Vedlejší věta přívlastková

Ahoj osmáci, vítám vás u šesté lekce. Dnešní lekce bude rozdělena na čtyři části. V první části se naučíme poznávat vedlejší větu přívlastkovou, ve druhé části zopakujeme druhy vedlejších vět a větné členy, v třetí část tam se podíváme na slovesný rod a čtvrtá část, tu určitě už znáte, poslední část lekce vždy bývá věnována testovým úlohám. Pojďme na část A, vedlejší věta přívlastková. Vedlejší věta přívlastková, stejně jako přívlastek, závisí na podstatném jméně. Obvykle stojí za podstatným jménem, kterým končí řídící věta. A stejně jako na přívlastek ptáme se na ní, jaký který čí. Vzorové jsou větí. To je dům, ve kterém žije moje babička. To je dům, věta řídící, věta hlavní. Jaký dům, ve kterém žije moje babička? Vedlejší věta přívlastková. Někdy může být vedlejší věta přívlastková vložená do věty hlavní, jako to máte v souvětí, které je na konci rámečku. Pláž, na kterou jsme chodili, byla oblásková. Věta hlavní. Pláž byla oblásková a do této věty je vložená vědlejší věta přívlastková, na kterou jsme chodili. Pokud je vedlejší věta vložená do řídící věty, s obou dvou stran ji musíte oddělit čárkou. Pláž, čárka, na kterou jsme chodili, čárka byla oblásková. Musí být znatelné, kde začíná a kde končí vložená věta. První cvičení. Podtrhněte vedlejší větu přívlastkovou. O víkendu jsem se zúčastnila besedy, která byla zaměřena na cestování po Africe. Věta hlavní, o víkendu jsem se zúčastnila besedy. Jaké besedy, která byla zaměřena na cestování po Africe? Věta vedlejší přívlastková stojí obvykle za podstatným jménem, kterým končí řídící věta. Besedy, která. Takže podle toho poznáte vedlejší větu přívlastkovou. Dvojka, ukázala mu prsten, který patřil jeho matce. Věta hlavní ukázala mu prsten, jaký prsten, který patřil jeho matce, vedlejší věta přívlastková. Věta dvov souvětní číslo 3. Všichni dostali pokyn, aby si oblékly záchrané vesty. Všichni dostali pokyn věta řídící, věta hlavní, jaký pokyn, aby si oblékly záchrané vesty. Aby si oblékly záchrané vesty, vedlejší věta přívlastková. Opět podívejte se do věty řídící, je zakončená podstatným jménem. Čtyřka. Po letech se vrátil do vesnice, odkud pocházeli jeho rodiče. Vrátil se do jaké vesnice, odkud pocházeli jeho rodiče. Odkud pocházeli jeho rodiče, vedlejší věta přívlastková. Ptáme se na ní, jaký, který čí a je závislá na podstatném jméně, kterým končí věta řídící. Pětka. Měl přání, aby si mohla zahrát s rokovou kapelou. Věta hlavní, věta řídící. Měl přání. Jaké přání, aby si mohla zahrát s rokovou kapelou. Vedlejší věta Přívlastková. Čest. Jeho soused byl první človjek, který ho navštívil v nemocnici. Věta hlavní. Jeho soused byl první člověk. Jaký člověk, který ho navštívil v nemacnici? Opět zkontrolujte, že věta řídící končí na podstatné jméno. Na větu vedlejší se zeptám, jaký, který čí. A je to vedlejší věta přívlastková. Závisí tedy ještě jednu na podstatné jméně. Obvykle stojí za podstatným jménem, kterým končí věta řídící. 7. Nastala doba, kdy se přátelé museli rozloučit. Nastala doba, jaká doba, kdy se přátelé museli rozloučit. Vedlejší věta přívlastková. Osm. U zakoupeného nábytku chyběl návod, jak ho sestavit. Věta řídící, věta hlavní. U zakoupeného nábytku chyběl návod, jaký návod, jak ho sestavit. Vedlejší věta přívlastková. Devět. Nejdříve vypracujte úkoly, které naleznete v učebnici na straně 5. Nejdříve vypracujte úkoly. Jaké úkoly? které naleznete v učebnici na straně 5, vedlejší věta přívlastková. A poslední jsou větí, jsou větí 10. Ve schránce měl vzkaz, kde se sejdou. Ve schránce měl vzkaz věta hlavní, věta řídící. Jaký vzkaz, kde se sejdou. Kde se sejdou, vedlejší věta přívlastková. Cvičení dvě. Doplňte v následujících větách čárky a určite druh vět vedlejších. Jednička. Žáci, kteří nesplnili zadání, musí cvičení dokončit do doma. Nejdříve si zjistěte, kolik máte ve větném celku vět. Nesplnili, musí dokončit. Dva přísudky rovná se dvě věty. Takže budeme pracovat se souvětím. Určitě uděláte čárku za výraz žáci. Předvýraz kteří. Žáci, čárka, kteří nesplnili zadání, musí cvičení dokončit do doma. Zjistěte si, která je věta hlavní a jak ta věta hlavní je v té větě zakomponována, jak vypadá v té větě, v tom souvětí. Žáci je část první věty. Najděte, kde ta věta pokračuje, jak je dokončená. Žáci musí cvičení dokončit doma. Teď jste našli větu hlavní. Do této věty hlavní je vložená věta vedlejší. Větu vedlejší vloženou musíme s obou dvou stran oddělit čárkou. Žáci, čárka, kteří nesplnili zadání, čárka musí cvičení dokončit doma. Dvojka. Malé děti s nimiž maminky přišli do parku si hráli na pískovišti. Opět spočítejte si koligier v tom daném větném celku vět. Přišli, hráli si. Dva přísudky, dvě věty. Určitě uděláte čárku před výrazem snimiš. Malé děti, čárka, snimiš. A teď zkuste najít větu hlavní. Malé děti, začíná věta hlavní. Kde ta hlavní věta pokračuje? Čím pokračuje? Malé děti si hráli na pískovišti. Vyročně označenou máme větu hlavní. Věta hlavní je roztržená, je do ní vložená věta vedlejší. Jednu čárku už jsme umístili, musíme umístit druhou čárku a ta bude za výrazem parku. Takže věta hlavní. Malé děti si hrály na plískovišti, vložená věta vedlejší, s nimiž maminky přišly do parku, vložená věta vedlejší přívlastková. Trojka. Vytrvalé deště, jež jsme zažili na dovolené náladu, nepokazili. Zjistěte počet vět. Zažili jsme, nepokazili. Souvětí o dvou větách. Musíme to souvětí nějakým způsobem oddělit. Věty v souvětí musíme nějakým způsobem oddělit. Určitě napíšete čárku před výraz jež. Jež je výraz nebo jenč třeba v mužském rodě v čísle jednotném. je výraz, kterým spojíte větu přívlastkovou k větě řídící. Vytrvalé deště a zase najděte pokračování věty hlavní. Vytrvalé deště nám náladu nepokazily. Věta řídící, věta hlavní a je rozdělená na dvě části. Vloženou větu vedlejší musíme s obou dvou stran oddělit čárkou. vytrvalé deště, čárka, jež jsme zažili na dovolené, čárka, nám náladu nepokazili. Zkuste čtyřku a pětku, zkuste sami, je to úplně jednoduché, zvládnete to, nemusíte mít strach. Tak, stromy, jejíž kořeny narušovaly povrch silnice, byly poraženy. Stromy, začíná věta hlavní, a pokračuje, byly poraženy. Jaké stromy byly poraženy? Jejichž kořeny narušovaly povrch silnice. Vložená věta přívlastková do věty řídící. Mirkovo přání, aby se setkal se členy hokejového reprezentačního týmu, se vyplnilo. Tak opět spočítejte přísudky, abyste zjistili, z kolika věc se skládá tento větný celek. Aby se setkal, se vyplnilo dva přísudky, dvě věty a teď jdeme pracovat s větami hlavními, s větami vedlejšími. Určitě uděláte čárku před aby, kdy nebudete váhat. Už máte rozčleněný tento větný celek na první část, Mirkovo přání se vyplnilo. Máte větu hlavní. Jaké přání, aby se setkal se členy hokejového reprezentačního týmu? Tuto větu vloženou z obou dvou stran musíme oddělit čárkou. Jaké přání, aby se setkal se členy hokejového reprezentačního týmu? Vedlejší věta přívlastková. V přijímacích testech budete mít úlohu, ve které se rozhoduje, zdá je větný celek zapsaný se správnou interpunkcí. Takže toto cvičení bylo takovým malým tréninkem na jednu z přijímacích úloh. Cvičení 3. Nahradte vloženou větu vedlejší přívlastkem. Sukně, kterou má Eva, se mi moc líbí. Vložená věta, kterou má Eva. Jaká sukně? Nebo čí sukně, protože ji má Eva. Evina sukně se mi moc líbí. Tak to nahradíme vloženou vedlejší větu přívlastkem. Ostatní věty nebudu psát, ostatní věty si uděláme ústně, ale vy pojedete se mnou. Radou, kterou jsem dostal od matky, se budu řídit. Vložená věta vedlejší, kterou jsem dostal od matky. Jakou radou? Čí radou? Matčinou radou se budu řídit. Trojka. Z písemky, která byla jednoduchá, dostala pětku. Vedlejší větu, která byla jednoduchá, nahraďte přívlastkem. Z jaké písemky? Z jednoduché písemky dostala pětku. Čtyři. Povolání, které si vysnil, bude jednou jistě vykonávat. Jaké povolání bude vykonávat? Vysněné povolání bude jednou jistě vykonávat. Pět. Závoru, která bránila vězdu na lesní cestu, někdo v noci poničil. Převod na větu jednoduchou s přívlastkem. Někdo v noci poničil závoru bránící vězdu na lesní cestu. Cvičení čtyři. Určete druh věd vedlejších. Větu vedlejší podtrhněte. Toto cvičení bude vaše samostatná práce. Stopněte video, určete druh vět vedlejších, větu vedlejší podtrhněte a jakmile budete mít cvičení čtyři hotovo, puste si video pro zpětnou kontrolu. Souvětí jedna. Nehodlal jsem dopustit, aby rozsudek byl vykonán. Věta hlavní. Nehodlal jsem dopustit. Věta vedlejší. Aby rozsudek byl vykonán. Nehodlal jsem dopustit. A určitě vás napadne otázka, co? co jsem nehodlal dopustit. Otázka, co se obluvuje v prvním pádě, nehodlal jsem dopustit kdo co, aby rozsudek byl vykonán. A ve čtvrtém pádě, nehodlal jsem dopustit koho co, aby rozsudek byl vykonán. Správná otázka je otázka čtvrtého pádu. Nehodlal jsem dopustit koho co, aby rozsudek byl vykonán. Pádovými otázkami kromě prvního a čtvrtého pádu se ptáme na předmět a ptáme se taky i na vedlejší větu předmětnou. Jedná se tedy o vedlejší větu předmětnou. Vojka. Ještě se nestalo, aby se k ochočené vráně některá připojila. Věta hlavní ještě se nestalo. Věta vedlejší, aby se k ochočené vráně některá připojila. Ještě se nestalo co? A už dosazujte obě dvě otázky. Ještě se nestalo kdo co? Aby se k ochočené vráně některá připojila. Ještě se nestalo koho co, aby se k ochočené vráně některá připojila. Kdo co se nestalo, koho co se nestalo. Otázka prvního pádu je zde správně, jedná se o vedlejší větu podmětnou. Kdo co se nestalo, aby se k ochočené vráně některá připojila. Tři. Ani ve snohu nenapadlo, že by svým vystupováním někoho urazil. Věta hlavní, ani ve snu ho nenapadlo. Věta vedlejší, že by svým vystupováním někoho urazil. Nenapadlo ho kdo co, nenapadlo ho koho co. Kterou otázku jste položili? Jakou vedlejší větu jste tady napsali? Ani ve snu ho nenapadlo. Kdo co ho nenapadlo, že by svým vystupováním někoho urazil. Vedlejší věta podmětná. Čtiřka. Rozhlédla se ze svého vysokého stanoviště porovině, která se rozvírala pod lesem. Věta hlavní. Rozhlédla se ze svého vysokého stanoviště porovině. Věta vedlejší, která se rozvírala pod lesem. Rozhlédla se porovině. Věta hlavní je zakončená podstatným jménem. Rozhledla se po jaké rovině, která se rozvírala pod lesem. Vedlejší věta přívlastková. Věta řídící je zakončená na podstatné jméno. Vedlejší věta přívlastková rozvíjí podstatné jméno, kterým je zakončená věta řídící. Pětka. Pan Novák nerad slyší, když někdo snižuje význam jeho slov. Věta vedlejší, když někdo snižuje význam jeho slov. A pan Novák nerad slyší, koho co vedlejší věta předmětná, když někdo snižuje význam jeho slov. Šest. Šlo prý pouze o zjištění, zda by nebylo výhodnější rekonstruovat inženýrské sítě klasickým způsobem, který je podstatně levnější. Věta hlavní. Šlo prý pouze o zjištění. Věta vedlejší. První věta vedlejší. Zda by nebylo výhodnější rekonstruovat inženýrské sítě klasickým způsobem. A opět se podívejte do věty řídící. šlo prý pouze o zjištění. O jaké zjištění? Zda by nebylo výhodnější rekonstruovat inženýrské sítě klasickým způsobem. Vedlejší věta přívlastková. Klasickým způsobem, který je podstatně levnější. Který je podstatně levnější. Druhá vedlejší věta. A je to taktéž vedlejší věta přívlastková, protože... Zda by nebylo výhodnější rekonstruovat inženýrské sítě klasickým způsobem, jakým způsobem, který je podstatně levnější. Věta řídící končí na podstatné jméno, na vedlejší větu se zeptám, jaký, který, či. Takže dvě věty přívlastkové. Sedm. Předem odhadovala, které ze sedadel by mohlo poskytnout nejpříjemnější posedení. Věta vedlejší. Které ze sedadel by mohlo poskytnout nejpříjemnější posedení? A musíte se zeptat. Předem odhadovala. Odhadovala koho, co, které ze sedadel a tak dále. Ptám se pádovou otázkou čtvrtého pádu. Vedlejší věta předmětná. Většinou spojovací výraz, který, zájmeno vstažné, které, která, které, připojuje větu přívlastkovou. Není to vždy tomu tak, takže neříďte se spojovacími výrazy, musíte se ptát. Osm. Přes některé špatné zkušenosti je dášenka přesvědčená, že se jí nemůže nic stát a že se nad její psí hlavou nevznáší žádné nebezpečí. Takže dášenka je přesvědčená, přesvědčená, že se jí nemůže nic stát. Věta vedlejší, takže se nad její psí hlavou nevznáší žádné nebezpečí. Další věta vedlejší a teď se půjdeme podívat na druh. Dalšenka je přesvědčená, o kom, o čem. Vedlejší věta předmětná, tam se párovou otázkou. Že se jí nemůže nic stát a je přesvědčená, o kom, o čem, že se nad její psí hlavou nevznáší žádné nebezpečí. Další věta vedlejší předmětná. Předmětná tak už je vstaveno. Vytočníme. Ještě jednou. Dášenka je přesvědčená okom o čem, že se jí nemůže nít stát. Je přesvědčená okom o čem, že se nad její psí hlavou nevznáší žádné nebezpečí. Dvě vedlejší věty. Předmětné spojené s slučovacím významovým poměrem. Jsou větí devět. On není takový, aby nás zradil. Aby nás zradil věta vedlejší. Na tuto větu se nedokážete zeptat. Musíte ji poznat podle věty hlavní. Ve větě hlavní je sloveso být. Tady ho máme v záporu. Můžeme si pomoci ještě odkazovat si nebo zájmenem, které nás odkazuje na vedlejší větu. On není zrádce. On není takový, aby nás zradil vedlejší věta přísudková. Poznali jste devítku? Poznali jste, že se jedná o vedlejší větu přísudkovou? Teď už určitě ano. Deset. Prokázalo se, že je nevinný. Že je nevinný, věta vedlejší. a opět se musíte ptát. Prokázalo se co? Prokázalo se kdo co, že je nevinný? Prokázalo se koho co, že je nevinný? Která otázka vám zní líp? Určitě otázka prvního pádu. Kdo co se prokázal, že je nevinný? Vedlejší věta podmětná. Další jsou větí. 11. Nedovol, aby tě ovládl strach z prohry. Nedovol věta hlavní, věta vedlejší, aby tě ovládl strach z prohry. Nedovol co, nedovol kdo co, aby tě ovládl strach. Nedovol koho co, aby tě ovládl strach. Nedovol koho co, vedlejší věta předmětná. Kdo se bojí, nesmí do lesa. Věta hlavní, nesmí do lesa. Věta vedlejší, kdo se bojí. Kdo nesmí do lesa? Kdo se bojí? Tady už máte naznačenou tu otázku. Kdo co nesmí do lesa? Kdo se bojí? Jestli jste učili, že toto souvití obsahuje vedlejší větu podmětnou, tak jste napsali správně. Třináct. Ona je ta, co vždy pomůže. Co vždy pomůže? Věta vedlejší. Ona je. Už to sloveso být ve větě hlavní vás musí trošku zarazit a musíte zpozornit. Ona je pomocnice, ona je nápomocná, ona je ta, co vždy pomůže. Vedlejší věta přísudková. Třináct. Věce není takový darebák, který se jen vysmívá. Věta vedlejší, který se jen vysmívá. Věta řídící končí na podstatné jméno. Přece není takový darebák. Jaký darebák? Který se jen vysmívá. Vedlejší věta přívlastková. Ráno bylo, jako by měla přijít bouřka. Jakoby měla přijít bouřka věta vedlejší. A ve větě hlavní se vám zase objevuje sloveso být. Ráno bylo vedlejší věta přísudková, jako by měla přijít bouřka. Šestnáct. Bylo takové počasí, jaké dlouho nepamatujeme. Jaké dlouho nepamatujeme věta hlavní. Pardon, věta vedlejší. Jaké dlouho nepamatujeme věta vedlejší. Bylo takové počasí, věta hlavní. Bylo takové počasí? Jaké počasí? Jaké dlouho? Nepamatujeme. Vedlejší věta přívlastková. Věta řídící končí na podstatné jméno, na vedlejší větu přívlastkovou se ptám, jaký který čí. Sedmnáct. Epiméteus, jenže vlídně přijal Pandoru, byl zvědav, co mu bohové posílají. Věta vedlejší. Jenž vlídně přijal Pandoru. To se mi to podaří podtrhnout, abychom to měli v pořádku. Jedna věta hlavní. Epiméteus byl zvědav. Věta hlavní. Epiméteus. Jaký Epiméteus byl zvědav? Jenž vlídně přijal Pandoru. Vedlejší věta přívlastková. Byl zvědav, co mu bohové posílají. Co mu bohové posílají věta vedlejší. Byl zvědavý, na koho co? Byl zvědavý. Vedlejší věta předmětná. Dvě věty. Vedlejší v tomto souvětí. Vedlejší věta přívlastková. Vedlejší věta předmětná. A zase se podívejte, že vám vedlejší věta přívlastková rozdělila větu řídící na dvě části. Je to vedlejší věta vložená. S obou dvou stran musí být oddělena čárkami. Osmnáct. Mám takové tušení, že za to může pán Novák. Mám takové tušení. Věta řídící končí podstatným jménem. Mám takové tušení. Jaké tušení? Že za to může pan Novák? Vedlejší věta přívlastková. 19. Co je šeptem? To je s čertem. Věta hlavní. To je s čertem. Věta vedlejší. Co je šeptem? Zkuste se ptát. Co je s čertem? Kdo co je s čertem? Co je šeptem? Vedlejší věta podmětná. A poslední dvacítka. Tady na chatě, kterou postavil můj dědeček, se cítím nejlépe. Věta hlavní. Tady na chatě se cítím nejlépe. Věta hlavní je rozdělena na dvě části. Mezi tyto dvě části je vložená věta vedlejší, kterou postavil můj dědeček. Tady na chatě, na jaké chatě, kterou postavil můj dědiček, vedlejší věta přívlastková. Vložená vedlejší věta přívlastková mezi větu hlavní z obou dvou stran musí být tato vedlejší věta vložená, odtělena čárkami. Jak vám šlo určování vedlejších vět? Já doufám, že už dobře, že už nechybujete a že jste si v určování vedlejších vět jistí. Pojďme se podívat na cvičení 5. V tomto cvičení budeme určovat větné členy. Cvičení 5. Určete větné členy. Toto cvičení bude vaše samostatná práce. Stopněte video, vypracujte cvičení 5 a pro kontrolu si video znovu pustte. Věta číslo 1. Strávy trčely větevky orosených šípkových a trnkových šlahounů. Základní skladební dvojce. Větévky, podmět. Co dělali větévky? Trčeli. Trčeli přísudek. Trčeli odkud? Trčeli z trávy. Z trávy příslovečné určení místa. Nesmíte se zeptat, trčeli z koho, z čeho, protože příslovečné určení má přednost před předmětem. Větévky. Jaké větévky? Větévky šlahounů. Šlahounů, přívlastek nezhodný. Přívlastek je větný člen, který závisí na podstatném jméně. Šlahounů závisí na podstatném jméně větévky. Ptáme se na ně, jaký, který čí. A přívlastek nezhodný je proto nezhodný, protože stojí většinou za podstatným jménem a nezhoduje se s podstatným jménem v pádě, čísle, v rodě. Jakých šlahounů? Orosených šlahounů. Orosených přívlastek zhodný. Přívlastek shodný stojí většinou předpodstatných jménem, orosených šlahounů, zhoduje se s podstatným jménem v pádě čísle. V rodě ptáme se, jaký který čí. Jakých šlahounů šípkových a trnkových? Přívlastek shodný. Přívlastek shodný a přívlastek shodný několikanásobný. Věta číslo dvě. V korunách lip. Lip přívlastek neschodní. Jaký chlip? Rozkvetlý chlip. Přívlastek schodný. A máme to všechno. Třetí věta. Bzučení hmyzu na rozkvetlé louce před bouřkou ustalo. Kdo co ustalo? Bzučení. Co dělalo? Ustalo. Vzučení podmět. Přísudek. Ustalo. Jaké vzučení? Vzučení hmyzu. Hmyzu přívlastek neschodní. Vzučení hmyzu. Hmyzu jakého hmyzu? Hmyzu na louce. Na louce přívlastek neschodní. Na jaké louce? Pro skleplé rouce. Přílastek shodný. A ještě máme určit výraz s předbouškou. Vzúčení předbouškou ustalo. Ustalo kdy? Předbouškou příslovečné určení času. Nemůže to být předmět, protože příslovečné určení má přednost před předmětem. Čtyřka. Vojáci dostali rozkaz k ústupu do hor. Základní skladební dvojce. Dostali koho co? Rozkaz. Rozkaz k ústupu. Spojím dvě podstatná jména. Tvořím logickou dvojici se dvěma podstatnými jmény. Dostali rozkaz k ústupu. Jaký rozkaz dostali? K ústupu. Přívlastek nezhodný. Nemůžu se zeptat rozkaz ke komu čemu, protože přívlastek se váže na podstatné jméno. Předmět se váže na sloveso. K ústupu dohor. Opět mám tady dvojci se dvěma podstatnými jmény. Takže k jakému ústupu? K ústupu dohor. Vlastek neschodný. Nemůže to být příslovečné určení, protože příslovečné určení se váže na sloveso, přídavné jméno, příslovce. Věta číslo pět. Obdivuji její vnitřní sílu k překonání překážek. Přísudek obdivuji. Podmět nevyjádřený já. Obdivuji koho co sílu. Sílu předmět. Jakou sílu? Sílu k překonání. K překonání přívlastek neschodný. K překonání překážek. Překážek přívlastek neschodný. Obdivuji sílu. Jakou sílu? Její sílu? Přívlastek shodný. Jakou sílu? Vnitřní sílu. Vnitřní? Přívlastek shodný. 6. Snaha o dobití přístavu nebyla úspěšná. Kdo co nebyl úspěšný? Snaha, podmět, přísudek nebyla úspěšná. Snaha odobití. Spojím dvě podstatná jména. Jaká snaha? Snaha odobití. Odobití přívlastek neschodný. Odobití přístavu. Opět dvě podstatná jména, to druhé v pořadí je přívlastek neschodný. 7. Naslouchali ševelení větru v korunách stromů. Naslouchali přísudek, podmět nevyjádřený, oni. Naslouchali komu čemu ševelení, ševelení předmět. Naslouchali ševelení, ševelení větru. Jakému ševelení? Ševelení větru. Přívlastek nezhodný. Jakému větru naslouchali? Větru v korunách. V korunách přívlastek neschodný. V jakých korunách? V korunách stromů. Přívlastek neschodný. Osm. Poprosil všechny o krátké vyjádření k situaci. Poprosil přísudek. Kdo poprosil? On. On. Podmět. Vyjádřený. Poprosil koho co? Všechny. Všechny předmět. Poprosil o koho co? O vyjádření. Vyjádření předmět. O jaké vyjádření? O krátké vyjádření. Krátké přívlastek shodný. Poprosil je o vyjádření k situaci. A sledujete, zase tvoříte logickou dvojici s podstatným jménem. Podstatné jméno. Podstatné jméno. Poprosil o vyjádření k situaci přívlastek neschodný. Tak, pojdeme na další větu. Jenom to se mi to podaří označit. Už to je. Věta číslo devět. Staropražský Ungelt býval výrobním a obchodním střediskem, ale i celnicí pražských panovníků. Kdo co býval výrobním a obchodním střediskem? Ungelt, podmět. Kdo dělal Ungelt? Býval, a pozor, máte tady sloveso být, musíte hledat jmenou část přísudku jmeného se sponou. Býval střediskem i celnicí. Takže základní skladební dvojce. Ungelt býval střediskem i celnicí. Jakou celnicí? Celnicí panovníků. Panovníků přívlastek neschodný. Jakých panovníků, pražských panovníků, pražský přívlastek shodný? Hodné k Ungeltu. Jaký Ungelt? Staropražský, staropražský přívlastek zhodný. Býval střediskem, jakým střediskem? Výrobním střediskem, přívlastek zhodný. Jakým střediskem? Obchodním střediskem, přívlastek zhodný. Výrobním a obchodním, přívlastek zhodný, přívlastek několikanásobný. A poslední věta, věta číslo deset. Ve vzduchu poletovaly pavučiny babího léta. Podměr pavučiny. Přísudek poletovaly. Poletovaly kde? Poletovaly ve vzduchu. Ve vzduchu příslovečné určení místa. Jaké pavučiny? Pavučiny léta. Jak se vám podařilo určit větné členy? Už vám nedělá problém určit přívlastek neshodný a už vám nedělá problém rozlišit mezi předmětem a příslovečným učením? Máte za sebou tedy cvičení na učování větných členů a my se půjdeme podívat dál. V minulé lekci jsme se zabývali jednou ze slovesných kategorí a tou byl slovesný vid. Dnes se podíváme na jinou slovesnou kategorii, na slovesný rod. Slovesný rod vyjadřuje, zda původcem děje je podmět nebo někdo jiný. Rozlišujeme dva slovesné rody. Rod činý a rod trpný. Rod činý vyjadřuje, co činí, co dělá osoba, zvíře nebo věc. Původcem děje je podmět. Koně táhnou vůz. Koně jsou původcem děje. Slovesný tvar táhnou je v rodě činém. Rod trpný vyjadřuje, co činí, co dělá někdo jiný než podmět. Původcem děje není podmět. Vůz je tažen koňmi. Vůz je podmět, ale není původcem děje. Původcem děje je tvar koňmi. Slovesný tvar je tažen, je v rodě trpném. Rod trpný může být vyjádřen dvěma způsoby. Buď vyčasovaným slovesem být a příče s tím trpným. Učitel byl představen řediteli, byl představen. A nebo slovesem se zvratným se. Med se používá jako sladidlo. Používá se. Cvičení šest. Určité zdaj jsou slovesné tvary v rodě činém nebo trpném. Slovesné tvary v rodě činém budeme označovat žlutou barvou a slovesné tvary v rodě trpném budou označeny barvou zelenou. Kuře upekla maminka. Maminka je ve větě podmět. Maminka je původcem děje. Upekla slovesný tvar v rodě činém. Našeho tatínka rozlobil Jirka se svými poznámkami. Jirka je podmět, Jirka je původcem děje, rozlobil, slovesný tvar v rodě činém. Slavnostní oběd byl připraven, čekali jsme na příchod o slovence. Oběd byl připraven. Oběd není původcem děje. Původcem děje je někdo, kdo ten oběd připravoval. Slovesný tvar v rodě trpném. Čekali jsme na příchod o slovence. Čekali jsme, my je podmět a slovesný tvar čekali jsme je v rodě činem, protože podmět je původcem děje. Ty nové kalhoty jsou roztržené. Jsou roztržené, slovesný tvar v rodě trpném. Kalhoty nejsou původcem děje. Petr byl zkoušen z dějepisu. Byl zkoušen. Už podle toho, jak ten slovesný tvar je poskládaný, seskládaný, poznáte, že se jedná o sloveso v rodě trpném. Libuši zkomponoval Bedřich Smetana. Bedřich Smetana je původcem děje, zkomponoval sloveso v rodě činém. Zápas se hraje v pět hodin. Hraje se sloveso v rodě trpném. Určitě se na ten zápas podívám v televizi. Podívám se. Já jsem původcem děje. Slovesný tvár v rodě činém. Kroje se vyšívají ručně. Vyšívají se. Rod trpný. Kroje nejsou původcem děje. Nosí se jako páv. On je původcem děje. Slovesný tvar v rodě činém. Setkali se u školy. Setkali se. Slovesný tvar v rodě činém. Dříve se žilo skromněji. Žilo se. Slovesný tvar v rodě trpném. Na venkovských slavnostech se tančilo a zpívalo. Tančilo se a zpívalo. Slovesné tvary v rodě trpném. Katka se špatně vyspala. Vyspala se slovesný tvar v rodě činém. Před jídlem se umývají ruce. Umývají se slovesný tvar v rodě trpném. Hory na mapě se značí hnědou barvou. Značí se slovesný tvár v rodě trpném. Hory na mapě značíme hnědou barvou. Značíme. My jsme původcem děje, slovesný tvár v rodě činém. Ovoce se češe zralé. Češe se slovesný tvár v rodě trpném. A poslední věta. Před vynesením rozsudku se porota poradila. Poradila se slovesný tvar v rodě činém. Porota je původcem děje. Tak máme za sebou slovesný rod. Na toto téma určitě budeme mít ještě další cvičení. A my se půjdeme podívat na další téma. Cvičení sedm. Doplňte koncovku sloves v přísudku. Toto cvičení bude vaše samostatná práce. Stopněte video, vypracujte cvičení 7 a pro kontrolu si video pustte. Ukazatele nám pomohli najít cestu do města a věta s podobným podmětem další ukazatele na cestě chyběly. Jak je to s podmětem ukazatele, ukazatele? Ukazatel je podstatné jméno rodu mužského životného i podstatné jméno rodu mužského neživotného. Platí tady dvojí životnost. Pomožte si ukazovacím zájmenem ty, ti. Ty ukazatele nám pomohli najít cestu do města. Pomohli bude v přísudku tvrdé j. Další ukazatele na cestě chyběli. Na cestě chyběli ti ukazatele v přísudku měkké j. polo. Takže nezapomeňte ukazatel podstatné jméno rodu mužského životného i neživotného. Slanečky, slanečci, to tež. A všimejte si i zakončení podstatných jmen, zakončení těch podmětů. Hodně vám to pomůže v tom, jaké ji napíšete v přísudku. Slanečky, podstatné jméno rodu mužského neživotného. Slanečci, podstatné jméno rodu mužského životného. Ty slanečky mi chutnaly v přísudku Y. Na trhu se prodávaly slanečci, na trhu se prodávaly ti slanečci. Slanečci se prodávaly v přísudku Bude měkké jí pola. Korál v další trojci věd. Barvní korály byly atrakcí po břeží, korály byly největším lákadelem tohoto turistického letoviska a šaty zdobily červené korále. Nejjednodušší je ta třetí věta z té trojce vět. Korál je podstatné jméno rodu mužského životného, pokud označuje morského živočicha. Morského láčkovce s vápenatou schránkou. Barevní korály, už tu životnost máte v přídavnej jménu a v koncovce podstatného jména. Barevní korály byly měkké jí polo. Ti korály byly atrakcí pobřeží. Tady se bavíme o mořském živočichu. Korály s ypsilonem, ty korály. Korál je korod mužský neživotný, je vápenitá schránka korálu. Korály byly, byly polo bude tvrdé jí, podstatné jméno rodu mužského neživotného. Ty korály byly největším lákadlem tohoto turistického letoviska. Šaty ji zdobily červené korále. Ty korále, tady je to podstatné jméno rodu mužského neživotného, v přísudku bude Y. Tyto bacily by mohly být nebezpečné. Bacil, stejně jako slaneček, jako uzenáč, jako zavináč, je podstatné jméno rodu mužského životného i podstatné jméno rodu mužského neživotného. V této větě máme podstatné jméno rodu mužského neživotného. Tyto bacily by mohly, takže v přísudku bude tvrdé jí pohl. Mohla by ta věta znít stejně, akorát by byla jiná jí v podstatné jménu bacily. Bacily s měkým jí by mohly být nebezpeční. Mikrob, stejně jako bacil. Mikrob je podstatné jméno rodu mužského i podstatné jméno rodu mužského neživotného. Takže mikroby s měkkým i i mikroby s tvrdým i. A opět se řiďte koncovkou podstatného jména. Ti mikroby se v příznivých podmínkách rychle rozmnožily, na konci v přísudku bude měkké i. Tyto mikroby v podmětu je zakončení tvrdé, způsoby li polo v přísupku musí být tvrdé i. Takže mikroby, ty mikroby, ty ty mikroby. Záleží na tom, jaké zakončení je v podstatném jménu. Moli prožerali staré kožichy, už se nedali zachránit. Mol bez mole jako pán bez pána, podstatné jméno rodu měského životného v přísupku měkké i. Moli prožerali staré kožichy, už se nedali zachránit. Kdo se nedal zachránit? Kožichy se nedali zachránit. Přísudku po L bude tvrdé I, protože podmětem je podstatné jméno rodu mužského neživotného, i když tady tento podmět je nevyhádřený. Pomaranče nám přiváže LA letadla. Podmět je rodu středního. Přivážela letadla ze španělská. Letadla přilétala každý den. Skauti hlídali prázdninové tábořiště, skauti podstatné jméno rodu mužského životného, přísudku musí být měkké i polo. Dvě dvojce skautů vždy stály na stráži. Kdo stál na stráži? Dvojce, dvě dvojce, ty dvojce stály na stráži. Podmětem není podstatné jméno rodu mužského životného, v přísudku píšeme y. Tělocvičné koně stály v koutě. Koně v tomto významu je věc, která je konipodobná. Není to zvíře. A přidavné jméno už vás navádí k tomu, jaké zakončení bude v přísudku. I tylocvičné koně stály v koutě v přísudku Y polo. Ovšem, kůň jako zvíře vždy bude v přísudku J měkké. Koně se pásly na louce, v přísudku bude měkké J. Podstatné jméno kůň, které je podobné zvířetí koni, tak v této větě bude i psilon přísudku, jako ve větě tělocvičné koně stály v koutě. Papírový draci v prudkém větru zběsile létali sem a tam. Drak bez draka, jako pán bez pána, drak podstatné jméno rodu mužského životného v přísudku bude měkké i stejně jako například podstatné jméno sněhulák. sněhuláci roztáli, sněhulák bez sněhuláka, pán bez pána. V přísudku bude měkké jí polo. Zopakovali jsme si zhodu přísudku s podmětem. Občas tato cvičení do lekce budou zařazena. Vás teď čeká část D testové úlohy. Testové úlohy vypracujete samostatně. Zkuste je opět vypracovat jako jednu část. A až budete mít úlohy vypracovány, tak se společně podíváme na kontrolu. Takže stopněte video a vypracujte část D testové úlohy. Část D testové úlohy a jejich řešení. Úloha 1. Vypište z každé z následujících věd základní skladební dvojice. Základní skladební dvojice musí být zapsány pravopisně správně. 1. Občasný závan chladného větříku byl v tomto mimořádně horkém dní opravdu osvěžující. Podmět. Závan, přísudek byl osvěžující. Nezapomeňte ke slovesu být přidat jmenou část přísudku jmeného se sponou. Nejčastěji to bývá podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, slovesov infinitivu, po případě příslovce. Úloha 1. 2. Mohli by dnešní lidé vůbec žít bez moderní techniky? V tomto typu přísudku, v přísudku složeném, slovesném složeném, prosím, nezapomeňte na to, že k sobě váže infinitiv. Sloveso moci patří mezi slovesa modální, mezi slovesa způsobová, musí k sobě navázat infinitiv. Úloha dvě. Rozhodněte o každém z následujících souvětí, zda je zapsáno pravopisně správně, ano nebo ne. Dvě jedna. Jakmile přibyl na stěnu první lištu, prohlásil, že je unavený a musí si trochu oddechnout. Toto souvěti není zapsáno pravopisně správně, odpověď je ne. Slovo s pravopisnou chybou je sloveso přibyl. Přibyl s y po b. Pokud by to bylo napsáno v takovém tvaru, přibyl s y po b, přibýt, tak toto sloveso má význam zvětšit. nebo přijet. Směkým i po b přibít znamená připevnit. A sloveso přibít, připevnit se do tohoto souvětí hodí určitě líp než sloveso s y po b. Takže přibyl s měkým i po b. 2. Po dnešní dlouhé pěší tůře rodiče rozhodli, že se zítra na vrchol hory necháme vyvést lanovkou. Toto souvětí je pravopisně správně, odpověď je ano. Pozor na slovo tůra. Tůra se vždy píše s čárkovaným uvů. A rodiče v přísudku musí být měkké jí, protože jsou ti rodiče, ti koně, ti lidičky. U těchto slov píšeme v přísudku měkké jí. Dva, tři. Milošovi vtipy tentokrát nerozesmáli ani jeho přátelé, kteří většinou uvítali každý jeho rozpustilý kousek. Milošovi vtipy, matčiny vtipy, ty vtipy po V musíme napsat Y. Nerozesmáli v přísudku musí být tvrdé J, protože podmět je rodu mužského neživotného. Nerozesmáli ani jeho přátelé, kteří většinou uvítali každý jeho rozpustilý kousek. Tady je v přísudku uvítali správně měkké i, protože se bavíme o přátelích, přátelé, kteří ti přátelé uvítali každý jeho rozpustilý kousek a rozpustilý přídavné jméno tvrdé, pol musí být napsáno tvrdé i. Takže možnost 2.3. Ano, je zapsána pravopisně správně. A možnost 2.4. Městští zastupitelé na podmět skupiny místních obyvatel schválili, že budovy v areálu staré zástavby budou modernizovány. Toto souvětí je takté zapsáno pravopisně správně. Pozorná přídavné jméno měst ští, přídavné jméno v množném čísle, kořen slova měst a příponová část pro číslo jednotné ský a pro číslo množné ští. Zastupitelé schválili podmět je podstatné jméno rodu mužského životného, přísud musí být měkké i, a že budovy areálu staré zástavy budou modernizovány. Zde je podmět rodu ženského, vlastně na konci musí být, ve výrazu modernizovány musí být y. Úlha 3. Napište tři smysluplné věty, ve kterých bude zadaný výraz po každé jiným slovním druhem. Čtvrtí. Jako první vás určitě napadlá věta s číslovkou 4. Skončili jsme čtvrtí. Čtvrtí může být také ale podstatné jméno. Čtvrt. Naší čtvrtí vede nová cyklostezka. A čtvrtí může být i sloveso čtvrtit. Maminka čtvrtí kuře. Zdraví. Zdraví jako podstatné jméno. Každodenním cvičením si udržíme dobré zdraví. Zdraví jako stavení. Přídavné jméno A sloveso zdraví zdravit? Naši spolužáci nás po každé ráno přátelsky zdraví. Místo Místo jako podstatné jméno. To je ale krásné místo. Místo jako město. Příslovce Místo hned ráno přišel až odpoledne. A místo jako předložka? Udělám to místo tebe. Úloha 4. Najděte ve výchozím textu čtyři slova, která jsou zapsána pravopisně nebo tvaroslovně špatně a napište je správně. Chybějící díl či odpověď nebo zápis jakéhokoliv slova, které nevyhovuje zadání úlohy, jsou považovány za chybu. Doporučení opravte pouze ta slova, u kterých jste si jisti, že jsou ve výchozím textu zapsána s chybou. První slovo s pravopisnou chybou najdete ve třetím řádku. Výraz tamnější. V textu je zapsán se skupinou hlásek MN, E s H. Správná varianta je pouze jediná a to je tam plus E s H. Říjí. Tam ejší. Tamnější je totiž slovo, které je odvozeno od výrazu tam. Nikoli od slova tamní. Není to druhý stupeň přídavného jména tamní. Takže tamnější pouze tam plus e s háčkem ší. Druhé slovo s chybou, tentokrát to tvaroslovné slovo, nebo to slovo tvaroslovně špatně, je ve stejném řádku dvěmi. Velblout se dvěmi hrby. Číslovky dva, dvě, oba, obě mají v sedmém pádě pouze tvar oběma, dvěma. Tvar oběmi, dvěmi v českém jazyce neexistuje. Třetí slovo s pravopisnou chybou, kamený. Kamený památník. Kamený je v textu zapsáno s jedním N, což je špatně. Správná podoba tohoto přídavného jména kamenný dvě N. Dvě N musíme psát u přídavných jmén, která jsou odvozená příponou N nebo Ní od podstatných jmén, jejichž kořen končí na N nebo N. Kámen, kořen končí na N. Připojím příponu N, kamenný a už se mi setkávají v jednom slově dvě N. A poslední slovo s pravopisnou chybou je v předposledním řádku stěží. Stěží je pamětné slovo. A to vám doporučuji zapamatovat si grafickou podobu tady tohoto slova. Stěží se píše s předponou s. Ještě jedno slovo je, ve kterém se chybuje a hodně se to plete. Stěžka. Stěžka se píše s předponou z. Stěží předpona S, stěžka předpona Z. Úloha 5 Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá textu 1 ano nebo ne. 5.1 Výchozí text je próza. Toto tvrzení není pravdivé, výchozímu textu neodpovídá. Výchozí text není próza, výchozí text je poezie. Poezie jsou texty psané ve verších, proza je neveršovaný text. Výchozí text je ukázkou liricko-epické skladby. Toto tvrzení není pravdivé, výchozímu textu neodpovídá. Liricko-epické skladby v sobě kombinují liriku, což je vyjádření pocitů, nálad, myšlenek, dojmů a epiku. Epika je děj. Mezi liricko-epické žánry, mezi liricko-epické skladby patří balada a romance. Balada je báseň středního rozsahu, která má smutný, ponurý děj a často končí tragicky. Romance má na rozdíl od balady radostný děj. Typická je pro ní mnostná a romantická tematika. Třetí a čtvrtý verš každé sloky mají stejný počet slabik. Toto tvrzení není pravdivé, výchozímu textu neodpovídá, odpověď je ne. Počet slabik ve třetím a čtvrtém verši každé sloky máte vyznačen červeně ve výchozím textu. Pět čtyři. V každé sloce se předposlední a poslední verš rýmují. Ano, toto tvrzení je pravdivé, v každé sloce se předposlední a poslední verš rýmuje. Úloha 6. Vypište z textu verš, v němž se vyskytuje personifikace. Personifikace neboli zosobnění je druh metafory, připisuje lidské vlastnosti neživým věcem, zvířatům, rostlinám nebo jevům. Vaším úkolem je vypsat z textu verš. Musíte vypsat celý řádek básně. Verš, ve kterém se vyskytuje personifikace z ní, větřík hrál jemně na citeru. Úloha sedm. Vypište z textu alespoň tři zdrobněliny. Zdrobněliny jsou slova, která označují malé osoby, zvířata a věci, anebo vyjadřují citový poměr mluvčího k těmto osobám, zvířatům, věcem. V textu jsou čtyři zdrobněliny, věneček, hrníčku, větřík, kvítečku. Úloha 8. Seřadte jednotlivé části textu A až E. tak, aby byla dodržena textová návaznost. Pokud skládáte text, tak nejprve si přečtěte všechny části a tím získáte celkovou představu o textu a o jeho tématu. Pak určite pořadí, zjistěte, jak na sebe jednotlivé části navazují, jak jsou mezi sebou propojeny, která část patří na začátek, která na konec. V tom vám pomohou také vodítka, která jsou v rozkouskovaných částech textu skryta. Často je vodítkem téma, který je v nějaké části zmíněno poprvé a v další části nebo v dalších částech se rozvíjí, případně se uzavírá. Dalším vodítkem může být například použití zájmena, u kterého je zřejmé, že odkazuje na podstatné jméno zmíněné už dříve v jiné části. Jak jste tedy poskládali text? Pokud jste poskládali D, B, F, A, E, C, Pokud jste poskládali části v tomto pořadí, získali byste u přijímacích testů tři body. Pokud byste chybovali, máte nul. A poslední úloha, úloha devět. Na každé vynechané místo v českých ustálených slovních spojeních doplňte příslušné slovo. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. To bylo k devět jedničce a devět dva. Komu není rady, tomu není pomoci. Úloha 9 byla poslední úlohou z dnešní lekce. Já vám děkuji za pozornost a budu se těšit příště opět naslyšenou.