Literární pojmy, poezie, rýmy

Dobrý den. Dnešní lekce je věnována literárním pojmům. Ve druhé části se podíváme na ustálená česká spojení. Dnes budete částečně pracovat samostatně, částečně budeme pracovat společně. Tak, připravte si prosím materiály a pojďme do práce. Úlohy 1, 2 a 3 vypracujete samostatně, což znamená, že za chvíli si vypnete video, vypracujete úlohy 1, 2 a 3 a video si pustíte pro zpětnou kontrolu. Vůbec nevadí, pokud nebudete některé literární pojmy znát a nebudete vědět, co znamenají, my se na ně společně potom podíváme. Takže vypněte video a vypracujte úlohy 1, 2 a 3. K úloze číslo 1 potřebujete výchozí text. Výchozí text je báseň Josefa Brucknera Česká krajina a úloha jedna zní: Rozhodněte o každé možnosti, zda odpovídá výchozímu textu, ano nebo ne. Jedna jedna. Text je ukázkou umělecké literatury. Správná odpověď zní ano. Text je ukázkou umělecké literatury. Co to je umělecká literatura? Umělecká literatura je literatura, ve které převažuje estetická funkce. Ve čtenáři vyvolává různé krásné zážitky, prožitky a řadíme sem poezii, prózu, řadíme sem také ústní lidovou slovesnost, byť není psaná. Takže rada pro vás, jakákoliv poezie bude ukázkou umělecké literatury. Úloha 1.2. Text je ukázkou věcné literatury. Správná odpověď zní ne. Text není ukázkou věcné literatury, nebo když to otočíme, tato možnost neodpovídá výchozímu textu. Věcná literatura je taková literatura, ve které převažuje funkce informativní. Jejím záměrem je předávat informace. Patří sem například odborné texty, populárně naučné texty, učebnice a tak dále. Úloha 1.3. Text je ukázkou prózy a já zrovna navážu na úlohu 1.4. Text je ukázkou poezie. Musíte vědět, jaký je rozdíl mezi prózou a poezií. Takže když se vrátíme k 1.3, text je ukázkou prózy, odpověď zní ne. Tento text není ukázkou prózy. Text je ukázkou poezie, ano, tento text je ukázkou poezie. Poezie je takový text, který je psán ve verších. Próza je text, který ve verších psán není. Takže próza a poezie, dva důležité pojmy. Další dva důležité pojmy máte v úlohách 1.5 a 1.6. Text je ukázkou lyriky, text je ukázkou epiky. Text je ukázkou lyriky. Tady je správná odpověď ano. Lyrika je totiž literární druh, který vyjadřuje citový prožitek, náladu, dojem. Není založena na ději, to je důležité. Lyrika není založena na ději. Text je ukázkou epiky, tady zní odpověď ne. Výchozí text není ukázkou epiky. Opět epika je literární druh, ale pozor, jeho základem je děj. V epice vystupuje vypravěč, může být veršovaná nebo může být psána v próze. Jedna sedm. Text se skládá ze dvou slok. Odpověď zní ano, text se skládá ze dvou slok. První sloka a druhá sloka. Každá sloka obsahuje stejný počet veršů. Verš je jeden řádek v básni, takže tady už můžete i okem zpozorovat, že tady bude odpověď ne, protože sloky obsahují různý počet veršů. Text je psán volným veršem. Pokud jste tady dali odpověď ne, dali jste správně. My se k volnému verši dostaneme za chvíli, jakmile budeme probírat poezii. Já vám zatím řeknu, že rozlišujeme verš volný a verš vázaný. A v oddíle poezie si vysvětlíme, co to znamená. A úloha 1.10. Text je ukázkou dramatu. Odpověď zní ne, protože drama je stejně jako lyrika a epika literární druh a v dramatu se děj uskutečňuje formou promluv postav, je založen na konfliktu. Promluvy jsou vyjádřeny formou dialogu nebo monologu. Úloha dvě. Přiřaďte ke každému z následujících typů ustálených spojení odpovídající možnost A až D. Rčení, říkadlo, přísloví, pranostika, žánry ústní lidové slovesnosti. K definici těchto pojmů se dostaneme posléze. Možnosti A, B, C, D pojďme tedy přiradit k typům ustáleného spojení. Co jste určitě poznali, je možnost B, paci, paci, pacičky, táta koupil botičky a maminka pásek za myší ocásek, B, které rovná se říkadlo. Dále jste mohli poznat a doufám, že jste poznali a přiřadili správně, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Možnost C jste přiřadili k přísloví. Zbývá nám rčení a pranostika. Tak co je co? Áčko, déčko. Pranostika. Možnost A. Svatá Anna, chladna zrána. A poslední rčení: Má obě ruce levé. Možnost D. Takže ještě jednou řešení: D, B, C, A. Výchozí text u úlohy 3 a úloha 3, která z následujících možností odpovídá výchozímu textu? U potoka roste kvítí, říkají mu Petrklíč, na koho to slovo padne, ten musí jít z kola pryč. Touto dětskou říkankou potřebujeme rozpočítat, potřebujeme ukázat na nějakou osobu, jedná se tedy o rozpočítadlo, možnost C. Pojďme si nyní zopakovat sedm důležitých literárních pojmů, se kterými jsme pracovali v úloze číslo 1. Tady tyto literární pojmy a definice byste měli znát. Zkuste si tedy vzpomenout, jak se říká literatuře, ve které převažuje funkce informativní. Jejím záměrem je předávat informace. Patří sem odborné texty, vědecké, populárně naučné texty, učebnice a podobně. O této literatuře hovoříme jako o literatuře věcné, věcná literatura. Někdy se jí také říká literatura neumělecká, věcná literatura. Druhý pojem je literatura, v níž převažuje funkce esteticky laděná. Ve čtenáři vyvolává různé pocity a zážitky. Řadí se sem také lidová slovesnost, přestože není psaná. Vzpomněli jste si na pojem, jedná se o literaturu uměleckou. Umělecká literatura. Umělecké literatuře říkáme také krásná literatura. Neveršovaná literární tvorba, jde o takzvanou řeč nevázanou. Takže tady mluvíme, pokud mluvíme o neveršované literární tvorbě, mluvíme o próze. Próza. Próza rovná se neveršovaná literární tvorba. Bývá převážně epická, což znamená, že má děj. S lyrickým pojetím prózy se setkáváme jen výjimečně, například v romantismu. A poslední důležitý pojem z první části, díla, která jsou psána ve verších, tak těmto dílům říkáme poezie. Pojďme na další tři pojmy. Tentokrát se dostáváme k literárním druhům. Literární druhy. Prvním druhem bude literární druh, který vyjadřuje citový prožitek, nálady a dojmy. Pozor, není založen na ději. Takže jedná se o takzvanou lyriku. Pokud jste si vzpomněli na lyriku, tak máte jeden bod v kapse. Lyrika. Lyrika vyjadřuje citový prožitek, nálady a dojmy, není založena na ději. Základem je děj. Vystupuje zde vypravěč, může být veršovaná nebo psaná v próze. Takže opakem lyriky a základem je děj, je takzvaná, a určitě už mě doplníte, je to epika. A poslední literární druh. Děj se uskutečňuje formou promluv postav a je založen na konfliktu. Promluvy jsou vyjádřeny formou dialogu nebo monologu a jedná se o drama. Takže literární druhy, lyrika, epika, drama. Ještě jedna poznámka: na pomezí mezi literaturou uměleckou a věcnou stojí takzvaná literatura faktu, například cestopis nebo životopis. A také literatura publicistická, reportáž, fejeton, sloupek. Před chvílí jsme si řekli, že rozlišujeme tři literární druhy. Lyriku, epiku, drama. Pojďme se teď podívat na to, co jsou to literární žánry. Literární žánry je skupina literárních děl, které mají společné znaky podle daných kritérií. Rozlišujeme epické žánry, lyrické žánry, lyricko-epické žánry a dramatické žánry. My se v první části budeme věnovat epickým žánrům a úloha číslo čtyři bude vaše samostatná práce. Přiřaďte k jednotlivým textům odpovídající možnosti. Vaším úkolem bude přečíst si šest textů a ke každému textu vybrat jednu z možností A, B, C, D, E, F. Bajka, legenda, báje, anekdota, pohádka, pověst. Tak prosím, vypněte video a vypracujte úlohu 4. Přiřaďte k jednotlivým textům odpovídající možnosti. Jakmile budete mít hotovo, pusťte si video pro zpětnou kontrolu. Tak co? Který z literárních žánrů: bajka, legenda, báje, anekdota, pohádka, pověst jste přiřadili k textu 4.1? Pokud jste napsali, že se jedná o anekdotu, což je možnost D, tak jste napsali správně. Anekdota je krátké vyprávění s komickou pointou. Pointa je vtipné vyvrcholení děje. Můžete si představit, že anekdota rovná se vtip. U textu 4.2. Bylo, nebylo, byl jednou jeden král, král, sudičky, neurčené místo, neurčený čas, jedná se o pohádku. Pohádka byla možnost, pohádka byla možnost E. Zkusili byste charakterizovat, co to je pohádka, zkusili byste to říct vlastními slovy? Jednoduše řečeno, pohádka je smyšlený příběh, který se odehrává v neurčitém čase, na neurčitém místě. Jeho základem je konflikt dobra a zla, samozřejmě vždy vítězí dobro. V pohádce vystupují nadpřirozené bytosti, objevují se magická čísla 3, 6, 9, 12. 4.3. Kohout a pes šli do světa na zkušenou. Když se setmělo, kohout se usadil nahoře na větvi a pes si našel pelech v dutině stromu atd. Nespleťte si tady tento literární žánr s pohádkou. Jedná se totiž o bajku a bajka je hned ta první možnost, možnost A. Vy určitě víte a znáte ze školy, že bajka je krátký příběh psaný prózou nebo veršem. Vystupují v ní zvířata, pozor, můžou vystupovat například i rostliny nebo věci. Ovšem zvířata, rostliny nebo věci se chovají a jednají jako lidé. V závěru bajky navíc bývá mravní ponaučení. Co text číslo 4.4? Pokud jste tady určili, že se jedná o pověst a pověst byla možnost F, tak jste určili správně. Co to je pověst? Pověst je taktéž smyšlený příběh, ovšem je založený na nějakém pravdivém jádru. Takže smyšlený příběh s pravdivým jádrem. Pověst je vázána například k nějakému místu nebo času, popřípadě k nějaké osobě a můžou se v ní také vyskytovat nadpřirozené bytosti. Text 4.5. Tma panovala od věků do věků a ve tmě se převalovaly vlny pravodstva bez cíle a účelu. Tento text je ukázkou báje. Báje je možnost C. Báje je smyšlené vypravování o vzniku světa, o vzniku bohů, lidí, zvířat, o působení přírodních sil. Vzpomeňte si na řecké báje, řecké mýty. A text 4.6. Pohřbili potom úctyhodné tělo Václava, dobrého a spravedlivého ctitele, božího a milovníka Kristova. Tak tento text si nespleťte právě s bájí. Jedná se o legendu. Legenda je možnost B. Legenda je vypravování o životě světců, o jejich činech, o jejich zázracích, o konání zázraků a také o jejich mučednické smrti. Pojďme teď opět společně jednotlivé literární žánry, epické žánry, přiřadit k definicím. Tak určitě už budete vědět sami, tak klidně můžete doplňovat sami dopředu, jen kontrolu proveďte se mnou, s videem. Krátké vyprávění s komickou pointou. Pointa rovná se vtipné vyvrcholení děje. Tak tady jste určitě si zapamatovali, že krátké vyprávění s komickou pointou je anekdota. Žánr lidové slovesnosti. Hlavním znakem je konflikt dobra se zlem, z něhož vítězně vychází dobro, obvykle se odehrává na neurčitém místě, v neurčeném čase. Postavy se dělí na kladné, záporné, nadpřirozené postavy, magická čísla, nemusím ani povídat dál. A určitě jste doplnili, že tato definice patří k literárnímu žánru, k epickému žánru, k pohádce. Pohádka. Epický žánr lidové slovesnosti. Smyšlený příběh, který má pravdivé jádro, váže se ke konkrétnímu času, místu, předmětu, osobě nebo události. Mohou v ní vystupovat nadpřirozené bytosti a určitě jste doplnili už sami, že se jedná o pověst. Jeden z nejstarších literárních žánrů, smyšlené vypravování o vzniku světa, životě bohů, stvoření lidí a zvířat, působení přírodních sil. Soubor mýtů vztahujících se k určité kultuře se nazývá mytologie. Takže k této definici patří literární žánr báje. Báje neboli také mýtus. Krátký příběh, psaný veršem nebo prózou, vystupují v ní zvířata, také stromy, květiny, věci. Počínají si však jako lidé. Pomocí alegorie vyjadřuje nějaké mravní nebo praktické ponaučení. Tak tuto definici určitě znáte, jedná se o bajku. Prozaický nebo veršovaný žánr, vypráví o životě světců, jejich skutcích, mučednické smrti a zázracích, případně o svatých ostatcích nebo předmětech. Prosím, toto si zapamatujte a zkuste vždycky tuto definici navázat na ukázku, ve které bude vystupovat nějaký svatý. Jedná se totiž o legendu. Dalším literárním žánrem je epos. Epos je rozsáhlá převážně veršovaná skladba se zvolna probíhajícím dějem. Zpravidla vypráví o hrdinských činech, proto se mluví o hrdinském eposu a týká se také událostí významných pro určitý národ, proto se mluví o národním eposu. Vzpomeňte si na eposy Ilias a Odyssea, což jsou rozsáhlé veršované skladby, rozsáhlé tak, že obsahují několik tisíc veršů. Povídka. Povídka je středně rozsáhlý prozaický útvar, zpravidla bývá kratší než román, proto je charakter románového hrdiny pevně daný a v průběhu povídky se nemění. Prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu je takzvaná novela. Ve srovnání s povídkou je sevřenější, zachycuje pouze jeden vyhrocený příběh, končí překvapivou pointou. A chybí nám tu poslední prozaický útvar, a to je román. Román je epický žánr velkého rozsahu, jehož děj zachycuje velký časový úsek. V pozadí příběhu jsou znázorňovány společenské události určité doby. Hlavní hrdina románu se duševně, někdy i mravně proměňuje a vyvíjí. Jen poznámka na závěr. Epické žánry dělíme podle obsahu na velké: epos, román, střední: pohádka, pověst, novela, povídka, legenda, bajka a malé: anekdota. Dostáváme se k lyrickým a lyricko-epickým žánrům. Úloha číslo 5 bude vaše samostatná práce. Přiřaďte k jednotlivým textům odpovídající možnosti, které možnosti zbudou a nebudou použity. Jakmile budete mít úlohu číslo 5 vypracovanou, zapnete si video pro zpětnou kontrolu. Prosím, vypněte video a vypracujte úlohu číslo 5. Text číslo 5.1 není třeba představovat. Určitě jste všichni poznali, že se jedná o Polednici Karla Jaromíra Erbena a Polednice je možnost D, tedy balada. Pokud jenom trošičku znáte Kytici, tak víte, že Kytice je sbírka balad a balada je lyricko-epická báseň středního rozsahu, která má smutný až tragický děj. Text 5.2. Zde leží Jiří Wolker, básník, jež miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než mohlo srdce své k boji vytasit, zemřel mlád 24 let. Tento text je ukázkou epitafu. Epitaf, možnost C. Za chvíli si řekneme, co epitaf znamená. A poslední možnost. Nechoď, Vašku, s pány na led. Mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme. Ukázka 5.3 je ukázkou epigramu. Epigram je možnost B. Opět si za chvíli řekneme, co znamená epigram. Pojďme se podívat tedy na lyricko-epické a lyrické žánry. Lyricko-epické žánry jsou dva. Liricko-epická báseň středního rozsahu má smutný, ponurý děj, často končí tragicky. Ukázku tohoto lyricko-epického žánru jsme měli v ukázce 5.1. Jedná se tedy o baladu. Opakem balady je lyricko-epická báseň středního rozsahu. To má balada a tady ten žánr, který hledáme, to mají společné. Ovšem na rozdíl od balady ten druhý žánr má radostný děj. Příznačná je pro něj milostná a romantická tematika. Tím hledaným žánrem je takzvaná romance. Takže balada je smutná, ponurá, romance veselá, radostná. To byly lyricko-epické žánry. Lirické žánry: óda, elegie, hymnus, sonet a další tři, které budeme hledat. Óda, elegie, hymnus, sonet slouží spíš pro vaši informaci. Nás budou zajímat a v přijímacích testech se objevují ukázky následujících lyrických žánrů. Krátká báseň v satirickém duchu kritizuje různé společenské jevy a lidské nedostatky. Často se jedná o čtyřverší, v jehož posledním verši bývá pointa. Ukázku jsme měli v možnosti 5.3, tedy B, epigram. Tak prosím, pamatujte si, že epigram je krátká satirická báseň, která kritizuje různé společenské jevy a lidské nedostatky. Epigram. Epigramy psal Karel Havlíček Borovský. A ukázka z našeho textu je jeho epigram. Text, který informuje o zemřelém, zpravidla bývá umístěn na náhrobku, to je tzv. epitaf. Epitaf, text na náhrobku. A poslední lyrický žánr, ten určitě poznáte sami, text určen ke zpěvu, kratší báseň s pravidelným rytmem a se zřetelným rýmem, často s refrénem, je píseň, samozřejmě. Dramatické žánry. Drama je v podstatě divadelní hra. Je to žánr, který je určený k předvádění na pódiu a má tři zástupce. Tři žánry rozlišujeme. První ten žánr, zkuste odhadnout, je typický smutným příběhem, v němž hrdina svádí boj sám se sebou samým nebo s osudem a prohrává ho. Většinou končí tady tento žánr tragicky. Takže prvním divadelním žánrem, dramatickým žánrem je tragédie. Tragédie. Opakem tragédie je veselá hra s dobrým koncem. Cílem je pobavit diváka. To určitě znáte tento pojem a víte, že se jedná o komedii. Komedie. A třetí dramatický žánr vznikl ve druhé polovině 18. století v Evropě ze spojení komedie a tragédie. Bez tragického rozuzlení je psána prózou. Tématem bývají často příběhy ze všedního života. Soustředí se obvykle na psychologii postav a jedná se o činohru. Takže tragédie, komedie, činohra. V další části se budeme zabývat poezií a také se podíváme na jazykové prostředky, které se objevují jak v poezii, tak v próze. Jen pro zopakování, co to je poezie. Poezie jsou texty, které jsou psány ve verších. A hned můžeme navázat třemi důležitými pojmy, které je nutné znát k přijímacím zkouškám. Co to je základní stavební jednotka básně? Často jí odpovídá jeden řádek básně, může být ukončen rýmem. Určitě už jste sami doplnili, že se jedná o verš. Verš je tedy základní stavební jednotka básně. Rozlišujeme verš vázaný, ten se řídí určitými pravidly, jako například počet slabik ve verši, pravidelné střídání přízvuku, rým. Rozlišujeme také verš volný. Ten naopak nemá pevný počet slabik ve verši, rytmus je nepravidelný, rým se může objevovat, nemusí se objevovat, text je pouze členěn do veršů, intonace klade důraz na slova na konci verše. Pro porovnání máme ukázky verše vázaného a verše volného. Určitě zjistíte a budete si pamatovat, jak se verš vázaný a jak se verš volný od sebe liší. Druhý důležitý pojem, spojení veršů v jeden myšlenkový celek, má dva a více veršů. Zde jste určitě doplnili, že se jedná o sloku. Sloka, spojení veršů v jeden myšlenkový celek, má dva a více veršů. A poslední důležitý pojem, zvuková shoda na konci veršů, jímž je zdůrazněn rytmus, samozřejmě jedná se o rým. Takže rým, zvuková shoda na konci veršů. Rozlišujeme také několik druhů rýmu a rozlišujeme podle toho, jak se verše vzájemně rýmují. Rozlišujeme rým sdružený. Rýmují se dva po sobě jdoucí sdružené verše. Rýmové schéma AABB. Rým střídavý. Rýmuje se lichý verš s lichým, což znamená, že se vám bude rýmovat první a třetí verš, a sudý se sudým, druhý a čtvrtý verš. Rýmové schéma ABAB, střídavý. Střídáme písmena ABAB. Obkročný. Rýmuje se první verš se čtvrtým veršem a druhý verš se třetím veršem. Rýmové schéma ABBA. Vlastně písmenko A obkročí tak dvě písmena B. A, B, B, A. Přerývaný rým. Rýmují se pouze dva sudé verše. Rýmuje se druhý a čtvrtý verš. Liché verše se nerýmují. Rýmové schéma ABCB. Takže ještě jednou druhy rýmu: sdružený, střídavý, obkročný a přerývaný. Úloha 6 má velmi jednoduché zadání a bude vaše samostatná práce. V následujících ukázkách určete druh rýmu. Za chvíli vypnete video, vypracujete úlohu číslo 6, pro zpětnou kontrolu si video znovu pustíte. Vypněte video a určete v následujících ukázkách druh rýmu. Pojďme se společně podívat na řešení úlohy 6. V následujících ukázkách určete druh rýmu. Abyste správně určili druh rýmu, je dobré použít rýmové schéma. Než mráz všechna okna zasklí, A. Vždycky začínáme písmenem A v rýmovém schématu. Než přijde zima, led a sníh. Zasklí, sníh, první a druhý verš se nerýmují. Proto použijeme nové písmeno, písmeno B. Spravím si boty, už mi praskly. Zasklí, praskly, rýmuje se první a třetí verš. Použijeme písmeno A. A čouhají mi palce z nich. Sníh, z nich, rýmuje se druhý a čtvrtý verš, použijeme tedy písmeno B. Rýmové schéma A, B, A, B, jedná se o rým střídavý. Ukázka 6.2. Až se jaro vrátí, A. O to bude ráj. Vrátí, ráj, nerýmuje se, použijeme písmeno B. Zelenat se bude. Vrátí, ráj, bude. Nerýmuje se nám ani jeden z těchto veršů. Vzájemně musíme použít nové písmeno, písmeno C. Celý širý kraj. Vrátí, ráj, bude, kraj. Ráj, kraj. Rýmuje se druhý a čtvrtý verš. Použijeme písmeno B. Rýmové schéma A, B, C, B. A jedná se o rým přerývaný. Ukázka 6.3. Jiskérka z ohně zbývala dosud, A, ten oheň, touha má. Dosud, má, první a druhý verš se nerýmuje, použijeme písmeno B. Slabýma rukama, touha má slabýma rukama. Rýmuje se druhý a třetí verš, použijeme písmeno B. Vyzýval jsem osud. Dosud, osud, rýmuje se první a čtvrtý verš, použijeme písmeno A. Rýmové schéma A, B, B, A, jedná se o rým obkročný. Úloha 6.4. Letní ty noci zářivá, A. Jak s tebou srdce okřívá. Zářivá, okřívá. Rýmuje se první a druhý verš. Použijeme znovu písmeno A. Ve dne tak sladko-volno, B, a teď tak volno. Volno, sladko-volno, volno. Rýmuje se třetí a čtvrtý verš, proto použijeme do čtvrtého verše písmeno B. Rýmové schéma A, A, B, B, rým sdružený. Tak, určitě jste poznali, že určení druhu rýmu není žádná věda, jen si zkuste zapamatovat rýmová schémata a k nim přiřadit správný název. Druhy rýmu: střídavý, přerývaný, obkročný, združený. Jazykové prostředky. Co to jsou jazykové prostředky? Jedná se o nepřímá pojmenování skutečnosti. Jsou to zvláštní jazykové obraty či různé slovní hříčky. Jazykové prostředky jsou založeny na nějaké odchylce, na obzvláštnění od běžného užití jazyka. Užívají se v poezii i v próze. Rozlišujeme dva základní druhy jazykových prostředků: tropy a figury. Vy nemusíte vědět, který z jazykových prostředků patří mezi tropy a který mezi figury. Důležité je jazykové prostředky rozpoznat v textu. Pojďme se podívat na první skupinu a to jsou tropy. Tropy jsou založené na tom, že nějaké slovo nebo slova jsou užita v jiném, přeneseném významu. Mezi tropy patří metafora, metonymie, přirovnání, personifikace. S každým z těchto jazykových prostředků se můžete potkat v přijímacím testu. Měli byste rozeznat metaforu, přirovnání, personifikaci, a to bez jakékoliv pomůcky, která je uvedená ve výchozím textu. Co to je metafora? Metafora je založena na přenesení významu z jednoho jevu na jiný na základě vnější podobnosti. Metafora, přenesení významu na základě vnější podobnosti. Pojďme se podívat na příklad. Havraní vlasy je metafora. Havran je černý pták a přenášíme význam z jednoho jevu na jiný na základě vnější podobnosti, což znamená, že havraní vlasy budou černé. Přináším tady podobnost té barvy. Takže havraní vlasy, černé vlasy. Perla rosy. Kapka rosy má podobu perly. Mám okno, mám výpadek paměti. Některé metafory se ustálily a používají se často v běžné komunikaci. Například široký rozhled, moře lidí, hlava státu, od jedna západ. Trošku složitější bude rozpoznání metonymie. Metonymie je totiž přenesení slovního významu na základě vnitřní, věcné souvislosti. Není tady žádná vnější podobnost. Pokud si zapamatujete pár příkladů metonymie, tak metonymii dokážete v textu potom odhalit. Například čtu Čapka. Nečtu muže Čapka, ale čtu Čapkovu knihu. Kalhoty z manchesteru. Manchester je město, ve kterém se vyrábí látka, a toto město dalo pojmenování té látce manchester. Vypil k večeři dvě plzně. Nevypil dvě města, ale dvě lahve piva Plzeň. Vypil jednu sklenici. Nevypil sklenici jako ten materiál, ale vypil její obsah. Metro v Paříži zase stávkuje. Nestávkuje metro, nestávkují ty vlaky, ale stávkují zaměstnanci. Takže u metonymie můžeme říci, že se jedná o záměnu jména jménem. Můžeme zaměnit místní vlastní jména za věci, které z těchto míst pocházejí. Měli jsme příklad Kalhoty z manchesteru. Damašek. Povlečení z damašku. Damašek, město, v tom městě se vyrábí látka damašek, takže tady toto vlastní jméno dalo pojmenování místa, odkud pochází, damašek. Takže damašek, metonymie. Segedín. Jím rád segedín. Jím rád segedínský guláš, opět segedín vznikl ve městě Segedín, přenáší se význam na základě vnitřní věcné souvislosti. Taktéž se jedná o kašmír, kašmír jako druh látky, nebo Tokaj, Tokaj jako víno, Tokaj, oblast, kde se to víno pěstuje. Popřípadě mám rád eidam, taktéž eidam. Tady to pojmenování vzniklo z místního vlastního jména. Jméno se přenáší na fyzikální jednotku. Ampér, joule, volt, watt, rentgen a podobně. Takže fyzikální jednotky jsou metonymie. Jméno se přenáší na předmět, stav nebo úkon s nositelem související. Rentgen, trojitý Salchow, dvojitý Axel, trojitý Rittberger. Salchow, Axel, Rittberger byli krasobruslaři a tady ti krasobruslaři dali pojmenování skokům, které skočili jako první, takže taktéž se jedná o metonymii. Přirovnání. Přirovnání je založeno na přirovnání jednoho jevu k druhému na základě společných vlastností. Využívá spojky jak, jako. Například rudý jako růže, němý jako ryba. A poslední z těch tropů, z těch důležitých tropů, je personifikace neboli zosobnění. A znamená to, že se připisují lidské vlastnosti neživým věcem, zvířatům, rostlinám nebo jevům. Slunce se směje, stromy šeptaly. Takže ještě jednou důležité tropy, které byste měli rozeznat v textu: metafora, metonymie, přirovnání, personifikace. Mezi další tropy můžeme zařadit synekdochu, epiteton, oxymoron, eufemismus, hyperbolu, litotes, alegorii, ironii. Tyto tropy nemusíte znát zpaměti, nemusíte vědět, co znamená synekdocha, co znamená epiteton, co znamená oxymoron. Budete pracovat s nápovědou v podobě výchozího textu. Projděte si v klidu jednotlivé tropy a zkuste si přiřadit příklady k jednotlivým pojmům. Dalším druhem jazykových prostředků jsou figury. Figury využívají spojení stejných hlásek nebo stejných slov, využívají opakování nebo hromadění, popřípadě vypouštění slov nebo odchylek od běžného slovosledu. Figury jsou typické spíše pro poezii. Mezi ty nejzákladnější figury patří aliterace, anafora, epifora, epizeuxis, epanastrofa, inverze a další. Vy nemusíte vědět, co znamená aliterace, nemusíte vědět, co znamená anafora, co znamená epifora. V přijímacím testu budete pracovat s poučkou, budete pracovat s definicí. Důležité je to, abyste definici správně pochopili a daný pojem v textu vyhledali. Pojďme se tedy podívat, co znamená aliterace. Aliterace je opakování stejné hlásky, slabiky a podobně na začátku dvou nebo více sousedních slov. Například: Potkal potkan potkana. Opakují se nám stejné hlásky ve třech slovech. Plyne peníz po penízku. V každém z těch slov se opakuje písmeno P. Takže to je aliterace. Anafora. Anafora je opakování téhož slova, popřípadě slovního spojení na začátku dvou nebo více sousedních veršů. Sousední verše jsou ty, které jdou přímo za sebou. Někdo má ve hře štěstí, někdo má sbírku pohledů, někdo jde na náměstí, někdo má víno z úhledů. Tady v té sloce se opakuje slovo někdo, opakuje se na začátku verše, jedná se o anaforu. Epifora, opakování slov nebo slovních spojení na konci verše, na konci celku. Co to máš na té tkaničce, na krku, na té tkaničce? Opakuje se nám slovní spojení na té tkaničce a opakuje se na konci veršů. Epizeuxis, opakování stejných slov za sebou v jednom verši. Běžné je to i v hovorovém jazyce. Náš kohoutek kokrhá, kokrhá. Takže pokud se vám opakují stejná slova za sebou v jednom verši, jedná se o epizeuxis. Epanastrofa. Opakování slov nebo slovních spojení na konci jednoho celku a na začátku druhého celku. Střela se zaryla v bílá ňadra, v bílá ňadra prvního Tatařína. Bílá ňadra na konci prvního verše, bílá ňadra na začátku druhého verše. Jedná se o figuru s názvem epanastrofa. A inverze? Inverze je změna obvyklého pořadí slov ve větě. On svůdce dívky mé pronesl pomstu dvojí. Normálně byste řekli: On svůdce mé dívky pronesl dvojí pomstu. Z dalších figur by se vám mohly hodit figury jako aposiopese, apostrofa, gradace. Úloha číslo sedm, doplňte názvy básnických figur. Tato úloha bude vaše samostatná práce. Budete pracovat s textem, budete pracovat s definicí básnických figur, které jsme si probrali před chvílí a budete jednotlivé ukázky přiřazovat k daným básnickým figurám. Básnické figury, které budete hledat, máte tučně vytištěné. Tak prosím, vypněte video, vypracujte úlohu číslo 7 a pro kontrolu si video pustíte. Ukázka číslo jedna. Kde je voda modravá a nebe modravé a hory ještě modravější? Modravá, modravé, modravější. Vidíte, že stupňujeme, že gradujeme, takže jsme určili básnickou figuru, která se nazývá gradace. Ukázka číslo dvě. Chtěl bych vidět perly na liliích, chtěl bych ještě spatřit smaragdy. Ve dvou verších za sebou, na začátku těchto veršů se nám opakuje slovní spojení chtěl bych, chtěl bych. Jedná se tedy o anaforu. Ukázka tři. Zvoní, zvoní zrady zvon, zrady zvon. V každém slově tohoto verše se opakuje hláska z. Někdy jsou to i hlásky zv, ale z převažuje, jedná se tady o aliteraci. A poslední ukázka, ukázka čtyři. Jaký je to divný kraj, milý bože, divný kraj? Opět se nám opakují slovní spojení. Tentokrát se opakují na konci za sebou jdoucích veršů, takže se jedná o epiforu. V tomto cvičení jsme tedy pracovali s básnickými figurami gradace, anafora, aliterace a epifora. Cvičení číslo 8 bude taktéž vaše samostatná práce. Budete rozhodovat, zda se v uvedených spojeních uplatňuje metafora, metonymie nebo personifikace. Budete tedy pracovat s obraznými pojmenováními, budete pracovat s obrazností. Nezapomeňte na to, že metafora znamená přenesení významu na základě vnější podobnosti, metonymie je přenesení významu na základě vnitřních souvislostí a personifikace neboli zosobnění, přiřazujete lidské vlastnosti neživým věcem, zvířatům, rostlinám, popřípadě jevům. Takže vypněte tedy video, vypracujte cvičení číslo 8 a pro zpětnou kontrolu si video znovu pusťte. Věta číslo 1. Přečetl jsem celého Hrabala. Přenášíme význam na základě vnitřních souvislostí. Nepřečetl jsem muže Hrabala, ale přečetl jsem celé jeho dílo. Jedná se tedy o metonymii. Věta číslo dvě. Rád poslouchám Mozarta. Metafora, metonymie nebo personifikace, který z těchto jazykových prostředků jste použili k této větě? Podobný příklad jsme měli ve větě číslo jedna. Přečetl jsem celého Hrabala. Rád poslouchám Mozarta, jedná se o metonymii. Věta číslo tři. Dnes jsem si dal na oběd Čínu. Když jsem si dal na oběd Čínu, dal jsem si jídlo a Čína dala název typu jídla, takže se jedná o metonymii. Přenáším význam na základě vnitřních souvislostí. Čtyřka. Slunce putuje po obloze. Metafora, metonymie nebo personifikace? Slunce putuje, putuje člověk, když někam jde, takže přenášíme lidské vlastnosti na neživou věc, nebo lidskou vlastnost na neživou věc. Jedná se tedy o personifikaci. Slunce je nebeský poutník. Slunce je poutník. Přenášíme význam na základě vnější podobnosti, takže se ve větě číslo 5 jedná o metaforu. Věta číslo šest. Slunce je jako poutník. Tady nám situaci mění slovíčko jako. Slunce je jako poutník. V této větě přirovnáváme, takže se jedná o přirovnání. Přirovnání bohužel nemáme určeno v zadání, ale doufám, že jste přirovnání rozpoznali. Sedm. Musí jít na rentgen. Musí jít na rentgen. Rentgen je metonymie. V hale radnice visel rozměrný olej našeho města. V této větě přenášíme souvislosti nebo přenášíme význam na základě vnitřních souvislostí. Tato věta znamená, že v hale radnice viselo plátno, visel obraz, visela olejomalba, visel olej. Jedná se tedy o metonymii. Devět. O lásce šeptal tichý mech. Mech šeptal, jednoznačná personifikace. Dívka s čokoládovýma očima si mne dlouho prohlížela. Čokoládové oči rovnají se tmavé oči, takže přenesení významu na základě vnější podobnosti, jedná se o metaforu. Bílé šatičky smutek tají, v perlách se slzy ukrývají. Šatičky tají smutek, perly se ukrývají. Jedná se tedy o personifikaci. Babička dělá na Vánoce včelí úly. Pokud si představíte, jak to cukroví, jak ta sladkost vypadá, tak už vám pomůže to, že se jedná o metaforu. Jedná se tedy o přenášení významu na základě vnější podobnosti. Červánky v modré mlze hynou. Červánky hynou, červánky umírají, personifikace. Lidské srdce je hladový jícen. Lidské srdce je jícen, jedná se o metaforu. Pokud bychom do této věty vložili slovíčko jako, lidské srdce je jako hladový jícen, už bychom měli přirovnání. Hvězdné diamanty zářily nad ztemnělou krajinou. Přenášíme význam na základě vnější podobnosti, diamant září, hvězdy září, jedná se tedy o metaforu. Mám rád její sametový hlas. Sametový, měkký, hebký, jedná se tedy o metaforu. Snědl jsem celý talíř. Nesnědl jsem talíř jako materiál, talíř jako ten předmět. Snědl jsem obsah, jedná se tedy o metonymii. Tak, jak vám šlo rozeznávání metafory, metonymie nebo personifikace? Já doufám, že tady tyto věty vám nečinily žádný problém a že teď už dokážete rozpoznat rozdíl mezi metaforou, metonymií, personifikací a přirovnáním. Poslední část dnešní lekce bude věnována ustáleným slovním spojením. Dříve než se k nim dostaneme, tak si pojďme něco říct o lidové slovesnosti, protože ustálená slovní spojení jsou součástí lidové slovesnosti. Lidová slovesnost, někdy také ústní lidová slovesnost, je tvorba, která se šíří ústním podáním, čímž dochází k vytváření různých verzí děl. Důležitá věc, důležitá poznámka, autor není znám. Žánry lidové slovesnosti, například pohádky, pověsti, hádanky, lidové písně, říkadla, rozpočítadla. Mezi žánry lidové slovesnosti patří také rčení, pranostiky, přísloví. Rčení jsou ustálená slovní spojení, která často mají přenesený význam, například mít kliku, dostat se z bláta do louže, jejich cílem je pobavit. Pranostiky jsou ustálená slovní spojení, jsou to výroky, které dávají do souvislosti meteorologický jev a konkrétní roční dobu. Vychází z lidové moudrosti. Například: Jak na Nový rok, tak po celý rok. Únor bílý, pole sílí. Přísloví jsou ustálená slovní spojení, jsou to krátké výroky obsahující mravní poučení, zaměřují se na téma lidských vztahů a vlastností, bývají rytmická, aby byla dobře zapamatovatelná. Například: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Myslím si, že není zase tak důležité znát rozdíl mezi rčením, pranostikou a příslovím, respektive není důležité znát definici těchto ustálených slovních spojení. Důležité je tato ustálená slovní spojení znát a vědět, jaký je jejich význam. Proto máte nyní v cvičení 9 zásobník ustálených slovních spojení, ale pozor, nebude to tak jednoduché, ta ustálená slovní spojení budete muset doplnit. Cvičení 9 bude vaše samostatná práce a po vypracování ustálených slovních spojení, po doplnění ustálených slovních spojení si kontrolu provedete s řešením, které máte přiloženo v dnešní lekci. V závěru dnešní lekce vás čeká ještě práce s textem. Budete pracovat samostatně a vaše řešení můžete zkontrolovat s řešením, které máte připojeno k dnešní lekci. To by bylo ode mě dnes vše. Já se s vámi loučím a těším se příště. Na shledanou.