Přísudek, podmět, shoda, text

Vítám vás u první lekce. První lekce je zaměřena na základní skladební dvojici. Na přísudek jeho druhy, podmět jeho druhy. V další části se budeme vyjerovat zhodě přísudku s podmětem a v závěru si vyzkoušíte práci s textem. Připravte si prosím vaše materiály a jdeme na to. Přísudek. Jistě víte, že přísudek je základní větný člen, který vyjadřuje, co dělá podmět. Spravidle je to sloveso v určitém tvaru nebo pomocné sponové sloveso se jmeným nebo příslovečným tvarem. Co to je sloveso v určitém tvaru? Sloveso v určitém tvaru je takové sloveso, u kterého určíte osobu, ať už první, druhou, třetí, čísla jednotného nebo množného. Rozlišujeme několik typů přísudku. Za prvé přísudek slovesný jednoduchý. Přísudek slovesný jednoduchý bývá nejčastěji vyjádřen právě určitým slovesným tvarem. Pojďme se podívat na modelové věty. Lenka se zasmála, zasmála se přísudek slovesný jednoduchý. Všichni budou zpívat. Přísudek budou zpívat. On by to neudělal. Neudělal by podmiňovací způsob přísudek slovesný jednoduchý. Dopis byl napsán úhledně. Tady můžete namítnout, že ten přísudek byl napsán. Není přísudek jednoduchý nebo slovesný jednoduchý, ale že to je přísudek jmený se sponou. Pokud máme přísudek vyjádřen trtným rodem, byl napsán, tak toto vyjádření řadíme přísudku slovesnému jednoduchému. Takže kniha byla vydána, přísudek slovesný jednoduchý. Pokud byste to trošku pozměnili, například dopis byl napsaný, kniha byla vydaná, tak už by se jednalo o přísudek jmený se sponou. Slovesný přísudek může být nahrazen cito slovcem žába, žblůňk, dovody. Přísudek žbunt. Druhým typem přísudku je přísudek slovesný složený. Jak už název napovídá, bude se z něčeho skládat. Tento typ přísudku se skládá buď ze způsobového slovesa nebo fázového slovesa a infinitivu. Dobré je naučit se, jaká jsou slovesa způsobová a jaká jsou to slovesa fázová. Mezi způsobová slovesa řadíme slovesa. moci, smět, muset, mít, ve významu mít povinnost a chtít. K těmto způsobovým slovesům se potom přirazují ještě další, ale pro základní školu značí znát slovesa moci, smět, muset, mít, chtít. Fázová slovesa. Začít, začínat, přestat, přestávat, zůstat, zůstávat. Takže způsobová slovesa, fázová slovesa vždy k sobě pojí infinitiv. Proto se tomuto typu přísudku říká slovesný složený. Složený ze způsobového nebo fázového slovesa a infinitivu. Příklady. Jirka může číst. Může číst je přísudek slovesný složený. Může je způsobové sloveso číst infinitiv. Jirka mohl číst. Jirka by mohl číst. Jirka bude moci číst. Můžeš číst. Třetím typem přísudku je přísudek jmený se sponou. Někdy se také uvádí slovesně jmený. Tady je nutné si zapamatovat, co to je spona. Jaká slovesa jsou tzv. sponová slovesa? Jsou to slovesa být, bývat, stát, stávat se. A tato sponová slovesa se pojí s tou jmenou částí. Tou jmenou částí nejčastěji bývá podstatné jméno nebo přídavné jméno. Jitka je lékařka. Je sponové sloveso, lékařka, jméno. Jmený se sponou. Jitka byla lékařka. Byla sponové sloveso, lékařka, podstatné jméno. Jmený se sponou. Jitka je sympatická. Je sponové sloveso, sympatická jmena část, příramé jméno. Jmený se sponou. Méně častá spojení jsou tvořená sponou pus zájmenem. Tuška je moje. Je moje, přísudek jmený se sponou. Sponapus číslovka. Jitka je třetí. Je třetí, přísudek jmený se sponou. Sponapus infinitiv. Jitka je slyšet. Je slyšet, přísudek jmený se sponou. Sponapus příslovce. Jitka není zpátky. Není zpátky přísudek jmený se sponou. Přísudek jmený se sponou můžeme vyjádřit také s rovnávacím výrazem. Jitka je jako jiskra, jitka není jako my. Takže je jako jiskra by byl přísudek jmený se sponou, není jako my přísudek jmený se sponou. Dalším typem přísudku je přísudek jmený bez espony. Tento přísudek se používá ve zvláštních případech, jako jsou například přísloví nebo hesla. Už název vám může napovědět, jak tento přísudek bude vypadat. Přísudek jmený bez espony. Pojďme se podívat na modelové věty. Každý svého štěstí s trůjcem. Jistě cítíte, že v této větě chybí s lesou být. Každý je svého štěstí s trůjcem. Přísudek v této větě by z něho je s trůjcem. A byl by to přísudek jmený se sponou. Sponové sloveso jmená část. Když sponové sloveso odstraním, zůstane v té větě pouze ta jmená část. Ta jmená část se stává přísudkem. Takže přísudek ve větě každý svého štěstí strůcem je podstatné jméno strůcem. Úplně stejně to bude platit v následujícím větném celku mluviti stříbro, mlčeti, zlato. Stříbrou, zlatou, přísudek jmený bezespony. Pozor na jednu věc. A to na to, že sloveso být může mít i plný význam. V takových případech tvoří přísudek slovesný. Například slunce už je za obzorem. Tosto sloveso je, tady se nachází ve významu, nebo vyskytuje se ve významu, nachází se. Slunce se nachází, existuje, vyskytuje se za obzorem. Brambory jsou ve sklepě, jsou ve významu, nachází se, leží, existují. Strašidla nejsou, rovná se strašidla, neexistují. Takže ve větách, kde bude mít sloveso být plný význam, tak toto sloveso být tvoří přísudek slovesný. Takže v první části v teorii jsme si něco pověděli o typech přísudku a ty nás čeká praktická část. Cvičení 1.1. Označte ve větách přísudek a určete jeho druh. Věty číslo 1 až 21 vypracujeme společně. Věty číslo 22 až 43 vypracujete samostatně. Vaše řešení zkontrolujete s řešením, které máte v písemné podobě přiloženo k dnešní lekci. Pojďme tedy zpět k větám 1 až 21. Já jsem říkala, že si tyto věty vypracujeme společně, má to ovšem jeden háček. Vy si za chvíli stopnete video. U vět 1 až 21 určíte přísudek a určíte druh přísudku. Jakmile budete hotoví, pustíte si video pro zpětnou kontrolu. Vypněte video a jdeme do práce. Věta číslo jedna. Novináři museli hodinu čekat na zahájení tiskové konference. Přísudek museli čekat. Přísudek slovesný složený. Museli čekat. Museli je sloveso způsové čekat infinitiv. Ráda bych se s vámi podělila o své zážitky z cest. Podělila, ale pozor, v této větě se objevuje podmiňovací způsob. Podělila bych se. Tak v tomto případě se jedná o přísudek slovesný jednoduchý. Text byl otisknut v místních novinách. A hned věta čtyři úplně podobná. Text byl otisknutý v místních novinách. A to je teď, co jsme si říkali o přísudku. Ve větě číslo 3. Přísudek. Text byl otisknut. Trpný rod. Jedná se tedy o přísudek slovesný jednoduchý. Text byl otisknutý. Přísudek byl otisknutý. A v této větě už se nám ubyvuje přísudek slovesně jmený se sponou. Věta číslo 5. Chtěli byste jít s námi do kina? Tak tady to bude úplná hračka. Chtěli byste jít. Chtít je způsobové sloveso. Jít potřebuji k němu infinitiv. A byste mám podmiňovací způsob, takže celé toto spojní chtěli byste jít. Je přísudek, jedná se o přísudek slovesný, složený. Poslali mě nakoupit na večerní oslavu. Věta číslo 6. Co jste tady určili jako přísudek? Poslali nakoupit nebo pouze poslali? Pokud jste poslouchali, tak jste určitě zaslechli a postřihli, že sloveso poslali nepatří ani mezi modální, ani mezi fázová slovesa, proto k sobě nebude vázat infinitiv a bude se jednat ku přísudek slovesný jednoduchý. Věta číslo sedm. Náš rozlícený pes hr na listo lže. Hr je citoslovce, v tomto případě citoslovce ve funkci přísudku. Můžeme ho tedy nazvat přísudkem slovesným. Jednoduchým. Možná by byla lepší varianta říci, že se jedná o přísudek vyjádřený citoslovcem. Věta číslo 8. Konečně už přestalo pršet. Začít, začínat, přestat, přestávat, zůstávat. Určitě jste poznali, že jsem teď vyjmenovávala fázová slovesa. Jedná se tedy o přísudek slovesný, složený, protože se skládá z fázového slovesa a infinitivu. Věta číslo devět. Viděl jsem ji běžet po silnici. Přísudek. Pokud jste určili přísudek viděl jsem, tak jste určili dobře. Běžet už bude jiný větný člen. Takže přísudek. Viděl jsem přísudek slovesný, jednoduchý. Věta číslo deset. Kniha, pramen vědění. Kdo, co je pramen vědění? Kniha, podmět. Jistě cítíte, že v této větě chybí přísudek. Chybí zde sponové sloveso. Sponové sloveso máme nahrazenou pomlčkou. Kniha, pramen. Pramen bude přísudek, je to jmená část a jedná se tedy o přísudek jmený bez zespony. Jeho opakované poznámky byly trapné. Byly trapné přísudek, přísudek a jmený se zponou. Začala nahlas plakat. Začít, začínat, přestat, přestávat, zůstat, zůstávat. to je výčet fázových sloves, vážou k sobě infinitiv, takže se jedná o přísudek slovesný složený. Věta číslo 13. Škole, základ života. V stejnou situaci jsme měli ve větě 10. Kniha, pramen vědění, škola, základ života. Opět chybí sponové slovesou, přísudek bude jmená část, podstatné jméno základ, jedná se tedy o přísudek jmený bez espony. Věta číslo čtrnáct. Zapomněla napsat mamince zprávu. Jaký přísudek jste určili u věty čtrnáct? Zapomněla nebo zapomněla napsat? Sloveso zapomenout nepatří do býčtu fázových ani způsobových sloves. Jedná se tedy o přísudek slovesný jednoduchý. Přísudek zapomněla. Nesmíš si o mě myslet nic špatného. Nesmíš si myslet přísudek. A určitě už dokážete doplnit správný druh přísudků. Jedná se o přísudek slovesný, složený. Nesmíš smět, nesmět, sloveso. Způsobové vážek sobě infinitiv. Věta číslo 16. Naučil se zahrát několik akordů na kytaru. Co jste určili jako přísudek? Naučil se zahrát nebo jenom naučil se? Pokud jste určili jako přísudek slovo naučil se, tak jste je naučili dobře. Naučil se, přísudek, slovesný, jednoduchý. Sedmnáct. Před domem je záhon tulipánu. Záhon je základní skladební dvojce. Teď přemýšlejte. Záhon je rovná se, záhon se vyskytuje, záhon existuje. Je je plnovýznamové sloveso, přísudek slovesný, jednoduchý. Dům byl postavený v rekordně krátkém čase. Přísudek byl postavený. Byl postavený, přísudek jí jmený se sponou. Dům byl postaven v rekordně krátkém čase. Rod trpný se nám objevuje v této větě. Byl postaven. Byl postaven přísudek, slovesný, jednoduchý. Věta číslo 20 I když byl dědeček unavený, přijel k nám, aby se s námi potěšil. Já ještě tady opravím, ono tam není přímovět, To je to souvětí. Takže číslo 20, souvětí. První část. I když byl dědeček unavený. Přísudek byl unavený. Tak a ještě jistě už mě doplníte, že se jedná o přísudek jmený se sponou. Přijel k nám dědeček přijel. Co dělal? Přijel. Přísudek slovesný, jednoduchý. Aby se s námi potěšil. Takže ještě jednou přísudek potěšil by se. Spojku a nebo po případě kdyby, tak neučujeme jako část přísudku. Máme tam pouze jenom ten podmíněvací způsobu by. A jedná se tedy o přísudek slovesný jednoduchý. Věta číslo 21. Voda začíná být horká. Co dělá ta voda? Začíná být horká. Všechna tři slova začíná být horká určíme jako přísudek. Přísudek slovesný složený. A proč je k tomu ještě to přídavné jméno? Tento přísudek je poskládaný z fázového slovesa plus infinituvu slovesa být a plus ještě přídavného jména. Takže přísudek slovesný složený. Tak, jak vám šlo učování přísudku? Já věřím, že to pro vás nebyl žádný problém, že to byla hračka. A další věty vás čekají, takže věty 22 až 43 si vypracujete samostatně a zkontrolujte s řešením, které máte připojeno v lekci. V úlohách 1.2 a 1.3 budeme opět pracovat s druhy přísudku. Úloha 1.2. Změňte přísudek slovesný na přísudek jmený se sponou. Marek dobře ližuje. Přísudek v této větě je sloveso ližuje. Slovesný přísudek změníme na přísudek jmený se sponou. Použijeme tedy sponová slovesa být, bývat, stát se, stávat se. A věta pak může znít například Marek je dobrý ližař. Ve cvičení 1.3. Přísudky jmené se sponu nahraďte přísudky slovesnými. Dědeček je vášnivým sběratelem nerostu. Přísudek je sběratelem. Změna na větu s přísudkem slovesným. Dědeček vášnivě sbírá nerosty. Tady tato dvě cvičení si vypracujete samostatně a správnost zkontrolujete s řešením, které máte připojeno k dnešní lekci. V první části jsme si zopakovali přísudek a jeho druhy. Ve druhé části se budeme zabývat podmětem, a to konkrétně podmětem vyjádřeným, nevyjádřeným, všeobecným, holým, rozvitým a několikanásobným. Krátká teorie opět na začátek. Pojďme si říct, co je to podmět. Podmět je základní větný člen. Společně s přísudkem tvoří základní skladební dvojici. S přísudkem se shoduje v osobě a čísle. Podmět bývá vždy v prvním pádě, proto se na něj ptáme pádovou otázkou prvního pádu, kdo co a přísudkem. Markéta plave. Kdo co plave? Markéta. Markéta je ve větě podmět. Zhodem k tomu, že tento podmět, Markéta, je vyjádřen podstatným jménem, mluvíme o podmětu vyjádřeném. Rozlišujeme tedy podmět vyjádřený, nevyjádřený a všeobecný. Podmět nevyjádřený je takový, který není slovně vyjádřen, ale známého. Žádné slovo ve větě není možné označit jako podmět. Ten buď známé z předchozí věty nebo kontextu, nebo je zřejmý ze slovesného tvaru. Lenka slíbila mamince, že uměje nádobí. Místo toho šla s kamarádkou na zmrzeno. V první větě prvního souvěti se nám objevuje podmět Lenka. Ve druhé větě se objevuje podmět nevyjádřený. Přímo ho ve větě nezmiňujeme, ale z předcházející věty víme, že podmětem je Lenka. To tajíž platí o třetí větě, místo toho šla s kamarádkou na zmrzlinu. Přímo ve větě podmět zmíněn není, ale z předchozího souvěti víme, že podmětem je Lenka. Četl knihu. Podmět ve větě není vyjádřený, ale z tvaru slovesa poznáme, že se jedná o třetí osobu čísla jednotného on. Možná někomu bude dělat problém podmět všeobecný nebo rozpoznání podmětu všeobecného, ale pokud si zapamatujete pár pravidel, tak určitě rozpoznání všeobecného podmětu vám vůbec nebude činit žádné problémy. Všeobecný podmět je podmět, který není slovně vyjádřený a zároveň ani ho neznáme. Nejen znám. Nevíme, kdo nebo co je podmětem. Původcem děje ve větě může být kdokoliv, kdo čte větu nebo nějaké sdělení. Například koláč pečeme v rozehráté troubě 30 minut. Nebo maso nakrájíme na kostičky. Původcem děje může být také několik nebo mnoho lidí, které nedokážeme přesně pojmenovat. Například na náměstí prodávají výbornou zmrzlinu. Nevím kdo. Proto si také místo chybějícího podmětu můžeme dosadit slova jako lidé, člověk, někdo, všichni. Na náměstí prodávají výbornou zmrzlinu. Kdo? Někdo, lidé, všichni. prodávají na náměstí výbornou zbrzlinu, podmět všeobecný. Často se podmět všeobecný objevuje v příslových a vrčeních. Například, jak si ustaleš, tak si lehneš. Ve cvičení 2.1. si pojďme vyzkoušet ve větách vyhledávat podmět a určovat, kterým slovním druhem je vyjádřen. Věty číslo 14 až 24. Najděte si tato čísla ve svých materiálech 14 až 24, vypracujete samostatně a vaše řešení si zkontrolujte s řešením, které je přiloženo k dnešní lekci. Věty číslo 1 až 13 taktež vypracujete samostatně, ale společnou kontrolu si uděláme spolu, společně s tím, Až vy věty 1 až 13 dopracujete, pustíte si znovu video a zkontrolujete s videem. Takže věty číslo 1 až 13, pracujete samostatně, stopněte video, jdeme na to. Věta číslo 1. Všichni se jeho vtipné poznámce zasmáli. Kdo co se zasmál jeho vtipné poznámce? Všichni. Všichni je podmět vyjádřený zájmenem. Každé proč má své proto. Kdo co má své proto? Proč? Proč? Podmět vyjádřený příslovcem. Učit se ho příliš nebavilo. Kdo co ho nebavilo? Učit se. Učit se je podmět vyjádřený infinitivem. Ze stadionu se ozvalo hromové hurá. Kdo co se ozvalo ze stadionu? Hurá. Hurá je podmět vyjádřený citoslovcem. Pavle, co to děláš? Tak, jak jste si poradili s Pavlem? Pavle je oslovení. Oslovení neurčujeme jako větný člen. To nás teď nezajímá v tuto chvíli. Zajímá nás část, co to děláš. Kdo to dělá? Ty. Ty, podmět nevyjádřený. Pokud budete chtít, můžete si říct, že ty je zájmeno. Ale v této větě máme podmět nevyjádřený. Věta číslo šest. Nikdo by se neměl cestou zastavovat. Kdo co by se neměl zastavovat? Nikdo. Nikdo je podmět vyjádřený zájmenem. Raněný se probral s bezvědomí. Věta číslo sedm. Kde co se probral s bezvědomým? Stoprocentně jste určili, že podmětem je slovo raněný. Teď jde o to, zda jste slovo raněný správně přiřadili ke slovnímu druhu. Je raněný přídavné jméno nebo v tomto případě podstatné jméno? Co jste napsali? Pokud jste slovo raněný určili jako podstatné jméno, tak jste určili dobře. Budeme se bavit teď o větách typu raněný se probral z bezvědomí, nemocný byl převezen k lékaři, cestující usnul ve vlaku. Tady tato přídavná jména, podstatou přídavná jména, vlastně označují lidi, označují osoby. Proto je budeme brát a budeme učovat jako podstatná jména. Můžeme ve větě typu na obět máme kuřecí, tak slovo kuřecí můžeme taktéž určit jako podstatné jméno. Takže pozor na věty. Raněný se probral s bezvědomí, cestující usnul ve vlaku, nemocný byl převezen k lékaři. Jaký je tedy rozdíl mezi podstatným jménem raněný a přídavným jménem raněný? Raněný se probral s bezvědomí. Podstatné jméno. Raněný člověk se probral s bezvědomí, raněný rovná se přídavné jméno. Věta číslo 8. Matčinou houpihou děti vždycky uspalo. Kdo co děti vždycky uspalo? Houpihou. Houpihou podmět vyjádřený citoslovcem. Věta číslo 9. Nikdo tomu nechtěl věřit. Kdo tomu nechtěl věřit? Nikdo podmět vyjádřený zájmenem. Mý lice je lidské. Kdo, co je lidské? Mý lice. Mý lice podmět vyjádřený infinitivem. Vyřešit tento úkol je složité. Vyta 11. Kdo, co je složité? Vyřešit. V základní sklade mít dvojce. Vyřešit je složité. Vyřešit je podmět vyjádřený infinitivem. Dvanáct. Žáci, kteří se chtějí přihlásit na výlet do Krušných hor, se dostaví do ředitelny. Větný cel číslo dvanáct je souvětí. Někde začíná věta hlavní, někde končí věta hlavní. Věta hlavní. Žáci se dostaví do ředitelny. Tak v této větě určíte jako podmět slovo žáci. Kdo se dostaví do ředitelny? Žáci. Tak tohle si myslím, že problém nebyl. Co s tou vedlejší větou, která je vložená do věty hlavní, kteří se chtějí přihlásit na výlet do Krušných hor? Co jste určili jako podmět? Jestli jste určili jako podmět, zájemno kteří, tak jste určili podmět správně. Kdo se chce přihlásit na výlet do Krušný hor? Kteří. Zájména jsou totiž slova, která zastupují jména. A tady v tomto případě zájméno kteří zastupuje to podstatné jméno žáci. Proto je podmětem. Větný celek 13. Sochy, které si můžete prohlédnout v muzeu, byly do Čech dovezeny v 18. století. Opět máme souvětí, opět souvětí s větou vedlejší, která je vložená do věty hlavní. Takže věta hlavní. Sochy byly dovezeny do Čech v 18. století. Podmětem bude slovo sochy. Kdo co byl dovezen v 18. století do Čech? Sochy. Větě hlavní je podmět sochy. Co v té větě vedlejší? Podívejte se na to. Které si můžete prohlédnout v muzeu? Kdo, co si může sochyt prohlédnout v muzeu? Vy. Vy, podmět nevyjádřený, přísudek můžete prohlédnout. Takto, jak vám šlo určování podmětu v poměrně jednoduchých větách? Pevně věřím, že podměty jste určili dobře a že jste si poradili i se slovním druhem, kterým je podměr vyjádřen. Pojďme se posunout dál. Cvičení 2.2. Určite druh podmětu vyjádřený, nevyjádřený, všeobecný. Takže budeme trénovat hlavně rozlišování všeobecného podmětu, protože vyjádřený a nevyjádřený určitě pro vás není problém rozeznat. Opět stopněte video a zkuste si celé cvičení vypracovat sami. Pro zpětnou kontrolu si video znovu pustte. Takže stopněte video a pracujte. Věta číslo jedna. V uzenářství mají výborné párky. V uzenářství mají výborné párky. Kdo? Oni? Někdo? Lidé? Všichni? Je to skupina lidí, u které neznám, nedokážu určit, kdo je podmětem. Jedná se o podmět všeobecný. Při představování se díváme do očí. Tohle je věta, která je nějakou obecně platnou poučkou. Pokud je to obecně platná poučka, platí pro nás, pro všechny. Jedná se tedy o podmět všeobecný. Podařilo se mu zvítězit. Kdo? Co se mu podařilo? Zvítězit. Zvítězit je podmět a podmět vyjádřený, protože je vyjádřený infinitivem. Půjdu tam také. Kdo? Co tam půjde? Já. Já. Podmět nevyjádřený. V televizi vysílají přenosy z mistrovství světa. Kdo co vysílá v televizi přenosy z mistrovství světa? Oni, někdo, lidé, všichni. Zase nějaká skupina lidí, kterou neznám. Jedná se tedy o podmět všeobecný. Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra. Tak jak se vám podařilo určit druh podmětů ve větném celku číslo 6? Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra. Pozor na to, jedná se o ustálené spojení, jedná se o přísloví. Budeme tento podmět určovat jako podmět všeobecný, i když podmět je de facto ty, co ty můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra. Ale opět je to nějaká všeobecná pravda, která je platná pro všechny lidi. Jedná se tedy o podmět všeobecný. Každý si mohl vyzkoušet předváděné modely. Kdo co si mohl vyzkoušet předváděné modely? Každý. Každý podmět vyjádřený. Vyjádřený zájmenem. Nikdo o jejich slovech nepochyboval. Kdo co nepochyboval o jejich slovech? Nikdo. Nikdo podmět vyjádřený, vyjádřený zájmenem. Do těsta přidáme lžičku soli. Kdo přidá tu lžičku soli? My. Pozor na tuto větu, věta má podmět my, ale je to opět nějaká všeobecná informace, která se týká velké skupiny lidí. Jedná se tedy o podmět všeobecný. Na tribunách zavládlo obrovské nadšení, pětnicele číslo 10. Kdo co zavládlo na tribunách nadšení? Nadšení je podmět, podmět vyjádřený, podstatným jménem. Jedná se tedy o podmět vyjádřený. Vybrat si mohli všichni. Kdo co si mohl vybrat? Všichni. Všichni podmět vyjádřený, vyjádřený zájmenem. 12. Máte hotové úkoly? Tak zkuste popřemýšlet o typu věty. Máte hotové úkoly? Nakrájíme maso na kostičky. Pokud jste určili u věty číslo 12, že se jedná o podmět nevyjádřený, tak jste určili dobře. Protože tato věta je charakteristická pro určitou malou skupinu lidí. Takže máte hotové úkoly, vy podmět nevyjádřený. Byl jsem na nádraží včas, já podmět nevyjádřený. Cibulina krájíme na kostičky a lehce osmahneme. Tak doufám, že už rozpoznáváte úplně bez problému podmět všeobecný. Všeobecně platná informace, informace platná pro velkou skupinu lidí, podmět všeobecný. V muzeu předváděli pletení košíku. Kdo předváděl pletení košíku? Oni, někdo, lidé, všichni. Nevím, kdo je podmětem, podmět všeobecný. Voskovo pr koně zastavilo, kdo co zastavilo koně. R. Podmět vyjádřený a vyjádřený s aacitostostem. Na kopci postavili kapličku. Kdo postavil na kopci kapličku? Oni, někdo, lidé, všichni, nějaká skupina lidí, kterou nedokážu přesně určit, zná se o podmět všeobecný. Po vítězství na mistrovství světa ji vítali jako královnu. Co tady? Jaký jste určili podmět? Všeobecný nebo nevyjádřený? Tak já doufám, že jste určili podmět všeobecný, protože kdo jí vítal? Oni, někdo, lidé, všichni. Nevím, kdo je podmětem, podmět všeobecný je ve větě. Na pouti prodávají cukrovou vatu. Tak už to určitě nebude problém, jedná se o podmět všeobecný. Oni, někdo, lidé, všichni prodávají cukrovou vatu. Nemám zavolat pomoc. Kdo nemá zavolat pomoc? Já. Podmět nevyjádřený. Pokud postižený nedýchá a nereaguje na podměty, co nejrychleji zahajujeme nepříjmu masáž srdce. Jsou větí, opět rozdělíme na jednotlivé větné celky, na jednotlivé věty. Pokud postižený nedýchá, postižený nedýchá a nereaguje, Takže postižený je podmět. A teď si vzpomeňte, to jsme si říkali o větách typu raněný byl převezen do nemocnice, nemocný byl odvezen k lékaři. Postižený nedýchá, jedná se tedy o podmět vyjádřený a to vyjádřený podstatným jménem. Takže první v řadě je podmět vyjádřený. To nejrychleji zahajujeme nepřímou masáž srdce. Kdo nejrychleji zahajuje mi příjmou masáž srdce? My. Přemýšlejte o tom sdělení. My, my všichni. Velká skupina lidí. Je to informace, která platí pro nás a pro všechny. Jedná se tedy o podmět všeobecný. Nechval dne před večerem. Tak, pozor, nezapomeňte na to, že ustálená spojení, přísloví, přirovnání jsou věty, které obsahují všeobecný podmět. Takže věta s podmětem všeobecný. Neměli jsme tentokrát štěstí. Kdo to štěstí neměl? Tentokrát jsme ho neměli, my to štěstí. A teď přemýšlejte, jestli to štěstí jsme neměli my jako úzká skupina lidí, anebo například celá republika. Tak určitě jste napsali, že se jedná o podmět nevyjádřný, protože ta věta se týká úzké skupiny lidí. Ve slově babika píšeme Y. Kdo to Y píše? My všichni. Informace platná pro nás, pro všechny, pro velkou skupinu lidí, podmět všeobecný. Věta číslo 25. Co hrají o víkendu v kyně? Kdo? Oni, někdo, lidé, všichni, nevím kdo, podmět všeobecný. S poctivostí nejdál dojdeš. Kdo dál dojde? Ty. Ale pozor na to, že věta s poctivostí nejdál dojdeš je ustále nespojení. Je to přísloví. Bude se tedy jednat o podmět všeobecný. Práci jsme odvedli na jedničku. Co tady, jak jste určili podmět? Práci jsme odvedli na jedničku my. A bude se ty týkat určitě úzké skupiny lidí. takže my jsme odberli práce na jedničku, vím, o koho se jedná podmět nevyjádřený. A hlavou zeď neprorazíš. Tak, tady už jasně vidíte, že to je ustálené spojení, to přísloví podmět všeobecný. Všichni ve stáncích prodávají upomínkové předměty. Kdo ty předměty prodává? Oni, někdo, lidé, všichni. Skupina lidí, kterou nedokážu pojmenovat. Jedná se tedy o podměr všeobecný. Až se vrátí, bude vám ovšem povídat. Až se vrátí on, bude vám ovšem povídat. On podměr nevyjádřný jak v první větě v souvětí, tak ve druhé větě v souvětí. Říkají, že v těch končinách rostou hodně houby. Věta nebo souvětí číslo 31. Říkají, kdo to říká? Oni. někdo, lidé, všichni, nevím, kdo je tím podmětem. Je to tedy podmět všeobecný. Můžeme také říct, že to je nějaká všeobecná informace. Že v těch končinách rostou hodně houby. Kdo tam roste? Kdo co roste v těch končinách? Houby. Houby rostou, podmět vyjádřený, vyjádřený podstatným jménem. Přineste si odpoledne do školy listy různých stromů. Vy si přineste podmět nevyjádřený. Naškrobené záclony v oknech vypadaly, jako by je povysely právě teď. Kdo co vypadal záclony? Záclony je podmět vyjádřený. Jakoby je pověsil právě teď? Kdo je pověsil právě teď? Oni, někdo, lidé, všichni. Podmět všeobecný. Mývají tu výbornou zmrzlinu. Krásná ukázka věty s všeobecným podmětem. A poslední věta, věta číslo 35. Jste borci, zvládli jste u 35 větách určit druh podmětu. Darovanému koni na zuby nehleď. Na zuby nehleď. Kdo co? Ty. Ale tady to trošičku chce možná zkušenost a znalost, protože darovanému koni na zuby nehleď je ustálé spojení, je to přísloví, jedná se tedy o podmět všeobecný. Tak teď by mě zajímalo, jestli jste dokázali rozeznat mezi podmětem nevyjádřeným a podmětem všeobecným. Věřím pevně, že ano a že toto cvičení vám pomohlo k tomu, abyste si ujasnili, ve které větě je podmět všeobecný a ve které je podmět nevyjádřený, abyste si dokázali ujasnit rozdíly mezi všeobecným a nevyjádřeným podmětem. Úloha 2.3. Určité zdají podmět holý, rozvitý, několikanásobný. Rozdíl mezi podmětem holým, rozvitým a několikanásobným si vysvětlíme v prvních třech větách. Obloha se zatáhla bouřkovými mraky. Kdo co se zatáhl? Obloha. Obloha je podmět a jedná se o podmět holý. Holý proto, protože podmět obloha není rozvitý žádným jiným rozvějícím větným členem. Každá kniha z knihovny je evidována v seznamu. Kdo co je evidová kniha? Kniha je podmět. A teď se podívejte. Jaká kniha? Každá kniha? Kniha z knihovny. Jedná se tedy o podmět rozvitý. Rozvitý proto, protože podmět kniha je rozvit dalším nebo dalšími větnými členy. Mrkev, Petřil i sazenice salátu uschly. Kdo co uschl? Brkev, Petržel, Sazenice. Několik podmětů v jedné větě bude se jednat tedy podmět několika násobný. Vaším úkolem teď bude cvičení vypracovat a správnost vašeho řešení si zkontrolujete s řešením, které máte přiloženo k dnešní lekci. Pojďme dál. Čeká nás totiž shoda přísudku s podmětem. V shodu přísudku s podmětem budeme probírat ještě další samostatné lekci, lekci, která je věnová na pravopisu. Dnes si spíš sharneme pravidla napsaní shody přísudku s podmětem a podíváme se na některé modelové věty. Takže podměna to. Pokud je v podmětu rod mužský životný, v přísudku píšeme měkké i muži pracovali, sněhuláci roztáli. Pokud je podmět rod mužský neživotný, v přísudku píšeme Y. Lesy šuměly, davy skandovaly. Můžeme si pomoci i ukazovacími zájmeny ty a ti. Ti muži pracovaly, ty lesy šuměly. Podmět je rodu ženského. V přísudku píšeme Y. Ženy hovořily, děti křičely. Podstatné jméno děti řadíme k rodu ženskému ke vzoru kosti. Pokud je podmět rodu středního, v přísudku píšeme A. Pole osiřela, housata, štěbetala. Pokud se budeme bavit o podmětu několikanásobném, tak platí taková dvě základní pravidla k zapamatování. Všechna podstatná jména středního rodu jsou v množném čísle. V přísudku píšeme A. Štěňata i koťata spala. Ta štěňata, ta choťata spala. Ta housata, ta káčata, ta kuřata běhala. To druhé pravidlo je takové, že pokud se v podmětu neobjeví žádné podstatné jméno rodu mužského životného, v přísudku píšeme y. Domy, stodoly i všechna ostatní stavení chátraly. Obě husy i hou se štěbetali. Štěně i kotě spali. Štěňata i kotě spali. Hou se káčata i kuřata běhali. Pojďme se podívat na věty, které máte ve cvičení 3.1. Toto cvičení budete částečně vypracovávat samostatně. Částečně budeme pracovat spolu. Vyznačila jsem tučně věty, u kterých bych se ráda zastavila a byla bych ráda, kdybychom si tady tyto věty rozebrali. Věta číslo dvě. Sněhuláci úplně roztáry. Rostáry bude v přísudku měkké jí, protože sněhulák je podstatné jméno rodu mužského životného. Stejně tak jako papíroví draci a strašáci v poli. Draci, strašáci. Zastavíme se u slov jako slanečci, slanečky, uzenáči, uzenáče, ledoborci, ledoborce. Tak zkuste si teď dopsat do přísudků jí, které tam patří. Slanečci byli v lednici, slanečky leželi na stole, uzenáči se skazili, uzenáče hostům velmi chutnali, ledoborce brázdili, ledoborce byli zakotveni. U některých podstatných jmén, která označují neživé věci, můžeme totiž užít jak životnou, tak neživotnou koncovku. Pomůžeme si opět zájmenem ty a ti. Slanečci byli v lednici. Tam, co jste napsali. Kdo, co byl v lednici? Slanečci a slanečci jsou ty. Ti slanečci byli v lednici. Přísudku měkké i. Slanečky leželi na stole. Kdo co ležel na stole? Slanečky, ty slanečky. Ty slanečky leželi na stole, v přísudku bude y. Takže ti slanečci, ty slanečky. Úplně stejně to musíte mít i ve větě 7 a 8. Uzenáči se skazeli. Uzenáči jsou ti, takže skazeli bude v přísudku něké i. Uzenáče chutnali, kdo to chutnal, ty uzenáče v přísudku bude y. Měli jste to také tak? Ledoborci brázděli chladný oceán, ledoborce byli zakortveny přístavu. Obě dvě slova vlastně označují jednu věc. Loď, která boří ledy. ale teď taky máme jinou životnost. Ledoborci brázdili. Kdo co brázdil? Chladný oceán. Ledoborci. Ti ledoborci. Ledoborce byli zakotveny. Kdo byl zakotven přístavu? Ty ledoborce. Takže ti ledoborci. Ty ledoborce. Věta číslo 13. Zkuste si doplnit do přísudku dny ubíhali jako o závod měkké nebo tvrdé jí. Dny ubíhali, to asi bude jasné. Ty dny, přísudku bude tvrdé jí, ale co s podstatným jménem dní? Pokud jste napsali y, tak jste napsali dobře, protože dny, dny, obě dvě tato slova jsou podstatná jména rodu mužského neživotného. Věta číslo 16. Obydlí domorodců byla pokryta zvěřecími kůžemi. Pozor na zakončení v přísudku. Věta číslo 19. Děti zývaly únavou. Podstatné jméno děti řadíme ke vzoru kosti, proto v přísudku bude mít tvrdé jí. Můžete si pomoci i ukazovacím zájmenem ty. Ty děti zývaly únavou, takže v přísudku tvrdé jí. Věta číslo 20. Kdo obtivoval egické pyramidy? Tisíce. Pozor na slova. Desítky, stovky, tisíce, desetitisíce, miliony. Tato slova jsou ve větách podmětem. Podmětem není slovo turistů, takže tisíce obtivovali v přísudku musí být y. Věta 23. Houfy špačků nalétávali na naši třešení. Kdo nalétával na naši třešení? Houfy. Houf podstatné jméno rodu mužského. Neživotného přísudku musí být tvrdé jí. Teď zkuste věty 24, 25, 26. Koně z těžka táhly naložené vozy. Šachové koně chyběly. Ostatní figurky se našly. Tělocvičné koně stály v koutě. Koně z těžka táhly naložené vozy. Pokud jsou to koně jako zvířata, v přísudku budeme psát měniké i životná schoda. Ty koně z těžka táhly naložené vozy. Ovšem pozor, pokud se bude jednat o neživou věc, která je koní pouze podobná, v přísudku se bude psát y. Šachové koně chyběly. Můžu si pomoci i ukazovacím zájmenem ty šachové koně. Tělocvičné koně stály v koutě. Tělocvičný kůň je věc podobná koni, ale neživá, píšeme Y. Věta 27. Garáž i auto byly zničeny pohodní. Tak zkuste napsat jí v přísudku. byly. Vzhledem k tomu, že v této větě není žádné podstatné jméno rodu mužského životného, přístupku bude y. Byly zničeny. Rakousko a Polsko přistoupili na dohodu. Teď už jsem vám hodně pomohla, protože tady bude přistoupili. Nebude tady v této větě zakončení přístupku na o. Tady se jedná o to, jestli bude tvrdé nebo měkké Tak co, jaké jste napsali? Vzhledem k tomu, že v podmětu není žádné podstatné jméno hortu mužského životného, v přísudku bude y. Věta číslo 30 zkuste doplnit do přísudku. Štěně a morče zůstaly v bytě úplně sami. Kdo co zůstal v bytě sám? Štěně a morče. V podmětu není podstatné jméno rodu mužského životného, proto budeme v přísudku za Y. Tak, zbytek cvičení prosím dopracujte sami a správnost vašich doplněných J nebo jiných písmen se zkontrolujte v řešení, které máte přiloženo k lekci. Pojďme dál. Čeká nás poslední část, a to část, ze které se budeme věnovat práci s textem. Ve webinářích se budeme zabývat typovými úlohami, které se ubyvují v přijímacím testu z českého jazyka. Je dobré proto cvičné úlohy nepocenovat, vypracovávat je a být tak připraven k přijímacímu testu. Jednou z typových úloh je práce s básnickým textem. My se postupně dopracujeme k tomu, že budete znát a vědět, jaký je rozdíl mezi uměleckou literaturou, neuměleckou literaturou, jaký je rozdíl mezi prózou a poezí, jak poznáte a podle čeho poznáte personifikaci, metaforu, oslovení a například kontrast. Další typovou úlohou je výchozí text 2. Práce s textem ve smyslu hledání slov s pravopisnou chybou v souvislém textu. Toto není jednoduchá úloha. Pokud budete hledat slova s pravopisnou chybou, musíte si vzpomenout snad na vše, co jste se učili z oblasti pravopisu. Tento typ úlohy je také poměrně vysoce hodnocený. Za správnou odpověď získáváte čtyři body. Důležité je vědět, že chybějící dílčí odpověď nebo zápis jakéhokoliv slova, které nevyhovuje zadání úlohy, je bráno jako chyba. Takže jinak řečeno, vyhledávejte pouze slova, o kterých jste si 100% nejistí, že se píší pravopisně správně. Vaším dnešním úkolem bude práci s textem vypracovat samostatně. Řešení máte připojeno v lekci, tak zkontrolujte vaše řešení s řešením lekci a zkuste si teď jenom vyzkoušet, co se vám podaří, co se vám podařilo a naopak, v čem se musíte zlepšit a na co se budeme muset ještě spolu zaměřit. Tak, to by bylo z dnešní lekce vše. Já vám moc děkuji za pozornost a budu se těšit v další lekci opět na viděnou.