou denoděnně. V textu je zapsáno slovo s jedním no a to v první části této složeniny. Správný zápis, deno 2N, denně 2N. Obě dvě ty části vlastně znamenají to tež, že něco děláme den co den. To je taková pomůcka, den co den, děláme to denně 2N. Stejnou podobu by mělo i přídavné jméno denodení, taktéž dvakrátce dvěma N. A můžete si také pomoci, že základem tohoto slova, nebo těchto dvou slov složených do jednou slova, je slovo den. Denodení. Třetí slovo s pravopisnou chybou, slovo sklamávanou. Sklamat se píše s předponou Z. Taktéž výraz sklamávanou musíme napsat s předponou Z. Čtvrté slovo s pravopisnou chybou je slovo zkrátka. Zkrátka podle pravidel českého pravopisu se píše pouze s předponou Z. Slova z hola a zkrátka je lépe zapamatovat si pamětně jejich pravopis. Úloha číslo 5. Rozhodněte o každé z následujících možností, zda je napsána se správnou interpunkcí ano nebo ne. Budeme tedy rozhodovat, zda v jednotlivých možnostech jsou správně použeny čárky či nikoli. Pět jedna. Pohlednice, kterou jsme poslali z mariánských lázní, ještě nedošla. Toto soubětí je zapsáno se špatnou interpunkcí, Tedy rozhodněte o každé z následujících možností. Zde je napsána se správnou interpunkcích ano nebo ne a zaznačíme možnost ne. Pohlednice ještě nedošla. Věta hlavní. Do věty hlavní je vložená věta vedlejší, kterou jsme poslali z mariánských lázní. Větu vedlejší musíme ukončit čárkou. Takže chybí nám zde čárka za slovem lázní. Pět dva. Znáš Jana Skácela českého básníka? Také tato možnost není zapsána se správnou interpunkcí. Znáš Jana Skácela čárka českého básníka? Českého básníka je přístavek, takže přístavek taktéž musíme oddělit čárkou. Pět dva. Je lepší než moje sestra? V této větě je čárka navíc. Je lepší než moje sestra, čárka musí pryč, protože se jedná o větu jednoduchou, nikoli o souvětí. Tady před výrazem než čárku psát nebudeme. Takže opět tady tato možnost není zapsána se správnou interpunkcí. Pokud bychom tady tu větu jednoduchou převedli na souvětí, Například je lepší, než byla moje sestra. Už máme na souvětí přednež napíšeme čárku. Pět čtyři. V knize jež leží na stole a kterou si chci přečíst, jsou zveřejněny dobové fotografie našeho města. Zkontrolujeme čárky. V knize čárka jež. Tady je čárka v pořádku. Jež leží na stole a kterou si chci přečíst. Za přečíst musí být čárka, protože máme v tomto případě dvě věty vedlejší stejného druhu, dvě věty přívlastkové, vloženy do věty hlavní v knize, jsou zveřejněny dobové fotografie našeho města. Musíme na začátku těchto vět a na konci těchto dvět udělat čárku. Čárku před a hapsat nebudeme, protože tyto dvě věty vedlejší jsou ve významovém poměru slučovacím. To byla poslední úloha z dnešní lekce. Já vám děkuji za pozornost a těším se příště.