Velký tahák z češtiny - TESTY CERMAT
Gramatické přehledy, pravopisné chytáky a literární pojmy. Vše, co se v testech opakuje, vysvětleno jednoduše. Skvělý tahák na matematiku v testech CERMAT máme taky.
Rychlý rozcestník
Základní skladební dvojice: Kompletní průvodce
V této lekci rozebereme stavební kameny české věty. Naučíš se bezpečně poznat všechny 4 druhy přísudků, všechny typy podmětů a pochopíš pravidla pro psaní i/y ve shodě.
1. Přísudek: Čtyři typy, které musíš znát
Přísudek je základ věty. V testech se často chybuje v tom, kam zařadit složitější tvary. Zde je kompletní rozdělení:
Tvoří ho jedno sloveso v určitém tvaru. Pozor, "jednoduchý" neznamená, že je krátký! Patří sem i složené slovesné tvary a trpný rod.
Co sem patří:
- Jednoduchá slovesa: Lenka se zasmála.
- Podmiňovací způsob: On by to neudělal.
- Budoucí čas: Všichni budou zpívat.
- Trpný rod: Dopis byl napsán. (Pozor! "Byl" zde není spona, ale pomocné sloveso trpného rodu.)
- Sloveso "BÝT" ve významu existovat: Brambory jsou ve sklepě. (= leží tam).
Musí obsahovat dvě části: pomocné sloveso (způsobové/fázové) + infinitiv.
- Způsobová: moci, smět, muset, chtít, mít (povinnost).
- Fázová: začít, přestat, zůstat.
Příklad: Jirka může číst. Přestalo pršet.
Skládá se ze spony a jmenné části (podstatné nebo přídavné jméno).
- Spona: být, bývat, stát se, stávat se.
Příklad: Jitka je lékařka. Dům byl postavený (stavba je hotová - vlastnost).
Vyskytuje se v příslovích, heslech a nadpisech. Sponové sloveso "je" tam chybí, ale domyslíme si ho.
- Sliby – chyby. (= Sliby jsou chyby)
- Mladí ležáci, staří žebráci.
- Kniha – pramen vědění.
2. Podmět: Kdo to dělá?
Podmět není jen "ten, kdo to dělá". Rozlišujeme tři základní typy, na které si musíš dát pozor.
Je ve větě přímo napsaný. Může to být podstatné jméno, zájmeno, ale i infinitiv nebo číslovka.
- Holý: Markéta plave.
- Rozvitý: Každá kniha z knihovny je evidována. (Podmět je "kniha", "každá" a "z knihovny" ho rozvíjí).
- Několikanásobný: Mrkev, petržel i sazenice uschly.
Pozor: Podmětem může být i zpodstatnělé přídavné jméno: Raněný se probral.
Není napsaný, ale přesně víme, kdo to je (z kontextu nebo tvaru slovesa).
- Četl knihu. → Víme, že ON.
- Máte úkoly? → Víme, že VY.
- Byl jsem na nádraží. → JÁ.
Původcem děje je "kdokoliv", "lidé", "všichni". Nelze ukázat na jednu osobu. Často v příslovích.
- Hlásili to v rozhlase. (Redaktoři? Někdo.)
- S poctivostí nejdál dojdeš. (Platí pro každého).
- Ve slově babyka píšeme y. (Všichni).
3. Pravidla shody přísudku s podmětem (i/y)
Postupuj podle této hierarchie "síly" rodu. Kdo je v seznamu výše, ten určuje koncovku:
- 1. Rod mužský životný → -i
(Sněhuláci roztáli. Muži i ženy pracovali.) - 2. Rod mužský neživotný → -y
(Lesy šuměly. Dny ubíhaly.) - 3. Rod ženský → -y
(Ženy hovořily. Děti křičely - pozor, děti jsou rod ženský!) - 4. Rod střední (mn. č.) → -a
(Housata štěbetala. Auta jela.)
Radek radí: Pozor na chytáky ve shodě
Cermat miluje slova, která matou svou koncovkou nebo životností:
- Sněhuláci, draci, strašáci: Ačkoliv jsou neživí, gramaticky se skloňují jako životní (pán/muž). Proto: Sněhuláci roztáli (-i).
- Koně vs. Koně:
- Zvířata (živí): Koně táhli vůz (-i).
- Nářadí/hračky (neživí): Dřevěné koně stály v koutě (-y).
- Ledoborci vs. Ledoborce: Obojí je správně, ale mění se shoda. Ledoborci (ti) vypluli vs. Ledoborce (ty stroje) vypluly.
Skladba věty a druhy vedlejších vět
V této lekci si uděláme jasno v tom, co je to věta jednočlenná, dvojčlenná a větný ekvivalent. V druhé části se naučíš bezpečně poznat vedlejší větu podmětnou a předmětnou, což je jeden z nejčastějších úkolem v testech.
1. Jednočlenná věta vs. Větný ekvivalent
Základní rozdíl je v tom, zda výraz obsahuje určité sloveso, či nikoliv. Zde je srovnání:
Obsahuje sloveso, ale nemá podmět (ani nevyjádřený). Často vyjadřuje pocity nebo přírodní jevy.
- Stmívá se. (Neexistuje "ono" se stmívá).
- Kručí mi v žaludku.
- Bolí mě v krku.
Neobsahuje určité sloveso. Základem je infinitiv, citoslovce, podstatné jméno nebo příslovce.
- Vystupovat! (Infinitiv)
- Aha. (Citoslovce)
- Rychle! (Příslovce)
- Veselé Vánoce!
Pozor! Pokud si do věty můžeš dosadit zájmeno (ON, ONA, ONO, MY...), jedná se o klasickou větu dvojčlennou.
- Přišel pozdě. → (ON) přišel. → Věta dvojčlenná.
- Zůstaň stát! → (TY) zůstaň stát. → Věta dvojčlenná.
2. Jak rozlišit VV podmětnou a předmětnou?
Tyto dvě vedlejší věty se často pletou, protože se na ně ptáme podobně. Rozhodující je VĚTA HLAVNÍ.
Věta hlavní nemá podmět. Vedlejší věta tento podmět nahrazuje.
Signály: Říká se, zdá se, je nutné, je důležité.
- Říká se, že v nouzi poznáš přítele.
- (Kdo/co se říká? Že poznáš přítele.)
Věta hlavní má podmět (nebo je nevyjádřený). Vedlejší věta rozvíjí sloveso.
Signály: Petr říkal, myslím si, viděl jsem.
- Karel tvrdil, že hráli fotbal.
- (Karel tvrdil koho/co? Že hráli fotbal.)
Speciální případ: VV Přísudková
Tato věta nahrazuje jmennou část přísudku (po sponovém slovese být). Často obsahuje odkazovací zájmeno takový.
Vzorec: SPONA (být) + ODKAZ (takový) + VEDLEJŠÍ VĚTA
- Mirek není takový, jak ho vylíčila.
- Obloha byla, jako by ji vymetl.
Radek radí: Pozor na pravopis v testech
V části "Práce s textem" se často chybuje v psaní velkých písmen u válek. Pamatuj:
- druhá světová válka (malé d, s, v) – obecné pojmenování.
- třicetiletá válka (malé t).
Stejně tak pozor na slovo současný (od slova čas), nikoliv "součastný".
Přívlastek: Rozvíjející větný člen a jeho záludnosti
V této lekci se naučíme bezpečně poznat přívlastek, rozlišit jeho druhy (shodný vs. neshodný) a pochopit, kdy psát čárky u přívlastku těsného a volného. Podíváme se i na přístavek, který se v testech často plete.
1. Přívlastek shodný vs. Neshodný
Základní pravidlo: Přívlastek vždy rozvíjí podstatné jméno (ne sloveso!).
Stojí obvykle PŘED podstatným jménem. Shoduje se s ním v pádě, čísle a rodě.
- Krásná žena.
- Můj pes.
- Třetí princ.
Stojí obvykle ZA podstatným jménem. Neshoduje se v pádě (často je ve 2. pádě).
- Žena z Francie.
- Dům hrůzy.
- Cesta domů.
Pozor na spojení jako Hotel v horách vs. Bydlet v horách.
- Bydlet v horách → Kde bydlí? (Váže se na sloveso) = Příslovečné určení.
- Hotel v horách → Jaký hotel? (Váže se na podst. jméno) = Přívlastek neshodný.
2. Čárky: Přívlastek těsný vs. Volný
Toto je nejtěžší část interpunkce. Rozhoduje, zda je informace pro větu nezbytná.
Informaci nemůžeme vynechat, jinak by věta nedávala smysl nebo by platila pro všechny.
Žáci mající chřipku zůstanou doma.
(Jen ti nemocní, ne všichni žáci).
Informaci můžeme vynechat. Je to jen doplněk navíc.
Matka, oblečená do šatů, mi zamávala.
(Zamávala by, i kdyby měla džíny. Podstatné je, že zamávala).
3. Přístavek: "To samé jinými slovy"
Přístavek je podstatné jméno (nebo skupina), které znovu pojmenovává to samé. Vždy se odděluje čárkami z obou stran!
Vzorec: JMÉNO, PŘÍSTAVEK, POKRAČOVÁNÍ VĚTY.
- Harry Potter, student z Bradavic, je čaroděj.
- Praha, hlavní město ČR, leží na Vltavě.
Radek radí: Jak poznat postupně rozvíjející přívlastek?
Pokud váháte, zda psát čárku mezi přídavnými jmény (nová zimní bunda), zkuste mezi ně vložit "a".
- Nová a zimní bunda? → Nedává smysl. → Postupně rozvíjející (bez čárky).
- Červená, modrá a bílá. → Dává smysl. → Několikanásobný (s čárkou).
🤯 Pletou se vám větné členy?
V našem online kurzu češtiny vás naučíme "hacky", jak poznat přívlastek od předmětu za 5 vteřin.
Příslovečné určení: Jak se správně ptát?
Příslovečné určení (PU) rozvíjí sloveso, přídavné jméno nebo příslovce. V této lekci se naučíš bezpečně poznat jeho druhy a hlavně vyřešit věčné dilema: Je to předmět, nebo příslovečné určení?
1. Zlaté pravidlo: PU má přednost před předmětem
Toto je nejdůležitější poučka pro rozbory vět. Pokud se na výraz můžeš zeptat pádovou otázkou (předmět) A ZÁROVEŇ příslovečnou otázkou (kde, kam, jak...), vždy vyhrává příslovečné určení.
Petr nastoupil do autobusu.
- Mohu se zeptat: Nastoupil do koho/čeho? (2. pád → Předmět?)
- Mohu se zeptat: Kam nastoupil? (Místo → PU?)
- Výsledek: Otázka KAM má přednost. Je to Příslovečné určení místa.
2. Chytáky v druzích: Příčina vs. Účel
Na oba druhy se můžeme zeptat slovem "PROČ?". Proto musíme použít přesnější pomocné otázky. Rozdíl je v časové následnosti.
Ptáme se: Z jaké příčiny?
Děj se stal kvůli něčemu, co už existuje (minulost).
- Děti plakaly hlady. (Hlad byl příčinou pláče).
- Třásl se zimou.
- Kvůli nemoci nepřišel.
Ptáme se: Za jakým účelem?
Děláme něco, abychom něčeho dosáhli (budoucnost/cíl).
- Jdu na houby. (Houby jsou cíl cesty).
- Přišel pro radu.
- Odešel nakoupit.
3. Podmínka vs. Přípustka
Další dvojice, která se často plete. U přípustky hledej "rozpor" nebo "naschvál".
Za jaké podmínky se děj stane?
- Za deště nikam nepojedu.
- Bez svolení nesmíš odejít.
I přes co? Navzdory čemu? (Něco se stalo, i když nemělo).
- I přes déšť vyrazili ven.
- Vyhráli navzdory očekávání.
Radek radí: Jak na Míru vs. Způsob?
Někdy splývá, jak se někdo tvářil (způsob) a jak moc (míra).
- Způsob (Jak?): Zpívá krásně. Tváří se smutně.
- Míra (Jak moc? Do jaké míry?): Je velmi smutný. Křičel do ochraptění. Zmokl na kůži.
Vedlejší věty příslovečné: Jak je bezpečně poznat?
V této lekci navážeme na příslovečná určení. Druh vedlejší věty (VV) poznáš podle otázky, kterou se na ni zeptáš větou hlavní. Podíváme se na nejčastější chytáky a v závěru i na literární pojmy (hyperbola, anafora).
1. Věčný souboj: Příčina vs. Účel
Na obě se ptáme Proč?, ale každá míří jinam. Rozlišujeme je podle toho, zda hledáme důvod (co se už stalo) nebo cíl (co se má stát).
Ptáme se: Z jaké příčiny?
Odkazuje na něco, co už existuje.
Spojky: protože, poněvadž, jelikož.
- Přišel pozdě, protože zaspal.
- Ležel v posteli, protože měl angínu.
Ptáme se: Za jakým účelem?
Odkazuje na cíl, kterého chceme dosáhnout.
Spojky: aby (abych, abychom).
- Koupil růži, aby ji potěšil.
- Zastavili jsme se, abychom si odpočinuli.
2. Chyták se spojkou "KDYŽ"
Spojka když může uvozovat větu časovou i podmínkovou. Jak to poznat?
Zkus místo "když" dosadit "pokud / jestliže".
- Funguje to? → VV Podmínková
Když (pokud) mi pomůžeš, půjdeme domů dříve. (Podmínka splnění) - Nefunguje to? → VV Časová
Když (v okamžiku, kdy) odcházel, zavřel dveře. (Časová následnost)
3. Další důležité druhy
- VV Místní: Kde, kam, odkud?
Vrátil se tam, odkud vyšel. - VV Způsobová: Jak, jakým způsobem?
Udělej to tak, jak ti radím. - VV Měrová: Jak moc, do jaké míry? (Často zdvojené výrazy)
Udělal toho tolik, na kolik měl síly. - VV Přípustková: I přes co, navzdory čemu? (Obsahuje rozpor)
Třebaže byl unavený, v práci nepolevoval.
Radek radí: Literární pojmy z textu
V části "Práce s textem" jsme narazili na Petra Bezruče a tyto figury:
- Hyperbola (nadsázka): Záměrné zveličení.
Sto roků v kopalně mlčel jsem. (Nemožné, ale zdůrazňuje délku utrpení). - Anafora: Opakování slov na začátku veršů.
Přijde den, z dolů jde plamen... / Přijde den, zúčtujem spolu! - Personifikace (zosobnění): Věci jednají jako lidé.
Bodáky přišly za smíchem.
Doplněk: Postrach větných rozborů
Doplněk je větný člen, který "sedí na dvou židlích". Závisí zároveň na slovese (v přísudku) a na podstatném jméně (v podmětu nebo předmětu). Vyjadřuje vlastnost nebo stav, který má někdo během děje.
1. Jak odlišit Doplněk od Přísudku jmenného se sponou?
Toto je nejčastější chyták. V obou případech vidíme přídavné jméno (např. unavený), ale větný člen je jiný. Pomůže ti jednoduchý test se slovesem být.
Obsahuje sponové sloveso (být, stát se) + jméno.
- Petr byl zklamaný.
- Otec je ředitel.
- Rodiče byli unavení.
Sponu nahradíme plnovýznamovým slovesem. Vlastnost zůstává, ale už to není přísudek.
- Petr odešel zklamaný.
- Otec pracuje jako ředitel.
- Rodiče se vrátili unavení.
Radek radí: Hledejte signály doplňku
Pokud si nejste jistí, hledejte tato slova, která téměř vždy signalizují doplněk:
- Spojky: jako, coby, za (Pracoval jako řezník. Zvolili ho za předsedu.)
- Slova: sám, rád (Zůstal doma sám. Udělal to rád.)
- Přechodníky: Jsou vždy doplňkem (Babička, sledujíc televizi, usnula.).
2. Vedlejší věta doplňková vs. Předmětná
Obě mohou začínat spojkou "jak", ale liší se strukturou věty hlavní. Klíčem je sloveso smyslového vnímání (vidět, slyšet, cítit).
Věta hlavní končí na sloveso. Ptáme se pádovou otázkou (koho, co?).
- Zahlédl, jak Ondra vchází do dveří.
- (Zahlédl koho/co? Jak vchází...)
Věta hlavní obsahuje předmět (jméno), ke kterému se vedlejší věta vztahuje. Popisuje děj toho předmětu.
- Zahlédl Ondru, jak vchází do dveří.
- (Viděl Ondru při jaké činnosti?)
Infinitiv je doplňkem jen po slovesech smyslového vnímání!
- Slyšel ho zpívat. (Slyšel = smysly → Doplněk)
- Učil se hrát. (Učit se = není smyslové → Předmět)
✍️ Tápeš v pravopisu?
Mně/mě, s/z, velká písmena... Ve videích to vysvětlujeme tak jednoduše, že to konečně pochopíš.
Souvětí souřadné: Kdy psát čárku před "a" a "nebo"?
V této lekci rozlouskneme jeden z největších oříšků české gramatiky: významové poměry v souvětí souřadném. Naučíš se, kdy psát čárku před spojkami, u kterých se to "normálně" nedělá.
1. Významové poměry: Přehled
Věty hlavní mohou být spojeny různými vztahy. Podle toho určujeme znaménka.
- Slučovací (+): Děje probíhají současně nebo po sobě. (a, i, ani, nebo)
- Stupňovací: Druhá věta je závažnější. (ba, ba i, dokonce, nejen - ale i)
- Odporovací (x): Druhá věta odporuje první. (ale, avšak, sice - ale, a=ale)
- Vylučovací: Platí jen jedna možnost. (buď - nebo, anebo)
- Důsledkový: Druhá věta je důsledek. (proto, a proto, a tak, tudíž)
- Příčinný: Druhá věta je důvod. (neboť, vždyť, totiž)
2. Čárka před spojkou "A"
Většinou se nepíše (slučovací poměr), ale existují důležité výjimky, na které Cermat rád chytá.
Prostý výčet dějů. Spojka "a" jen spojuje.
- Přišel domů a uvařil si čaj.
- Venku prší a fouká vítr.
Pokud má "a" jiný význam než "a také".
- Odporovací: Sliboval, a nepřišel. (= ale nepřišel)
- Důsledkový: Je nemocný, a proto nepřijde. (+ a tak, a tudíž)
- Stupňovací: Zhutnul, a dokonce začal cvičit.
Váháš, jestli je to poměr odporovací? Zkus místo "a" dosadit "ale".
- Učil se, a (ale) neumí to. → Jde to nahradit → Píšeme čárku.
- Učil se a (ale) napsal úkol. → Nedává smysl → Nepíšeme čárku.
3. Čárka před spojkou "NEBO"
Podobný princip. Záleží na tom, jestli máme na výběr, nebo se možnosti vylučují.
Můžeme si vybrat jedno, druhé, nebo obojí. Není to "buď a nebo".
- Dáš si čaj nebo kávu? (Nabídka)
- V neděli čtu nebo spím. (Někdy to, někdy to)
Platí jen jedna možnost. Často ve spojení "buď - nebo".
- Buď se učíš, nebo ne.
- Přežije, nebo zemře? (Nutná volba)
Radek radí: Pozor na "A TAK" vs. "A PAK"
Tato dvě spojení vypadají podobně, ale liší se čárkou:
- A proto, a tak, a tudíž (Důsledkový) → Píšeme čárku.
Pršelo, a tak jsme nešli ven. - A pak, a potom (Slučovací - časová následnost) → Nepíšeme čárku.
Najedli se a pak šli spát.
Literární teorie: Velký přehled pojmů
V této lekci si uděláme pořádek v literárních pojmech. Naučíš se rozeznat tři základní formy literatury, pochopíš rozdíl mezi epikou a lyrikou a ovládneš obávané tropy a figury.
1. "Svatá trojice" literatury
Základní rozdělení děl podle toho, jak jsou napsána a k čemu slouží.
Řeč neveršovaná. Text je psán do vět a odstavců (ne ve verších).
Příklady: Román, povídka, novela, bajka.
Řeč veršovaná. Text je psán ve verších (řádcích) a slokách. Často má rým a rytmus.
Příklady: Báseň, epos, balada.
Dílo určené pro jeviště. Děj se tvoří pomocí promluv (dialogů a monologů) mezi postavami.
Příklady: Komedie, tragédie, činohra.
2. Epika vs. Lyrika: O čem to je?
Zatímco forma řeší "jak je to napsané", toto dělení řeší "co je obsahem".
Základem je příběh (děj). Má vypravěče, postavy a časovou posloupnost.
- Velká epika: Román, epos.
- Střední epika: Povídka, pohádka, pověst.
- Malá epika: Anekdota.
Nemá děj. Vyjadřuje pocity, nálady, dojmy a myšlenky autora (lyrického mluvčího).
- Příklady: Píseň, óda (oslava), elegie (žalozpěv), epitaf (nápis na hrob), epigram (krátká satira).
3. Poezie: Druhy rýmů
Rým je zvuková shoda na konci veršů. V testech ho určujeme pomocí schématu (písmenek):
- Sdružený (AABB): Rýmují se dva a dva verše po sobě.
(Zářivá - A, okřívá - A / sladkobolno - B, volno - B) - Střídavý (ABAB): Rýmují se na přeskáčku (lichý s lichým, sudý se sudým).
(Zasklí - A, sníh - B / praskly - A, z nich - B) - Obkročný (ABBA): První rýmuje se čtvrtým, prostřední dva spolu.
(Dosud - A, má - B / rukama - B, osud - A) - Přerývaný (ABCB): Rýmují se jen sudé verše (druhý a čtvrtý), liché ne.
4. Jazykové prostředky (Tropy a Figury)
Autoři používají "obrazná pojmenování", aby text ozvláštnili. Zde jsou ta nejdůležitější:
Přenesení významu na základě toho, že si jsou věci podobné (tvarem, barvou...).
- Havraní vlasy (černé jako havran).
- Zub pily, hlava státu.
- Hvězdné diamanty (hvězdy září jako diamanty).
Přenesení významu na základě věcné souvislosti (autor-dílo, obal-obsah).
- Číst Čapka (knihu od Čapka).
- Sníst celý talíř (jídlo na talíři).
- Poslouchat Mozarta.
- Personifikace: Zosobnění. Věci a zvířata jednají jako lidé.
(Slunce se směje. Mech šeptal o lásce.) - Přirovnání: Obsahuje spojku JAKO.
(Zpívá jako slavík. Červený jako rak.) - Anafora: Opakování slov na začátku veršů.
- Epifora: Opakování slov na konci veršů.
- Hyperbola: Nadsázka (zveličení).
(Říkal jsem ti to tisíckrát.)
Lexikologie a záludnosti podstatných jmen
V této lekci se podíváme na to, jaký je rozdíl mezi slovem mnohoznačným a homonymem, naučíme se poznat sousloví a hlavně si uděláme pořádek ve skloňování očí, uší, rukou a nohou, kde se v testech nejčastěji chybuje.
1. Mnohoznačnost vs. Homonyma
Často se to plete. Klíčový rozdíl je v tom, zda existuje mezi významy nějaká souvislost (většinou podoba), nebo je to jen náhoda.
Mají jeden původní význam a další vznikly přenesením (např. pro podobnost).
- Oko (orgán) → Oko na punčoše (tvar).
- Koruna (královská) → Koruna stromu.
- Zub (v ústech) → Zub pily.
Slova stejně znějí, ale mají zcela odlišný význam a původ. Je to náhoda.
- Jeřáb (pták) vs. Jeřáb (stroj).
- Kolej (vysokoškolská) vs. Kolej (vlaková).
- Zámek (budova) vs. Zámek (ve dveřích).
2. Podstatná jména: Hromadná, Látková, Pomnožná
Pozor na chytáky, které vypadají jako množné číslo, ale nejsou, nebo naopak.
- POMNOŽNÁ (Tvar množného čísla, ale 1 věc):
Vánoce, narozeniny, plavky, játra, ústa. (Vždy "ta", nikdy "to"). - HROMADNÁ (Tvar jednotného čísla, ale hromada věcí):
Většinou končí na -í, -oví, -stvo (kamení, lidstvo).
POZOR NA VÝJIMKY: Dobytek, hmyz, skot, drůbež (jsou hromadná, ačkoliv nemají koncovku!). - LÁTKOVÁ (Nelze počítat na kusy):
Voda, mouka, písek, dřevo, zlato. (Dvě vody = dvě porce, ne dva kusy vody).
Pokud slova oči, uši, ruce, nohy, kolena, ramena označují části těla (lidí či zvířat), mají v 7. pádě mn. č. koncovku -MA.
Pokud označují věci, skloňují se pravidelně (koncovka -MI).
Hrabat rukama.
Kopat nohama.
Stříhat ušima.
Koulet očima.
Ručičkami hodin.
Stůl s nohami.
Hrnec s uchy.
Síť s velkými oky.
Radek radí: Sousloví vs. Volné spojení
Jak poznat sousloví? Je to ustálené spojení, které pojmenovává jednu konkrétní věc. Často má přenesený význam.
- Bílá káva (název nápoje → sousloví) vs. Horká káva (vlastnost → volné spojení).
- Slepé střevo (orgán → sousloví) vs. Slepý člověk (vlastnost).
- Psací stroj, třídní kniha, skok vysoký.
📚 Literatura je nuda?
Nemusí být! Ukážeme ti klíčová díla a autory, kteří se v testech Cermat točí pořád dokola.
Přídavná jména: Velký přehled pravopisu
Přídavná jména jsou v testech plná nástrah. V této lekci se zaměříme na tři oblasti, kde se nejčastěji chybuje: skloňování přivlastňovacích jmen (otcovi/otcovy), zdvojené souhlásky (vinen/vinna) a zrádné koncovky -icí/-ící.
1. Přivlastňovací přídavná jména (i/y)
Největší problém dělá koncovka v množném čísle (např. Honzov_ králíci). Tady platí jednoduché pravidlo shody s podmětem.
Pravidlo pro koncovky (Množné číslo)
Pozor! U přídavných jmen přivlastňovacích se řidíme rodem podstatného jména:
V koncovce píšeme měkké -i POUZE v 1. a 5. pádě množného čísla rodu mužského životného.
- Ti (kluci, psi) → Honzovi králíci. (Měkké i)
- Ty (ostatní rody) → Honzovy sestry, Honzovy stoly. (Tvrdé y)
- Ta (střední rod) → Honzova štěňata. (Koncovka -a)
Pomůcka: Posaď si na to ukazovací zájmeno. TI = -i, TY = -y, TA = -a.
Důležitý rozdíl u PODSTATNÝCH JMEN:
Pokud koncovka -ovi patří k podstatnému jménu (3. a 6. pád jedn. čísla vzoru pán/muž), píšeme VŽDY měkké -i.
(Dal to Petrovi. Mluvili o pánovi. Ke psovi.)
Pozor na tvary jako "otcovému". Jsou nespisovné! Správně je krátký tvar.
- Dám to otcovu bratrovi. (Nikoli otcovému/otcovýmu!)
- Mluvili jsme o otcově / otcovu bratrovi.
2. Jedno N vs. Dvě N
Kdy psát zdvojenou souhlásku? Často rozhoduje slovní druh nebo rod.
- Zvířecí přídavná jména: Havraní, kuní, krocaní.
- Slova odvozená od "dcera": Dceřiná společnost.
- Mužský rod (jmenný tvar): On je vinen, povinen.
- Výjimka: Raný (brzký) salát.
- Kořen na -n + přípona -ní/-ný: Den → denní, cena → cenný.
- Ženský/Střední rod a množné číslo: Ona je vinna, povinna. Děti jsou povinny.
3. Účelová (-icí) vs. Dějová (-ící)
Délka samohlásky mění význam slova. Rozlišuj, zda věc k něčemu slouží, nebo někdo činnost právě vykonává.
Věc, která slouží k danému účelu.
- Žehlicí prkno (prkno na žehlení).
- Holicí strojek.
- Balicí papír.
Někdo, kdo právě teď činnost dělá.
- Maminka žehlící prádlo.
- Muž holící se v koupelně.
- Prodavačka balící dárek.
Radek radí: Pozor na stupňování
Některá přídavná jména při stupňování mění souhlásku:
- Tichý → Tišší (ch se mění na š).
- Plachý → Plašší (pozor na dvě š).
- Hebký → Hebčí (k se mění na č).
- Břitký → Břitčí (výjimka!).
Zájmena a číslovky: Zvládni chytáky v testech
V této lekci si uděláme jasno v pravopisu mě/mně, naučíme se správně psát s sebou/sebou a podíváme se na záludné skloňování číslovek dva a oba, které se často pletou.
1. MĚ nebo MNĚ? (Zájmeno JÁ)
Věčný boj. Rozhoduje pád. Pomůžeme si jednoduchou náhradou jménem Kuba.
Krátký tvar (dvě písmena) = Krátké jméno (Kubu - 2 slabiky).
- Viděl mě. (Viděl Kubu).
- Bojí se mě. (Bojí se Kuby).
Dlouhý tvar (tři písmena) = Dlouhé jméno (Kubovi - 3 slabiky).
- Dal to mně. (Dal to Kubovi).
- Mluvil o mně. (Mluvil o Kubovi).
Po předložce musíme vždy použít tvar mně (nikdy mi).
- Přišel ke mně. (Nikoliv "k mi").
- O mně. (Nikoliv "o mi").
2. S SEBOU nebo SEBOU?
Záleží na tom, jestli máme něco "u sebe", nebo jen hýbeme tělem.
- S SEBOU (předložka s + 7. pád): Mít něco u sebe, vzít si něco.
Vzít si s sebou svačinu. Nemám s sebou peníze. - SEBOU (7. pád bez předložky): Hýbat tělem.
Házet sebou. Mrskat sebou. (Taky: Rozumí se samo sebou.)
3. Skloňování číslovek DVA a OBA
Velký chyták v 7. pádě! V mužském, ženském i středním rodě je koncovka vždy -MA.
Správné tvary v 7. pádě (s kým/čím?)
Zapomeň na tvary jako "dvouma" nebo "obouma". Jedině:
- S dvěma kamarády. (Nikoli s dvouma).
- S oběma rukama. (Nikoli s obouma).
- Mezi dvěma stromy.
Tip: Číslovky 3 a 4 se skloňují jinak (podle vzoru kost). Tam je třemi, čtyřmi (nikoli třema, čtyřma).
Radek radí: Délka samohlásky u zájmen
Často se chybuje v délce u zájmen naše/vaše. Pomoz si ukazovacím zájmenem TA.
- S tou naší mámou. (Slyšíš délku v "tou"? Píšeme dlouhé í v naší).
- Vidím tu naši mámu. (Slyšíš krátké "tu"? Píšeme krátké i v naši).
Velký souhrn: Slovesa a pravopisné oříšky
Tato lekce je nabitá informacemi. Projdeme si klíčové gramatické jevy, ve kterých se u přijímaček nejčastěji chybuje: vid, slovesný rod, zrádné kondicionály, předpony s/z a strašák jménem velká písmena.
1. Slovesa: Vid a Rod
Dvě kategorie, které se často pletou. Musíme rozlišit, zda je děj ukončený a kdo ho vykonává.
Pomůcka s budoucím časem BUDU:
- Nedokonavý (Proces): Můžeme říct budu + infinitiv.
(Psát → Budu psát = Jde to.) - Dokonavý (Výsledek): Tvar s budu nedává smysl.
(Napsat → Budu napsat? = Nejde.)
Kdo je původcem děje?
- Činný: Podmět to dělá.
(Zedník postavil dům.) - Trpný: Podmět to "trpí" (dělá to někdo jiný).
(Dům byl postaven zedníkem.)
V testech se často objevují nespisovné tvary. Pamatuj si jedinou správnou variantu:
- BYCHOM (nikoli bysme)
- BYSTE (nikoli by jste)
- Kdybychom to věděli... (Správně)
Tip: Minulý čas je složený tvar! (Psal jsem, psal jsi, psal...)
2. Pravopis: Předpony S- a Z-
Často rozhoduje význam slova. Zde jsou nejčastější dvojice z lekce:
- Strhat plakát (dolů ze zdi).
- Shlédnout (dolů z rozhledny).
- Svolat (lidé k sobě).
- Výjimka: Strávit (jídlo i čas) je vždy S!
- Ztrhat kritiku (dokončení děje/kritika).
- Zhlédnout film (vidět celý).
- Zlevnit (změna ceny).
- Zkouška, Zpěv.
3. Skupiny BĚ/BJE a MĚ/MNĚ (uvnitř slov)
Nejde o zájmeno "já", ale o kořeny slov. Hledáme příbuzná slova.
- MĚ (jen M): Pokud je v příbuzném slově jen M.
Rozuměl → Rozumím.
Soukromě → Soukromí. - MNĚ (MN): Pokud je v příbuzném slově MN.
Skromně → Skromný.
Zapomněl → Zapomenout. - Výjimka: Tamější (od slova tam) → píšeme MĚ.
4. Velká písmena: Logika v názvech
Kapitola sama pro sebe. Pamatuj na tato pravidla z lekce:
- Sídla a města: Kutná Hora, Karlovy Vary (vše velkým).
- Ulice a náměstí: První slovo velké, slovo "ulice/náměstí" malé (pokud není na začátku).
ulice Pod Kaštany (Po předložce píšeme velké!).
náměstí Míru. - Svátky vs. Období:
Vánoce, Velikonoce (velké).
advent, masopust (malé - není to oficiální název svátku). - Dějinné události: Pokud obsahují slovo "válka", píšeme malé.
první světová válka, třicetiletá válka.
Radek radí: Spřežky vs. Předložky
Kdy psát dohromady a kdy zvlášť?
- Dohromady (Spřežky): Navečer (kdy?), zato (ale), poprvé.
- Zvlášť (Předložka + jméno): Na večer (nezapomenu), za to (stojí to za to), na shledanou.
😱 Bojíš se didaktického testu?
Máme pro tebe stovky vzorových úloh s video řešením. Natrénuj to nanečisto!
