Souvětí podřadné, souřadné

Významový poměr co je to věta jednoduchá, co je to souvětí a jaký je rozděl mezi souvětím podřadným a souvětím souřadným. Věta jednoduchá je větný celek, který vyjadřuje jednu myšlenku. Obsahuje jednu základní skladební dvojci. Po případě základní větný člen, věty jednočlené. Souvětí je větný celek, který vyjadřuje více myšlenek nebo jednu složitou myšlenku. Souvětí obsahuje nejméně dvě základní skladební dvojce. souvěti podřadné a souvěti souřadné. Souvěti podřadné se skládá z jedné věty hlavní a jedné nebo více vět vedlejších. Souvěti souřadné vzniká spojením nejméně dvou vět hlavních v jeden celek. Věty v souvěti souřadném spoluobsahově souvisí, ale nejsou na sobě mluvnicky závislé. Mohou být navzájem spojeny spojovacími výrazy, mohou být odděleny čárkami. Obsahy věd jsou v různém významovém poměru. A jakéže jsou to ty významové poměry? Rozlišujeme šest druhů, šest významových poměrů. Významový poměr slučovací, stupňovací, odporovací, vylúčovací, příčiny, důsledkový. Významový poměr slučovací. Ve slučovacím významovém poměru se věty k sobě prostě přiřazují. jsou obsahově rovnocené. Typické spojovací výrazy a, i, ani, nebo, pak. Zdvojené spojovací výrazy ani, ani, jednak, jednak, dílem, dílem, hned, hned. Ráda čtu a poslouchám hudbu. Dvě věty v souvětí spojené spojovacím výrazem a, spojkou a a tyto věty jsou ve slučovacím významovém poměru. Významový poměr stupňovací. V tomto poměru druhá věta stupňuje obsah věty první. Je obsahově závažnější. Spojovací výrazy ba, ba i, ba ani, dokonce, dokonce i, nejen ale, nejen nýbrž. Doma uklidil, dokonce i okna umil. Druhá věta stupňuje obsah věty první. Významový poměr odporovací. Druhá věta odporuje větě první nebo ji nějak omezuje. Spojovací výrazy ale, a, avšak, však, leč, jenže, nýbrž, sice ale. Ráda bych šla s tebou do kina, ale dnes se mi to nehodí. Druhá věta odporuje větě první. Významový poměr vyloučovací. Jedna věta vyloučuje platnost věty druhé. Platí-li jedna, neplatí druhá. Spojovací výrazy buď, nebo, buď, anebo, zdali, či, nebo, anebo, či. Buď jsme měli pravdu, nebo jsme se zmíjelili. Jedna věta vylučuje platnost věty druhé. Významový poměr příčiní. Druhá věta vyjadřuje příčinu věty první. Spojovací výrazy neboť vždyť totiž. Nejel na dovolenou, neboť neměl peníze. Druhá věta vyjadřuje příčinu věty první. Významový poměr důsledkový. Druhá věta vyjadřuje důsledek věty první. Spojovací výrazy. Proto a proto, tedy a tedy, tudíž a tudíž, tak a tak. Neměl peníze a proto nejal na dovolenou. Druhá věta vyjadřuje důsledek věty první. Jak je to s psaním čárek? Před spojkami a i ani nebo v poměru slučovacím se čárka nepíše. Postavili stan a rozdělali oheň. Čárku píšeme mezi dvojtými spojovacími výrazy. Ani, ani, hned, hned, dílem, dílem. Nečetl jsem ani knihu, čárka, ani jsem neviděl film. Hned se smála, čárka, hned plakala. Takže mezi dvojitými spojovacími výrazy píšeme čárku. Čárku píšeme před spojkou nebo v poměru vyloučovacím. Půjdete už domů nebo se ještě zdržíte. Platí-li jedna možnost, neplatí druhá. Čárku píšeme před spojkou a v případě, že jsou věty v jiném poměru než slučovacím, snažil se a neuspěl. Tyto dvě věty jsou v poměru odporovacím. Můžeme si spojku A nahradit spojkou ALE. Snažil se, ale neuspěl. Před spojkou A se píše čárka v případě, že spojka A je součástí spojovacího výrazu A proto, A tedy, A tudíž, A tak, A dokonce. Nic se mi nedařilo a proto jsem byla nešťastná. Spojovací výraz A proto, před A proto musíme psát čárku, protože spojovací výraz A proto patří ke spojovacím výrazům, které spojují věty v důsledkovém poměru. Uspořádali jsme reklamní kampaň a dokonce jsme se dostali do místních novin a dokonce tyto dvě věty jsou ve stupňovacím poměru, musíme před a psát čárku. Významové poměry můžeme určit také mezi několikanásobnými větnými členy Petr a Pavel, slučovací významový poměr, Petr a dokonce i Pavel, stupňovací, sice Petr, ale ne Pavel, odporovací, buď Petr nebo Pavel, vyloučovací, Petr a proto i Pavel, důsledkový. Významový poměr můžeme také určit mezi souřadně spojenými větami vedlejšími. Stejně jako věty hlavní mohou být souřadně spojeny i věty vedlejší, musí být ale stejného druhu. Jestliže jsou souřadně spojené vedlejší věty v jiném poměru než slučovacím, oddělují se čárkami. Spojovací výrazy mezi souřadně spojenými větami se opakují, ale mohou se i vypustit, pokud je vztah vyjádřen srozumitelně. Slíbil, že zajistí náhradní díly a že kolo opraví. Že a že. Řekl, že odjíždí v pátek a vrátí se v pondělí. Ve třetí větě v pořadí a vrátí se v pondělí jsme vypustili spojovací výraz, že nemusí tam být. Řekl, že odjíždí v pátek a že se vrátí v pondělí. Stejně jako u věd hlavních poznáme významový poměr podle obsahu a spojovacích výrazů. Psaní čárky se řídí stejnými pravidly. Od teorie pojďme k praxi. Cvičení 1. Určité významový poměr mezi větami hlavními. Doplňte čárky v souvětí. Pokud vám bude dělat problém určovat významový poměr mezi jednotlivými větami v souvětí podle vztahu mezi větami, zkuste to podle spojovacích výrazů. Jednička. Obloha se rozjasnila, dokonce i hvězdy se objevily. Čárka bude před výrazem dokonce. Obloha se rozjasnila, čárka, dokonce i hvězdy se objevily. Spojovací výraz do konce se objevuje ve stupňovacím významovém poměru. Druhá věta stupňuje obsah věty první. Stupňovací významový poměr. Vojka. Buď tak hodná a podej mi ze stolu zápisník. Buď hodná, podej ze stolu. Věty se k sobě přirazují, přirazují se prostě. Spojovací výraz A. Žádná čárka v tomto souvěti nebude významový poměr slučovací. Souvětí 3. Celý večer jsem se učil chemii, ale písemná práce se mi stejně nepovedla. V tomto souvěti je spojovací výraz ALE, před ním se píše čárka vždy. A ALE je takové jakoby odporovací slovíčko, významový poměr odporovací. Druhá věta odporuje větě první. Čtyřka. Ani k ním nepojedu, ani jim nezavolám. Zkuste sami, kde bude čárka. Ani k ním nepojedu, čárka, ani jim nezavolám. Zdvojený spojovací výraz, ani, ani, významový poměr, slučovací. Věty jsou k sobě prostě přirazeny. 5. O prázdninách jednak pojedu k babičce, jednak strávím týden u moře. Kam položíte čárku? O prázdninách jednak pojedu k babičce, čárka, jednak strávím týden u moře. Pojedu k babičce, strávím týden u moře. Zdvojený spojovací výraz jednak, jednak. Věty jsou k sobě prostě přiřazeny. Významovný poměr slučovací. Šest. Vychřice nejenže polámala větve stromů, nejbrž i vyvrátila několik silných smrků. Kam v tomto souvětí položíte čárku? Vychřice nejenže polámala větve stromů, čárka, nejbrž i vyvrátila několik silných smrků. Spojovací výrazy nejenže, Nýbrž i, významový poměr, zkuste určit sami. Významovací. Druhá věta stupňuje obsah věty první. Sedm. Ráno byla obloha jasná, ale v poledne se zatáhla. Čárka bude před ale. Významový poměr, významový poměr, odporovací. Věta druhá odporuje větě první. Osm. Let na rybníce už slábl, dosud však nikde nebyla vidět voda. Kde bude čárka v tomto souvěti? Let na rybníce už slábl, čárka, dosud však nikde nebyla vidět voda. Spojovací výraz však je posunutý do prostřed druhé věty. Spojovací výraz však málo kdy nebo skoro nikdy nebývá na začátku věty. Však si můžete nahradit spojkou ale. Led na rybníce už slábl, ale dosud nikde nebyla vidět. Voda významový poměr odporovací. Odporovací. Tak pojďme dál. Devítka. Buď se vydejte kolem řeky, nebo jeďte s kratkou přes les. Buď nebo. Platí-li jedna možnost, neplatí druhá. Významový poměr vyloučovací. A čárka tady bude před výrazem nebo. Stojkou nebo. Buď nebo významový poměr, vyloučovací. Peset. Kaspické moře není mořem v pravém slova smyslu, neboť není součástí světového oceánu. Kde bude čárka v tomto souvětí? Před výrazem neboť. Určitě jste ji doplnili. Kaspické moře není mořem v pravém slova smyslu, čárka, neboť není součástí světu. Souvětí jedenáct. Tonda přišel do školy pozdě, ujel mu totiž autobus. Kam položíte čárku v tomto souvěti? Tonda přišel do školy pozdě, čárka, ujel mu totiž autobus. Druhá věta vyjadřuje příčinu věty první. Neboť vždyť. Totiž typické spojky pro tento významový poměr, významový poměr příčiny. 12. Měšci jsou zvířata bázlivá a opatrná, tudíž je výdáme ve dne jen málo kdy. Kam dáte čárku v tomto souvěti? Souvěti 12. Předvýraz tudíž, předspojovací výraz tudíž. Měšci jsou zvířata bázlivá a opatrná, tudíž je výdáme ve dne jen málo kdy. Druhá věta vyjadřuje důsledek věty první. Proto, tedy, tudíž, tak, a proto, a tedy, a tudíž, a tak. Významový poměr důsledkový. Dřináct. Zdavím je chemie a proto jsem se rozhodla studovat v farmacií. Tady bude čárka stoprocentně před a proto, Protože ve výrazech a proto, a tedy, a tudíž, a tak, a dokonce, tak před těmito výrazy musíte čárku napsat vždy. A pokud si na to souvití podíváte, baví mě chemie a proto jsem se rozhodl studovat v farmaci. Věta druhá věta vyjadřuje důsledek věty první, významový poměr důsledkový. Světnáct. Omluvil se, neboť si musí připravit materiály na zítřejší přednášku. Omluvil se, čárka, neboť si musí připravit materiály na zítřejší přednášku. Zkuste určit významový poměr sami. Neboť vždyť. Totiž. Spojovací výrazy, které se vážou s tímto významovým poměrem. Druhá věta vyjadřuje příčinu věty hlavní. nebo příčinu věty první, významový poměr příčiny. 15. Rostou houby nebo nerostou? Bude v tomto souvěti čárka přednebo nebo nebude? Pokud jste čárku přednebo dali, tak jste udělali správně, protože se jedná o poměr vylučovací. Jedna věta vylučuje platnost věty, druhé platí-li. Jedna možnost neplatí, druhá možnost významový poměr vylučovací. 16. Na vrcholcích hor foukal vítr, v údolí však bylo klidno. Tak, kde bude čárka? Tady. Na vrcholcích hor foukal vítr, čárka. V údolí však bylo klidno. No, spojovací výraz však nahradte spojovacím výrazem, ale významový poměr odporovací. 17. Marta má ráda růže, dokonce si je sama šlechtí. Dejte čárku do tohoto souvětí. Marta má ráda růže, čárka, dokonce si je sama šlechtí. Cítíte, že v té druhé větě je něco navíc? Druhá věta stupňuje obsah věty první významový poměr stupňovací. Osmnáct. Odpočívali u řeky, poslouchali šumění lesa a pozorovali dravce kroužící na obloze. Tak jak to tady bude s čárkami? Odpočívali u řeky, čárka. oslouchali šumění lesa a pozorovali dravce kroužící na obloze. Určitě významový poměr slučovací mezi první a druhou větou a mezi druhou a třetí větou. Věty v souvětí se k sobě prostě přiřazují. Devatenáct. Kutná hora je velmi bohatá na kulturní památky a proto byla její stará část prohlášena za městskou památkovou rezervaci. Tady už zkuste neváhat a proto a tedy a tudíž a tak a dokonce výrazy, před kterými se píše čárka, čárka se píše před a. A už nám trošku i napověděl poměr. Druhá věta vyjadřuje důsledek věty první, významový poměr důsledkový. Podívat se na další souvětí. Souvětí 20 až 30 dopracujete samostatně. Doplňte čárky do souvětí a určite významový poměr. Stopněte video, dopracujte cvičení a pro kontrolu si video pustte. 20. Toho chlapce neznám a tak ti o něm nemohu nic říct. Čárka před a tak. A proto a tedy a tudíž a tak spojovací výrazy, které se píšou s čárkou před a. Druhá věta vyjadřuje důsledek věty první. Významový poměr důsledkový. Acet jedna. Jirka nehraje dobře volejbal, za to ve stolním tenise je neporazitelný. Jirka nehraje dobře volejbál. Čárka. Za to ve stolním tenise je neporazitelný. Zkuste spojovací výraz za to nahradit jiným spojovacím výrazem. Určitě jste doplnili výraz, ale. Ale významový poměr odporovací. 22. Nejdříve jsem uslyšela ránu a pak se ozval křik. Spojovací výraz a pak. Pozor, nespleťte si to se spojovacím výrazem a tak. Před a tak čárku napíšete, před a pak čárka nebude. Významový poměr slučovací. Dvacet tři. Dílem je to moje práce, dílem mi pomáhala sestra. Čárka před spojovacím výrazem dílem. Máme tady ten dvojitný spojovací výraz, dílem, dílem, významový poměr slučovací. 24. Netrestej ho, vždyť za nic nemůže. Čárka bude před vždyť. Netrestej ho, vždyť za nic nemůže. Netrestej ho, neboť za nic nemůže. Netrestej ho, nemůže totiž za nic. Neboť vždyť. totiž spojovací výrazy pro významový poměr příčiní. Druhá věta vyjadřuje příčinu věty první. 25. Hudbu Antonína Dvořáka obdivují posluchači nejen v České republice, čárka, ale své příznivce si našla v celém světě. Spojovací výrazy nejen, ale významový poměr stupňovací. Druhá věta stupňuje obsah věty první je obsahově závažnější. 26. Po představení někteří diváci sice tleskali čárka, Leč hra úspěch neměla. Leč nahradte jiným spojovacím výrazem, pokud jste nahradili výrazem. Ale, tak jste došli k významovému poměru odporovacímu. Odporovacím významovém poměru druhá věta odporuje větě první nebo ji nějak omezuje. 27. Nešel nikam dál, nýbrž postavil stan a rozdělal oheň. Nešel nikam dál, čárka, nýbrž postavil stan a rozdělal oheň. Nýbrž ve významu ale, nešel nikam dál, ale postavil stan. Mezi těmito dvěma větami významový pomír odporovací. Ostavil stan a rozdělal oheň, významový poměr slučovací. 28. Nejsem překvapený, očekával jsem totiž problémy. Nejsem překvapený, čárka, očekával jsem totiž problémy, neboť vždyť, totiž významový poměr příčiný. Jedná se o větu jednoduchou nebo jde o souvětí? Tyto dvě věty jsou spojeny spojkou nebo. Dali jste před spojku nebo čárku, nebo nedali? Pokud jste čárku před nebo dali, udělali jste dobře, protože tyto dvě věty nejsou ve slučovacím významovém poměru, ale ve vyloučovacím významovém poměru. Jedna věta vylučuje platnost věty druhé. Významový poměr vyloučovací. Svůvětí 30. Petr a Pavel napsali úkol a potom šli hrát fotbal. A potom a pak významový poměr slučovací. V tomto cvičení jsme si protrénovali určování významových poměrů mezi větami hlavními a půjdeme se podívat na další cvičení. Cvičení dvě. Doplňte čárky, kde je to nutné, určete významový poměr mezi větami. Věty ve všech souvětích, v souvětí 1 až 12, jsou spojeny spojkou A. Tady je nutné zopakovat a říct si ještě jednou, že čárku před A píšeme v jiném významovém poměru než ve slučovacím. Nejčastěji to bývá významový poměr odporovací. V něm spojku A můžete nahradit spojkou ale, však a však. Spojku A užíváme také v poměru stupňovacím. A dokonce. A navíc. A spojka A se užívá v poměru důsledkovém. A proto. A tedy. A tudíž. A tak. Cvičení dvě bude vaše samostatná práce. Doplníte čárky, určíte významový poměr mezi větami a až budete hotový, tak si video pustíte pro kontrolu. Stopněte video a vypracujte cvičení dvě. Pojďme si zkontrolovat cvičení dvě. Doplňte čárky, kde je to nutné, určité významový poměr mezi větami. Bylo už pozdě večer a ona stále nebyla doma. Druhá věta odporuje větě první, spojku A, můžeme nahradit spojkou Ale, takže v tomto souvětí čárka před A bude. Bylo už pozdě večer, ale ona stále nebyla doma. Významový poměr odporovací. Dvojka. Bojovali velmi udatně a stejně bitvu prohráli. Druhá věta odporuje větě první. Spojku A můžeme nahradit spojkou ALE. Bojovali velmi udatně, ale stejně bitvu prohráli. čárka před A musí být významový poměr odporovací. Povětní tři. Snažil se a neuspěl. Tady jde krásně vidět to, že druhá věta odporuje větě první. Snažil se, ale neuspěl. Musíme napsat čárku před A významový poměr odporovací. 4. Byl na ně hrubý a dokonce je fyzicky napadl. Spojovací výraz a dokonce před něj musíme napsat čárku. Významový poměr stupňovací. Druhá věta stupňuje obsah věty první. 5. Slíbil mi pomoc a vůbec se neozval. Zkuste a nahradit jiným spojovacím výrazem. Slíbil mi pomoc, ale vůbec se neozvál. Významový poměr odporovací. Druhá věta odporuje větě první. Šest. Nebyl v zaměstnání spokojený a tak přemýšlel o změně a proto a tedy a putíž a tak významový poměr důsledkový. Druhá věta vyjadřuje důsledek věty první. Sedm. Neomluvil se a matka mu přesto odpustila. Neomluvil se, ale matka mu přesto odpustila. Žárka před a musí být významový poměr odporovací. Druhá věta odporuje větě první. Osm. Něžně vzal syna do náruče a políbil ho na čelo. Tady a nemůžeme nahradit spojkou ale. Významový poměr slučovací. Věty k sobě jsou prostě přirazeny. 9. Odpálila míček a pak pospíchala na další metu. Odpálila míček, pospíchala na další metu. Významu být poměr slučovací. Věty jsou k sobě přiřazeny. 10. Myslel to s ním dobře a on mu nevěřil. Myslel to s ním dobře, ale on mu nevěřil. Čárka před a zde musí být. Významový poměr odporovací. Druhá věta odporuje větě první. Jedenáct. Oheň už dohořel a nikomu se nechtělo jít spát. Oheň už dohořel, ale nikomu se nechtělo jít spát. Významový poměr odporovací. Dvanáct. Šel jsem k vodě a neměl jsem plavky. Zkuste a nahradit jiným spojovacím výrazem. Šel jsem k vodě, ale neměl jsem plavky. Významový poměr odporovací. Pojďme se podívat na další cvičení. Cvičení 3 vypracujete samostatně. Posuďte, v jakém poměru jsou věty bez spojovacích výrazů. Přemýšlejte o jednotlivých větách. Do vět, do souvětí dosaďte vhodný spojovací výraz a určete významový poměr. Stopněte video, vypracujte cvičení 3 a až budete mít cvičení hotové, puste si video pro kontrolu. Souvětí 1. Blíží se pod zim je čas sklidit úrodu. jaký spojovací výraz jste dosadili mezi dvě věty v souvětí souřadném. Blíží se podzim a proto je čas sklidit úrodu. A tak je čas sklidit úrodu. Významový poměr důsledkový. Dvojka. Pro nepříznivé počasí nemohly jedna výlet, zůstaly doma. Pro nepříznivé počasí nemohly jedna výlet a proto zůstaly doma. A tak zůstaly doma. A tudíž zůstaly doma. Významový poměr důsledkový. Mráz neustával, ještě zesílil. V tomto souvětí druhá věta stupňuje obsah věty první. Mráz neustával, ba, ještě zesílil. Dokonce ještě zesílil. Významový poměr stupňovací. Čtyři. Zboží bylo ve skladech dost, v obchodech se nedostávalo. Zboží bylo ve skladech dost, ale v obchodech se nedostávalo. Významový poměr odporovací. Pět. Budova byla tichá, chodby byly prázdné. Budova byla tichá a chodby byly prázdné. Významový poměr slučovací. 6. Raději by chodil sám, vždy ho někdo doprovázel. Raději by chodil sám, vždy ho ale někdo doprovázel. Významový poměr odporovací. 7. Rozsvítil všechna světla, bál se tmy. Rozsvítil všechna světla, neboť se bál tmy. Rozsvítil všechna světla, bál se totiž tmy. Významový poměr příčiní. Do souvětí sedm nemůžete doplnit spojku, protože rozsvítil všechna světla, protože se bál tmy. Protože je spojevací výraz, který připojuje větu vedlejší k větě hlavní. Vytvořili byste souvětí podřadné, nikoli souvětí souřadné. Osm. Koupil jí kytku, chtěl jí potěšit. Ani do souvití 8 nemůžete dosadit spojovací výraz, protože koupil jí kytku, protože jí chtěl potěšit. Vytvořili byste souvití podřadné, my potřebujeme souvití souřadné. devě Nic neřeknu. Významový poměr důsledkový. Poslední jedenáct. Zůstal sám, nikdo se k němu nepřipojil. Zůstal sám, neboť se k němu nikdo nepřipojil. Zůstal sám, nikdo se totiž k němu nepřipojil. Významový poměr příčiny. Stejně jako v předchozích souvětích, tady také nemůžete doplnit spojovací výraz, protože... Procvičili jsme významové poměry. Půjdeme na další cvičení, na cvičení 4. A ve cvičení 4 nás čekají druhy vedlejších věd. Cvičení 4 určete druh věd vedlejších. Toto cvičení bude vaše samostatná práce. Stopněte video, vypracujte cvičení 4 a po vypracování si video pustte. Souvěti 1. Kamkoliv se podíval, zářily na oboze jasné hvězdy. Věta hlavní zářily na oboze jasné hvězdy. Věta vedlejší, kamkoliv se podíval. Hvězdy zářily na oboze kde, kamkoliv se podíval. Vedlejší věta příslovečná, místní. V Marsu se říká rudá planeta, věta hlavní, protože jeho povrch je zbarven do červená, věta vedlejší. Proč se Marzu říká rudá planeta? Ptáme se proč, odpovídáme si protože, vedlejší věta příslovečná příčina. Vedlejší ta příslovečná příčina je uvozená spojovacími vyrazy, protože, poněvač, jelikož. 3. Přestože byly sochy na velikonočních ostrovech vytesány před více než tisícem let, jejich vznik stále není objasněn. Věta hlavní, jejich vznik stále není objasněn. Vedlejší věta, přestože byly sochy na velikonočních ostrovech vytesány více než před tisícem let. Vznik není stále objasněn i přes co, navzdory čemu, spojovací výrazy, ačkoliv přestože, i když, třeba že, vedlejší věta příslovečná přípustková. Vedlejší věta příslovečná přípustková vyjadřuje navzdory, čemu se uskutečně dějí věty řídící. Jsou větí čtyři. Slyšíme-li slovo poušť, určitě si vybavíme severoafrickou saharu. Věta vedlejší, slyšíme-li slovo poušť. Věta hlavní, určitě si vybavíme severoafrickou saharu. Určitě si vybavíme sferu v africkou saharu, za jaké podmínky slyšíme li slovo poušť, vedlejší věta příslovečná podmínková. Vedlejší věta příslovečná podmínková uvádí, za jakých podmínek může být uskutečněn děj věty řídící. Spojovací výrazy jestliže, li, kdyby, když, pokud. Jsou větí pět. Lížarské podmínky jsou takové, jak si je pamatuju z Loňska. Věta hlavní, lížarské podmínky jsou takové. Věta vedlejší, jak si je pamatuju z Loňska. Ve větě hlavní je sloveso být. A věta vedlejší vyjadřuje jmenou část přísudku jmeného se sponou v té větě hlavní. Takže je to vedlejší věta přísudková. 6. Fotograf se ukryl v mlází, věta hlavní, aby nevyplašil srny na mítině, vedlejší věta. Fotograf se ukryl v mlází, proč, za jakým účelem, vedlejší věta příslovečná účelová. Vytvořím se proč, odpovídám si, aby, vedlejší věta příslovečná účelová. Sedm. Zdá se, že kočky dokážou vycítit zemětřesení. Věta hlavní. Zdá se, věta vedlejší, že kočky dokážou vycítit zemětřesení. Zdá se, co zdá se, kdo co. Kdo co se zdá, že kočky dokážou vycítit zemětřesení. Vedlejší věta odmětná. Osm. Když budete potřebovat naši pomoc, věta vedlejší, Zavolejte nám, zavolejte nám za jaké podmínky. Když budete potřebovat naši pomoc, pokud budete potřebovat naši pomoc. Vedlejší věta příslovečná podmínková. Když budete potřebovat naši pomoc, jestli že budete potřebovat naši pomoc, budete-li potřebovat naši pomoc, pokud budete potřebovat naši pomoc Větačná podmínková uvádí, ze jakých podmínek může být uskutečněn, dějí věty řídící, bývá uvozená pod řadícími spojkami, jestli želi, kdyby, když, pokud. 9. O víkendu bylo takové horko? Věta hlavní. Že jsme raději zůstali doma? Věta vedlejší. O víkendu bylo takové horko? Tak veliké horko? Jak velké horko bylo? Do jaké míry? Jak moc? že jsme raději zůstali doma, vedlejší věta příslovečná, měrová. Deset. I když je ve vesmíru měsíc nejbližším sousedem země, věta vedlejší, trvá k němu cesta kosmickou vlodí asi tři dny, i když ačkoliv třeba, že i přes co vedlejší věta příslovečná, příslovečná přípustková. Příslovečná přípustková. Jdeme na souvětí 11. Lidé se kdysi domnívali, že je na Marsu život. Věta hlavní, lidé se kdysi domnívali. Věta vedlejší, že je na Marsu život. kde se kdysi dovnívali koho co. Vedlejší věta předmětná. Balet je půvavný druh tance, jehož vyjadřovacími prostředky jsou zvláštní pohyby a kroky. První věta v souvěti je věta hlavní, druhá věta v pořadí je věta vedlejší. Balet je půvavný druh tance, Jakého tance jehož vyjadřovacími prostředky jsou zvláštní pohyby a kroky? Vedlejší věta přívlastková. Třináct. Základní pravidlo říká, věta hlavní, že čárka předase nepíše, věta vedlejší, Jestli, že jde o slučovací poměr, věta vedlejší. Jsou větí o třech větách. V první v pořadí je věta hlavní, druhá v pořadí věta vedlejší, třetí v pořadí věta vedlejší, jedna věta hlavní, ostatní věty vedlejší, jsou větí podřadné. Základní pravidlo říká. Říká koho co, že čárka předase nepíše, vedlejší věta předmětná. A čárka předase nepíše, pokud, jestliže, li, za jaké podmínky, jestliže jde o slučovací poměr. Vedlejší věta příslovečná, příslovečná, podmínková. Černáct. Kdo seje vítr, sklízí bouři. Věta vedlejší, kdo seje vítr. Věta hlavní, sklízí bouři. Sklízí bouři kdo? Kdo co? Sklízí bouři. Kdo se je vítr? Vedlejší věta podmětná. 15. Co můžeš udělat dnes? Neodkládej na zítřek. Věta vedlejší. Co můžeš udělat dnes? Věta hlavní. Neodkládej na zítřek. Neodkládej na zítřek koho co, co můžeš udělat dnes. Ptám se pádovou otázkou kromě prvního a pátého pádu. Ptám se konkrétně pádovou otázkou čtvrtého pádu. A ptám se tedy na vedlejší větu předmětnou. 16. Že se bude stěhovat, řekl jen své matce. Věta vedlejší, že se bude stěhovat. Věta hlavní řekl jen své matce. Řekl jen své matce koho co, že se bude stěhovat. Vedlejší věta předmětná. Trumnáct. Hvizdy byly, jako by je právě rozsvítily. Hvizdy byly věta hlavní, jako by je právě rozsvítily. Věta vedlejší. Věta hlavní končí slovesem být. Věta vedlejší je vlastně tou jmenou částí přísudku jmeného. Se sponou v té věty hlavní, takže se jedná o vedlejší větu přísudkovou. Vězdy byly třeba jasné, vězdy byly, jako by je právě rozsvítily. Jakoby je právě rozsvítily, vedlejší věta přísudková. A poslední souvětí jsou větí číslo 18. Věta hlavní Cvičení na určování druhu vedlejších věd máte už za sebou. Věřím, že vedlejší vědy už vám nedělají vůbec žádný problém a my se půjdeme podívat na další cvičení na cvičení 5. Cvičení 5. Rozhodněte o každé z možností, zda je zapsána se správnou interpunkcí ano nebo ne. Pokud zadání takovéto úlohy najdete v přijímacích testech, tak budete zkoumat, zda v jednotlivých možnostech jsou správně položené čárky nebo nejsou. Pojďte se sami podívat na možnost 5.1 a rozhodněte, zda možnost 5.1 je zapsána se správnou interpunkcí ano nebo ne. Chviličku vám nechám, projděte si souvití sami. Za teplých letních večerů, když spolíval příjemný vánek, rád se dával na zápraží své chalupy. Pokud jste rozhodli, že toto souvětí, tato možnost není zapsáná se správnou interpunkcí, rozhodli jste správně. Za teplých letních večerů začíná věta hlavní. Ta věta hlavní musí někam pokračovat, někde pokračovat. Pokračuje slovy Rád se dával na zápraží své chalupy. Už z toho barevného rozlišení vidíte, že věta hlavní je rozdělená na dvě části. A mezi tyto dvě části, věty hlavní, je vložená věta vedlejší. Vložená věta vedlejší musí být s obou dvou stran oddělena čárkami. Většinou tu čárku před spojovacím výrazem najdete. nenajdete čárku za tím, kde ta věta vložená končí. Tam si dávejte pozor na to, jestli ta čárka tam je položená nebo ne v té možnosti. Takže za teplých letních večerů čárka, když spolíval příjemný vánek čárka, rád sedával na zápraží své chalupy. Vložená věta vedlejší do věty hlavní z obou dvou stran musí být otělena čárkami. Možnost 5.2. Pojďte se podívat na tady tuhle možnost, jestli je zapsána správně. V úzké soutězce, kde řeka byla sevřena dvěma výběžky skal, trčeli ze dna ostré vydlice dlouhých větví. Pokud jste rozhodli, že možnost 5.2 není správně zapsána, není zapsána se správnou interpunkcí, rozhodli jste správně. V úzké soutězce trčely ze dna ostré vidlice dlouhých větví. A zase máme větu hlavní rozdělenou na dvě části. A mezi ty dvě části je vložená věta vedlejší, kde řeka byla sevřena dvěma výběžky skál. V této možnosti chybí čárka před spojovacím výrazen, jakoby na začátku té vložené věty vedlejší. Tak ji tam doplníme. V úzké soutězce čárka, kde řeka byla sevřena dvěma výběžky skál, čárka trčely ze dna ostré vidlice dlouhých větví. 5.3. Podívejte se na možnost 5.3. Pokud jste rozhodli, že v možnosti 5.3 není zapsána správně interpunkce, rozhodli jste správně. Ostatní kolegové potřebujete tu větu dokončit. Pozorně vyslechli Janin návrh. a vyslechli ho navzdory čemu i přes co, ačkoliv se jich to netýkalo. Za výraz netýkalo musíme položit čárku, protože se opět jedná o vloženou větu vedlejší do věty hlavní. A možnost 5.4. Projděte si sami. Kdo se domníval, že se na test nemusel připravovat, bude neměle překvapen. Tato možnost je zapsáná se správnou interpunkcí. Věta hlavní bude neměle překvapen. Věta vedlejší, kdo se domníval, domníval se koho co, další věta vedlejší v pořadí, že se na test nemusel připravovat. Větu vedlejší musím od věty hlavní odjelit čárkou, takže možnost 5.4 je zapsána se správnou interpunkcí. Takže co byste si měli pamatovat z tohoto typu cvičení? Jestliže je věta vedlejší vložená do věty hlavní, oddělujeme ji s obou dvou stran čárkami. Cvičení 6. Určete slovesný vid následujících sloves. Toto cvičení je určeno k opakování slovesného vidu, proto si ho vypracujete samostatně. Výsledky vaší práce tentokrát zkontrolujete podle řešení, které máte přiloženo v dnešní lekci. Jen zopakuji slovesný vid, dokonavý, nedokonavý. Nedokonavá slovesa vyjadřují neohraničený děj, začátek ani konec děje nelze určit. Například sloveso číst je sloveso nedokonavé. Četl, čte, bude číst. Dokonavá slovesa vyjadřují ohraničený děj, děj už byl nebo bude ukončen. Přečíst, přečetl v minulosti, přečte v budoucnosti. Přítomné tvary dokonavých sloves vyjadřují budoucnost, takže přečte, vlastně už je vyjádření budoucnosti. Jak si pomůžete k určování vidu dokonavého a nedokonavého? Při určování vidu si převeďte slovesný tvar do budoucího času. Použijete-li k tomu tvar budu, budeš, bude, jedná se o sloveso nedokonavé, jako například ve slovese plave, To první sloveso v rámečku. Plaval, plave, bude plavat, sloveso nedokonavé. Vyhodí, vyhodil, vyhodí, bude vyhodit. Tady nevytvořím, proto se jedná o sloveso dokonavé. Takže cvičení 6. Určete slovesný vid následujících sloves a řešení si zkontrolujte z řešení v materiálech, které máte přiloženy v dnešní lekci. Stopněte video a vypracujete cvičení 6. Cvičení 7. Určete větné členy. Cvičení 7 bude vaše samostatná práce. Vypracujete samostatně a pak si se mnou zkontrolujete, to zda jste určili správně větné členy ve větách jednoduchých. Stopněte video a vypracujete cvičení 7. Na bílém ubruse ležel veliký bochník vůňavého chleba. Přísudek ležel. Kdo co ležel? Bochník. Základní skladební dvojce. Bochník ležel. Ležel kde? Na ubruse. Výslovečné určení. Místa. Na jakém ubruse? Bílém ubruse. Tvořím logickou skladební dvojci s podstatným jménem. S podstatným jménem se váže přívlastek a protože přídavné jméno stojí před podstatným jménem, jedná se o přívlastek shodný. Pochník. Jaký bochník? Veliký bochník. Přívlastek shodný. Pochník chleba. Další skladební dvojce. bochník chleba. Pozor tady na správnou otázku. Nemůžete se zeptat bochník koho čeho. Chleba nebude předmět, protože tvoříte skladební dvojci s podstatným jménem. S podstatným jménem se váže přívlastek a vzhledem k tomu, že bochník máte určeno jako podmět, chleba, výraz chleba stojí za podstatným jménem. Jedná se o přívlastek neschodní. Jakého chleba, vonavého chleba, vonavého přívlastek schodný? Tatínek o víkendu projevil přání navštívit křivoklád. Projevil přísudek. Kdo co projevil? Tatínek. Tatínek projevil základní skladební dvojce. Projevil kdy, o víkendu, příslovečné určení času. Zpravím, jak to má na stejně napsáno. Tak, příslovečné určení času. Projevil koho co, projevil přání, přání, předmět. Jaké přání? Přání navštívit. Navštívit přívlastek neschodný. Navštívit koho co křivoklát předmět. Z vysoké trávy se nečekaně vynořila hlava s velkými rohy. Vynořila se přísudek. Kdo co se vynořil? Hlava, hlava podnět. Hlava se vynořila, základní skladební dvojice. Vynořila se. Odkud? Z trávy. Příslovečné určení místa. Z jaké trávy? Z vysoké. Z vysoké, přívlastek, schodný. Vynořila se nečekaně. Vynořila se jak, jakým způsobem při slovečné určení způsobu. To máme tu přísudkovou část, podmětová část. Hlava srohy. Hlava srohy. Co bude za větný člen výraz srohy? Pokud jste určili, že to bude přívlastek neschodný, určili jste správně. Tvoříte skladební dvojci s podstatným jménem. A s jakými rohy? Velkými rohy. Velkými přívlastek shodní. Pojďte na další větu. Ta vypadá poněkud složitě, ale složitá není. I přes nedostatek financí začneme letos realizovat velmi nákladnou rekonstrukci tohoto objektu. a pozor, protože je to sloveso začít, začínat, přestat, přestávat, zůstat, zůstávat, sloveso fázové, potřebuju k nímu infinitiv, přísudek, začneme realizovat. Kdo začne realizovat? My. My, podmět nevyjádřený. Já ho tady nebudu zapisovat, ale vy víte, že my je podmět nevyjádřený. Začneme realizovat i přes co? I přes nedostatek. Navzdory čemu? I přes co? Jaký je to větný člen? Jste učili, že se jedná o příslovečné učení. Příslovečné učení přípustky. Byli jste správně. I přes nedostatek. Jaký nedostatek? Nedostatek financí. Přívlastek. Neschodný. Nedostatek financí. To je ta skladební dvojice, kterou potřebujete vytvořit, abyste výraz financí určili jako přívlastek neschodný. Začneme realizovat letos. Začneme realizovat kdy. Letos. Příslovečné určení času. Začneme realizovat. Najděte skladební dvojici. Začneme realizovat rekonstrukci. Začneme realizovat koho co. rekonstrukci. Rekonstrukci předmět. Rekonstrukci objektu. Začneme realizovat rekonstrukci objektu. Skladební dvojice rekonstrukci objektu. Rekonstrukci máme určeno jako předmět. Jaký větný člen bude výraz objektu? Rekonstrukci objektu. Pojíte k sobě dvě podstatná jména. Pokud jste určili, že se jedná jako přívlastek. Nezhodný určili jste správně. Jakou rekonstrukci? Nákladnou, lehký větný člen, přívlastek, schodný. Rekonstrukce je velmi nákladná. Jak moc, do jaké míry, příslovečné určení míry. Rekonstrukci. Rekonstrukci tohoto objektu, jakého objektu, tohoto objektu přívlastek shodný. Poslední věta, jednoduchá, poslední větné členy. Kvůli jeho nedochvilnosti jsme nestihli vlak do Prahy. Co jsme dělali? Nestihli jsme, nestihli jsme přísudek. Kdo co nestihl, my jsme nestihli. My, podmět nevyjádřený, vy si ho zapíšete do závorky, já ho zapisovat nebudu. Takže základní skladevní dvojice, my jsme nestihli. Nestihli jsme koho co? Vlak, předmět. Otvořte logickou dvojici s výrazem do Prahy. Vlak do Prahy. Navazujete výraz do Prahy na podstatné jméno. Nejedná se o příslovačné učení místa. Nemůžete se zeptat vlak kam do Prahy, ale musíte se zeptat jaký vlak. Vlak do Prahy. Přívlastek nezhodný. Přívlastek je větný člen, který závisí na podstatné méně. Vy jste vytvořili skladutní dvojici s podstatným jménem vlak do Prahy. Příslovačné učení je rozvějící větný člen, který závisí na slovese, přídavné méně, příslovci. Tak, nestihli jsme koho co vlak, jaký vlak, vlak do Prahy a nestihli jsme vlak kvůli nedochvilnosti. Kvůli je předložka, spojím s výrazem nedochvilnosti, předložky samy o sobě nejsou. Větným členem spojujeme je s výrazem, k kterému se pojí, takže kvůli nedochvilnosti jsme nestihli vlak do Prahy. Vlak jsme nestihli proč, z jaké příčiny, kvůli nedochvilnosti, příslovačné určení příčiny. a kvůli čí nedochvilnosti jeho nedochvilnosti přívlastek shodný. Určování větných členů určitě pro vás už byla hračka a nás čeká poslední část letce a to jsou testové úlohy. Testové úlohy vypracujete samostatně, zkusite je vypracovat jako jeden blok a pro správné řešení si pustíte video. Takže stopněte video a vypracujte část testové úlohy. Úloha 1. Rozhodněte o každé z následujících možností, zda obsahuje pravopisnou chybu ano nebo ne. 1. Je spousta českých filmů, které stojí za opětovné zhlédnutí. Tato možnost neobsahuje pravopisnou chybu, odpověď je ne. Zhlédnout s předponou Z, shlédnout s předponou S. Předpony v tomto případě jsou nositeli významu. Zhlédnout s předponou Z znamená zúčastnice jako divák, uvidět, spatřit, spozorovat. Zhlédnout s předponou S vyjadřuje pohled z hora dolů. Takže zhlédnutí v této možnosti s předponou Z je napsáno pravopisně správně. Možnost 1.2. Na internetu zakoupili slevněný víkendový pobyt v marianských lázních. Tato možnost obsahuje pravopisnou chybu odpověď ano. Slovo s pravopisnou chybou je přídavné jméno slevněný, které je ve větě napsáno s předponou s. V češtině máme tyto řady sleva slevit. Způsob zápisu si musíme zapamatovat, protože se obě dvě slova píšou s počátečním s. Sleva slevit. A další řada levný, zlevnit, zlevněný. V tomto případě předpona z vyjadřuje změnu. Takže nikoli s levněný víkendový pobyt, ale zlevněný víkendový pobyt s předponou z. Co se týče výrazu Mariánské lázně, pojmenování města, pokud město má dva názvy nebo dvě slova v názvu, tak u dvojslovných názvů měst se obě dvě ty části píšou s velkým počátečním písmenem. 1.3. Přilezly několik kamenů, dostali se přes strouchnivělý starý strom a začaly zbíhat dolů. Tato možnost je zapsána s pravopisnou chybou? Odpověď je tedy ano. Slovo s pravopisnou chybou je přídavné jméno strouchnivělý, psáno s předponou s v textu. Správně se píše strouchnivělý s předponou z, protože přídavné jméno strouchnivělý je příbuzné se slovesem strouchnivěd, které je odvozené od slovesa trouchnivěd předponou z a předpona z vyjadřuje v tomto případě výsledek děje. Takže strouchnivělý starý strom, strouchnivělý s předponou z. 1. 4. Muži se zhlukovali do malých hloučků a vášnivě debatovali o důležitých věcech. Této možnosti není pravopisná chyba, odpověď je ne. Slovo s předponou s zhlukovali znamená směr, nebo tato předpona vyjadřuje směr dohromady. Jedna pět. Močály skončili a skomírali v mrtvých planinách rozpraskaného bahna. Tato možnost obsahuje pravopisnou chybu. Slovo s pravopisnou chybou je sloveso skomírali, které je ve větě napsáno s předponou Z. Bohužel pravopis slova skomírat, podobu slova skomírat si musíme zapamatovat, píše se s předponou S. Skomírat znamená pomalu chřadnout, slábnout, umírat, odumírat. Výraz skončili, sloveso skončili se píše zpředponousl a taktéž podobu tohoto slova si musíme zapamatovat. Jedna šest. Domy v ulicích na mlatech a celní se staly cílem zlodějů. Tato možnost obsahuje pravopisnou chybu odpovědě ano Pravopisná chyba je ve spojení na Mlatech, v názvu ulice na Mlatech, kdy ta druhá část je psána s malým písmenem. Musíme psát obě dvě písmena velká. Pravidlo říká, že pokud název ulice začíná předložkou, píše se velké písmeno i v předložce, i v následujícím slově. Pojďme na další úlohu, na další možnost. Jedna sedm. Strávil celý víkend v Břeclavi. Tato možnost obsahuje pravopisnou chybu. Odpověď je ano. Slovo s pravopisnou chybou je sloveso strávil, které je v textu napsáno s předponou Z. Správná podoba je s předponou S. Strávit má dva významy. Trávením vztřebat nebo prožít, pobít. A obě dvě tyto možnosti se píšou s předponou S, protože podobu s předponou z trávit český jazyk nezná. Břeclav, podstatné jméno rodu ženského, se skloňuje podle vzoru kost, proto se v Břeclavi píše měkké jí po v. Jedna osm. Kvůli hluku v sále jsem mu téměř nerozuměl. Tato možnost obsahuje pravopisnou chybu. Pravopisná chyba je ve slovese nerozuměl, které je ve větě napsáno v podobě M, N, E s H. Tady si musíte pomoci jiným tvarem slova rozumí, nerozumí. Pokud slyším M a I, píšu M a E s H. Takže nerozuměl M, E s H. Jedna devět. Na sluných bezlesých kopcích v teplých oblastech můžeme pozorovat otakárka feniklového. Tato možnost neobsahuje pravopisnou chybu, odpověď je ne. Vezmeme to od začátku. Sluný. Sluný, přídavné jméno, se musí psát se dvěma N, protože se v kořenu slova a v přípuně potkávají dvě N. Slun, C a přípuna, Ný. Takže dvě N se potkávají v kořenu slova a v přípuně, proto se píše sluný se dvěma N. Bezlesí. Bezlesí je přídavné jméno tvrdé, podle vzoru mladý. Bezlesí muž, bezlesá žena, bezlesé dítě. Proto se v přídavné jménu bezlesích, mladých, musí psát Y po S. A od takárek Feniklový jména živočichů se chápou jako jména obecná, obecná pojmenování, proto se píšou s malým písmenem. A úloha 1.10. Vyberte si pozlacené nebo postříbřené náušnice z mosazy od předních evropských designérů. Tato možnost obsahuje pravopisnou chybu, takže odpověď je ano. Slovo s pravopisnou chybou je podstatné jméno mosaz, mosazy. Mosaz existuje pouze v rodě ženském, tamosaz, nikoli ten mosaz. Sklonňuje se podle vzoru kost, proto se píše s měkým i po z. A ještě dodatek mosaz je slitina mědi se zinkem. A proč píšeme evropských v tomto přídavném jménu malé e? Přídavná jména měká a tvrdá, vytvořená z podstatných jmén vlastních, píšeme s počátečním malým písmenem. pokud ovšem nejsou součástí názvu, jako například Pražský hrad, v tom případě by se to písmeno počáteční psalo velké. Úloha dvě. Určete, jakým větným členem je infinitiv pracovat. Dvě jedna. Museli pracovat za každého počasí. Pracovat v této možnosti je část přísudku. přísudku slovesného složeného. Muset je sloveso modální, sloveso způsobové a způsobová slovesa k sobě vážou infinitiv, takže přísudek z ní museli pracovat. 2. Pracovat na zahradě se jí líbilo. Kdo co se jí líbilo pracovat? Pracovat je ve větě pracovat na zahradě se jí líbilo podmět. 2. Naučila se pracovat dlouho do noci. V této možnosti je sloveso pracovat předmět. Naučit není modální, není způsobové sloveso, proto se nepují s infinitivem a naučila se koho co pracovat. Na výraz pracovat se ptám otázkou pádovou, ptám se tedy na předmět. Dva čtyři. Po dlouhé nečinnosti mně popadla touha pracovat. Tady v této větě si musíte poskládat skladební dvojce. Popadla mě touha. Jaká touha? Pracovat. Touha pracovat. Pracovat přívlastek nezhodný. A úloha 2.5. Odjel pracovat do zahraničí. Odjel, aby pracoval v zahraničí. Odjel, za jakým účelem odjel, proč pracovat příslovečné určení účelu. Úloha 3. Jak jste si poradili s dokončením ustálených slovních spojení? Pojďme se podívat na správná řešení. Nemusí pršet, stačí když kape. Stačí drobné úspěchy, nemusí být veliké. Pod svícnem bývá největší tma. Znamená, že nedostatky bývají tam, kde se to čeká nejméně. Potmě každá kočka černá. Za určitých podmínek vypadá vše stejně. Všechna sláva polní tráva. Každá sláva je někdy pomývá. Nebo každá sláva je pomývá. Ryba smrdí od hlavy. Za nezdar odpovídá vedení, tedy ti, kteří jsou v hierarchii nejvýše. Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Zlý člověk oplácí pomoc zlými skutky. S jídlem roste chuť. Čím více něčeho máme, tím více toho chceme. Kdo se je vítr, sklízí bouři. Původce nepříjemností je sám postižen jejich následky. To vyjadřuje tady toto ustálené slovní spojení. Stokrát nic umořilo vola. Nikdy se můžete setkat i s ustáleným spojením. Stokrát nic umořilo osla. Spousta drobných záležitostí se při neustálem opakování stává únavnou. Žádný učený z nebe nespadl. Dovednosti, zkušenosti a podobně se získávají opakováním, tréninkem. Vlastně znamená to to, že všichni se po celý život musíme učit. Kocour není doma, myši mají pré. Když jsou lidé bez dozoru, dovedou si užít svobody. Práce kvapná, málo platná. Práce udělaná ve spěchu za moc nestojí. Pracujeme-li na ničem příliš rychle, Projeví se to pak většinou negativně na kvalitě výsledku. Kde nic není, ani smrt nebere. Není možné vzít nebo získat to, co nikde není. Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Dobře míněné záměry se při realizaci mohou zvrhnout ve svůj opak. Nechvál dne před večerem. Znamená, že není dobré spolehat se na pozitivní výsledek něčeho, co dosud ještě neskončilo. Kolik řečí umíš tolikrát si člověkem? Čím více řečí člověk ovládá, tím více se před ním otevírá v životě možností. Proti gustu žádný dišputát. Pokud se něco někomu líbí, tak je to jeho věc. Tím by se dalo vlastně popsat tady toto ustálené slovní spojení. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Tady tohle ustálené slovní spojení nepotřebuje žádné vysvětlení, to je jasné. Co se škádlívá, to se rádomívá. To se říká v situacích, kdy drobné škádlení je projevem náklonosti. Po bitvě je každý generál. Použijeme v době, kdy po ukončení nějaké akce každý ví, co by bylo třeba udělat, aby byla úspěšná. V době, kdy už je výsledek zvoleného postupu známý a je snadné na něm najít chyby. Bližší košile než likabát. Znamená, že vlastní zájmy jsou nejbližší. Vlastní zájem má u člověka přednost před nějakými vzdálenými cíly. Trpělivost růže přináší. Trpělivost může zaručit úspěšné dosažení cíle. Úloha čtyři. Ve které z následujících vět je infinitiv ve funkci podmětu? Podmět je základní větný člen, na který se ptáme pádovou otázkou prvního pádu kdo co a přísudkem. Správná odpověď je možnost C. Promluvit před lidmi bylo pro něho vždy těžké. Přísudek bylo těžké. Kdo co bylo těžké? Promluvit. Promluvit podmět. Možnost A. Překvapením nemohl ani promluvit. Infinitiv promluvit je zde součástí přísudku slovesného složeného. nemohl promluvit. Možnost B. Jeho snaha promluvit s ním o práci se vyplatila. Výraz promluvit je přívlastek nezhodný. Snaha promluvit. Jaká snaha promluvit? Promluvit přívlastek nezhodný. A možnost D. Chtěla si s ní promluvit mezi čtyřma očima. Promluvit je součástí přísudku slovesného složeného. Chtěla si promluvit. Úloha 5. Ve které větě je přísudek slovesného? Složený. Přísudek slovesný složený je takový přísudek, který se skládá ze způsobového slovesa nebo fázového slovesa a infinitivu. Způsobová slovesa. Moci, smět, muset, mít, ve smyslu mít povinnost, chtít. Fázová slovesa. Začít, začínat, přestat, přestávat, zůstat, zůstávat. Správná možnost je možnost A. Nesměli se spolu celý život stýkat. přísudek slovesný složený nesměli se stýkat. Možnost B. Budeme se ve fyzice učit o magnetickém poli, přísudek Budeme se učit, přísudek slovesný jednoduchý. Možnost C. On by to nikdy neudělal, přísudek neudělal by, přísudek slovesný jednoduchý. A možnost D. Naučil svou kočku poslouchat, přísudek naučil, poslouchat nebude součástí přísudku, protože sloveso naučit nepatří do výčtu způsobových ani fázových sloves, poslouchat bude jiný větný člen. Úloha 6. Která z vět obsahuje nezhodný přívlastek vyjádřený slovesem? Přívlastek je rozvějící větný člen, který je závislý na podstatném jméně, rozvíjí podstatné jméno. Nejčastěji bývá přívlastek vyjádřený podstatný jménem, přídavným jménem, zájménem, číslovkou, příslovcem nebo infinitivem. Ptáme se na něj otázkami, jaký, který čí a řídícím podstatným jménem. Rozlišujeme přívlastek shodný, to je takový přívlastek, který se shoduje s řídícím podstatným jménem v pádě čísle rodě a přívlastek nezhodný, který se nezhoduje s řídícím podstatným jménem v pádě čísle rodě. To jsou ty dva základní typy přívlastků, Takže ještě jednou úloha číslo 6, která z vět obsahuje nezhodný přívlastek vyjádřený slovesem, správná možnost i možnost B, jeho zvyk běhat každé ráno jsem vždy obdivoval. Já jsem obdivoval základní skladební dvojce, obdivoval jsem koho co zvyk, zvyk předmět, jaký zvyk běhat, běhat přívlastek nezhodný vyjádřený slovesem. Možnost A. Cesta do hor byla velice namáhavá, přívlastek nezhodný je výraz do hor a je vyjádřený podstatným jménem. Možnost C. Přinesl k autu košplný jablek, přinesl koš jablek, přívlastek nezhodný je výraz jablek, vyjádřený podstatným jménem. a v možnosti D byl vyhlášený stav ohrožení. Stav ohrožení, jaký stav ohrožení, ohrožení přívlastek nezhodný, vyjádřený podstatným jménem. Úloha 7, která věta obsahuje předmět ve druhém pádě. Předmět je rozvějící větný člen, který je závislý na slovese nebo přídavném jméně. Ptáme se na něj pádovými otázkami kromě prvního a pátého pádu a přísudkem. Předmět ve druhém pádě najdete v možnosti D. Konečně se zbavili všech pochybností, zbavili se pochybností, zbavili se koho čeho. V ostatních možnostech, možnostech A, B, C, předmět ve druhém pádě se nevyskytuje. Úloha 8. Ve které větě je příslovečné učení podmínky? Příslovečné určení podmínky se nachází v možnosti A. Vrchol sněžky odtud vidět jen za jasného počasí. Příslovečné určení podmínky vyjadřuje podmínku, která umožňuje, aby děj věty nastal. Ptáme se na něj, za jaké podmínky. Možnost B. I přes pokročilý věk byl stále uznávaným chirurgem. příslovečné určení i přes věk, je to příslovečné určení přípustky. Příslovečné určení přípustky vyjadřuje něco nepředpokládaného, překvapivého, co by mělo vést k opaku, ptáme se na něj i přes co, navzdory čemu. Takže možnost B, i přes co, navzdory čemu, byl stále uznávaným chirurgem příslovečné určení přípustky i přes věk. Možnost C, vydali se do lesa na houby, příslovečné určení na houby, je příslovečné určení účelů a to vyjadřuje, co je cílem děje. Účel následuje poději. Ptáme se na něj, proč, za jakým účelem. Možnost D kvůli velkému zájmu se bude koncert opakovat. Příslovečné určení kvůli zájmu je příslovečné určení příčiny a příslovečné určení příčiny vyjadřuje příčinu, která vyvolává nějaký děj. Příčina předchází děj. Ptáme se, proč, z jaké příčiny. Takže kvůli zájmu příslovečné určení příčiny. Úloha 9. Který řádek obsahuje větu jednočlenou? Věta jednočlená je taková věta, která nemá podmět. Jejím základem je určitý slovesný tvar. Nejčastěji věta jednočlená vyjadřuje přírodní jevy, tělesné stavy, duševní stavy. Správná možnost je možnost D v kamenech příjemně praskalo. Úloha 10. Ve kterém souvětí jsou tři věty hlavní? Co je to věta hlavní? Věta hlavní je taková věta, která není závislá na jiné větě. Věta hlavní může fungovat i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Na větu hlavní se nelze zeptat a v souvětí bývá alespoň jedna věta hlavní. Správná možnost je možnost C. Vystoupili na vrchol, věta hlavní, a když se rozhlédli, věta vedlejší, zatajil se jim dech, věta hlavní, neboť viděli celé pohoří, věta hlavní. Tři věty hlavní, vystoupili na vrchol a zatajil se jim dech, neboť viděli celé pohoří. Co je to věta vedlejší? Věta vedlejší je taková věta, která v souvěti je závislá na větě řídící, nemůže stát samostatně bez své řídící věty. V možnosti A. Nikdy se nezmínila o tom, jak litovala, že neodepsala své přítelkyni, která se odstěhovala do ciziny. Věta hlavní. Nikdy se nezmínila o tom. Další věty v pořadí jsou věty vedlejší. Možnost B. Ačkoliv nechtěla, věta vedlejší, matka poslala její výkres do soutěže, věta hlavní a po výtězství v okrese postoupila do krajského kola, věta hlavní, takže dvě věty hlavní, nikoli tři. a možnost D, v bytě, kde žily se objevily myši a proto si koupili kočku, aby se jich zbavili. První věta hlavní, v bytě se objevily myši, druhá věta hlavní a proto si koupili kočku. Dvě věty hlavní a když se podíváte do první věty hlavní, v bytě se objevily myši, tato věta hlavní je rozdělena na dvě části a mezi ní je vložená věta vedlejší. A nezapomeňte na to, že pokud vkládáte vloženou větu vedlejší mezi rozdělenou větu hlavní, musíte ji s obou stran oddělit čárkou. To tež platí i v případě, pokud vkládáte větu vedlejší mezi dvě věty hlavní. Taktež začátek a konec vložené věty vedlejší musíte oddělit čárkami. Úloha jedenáct. Ve kterém souvětí je vedlejší věta vložená mezi věty hlavní. Odpověď správná možnost i možnost D. Zapomněl včas vrátit knihu, kterou si vypůjčil a platil tedy pokutu. Věta hlavní zapomněl včas vrátit knihu, věta hlavní první v pořadí. A druhá věta hlavní a platil tedy pokutu. Mezi tyto dvě věty hlavní je vložená věta vedlejší. A pokud vkládáme větu vedlejší mezi dvě věty hlavní, musíme s obou dvou stran vloženou větu vedlejší oddělit čárkou. Možnost A. Místo, kde parkoval, bylo dobře střežené a nehrozilo ukradení auta. Věta vedlejší je tady vložená do věty hlavní, která je rozdělena na dvě části. Místo bylo dobře střežené. Možnost B neměl rád, když mu neustále opakovali, že jeho bratr je výborný plavec. Tady v této možnosti je věta hlavní pouze první v pořadí, takže žádná vložená věta vedlejší mezi věty hlavní zde není, protože druhá věta a třetí věta v pořadí jsou věty vedlejší. A možnost C snad už mi brzy zavolejí, jak jsem dopadla u konkurzu a jestli jsem přijatá. První věta v pořadí je věta hlavní, Další dvě věty jsou věty vedlejší. Úloha 12. Ve kterém bodě je věta jednoduchá? Věta jednoduchá je větný celek, který vyjadřuje jednu myšlenku. Obsahuje jednu základní skladený dvojci, po případě základní větný člen věty jednočlené. Správná odpověď je možnost C. Špačci poletující nad vinicí nám působí starosti, Je věta jednoduchá, možnosti A, B, D jsou souvětí. Úloha 13, která z možností obsahuje větný ekvivalent. Větný ekvivalent má stejnou funkci jako věta, základem ale není určitý slovesný tvar. Větný ekvivalent se nachází v možnosti A, přechod, zakázán. Úloha 14. Ve které větě je několikanásobný větný člen? Několikanásobný větný člen je složený z více větných členů téhož druhu a tyto větné členy jsou na stejné úrovni. Správná možnost je možnost C. Mám rád modrou, červenou a žlutou barvu. Úloha 15. Která z vět obsahuje pouze holý podmět? Pouze holý podmět obsahuje možnost C. U našeho stolu seděl i angličan. Co dělal? Seděl. Kdo co seděl? Angličan. Angličan podmět holý. Možnost A. Moje sestra je hezčí než já. Podmět sestra. Tento podmět je rozvitý výrazem moje. Možnost B. Tonda i Aleš se už vrátili ze školy. Podmět Tonda i Aleš. Podmět několikanásobný. a možnost D obě skupiny slovenských turistů doprovázel ten sám průvodce. Podmět je výraz průvodce a podmět je rozvitý výrazy ten sám. To byla poslední úloha z deváté lekce. Já vám děkuji za pozornost a budu se těšit neslyšenou zase příště. Mějte se hezky.