Souvětí, interpunkce, nepravidelnosti

Dobrý den. V dnešní lekci se budeme zabývat souvětím souřadným, významovými poměry mezi větami hlavními, dále se podíváme na nepravidelnosti a zvláštnosti ve větné stavbě a třetí část lekce bude věnována práci s textem. Připravte si, prosím, materiály a pojďme na to. Úvodem bude trošku více teorie, ale je to důležité, proto abyste pochopili, jak fungují vztahy mezi větami, vztahy mezi větnými členy. Na začátek je důležité říci, jaký je rozdíl mezi větou jednoduchou a souvětím. Věta jednoduchá je větný celek, který vyjadřuje jednu myšlenku, obsahuje jednu základní skladební dvojici, popřípadě základní větný člen věty jednočlenné. Souvětí je větný celek, který vyjadřuje více myšlenek nebo jednu složitou myšlenku, obsahuje nejméně dvě základní skladební dvojice. Důležité je zapamatovat si, jaký je rozdíl mezi souvětím podřadným a souvětím souřadným. Často se to plete. Souvětí podřadné se skládá z jedné věty hlavní a jedné nebo více vět vedlejších. Souvětí souřadné vzniká spojením nejméně dvou vět hlavních v jeden celek. Věty spolu obsahově souvisejí, ale nejsou na sobě mluvnicky závislé. Obsahy vět jsou v různém významovém poměru. Pojďme se tedy podívat na to, jaké druhy významových poměrů rozlišujeme. Významové poměry jsou jakýsi uzavřený celek, který je lepší naučit se zpaměti, ať už se týká názvu významových poměrů, případně spojovacích výrazů, které jsou pro daný souřadný poměr, daný významový poměr použité. Významový poměr slučovací. Ve významovém poměru slučovacím se věty k sobě prostě přiřazují, jsou obsahově rovnocenné. Spojovací výrazy a, i, ani, nebo, také, též, pak, zdvojené spojovací výrazy: ani-ani, jednak-jednak, dílem-dílem, hned-hned. Ráda čtu a poslouchám hudbu. Jsou věty souřadné, věty jsou spojeny spojkou a, a jedná se tedy o souvětí, ve kterém jsou věty spojeny ve významovém poměru slučovacím. Druhým významovým poměrem je významový poměr stupňovací. Druhá věta stupňuje obsah věty první, je obsahově závažnější. Spojovací výrazy ba, ba i, ba ani, dokonce, dokonce i, ba dokonce, nejen-ale, nejen-nýbrž. Doma uklidil, dokonce i okna umyl. Třetí významový poměr je významový poměr odporovací. Jak už název napovídá, druhá věta odporuje větě první nebo ji nějak omezuje. Nejčastější spojovací výrazy jsou ale, a, avšak, však, leč, jenže, nýbrž, i přece, sice-ale. Ráda bych šla s tebou do kina, ale dnes se mi to nehodí. V tomto významovém poměru odporovacím jsme zmínili spojku a. Ta je zmíněna také ve významovém poměru slučovacím. My si za chvíli řekneme, jaký je rozdíl v tom, když jsou věty spojené ve významovém poměru slučovacím a ve významovém poměru odporovacím a jsou spojeny spojkou a. Dalším významovým poměrem je významový poměr vylučovací. Jedna věta vylučuje platnost věty druhé. Platí-li jedna, neplatí druhá. Spojovací výrazy nebo, anebo, či, buď-nebo, buď-anebo, zdali-či. Opět zde máme zmíněnou spojku nebo, která se objevuje taktéž ve slučovacím významovém poměru. Tady platí, že pokud jsou věty spojeny spojkou nebo a jsou ve vylučovacím významovém poměru, píše se před nebo čárka. Buď jsme měli pravdu, nebo jsme se zmýlili. Významový poměr příčinný. Druhá věta vyjadřuje příčinu věty první. Tři spojovací výrazy k zapamatování: neboť, vždyť, totiž. Nejel na dovolenou, neboť neměl peníze. A poslední významový poměr je významový poměr důsledkový. Druhá věta vyjadřuje důsledek věty první. Spojovací výrazy proto, a proto, tedy, a tedy, tudíž, a tudíž, tak, a tak. Tady je důležité si zapamatovat, že před výrazy a proto, a tedy, a tudíž a tak, tedy výrazy, které začínají spojkou a a jsou užity ve významovém poměru důsledkovém, se píše čárka. Neměl peníze, a proto nejel na dovolenou. Pojďme si tedy shrnout, v jakých případech píšeme a nepíšeme čárku před různými spojkami. Za prvé, před spojkami a, i, ani, nebo v poměru slučovacím nepíšeme čárku. Postavili stan a rozdělali oheň. Nedokázala jsem si to představit ani domyslet. Naopak čárku píšeme. Půjdete už domů, nebo se ještě zdržíte? Platí-li jedna možnost, neplatí druhá možnost, věty se navzájem vylučují. Takže nebo ve vylučovacím poměru, musíme před nebo napsat čárku. Čárku píšeme před spojkou a, a to v případě, že jsou věty v jiném poměru než ve slučovacím. Snažil se, a neuspěl. Tady máme věty ve významu odporovacím. Spojku a si mohu nahradit spojkou ale. Snažil se, ale neuspěl. Snažil se, a neuspěl. Věty si odporují. Takže spojka a ve významovém poměru odporovacím, před a se píše čárka. Před spojkou a píšeme čárku v případě, že je spojka a součástí spojovacího výrazu a proto, a tedy, a tudíž, a tak. A ještě jsme nezmínili výraz a dokonce. Nic se mi nedařilo, a proto jsem byla nešťastná. Věty ve významovém poměru důsledkovém, před a proto musíme napsat čárku. Nemá čas, a tedy mi nemůže pomoci. Opět před výrazem a tedy musíme napsat čárku. Nedostali jsme zprávu včas, a tudíž jsme nemohli přijít. Významový poměr důsledkový. A významový poměr stupňovací: Uspořádali jsme reklamní kampaň, a dokonce jsme se dostali do místních novin. Věty ve významovém poměru stupňovacím. Lépe je tedy si zapamatovat, že před výrazy a proto, a tedy, a tudíž, a tak, a dokonce píšeme čárku. Významové poměry lze určit také mezi několikanásobnými větnými členy: Petr a Pavel. Několikanásobný větný člen spojený spojkou a, jedná se tedy o několikanásobný větný člen ve významovém poměru slučovacím. Petr, a dokonce i Pavel, významový poměr stupňovací. Sice Petr, ale ne Pavel, významový poměr odporovací. Buď Petr, nebo Pavel, významový poměr vylučovací. Petr, a proto i Pavel, významový poměr důsledkový. Významový poměr příčinný není tak častý, není tak frekventovaný, jako příklad bychom mohli použít například: Je hezký, neboť náš. Stejně jako u vět hlavních poznáme významový poměr podle obsahu a také podle spojovacích výrazů. Psaní čárky se řídí stejnými pravidly, jako když spojíme ve významovém poměru hlavní věty. Významový poměr také rozlišíme mezi souřadně spojenými vedlejšími větami. Co to je souřadně spojená vedlejší věta nebo co jsou to souřadně spojené vedlejší věty? Stejně jako věty hlavní mohou být souřadně spojeny i věty vedlejší. Má to jednu podmínku, musí být ale stejného druhu. Takže spojím dvě věty předmětné, dvě věty podmětné, dvě věty přívlastkové a spojím je ve významovém poměru slučovacím, stupňovacím, odporovacím, vylučovacím, důsledkovém nebo příčinném. Jestliže jsou souřadně spojené vedlejší věty v jiném poměru než slučovacím, oddělují se čárkami. Spojovací výrazy mezi souřadně spojenými větami se opakují, jako například v souvětí: Slíbil, že zajistí náhradní díly a že kolo opraví. Opakuje se nám výraz že. Máme v tomto souvětí dvě věty vedlejší předmětné. Slíbil koho, co? Že zajistí náhradní díly a že kolo opraví. Výrazy, spojovací výrazy, ty spojky se opakují a tady tyto dvě vedlejší věty jsou spojené spojkou a, takže jsou ve významu slučovacím. Spojku také můžeme vypustit, ovšem musí vztah mezi větami být vyjádřen srozumitelně. Řekl, že odjíždí v pátek a vrátí se v pondělí. V té druhé větě už nám chybí to že, které jsme použili v první vedlejší větě. Opět dvě věty stejného druhu, spojené spojovacím výrazem a, spojené spojkou a, významový poměr slučovací. Pojďme nyní na cvičení 1.1, ve kterém budeme určovat významový poměr mezi větami hlavními. Cvičení 1.1. Určete významový poměr mezi větami hlavními. Doplňte čárky v souvětí. Toto cvičení bude vaše samostatná práce. Kontrolu provedeme částečně společně s videem, částečně využijete řešení, které máte přiloženo v dnešní lekci. Vypněte prosím video a my se podíváme na souvětí číslo jedna. Kniha je zajímavá a napínavá, a proto si ji čtenáři rádi kupují. Vyhledáme spojovací výraz. Spojovací výraz a proto. Nezapomeňte prosím, že před výrazy a proto, a tedy, a tudíž, a tak se píše čárka. Jedná se o významový poměr důsledkový. V tomto souvětí se kromě důsledkového významového poměru objevuje ještě jeden významový poměr. Neobjevuje se mezi větami hlavními, ale mezi větnými členy. Kniha je zajímavá a napínavá, spojka a a významový poměr slučovací. Za kopcem byl nízký borový les a za ním se rozprostíralo obrovské pole. Spojka a a toto souvětí je jednoduché, co se týká určení významového poměru. Věty hlavní jsou k sobě prostě spojeny, jedná se o významový poměr slučovací. Buď zvládneš ujít denně 20 kilometrů, nebo s námi jít nemůžeš. Najděte spojovací výraz. Buď jeden a druhý ještě se nám tady objevuje nebo. A už vidíte, že zareagoval i Word, který vyžaduje čárku před nebo. A vy si, prosím, pamatujte, že pokud máte spojovací výraz buď-nebo, tak před nebo musíte napsat čárku. Co se týká druhu významového poměru: Buď zvládneš ujít denně 20 km, nebo s námi jít nemůžeš. Platí jedna možnost, neplatí druhá, ty možnosti se vzájemně vylučují. Jedná se tedy o významový poměr vylučovací. Les byl klidný, větve stromů tiše šuměly, ptáci zpívali a slunce hřálo. V tomto souvětí jste našli zatím spojku a. Naznačuje to, že se bude jednat o významový poměr slučovací. Pojďme si to souvětí rozebrat více. Les byl klidný, větve stromů tiše šuměly. Dvě věty jsou v souvětí bez spojovacího výrazu. Potřebujeme to souvětí nějakým způsobem oddělit, nějakým způsobem dát najevo, že jedna věta končí, druhá začíná. Musíme použít čárku. Větve stromů tiše šuměly, ptáci zpívali. Taktéž tady tyto dvě věty musíme oddělit čárkou. Tak teď už je jasně znát, že věty v tomto souvětí jsou spojeny významovým poměrem slučovacím. Souvětí číslo pět. Po dlouhém rozhodování jsme vybrali dovolenou, dokonce jsme ji hned objednali. Najděte spojovací výraz. Spojovací výraz dokonce. A před dokonce musíme napsat čárku. A o jaký významový poměr se jedná? Vybrali jsme dovolenou, dokonce jsme ji hned objednali. Jedná se o významový poměr stupňovací. Souvětí šest. Všude bylo naprosté ticho, a dokonce i hmyz přestal bzučet. Spojovací výrazy a dokonce i. V tomto souvětí musíme před spojku a napsat čárku. Čárku tam napíšeme proto, protože věty v tomto souvětí nejsou ve významovém poměru slučovacím. Ta spojka a je v jiném významovém poměru a ten významový poměr poznáme podle spojky dokonce. Jedná se tedy o významový poměr stupňovací. Měla nejen vyvrtnutý kotník, ale zlomila si i zápěstí. Tak, jak jste tady zápasili se spojovacími výrazy? Nejen, ale. A ještě k tomu ale můžeme přidat i spojku i, ale i, nejen, ale i. Před tady ale musíme napsat čárku. A významový poměr: Měla nejen vyvrtnutý kotník, ale zlomila si i zápěstí, dokonce i zápěstí si zlomila, významový poměr mezi větami hlavními je stupňovací. Souvětí 8. V zimě ani nesáňkovali, ani nebruslili. Tak, tady jste zajisté našli zdvojený spojovací výraz. Zdvojený spojovací výraz ani-ani máme ve slučovacím významovém poměru, v zimě ani nesáňkovali, před druhé ani musíme položit čárku. Významový poměr slučovací. Souvětí devět. Je ti dobře, nebo mám zavolat lékaře? Máme tady spojku nebo. Spojka nebo se objevuje ve slučovacím významovém poměru nebo vylučovacím významovém poměru. Tak, jaký významový poměr užijeme teď? Slučovací, nebo vylučovací? Je ti dobře, nebo mám zavolat lékaře? Tyto dvě věty se navzájem, nebo tvrzení v těchto větách se vylučují. Je ti dobře? Mám zavolat lékaře? Významový poměr vylučovací. Před nebo musíme napsat, musíme položit čárku. Nešli jsme kolem kolejí, nýbrž dali jsme se polní cestou. Spojovací výraz nýbrž. Nýbrž si můžete nahradit spojkou ale. Tím získáte představu o významovém poměru. Nešli jsme kolem kolejí, ale dali jsme se polní cestou. Významový poměr odporovací. Musím si koupit nové šaty, vždyť vdávám dceru. Co tady? Jaký spojovací výraz jste našli? Spojovací výraz vždyť. Neboť, vždyť, totiž - významový poměr příčinný. A ještě doplním, že před vždyť se píše čárka. Takže ještě jednou. Neboť, vždyť, totiž, tři spojovací výrazy, typické pro významový poměr příčinný. Přihlásila se do výběrového řízení na zajímavou pracovní pozici, neovládala však dokonale angličtinu, a tudíž nebyla vybrána do dalšího kola. Složité souvětí, pojďme si rozebrat významové poměry mezi jednotlivými větami. Přihlásila se do výběrového řízení na zajímavou pracovní pozici, neovládala však dokonale angličtinu. Spojovací výraz však. Spojovací výraz však nestojí přímo na začátku nové věty hlavní, stojí uprostřed, ale čárku musíme položit na konec té první věty a na začátek druhé věty. Přihlásila se do výběrového řízení na zajímavou pracovní pozici, neovládala však dokonale angličtinu. Další spojovací výraz hned následuje: a tudíž nebyla vybrána do dalšího kola. A proto, a tedy, a tudíž, a tak, před těmito spojovacími výrazy píšeme čárku. Jak to vypadá s významovými poměry? Přihlásila se, ale neovládala angličtinu, mezi první a druhou větou je významový poměr odporovací. A mezi druhou a třetí větou: neovládala však dokonale angličtinu, a tudíž nebyla vybrána do dalšího kola, a proto, a tedy, a tudíž, a tak, významový poměr důsledkový. Třináct. Buď půjdeme lesní cestou, nebo se vydáme po asfaltové silnici. Tak jaké spojovací výrazy jste našli tady? První určitě jste označili buď a jako druhý jste označili nebo. Buď-nebo, před nebo v tomto případě musím napsat čárku, protože se mi tady objevuje výraz buď-nebo. A významový poměr mezi větami hlavními, významový poměr vylučovací. Buď půjdeme lesní cestou, nebo se vydáme po asfaltové silnici. Tvrzení se vylučují, buď platí jedno, nebo platí druhé. Maminka se na mě ani nezlobila, ani mi nevynadala. Zdvojený spojovací výraz. Ani, ani. A vy si určitě pamatujete, že tady tento zdvojený spojovací výraz se nejčastěji vyskytuje ve významovém poměru slučovacím a před tím druhým ani musíme napsat čárku. Významový poměr slučovací. Slučovací proto, že věty v tomto souvětí jsou k sobě prostě připojeny. Maminka se na mě ani nezlobila, ani mi nevynadala. 15. Silnice je uzavřená, v obci se totiž opravuje kanalizace. Spojovací výraz totiž. A klidně si ho nahraďte jiným spojovacím výrazem. Silnice je uzavřená, neboť se v obci opravuje kanalizace. Neboť, vždyť, totiž, významový poměr příčinný. Pozor na to, kam tady položíme čárku. Silnice je uzavřená, v obci se totiž opravuje kanalizace. Totiž se ukrývá až v té druhé hlavní větě. A jak už jsme říkali, významový poměr příčinný. Kniha jednak pojednává o současné literatuře obecně, jednak se věnuje současným autorům. Opět zdvojený spojovací výraz, jednak-jednak. Jednak-jednak, dílem-dílem, ani-ani. Významový poměr slučovací mezi větami v tomto souvětí. A kam položíme čárku? Čárku položíme před druhé jednak. A ještě jednou tedy, významový poměr slučovací mezi větami hlavními v tomto souvětí. Tak, zbytek cvičení si vypracujete samostatně a kontrolu provedete pomocí řešení, které máte připojeno v dnešní lekci. Ve cvičení 1.2 budeme trénovat, zda před spojku a položíme čárku či nikoli. Budeme tedy trénovat významový poměr slučovací, odporovací, důsledkový, popřípadě stupňovací. Důležité u významového poměru odporovacího je to, co máte napsáno v rámečku nad cvičením 1.2. Spojení v poměru odporovacím se spojkou a poznáme podle toho, že ji můžeme nahradit jinou spojkou odporovací. Cvičení 1.2. Doplňte čárky, kde je to nutné. Určete významový poměr mezi větami. Souvětí číslo 1. Bylo už pozdě večer, a ona stále nebyla doma. Zkuste spojku a nahradit spojkou ale. Bude to souvětí s významovým poměrem slučovacím, nebo odporovacím? Bylo už pozdě večer, ale ona stále nebyla doma. Tady v tomto případě to a můžeme nahradit spojkou ale, dostaneme tady souvětí, v němž jsou věty ve významovém poměru odporovacím. Na výlet jsme vzali kotlík, brambory a zeleninu, a tak jsme si mohli uvařit polévku. Souvětí číslo dvě. Na výlet jsme vzali kotlík, brambory a zeleninu. Několikanásobný větný člen. Vzali jsme koho co, kotlík, brambory a zeleninu, v poměru slučovacím. A tak jsme si mohli uvařit polévku. Vy už jistě tady neváháte a víte, že před spojovacími výrazy a proto, a tedy, a tudíž a tak se píše čárka a jedná se o významový poměr důsledkový. Souvětí tři. Drkotala zuby, a rýmu nedostala. Slučovací nebo odporovací významový poměr? Drkotala zuby, zkuste a nahradit spojkou ale. Drkotala zuby, ale rýmu nedostala. Tak, tady nám to krásně funguje, takže jedná se o významový poměr odporovací. Kapra jsem tahal několik minut, a nakonec se utrhl. Kapra jsem táhl několik minut, ale nakonec se utrhl. Opět můžeme spojku a nahradit spojkou ale, v tomto případě v souvětí číslo 4 musíme před a napsat čárku, protože spojka a nám spojuje dvě věty, které jsou ve významovém poměru odporovacím. Souvětí číslo pět. Snažil se, a stejně neuspěl. Snažil se, ale stejně neuspěl. Už cítíte to, že ty věty jsou v rozporu, že si odporují. Snažil se, neuspěl. Takže pokud spojku a nahradíme spojkou ale, snažil se, ale neuspěl, a ta spojka a je ve významu odporovacím, musíme před spojku a napsat čárku. Tak od souvětí číslo 6 do konce vypracujete cvičení samostatně a pro správné řešení si pustíte video. Takže prosím, vypněte video a my se pojďme podívat na souvětí číslo 6. Uspořádali jsme sbírku na opravu kostela, a dokonce o nás psali v novinách. A dokonce je jeden z výrazů, kdy se před spojkou a píše čárka. Uspořádali jsme sbírku na opravu kostela, a dokonce o nás psali v novinách. Spojka a je tady ve významu stupňovacím. Sedmička. Neomluvil se, a matka mu přesto odpustila. Neomluvil se, zkuste a nahradit spojkou ale. Neomluvil se, ale matka mu přesto odpustila. A ve významu odporovacím. Chybělo mu hraní s amatérským divadelním souborem, vrací se na divadelní prkna v nové komedii. Co tady? Tady nemáme žádnou spojku v tom souvětí. Je potřeba určit významový poměr. Chybělo mu hraní s amatérským divadelním souborem, vrací se na divadelní prkna v nové komedii. V jakém významovém poměru jsou věty v tomto souvětí? Jaký spojovací výraz nebo jaké spojovací výrazy se hodí do tohoto souvětí? Chybělo mu hraní s amatérským divadelním souborem, a proto se vrací na divadelní prkna v nové komedii, a tedy se vrací, a tudíž se vrací. Takže toto souvětí je spojeno sice bezespoječně, bez spojky, pouze s čárkou, ale věty jsou ve významovém poměru důsledkovém. Na večírek přišel i Karel, a s nikým se nebavil. Na večírek přišel i Karel, a tady už cítíte určitě, že ty věty jsou v odporu, že si odporují. Přišel, nebavil se. Na večírek přišel i Karel, ale s nikým se nebavil. Před a musíme položit čárku, protože tyto věty jsou ve významovém poměru odporovacím. Souvětí číslo 10. Po hodině hledání našla ztracenou knihu, a dokonce objevila i dlouho hledaný časopis. Tak tady už byste měli vědět, že před výrazem a dokonce se píše čárka. A jedná se o významový poměr stupňovací. 11. Odpálila míček a pak pospíchala na další metu. Pozor na výraz a pak, abyste si ho nespletli s výrazem a tak. Takže a pak, spojovací výraz pro významový poměr slučovací. Souvětí 12. Šla jsem vesele po ulici, a moje dobrá nálada mě brzy přešla, neboť z vchodových dveří vyšel domovník, se kterým nemám nejlepší sousedské vztahy. Jak jste si poradili s tímto souvětím? Jak jste si poradili s významovým poměrem mezi první větou hlavní a druhou větou hlavní? Šla jsem vesele po ulici, a moje dobrá nálada mě brzy přešla. Zkuste spojku a nahradit spojkou ale. Šla jsem vesele po ulici, ale moje dobrá nálada mě brzy přešla, neboť z vchodových dveří vyšel domovník. Tak, tady musíme před a čárku napsat, protože věty hlavní jsou ve významovém poměru odporovacím. Šla jsem vesele, dobrá nálada mě přešla. Neboť z vchodových dveří vyšel domovník, před neboť musíme napsat čárku vždy, neboť, vždyť, totiž, významový poměr příčinný. Domovník, se kterým nemám nejlepší sousedské vztahy, připojuje větu vedlejší. Jaký domovník? Domovník, se kterým nemám nejlepší sousedské vztahy, vedlejší věta přívlastková, před spojovací výraz se kterým se čárka musí napsat. Takže jak je to s těmi významovými poměry? Mezi první a druhou větou hlavní významový poměr odporovací. Mezi druhou a třetí větou významový poměr příčinný. Souvětí 13. Bylo hezky, a tak jsme šli na procházku. A proto, a tedy, a tudíž, a tak. Určitě jste neváhali a před a tak jste čárku napsali, významový poměr důsledkový. Neovládala dokonale angličtinu, a přesto místo ve firmě získala. Neovládala dokonale angličtinu, ale přesto místo získala. Už cítíte, že ty věty jsou v odporu, že významy těch vět si odporují, takže před a musíme napsat čárku a spojovací výraz a přesto přiřadíme k významovému poměru odporovacímu. Já jen upravím čárku a ještě zvýrazníme spojovací výraz a významový poměr odporovací. Myslel to s ním dobře, a on mu nevěřil. Věta číslo 15. Tady si myslím, že už neváháte. Před a musíme položit čárku, protože věty hlavní jsou ve významovém poměru odporovacím. Myslel to s ním dobře, ale on mu nevěřil. Cílem tohoto cvičení bylo protrénovat si psaní čárky před a ve významovém poměru odporovacím, ve významovém poměru stupňovacím, ve významovém poměru důsledkovém. Nezapomeňte na to, že před výrazy a proto, a tedy, a tudíž, a tak a dokonce se píše čárka, a pokud budete určovat spojení v poměru odporovacím, tak spojku a zkuste nahradit jinou spojkou z odporovacího významového poměru. Teď nás čeká opravdu složité téma, a to je psaní čárky před nebo. Vzhledem k tomu, že tato problematika je opravdu složitá, pro naše účely bude postačovat, pokud si zapamatujete dvě pravidla. To první říká, před spojkami nebo, či se čárka nepíše tehdy, jde-li o výčet možností. Pomocí spojky nebo vyjadřujeme volbu mezi dvěma eventualitami. Podstatné je, že možnosti jsou libovolně zaměnitelné a je lhostejné, která z nich bude platit, které dáme přednost. V konečném důsledku mohou nastat obě možnosti. V takovýchto případech se čárka před nebo nepíše a věty jsou ve významovém poměru slučovacím. Vzorová věta: Zavolejte nebo napište e-mail. Mám dvě možnosti, z možností si vybírám, je mi jedno, kterou možnost použiju. Zavolám, napíšu, můžu dokonce použít obě dvě možnosti, můžu zavolat a ještě k tomu napsat e-mail. Takže v tomto případě před nebo čárka nebude. Můžu si také pomoci tím, že spojku nebo nahradím spojkou a. Zavolejte a napište e-mail, významový poměr slučovací. Jinak je tomu ovšem ve spojeních: Jste opravdu spokojeni, nebo se potýkáte s problémy? Peníze, nebo život? Zde už nejde o libovolně zaměnitelné možnosti, ale o zřejmý protiklad, poměr vylučovací, čárka před nebo je tady na místě. Pojďme si to vyzkoušet na cvičení 1.3. Kde je to nutné, doplňte čárky, určete významový poměr mezi větami. Souvětí 1. Buď se přizpůsobíte, nebo vás mezi sebe nepřijmeme. V tomto souvětí máme situaci jednodušší o to, že v souvětí máme spojovací výraz buď-nebo. A vy už víte, že pokud máte tady tento spojovací výraz, buď-nebo, před nebo musíte napsat čárku vždy. Jedná se tedy o významový poměr vylučovací. Věta číslo dvě. Děti dělají bábovičky nebo staví hrady z písku. V tomto souvětí se jedná o výčet možností. Dělají bábovičky, staví hrady z písku. Můžeme libovolně zaměnit možnosti, staví hrady z písku, dělají bábovičky. Dokonce můžeme přidat další možnost. Plácají se v kaluži. Takže v tomto případě čárka před nebo nebude, protože se jedná o významový poměr slučovací. Děti dělají bábovičky nebo staví hrady z písku. Souvětí 3. Rád se procházel kolem řeky nebo jen tak bloumal městem. Co v tomto souvětí? Jedná se o protiklad, nebo se jedná o výčet možností? Rád se procházel kolem řeky, nebo bloumal městem, nebo si zašel do kavárny. Jedná se o výčet možností, čárka před nebo v tomto případě nebude, jedná se o významový poměr slučovací. Tak od souvětí 4 do souvětí 12 zkusíte toto cvičení vypracovat samostatně. Pro zpětnou kontrolu si pustíte video, takže vypněte video, a podíváme se teď společně na souvětí číslo 4. Chodíš už do práce, nebo máš ještě dovolenou? Chodíš do práce, máš dovolenou, tady se jednotlivé možnosti vylučují, buď platí jedna, nebo druhá, nemůžou obě dvě platit zároveň, tak před nebo v tomto souvětí musíme napsat čárku. Jedná se o významový poměr vylučovací. Souvětí 5. Pochopil jsi řešení úlohy, nebo ti to mám vysvětlit ještě jednou? Co tady? Napsali jste čárku před nebo? Pochopil jsi, nebo ti mám vysvětlit? Významový poměr vylučovací. V tomto souvětí před nebo čárku musíme položit. Šestka. Jít dál, nebo ještě počkat? Jít dál, počkat. Vylučují se ty možnosti navzájem. Buď platí jedna, nebo druhá. Zároveň obě dvě možnosti dělat nemohou. Takže před nebo musíme napsat čárku. Věty v tomto souvětí budou ve významovém poměru vylučovacím. Ještě uděláme čárku před nebo. A významový poměr vylučovací. Podaří se mu to, nebo nepodaří? Zkuste tady to nebo nahradit spojkou a. Podaří se mu to a nepodaří? Určitě cítíte, že buď platí jedna možnost, nebo platí druhá možnost. Nejedná se tedy o významový poměr slučovací. Jedná se o významový poměr vylučovací. Před nebo musíme napsat čárku. Desítka. V neděli chodím na hřiště nebo si čtu. V neděli si čtu nebo chodím na hřiště. Můžu si s těmi možnostmi pohrát, můžu je přehodit. Jedná se o výčet možností. Nejsou v žádném vylučovacím poměru. Můžu přidat ještě další možnost. V neděli chodím na hřiště nebo si čtu nebo popíjím kávu. Jedná se o významový poměr slučovací. Čárku před nebo nepoložíme. V zimě stavíme sněhuláka nebo sánkujeme. V tomto souvětí se nejedná o přímý protiklad. Je to opět výčet možností. V zimě stavíme sněhuláka a sánkujeme a lyžujeme, můžu přidat další možnost. Jedná se tedy o významový poměr slučovací. Čárku před nebo nenapíšeme. Dovolenou můžeme strávit v Chorvatsku, Řecku nebo Španělsku. Výčet možností, nebo můžu nahradit spojkou a. Dovolenou můžeme strávit v Chorvatsku, Řecku a Španělsku, významový poměr slučovací. Tak, jak vám šlo psaní čárky před nebo? Já věřím, že tohle je pro vás složité, ale pokud si budete pamatovat, že pokud stojí možnosti v přímém protikladu, jedná se o významový poměr vylučovací, čárku před nebo napsat musíme. V další části se podíváme na zvláštnosti a nepravidelnosti větné stavby. Co to znamená zvláštnosti a nepravidelnosti větné stavby? Znamená to, že ne všechny větné celky v psaných nebo mluvených projevech jsou vytvořeny pravidelně. Dochází v nich k různým odchylkám od pravidelné větné stavby. První zvláštností, první nepravidelností větné stavby je oslovení. Oslovení není součástí větné stavby, proto se odděluje čárkou. To je důležité vědět. Oslovení může stát na začátku, uprostřed nebo na konci věty. Vždy musí být odděleno čárkou, pokud stojí uprostřed věty, je odděleno čárkami z obou dvou stran. Pojďme se podívat na modelové věty. Milí přátelé, srdečně vás vítáme. Všechny vás, milí přátelé, srdečně vítáme. Milí přátelé, oslovení stojí uprostřed věty, z obou dvou stran musí být odděleno čárkou. Vítáme vás, milí přátelé. Milí přátelé je umístěno na konci věty. Toto oslovení je umístěno na konci věty. Pokud stojí oslovení samostatně, pak je považujeme za větný ekvivalent. Přátelé! Další zvláštností, další nepravidelností větné stavby jsou citoslovce. Pozor, citoslovce nebývají větnými členy. Netvoří totiž s jiným slovem skladební dvojici. Mohou ale zastupovat podmět, přísudek, předmět. To vlastně už znáte. Pokud nezastupují podmět, předmět nebo přísudek, oddělují se čárkou. Au, to bolí. Jestliže za citoslovcem stojí oslovení, čárku posuneme až za oslovení. Hej, příteli, nemáš kousek chleba? Pokud má citoslovce ve větě funkci přísudku, podmětu nebo předmětu, čárkou ho neoddělujeme. Vrabec frnk na strom. Co udělal? Frnk. Citoslovce je zde ve funkci přísudku. Ze sklepa se ozvalo prásk. Kdo, co se ozvalo ze sklepa? Prásk. Podmět. Pán zakřičel fuj. Pán zakřičel koho, co? Fuj. Fuj je předmět. Stojí-li samostatně jako jednočlenná věta, odděluje se vykřičníkem. Au! Přestaň, to bolí. Třetím případem je samostatný větný člen. Samostatný větný člen se užívá kvůli zdůraznění. Není do věty mluvnicky začleněn. Může stát před větou. Prázdniny, ty letos rychle utekly. Samostatný větný člen, slovo prázdniny. Vloni, tehdy se to stalo. Samostatný větný člen, slovo vloni. Může stát také za větou. To je ale nešika, ten Jirka. Ten Jirka, samostatný větný člen. Důležité je vědět, že ve větě se odděluje čárkou, někdy pomlčkou, v mluvené řeči pauzou. Věta na něj odkazuje ukazovacím zájmenem. Například ten, ta, to. Prázdniny, ty letos rychle utekly. Větrník, ten mám rád. Větrník, samostatný větný člen, odkazovací zájmeno ten. Můžeme také odkazovat příslovcem, například tam, tehdy. U moře, tam bylo krásně. U moře, samostatný větný člen, tam, příslovce, kterým odkazujeme na samostatný větný člen. Se samostatným větným členem se vám trošičku může plést osamostatněný větný člen. Osamostatněný větný člen je takový větný člen, který je dodatečně připojený za větu a je oddělen tečkou. V mluveném projevu je oddělen pauzou. Používá se pro obzvláštění textu, hlavně v umělecké literatuře. Mluvčí uzavře svou výpověď a pak ji ještě doplní. Psal dopis Karlovi. Karlovi, osamostatněný větný člen. Vsuvka. Vsuvka je ustálený výraz, věta nebo celé souvětí, které je vloženo do základní věty, ale pozor, nezávisí na žádném větném členu. Obsahově s větou souvisí. Obsahuje například doplňující, vysvětlující nebo hodnotící informace. Stalo se to, zdá se mi, vloni v létě. Má to, bohudík, správně. Tento problém, jak jsem již naznačil dříve, je velmi závažný. Tučně vyznačené výrazy, tučně vyznačená slova jsou vsuvky. Vsuvku oddělujeme čárkami, někdy pomlčkami nebo závorkami. Velmi často bývají vsuvkami slova prosím, tuším, ovšem, snad, myslím, upřímně řečeno. Tyto výrazy se ovšem natolik ustálily, že je čárkami oddělovat můžeme, ale nemusíme. Poslední zvláštností, poslední nepravidelností je takzvaná elipsa neboli výpustka. Elipsa je vynechání části věty, která je známá z kontextu nebo ji můžeme dovodit ze zkušenosti. V mluveném projevu vede ke stručnému vyjadřování. Příkladové věty. Kdy se vrátil domů? V šest. V šest, elipsa, výpustka. Správně bychom měli říct: Vrátil jsem se domů v šest hodin. V šest, zestručnění výpovědi, zestručnění vyjádření. Takže pokud to shrneme, mezi zvláštnosti a nepravidelnosti větné stavby počítáme oslovení, citoslovce, samostatný větný člen, osamostatněný větný člen, vsuvku a elipsu. Pojďme se podívat na cvičení 2.1. Rozlište, kdy jsou citoslovce větnými členy a kdy stojí mimo větnou stavbu. Věta číslo jedna. Já na ni dupy, dupy, dup, ona zas cupy, cupy, cup. Citoslovce dupy, dupy, dup, cupy, cupy, cup. Tak jsou součástí větné stavby, nebo stojí mimo větnou stavbu? Já na ni koho, co? Dupy, dup. Ona zas koho, co? Cupy, cupy, cup. Takže v tomto případě jsou citoslovce součástí větné stavby. Jedná se o předmět. A najednou se ozvalo prásk. Citoslovce prásk. A i v této větě máme citoslovce součástí větné stavby. Najednou se ozvalo kdo, co? Prásk. Ozvalo se prásk. Podmět. Ozvalo se je přísudek. Takže prásk, podmět, je tedy toto citoslovce součástí větné stavby. Ó, já nešťastná. Citoslovce ó. Můžete si všimnout, že citoslovce je odděleno čárkou. Ó, já nešťastná. V této větě není součástí větné stavby. Neptáme se na něj jako na větný člen. Čtyřka. Jářku, tady máte pomocníka, pane táto. Jářku. Citoslovce. Citoslovce v této větě není součástí větné stavby. Stojí mimo větnou stavbu, odděleno čárkou, takže se na něj nemůžeme zeptat jako na žádný větný člen. V této větě se nám objevuje ještě další zvláštnost větné stavby, a to je oslovení, pane táto. Zbytek cvičení si prosím vypracujte samostatně, není to nic složitého. Řešení si zkontrolujte s řešením, které máte připojeno v dnešní lekci. Cvičení 2.2. Podtrhněte oslovení a doplňte čárky. Věta číslo 1. Kde je, Jano, ten můj nový svetr? Oslovení Jano. Oslovení stojí v tomto případě uprostřed věty. Z obou dvou stran musíme oddělit čárkou. Věta číslo dvě. Kde jsou tvé sliby, Karle? Oslovení Karle. Karle stojí na konci věty, oslovení stojí na konci věty. Taktéž musíme oddělit čárkou. Kde jsou tvé sliby, Karle? Toto cvičení je velmi jednoduché. Vy si dopracujete toto cvičení samostatně a správnost řešení zkontrolujete s řešením, které máte připojeno k dnešní lekci. Pojďme dál. Cvičení 2.3. Rozlište, ve kterých případech se jedná o vsuvku a kdy o větu vedlejší, doplňte čárky. Toto cvičení začneme vypracovávat společně, pak budete pracovat samostatně. Věta 1. Můj děda, pánbůh mu dej klidný odpočinek, se v životě natrápil. Pojďme najít informaci, která je do věty vložená. Můj děda se v životě natrápil. Do věty máme vloženou informaci Pánbůh mu dej klidný odpočinek. Pokud máme něco do věty vloženo, z obou dvou stran musíme oddělit čárkou. Můj děda, pánbůh mu dej klidný odpočinek, se v životě natrápil. Jedná se o vsuvku, nebo o větu vedlejší? Pokud jste určili, že se jedná o vsuvku, tak jste určili dobře, protože vsuvka nám do věty vsuvuje vedlejší, doplňující, hodnotící, vysvětlující informace a nezávisí na žádném větném členu. Nedokážeme se na ni zeptat žádnou otázkou. Takže jedná se tedy o vsuvku. Tyhle věci, a to je důležité, nesmíte zapomenout vzít s sebou. Tak určete, co máme do věty vloženo. Do věty je vložena informace a to je důležité. Tyhle věci nesmíte zapomenout vzít s sebou. Vložená informace a to je důležité. Opět, pokud je něco do věty vloženo, musíme oddělit z obou stran čárkou. Vsuvka, nebo vedlejší věta? Opět tato informace má nějaký doplňující, vysvětlující, hodnotící charakter, nezávisí na žádném větném členu, jedná se tedy o vsuvku. Trojka. Vy jste, paní, že to tak musím říct, pěkná drbna. Tak co máme vloženo do této věty? Vy jste, paní, pěkná drbna. Že to tak musím říct je informace, která je do věty vložená. Tak to, co je vloženo, musím z obou dvou stran oddělit čárkou. Podívejte se tady na tu větu, na to sdělení, na tu trojku ještě jednou. Ještě nám tam něco chybí. Chybí nám tam ještě jedna čárka. Vy jste, paní, že to tak musím říct, pěkná drbna. Tak, proč jsme oddělili ještě to paní? Paní je přece oslovení. Musíme oddělit čárkou. Věta vedlejší, anebo se jedná o vsuvku? Opět se jedná o vsuvku. Čtyřka. Řekl, že nemá čas, a šel na fotbal. Tak, co tady? Řekl, tady už nám samozřejmě Word nabízí možnost, že musíme před že napsat čárku. Řekl, že nemá čas, a šel na fotbal. Hledáme nějaké vložené informace, vložené věty. Řekl a šel na fotbal. Dvě věty hlavní. Mezi dvě věty hlavní je vložená věta vedlejší, že nemá čas. Pokud je někde něco vloženo, musíme z obou dvou stran oddělit čárkou. Takže ještě jednou, řekl a šel na fotbal, souvětí. A mezi dvě věty hlavní souvětí je vložená věta vedlejší. Z obou dvou stran vloženou větu vedlejší musíme oddělit čárkou. Takže tady už je to jasné, je to vložená věta vedlejší. Ještě zkusíme určit druh vedlejší věty. Řekl koho, co? Vedlejší věta předmětná. Pětka. Petr, který večer v televizi sledoval horor, dlouho nemohl usnout. Tak, jak to tady bude s čárkami? Petr, který večer v televizi sledoval horor, dlouho nemohl usnout. Proč budou v tomto souvětí číslo 5 dvě čárky? Věta řídící Petr dlouho nemohl usnout je roztržená na dvě části. Mezi tyto dvě části je vložená věta vedlejší, který večer v televizi sledoval horor. Je tam vložená vsuvka, nebo věta vedlejší? Vložená je věta vedlejší. A je vložená věta vedlejší jakého druhu? Vedlejší věta přívlastková. Ještě ji podtrhneme. A ještě koukám, že podtrhneme nahoře tu vloženou větu vedlejší u souvětí číslo 4. 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14 bude vaše samostatná práce. Budete rozlišovat, ve kterých případech se jedná o vsuvku a kdy o vedlejší větu. Vaše řešení můžete zkontrolovat s řešením, které máte přiloženo v dnešní lekci. Pojďme se podívat na cvičení 2.4. Budeme rozlišovat samostatný větný člen a osamostatněný větný člen. Taktéž budeme doplňovat čárky. Věta číslo 1. Houbaření, to byla jeho velká záliba. Tak zkuste si vzpomenout, jaký rozdíl je mezi samostatným větným členem a osamostatněným větným členem. Houbaření, to byla jeho veliká záliba. Houbaření je samostatný větný člen. Brodil se ve vodě. Po pás. Po pás, to je to, co nás zajímá. A po pás je osamostatněný větný člen. Mluvčí ukončil svou promluvu: brodil se ve vodě, ještě přidal po pás. Po pás, osamostatněný větný člen. V neděli jsme šli do kina. Bratr a já. Bratr a já, osamostatněný větný člen. Zbytek cvičení, prosím, vypracujte samostatně. Správnost řešení zkontrolujte s řešením, které máte připojeno v dnešní lekci. Taktéž samostatnou prací bude vaše cvičení 2.5, kdy z podtržených výrazů utvoříte samostatné větné členy. Nezapomeňte, že samostatný větný člen stojí před nebo za větou, je oddělen čárkou a pomůžou vám zájmena, popřípadě příslovce, kterými se na samostatný větný člen odkazujete. Další cvičení, cvičení 2.6, je shrnutím toho, co jsme vlastně do této chvíle dělali. Je shrnutím zvláštností a nepravidelností větné stavby. Bude vaší samostatnou prací a vy si řešení zkontrolujete s řešením, které máte připojeno k dnešní lekci. Poslední poznámka k zvláštnostem a nepravidelnostem větné stavby je taková, že ve větě větnými členy nejsou osobní zájmena ve třetím pádu s citovým zabarvením. To vám byla nádhera. Větnými členy nejsou spojky. Buď já, nebo ty. Větnými členy nejsou částice. Kéž by přijela babička. Že se nestydíš! Samostatným větným členem nejsou, ale do skladebního vztahu vstupují s jinými slovy předložky. Předložky nejsou samostatný větný člen. U není větný člen. Pokud ho ale spojíme s jiným slovem, například viděl jsem ho u, nebo vedle, nebo nedaleko, nebo blízko školy, tak ta předložka už se pojí se slovem a už jde do vztahu s tím větným členem. Shrnuto, samy o sobě předložky nejsou větným členem, jsou součástí větného členu vyjádřeného jménem, se kterým se pojí. Samostatným větným členem nejsou, ale do skladebního vztahu vstupují s jiným slovem zvratná zájmena si a se. Bojím se. Do skladebního vztahu vstupují se slovesy. A závěrečná práce bude práce s textem. Práce s textem bude taktéž vaší samostatnou prací. Vaším úkolem bude seřadit části textu za sebou tak, aby byla dodržena textová a logická návaznost. Správnost řešení si můžete zkontrolovat v řešení, které máte připojeno k dnešní lekci. To by bylo z dnešní lekce vše. Já vám děkuji za pozornost a budu se těšit na příští lekci. Na shledanou.