Přísudek, vedlejší věta přísudková

Ahoj osmáci, vítám vás u první lekce. V ní si zopakujeme jeden ze základních větných členů a tím je přísudek. Dále se podíváme na to, jak poznáte vedlejší větu přísudkovou a podíváme se také na to, jaký je rozdíl mezi větou jednočlenou, větou dvojčlenou a větným ekvivalentem. Pojďme od začátku. Přísudek. Přísudek je základní větný člen, to určitě víte ze školy. Přísudek vyjadřuje, co dělá podmět. Z pravidla je to sloveso v určitém slovesném tvaru nebo pomocné sponové sloveso se jmeným nebo příslovečným tvarem. Co to je sloveso v určitém slovesném tvaru? Sloveso v určitém slovesném tvaru je takové sloveso, u kterého určíte slovesné kategorie. Osobu, číslo, spůsob, čas, rod, vid. Přísudek společně s podmětem tvoří základní skladební dvojci. Podmět sice může někdy ve větě chybět, ale bez přísudku by věta nebyla větou. Takže pokud děláme větné rozbory, tak většinou jako první ve větě vyhledáváme přísudek a podle toho zjistujeme, zda se jedná o větu nebo větný ekvivalent. Rozlišujeme několik typů přísudku. Přísudek slovesný a tento přísudek slovesný si ještě můžeme rozlišit na jednoduchý a složený. Přísudek slovesný jednoduchý bývá nejčastěji vyjádřen určitým slovesným tvarem. To je ten slovesný tvar, u kterého určité mluvnické kategorie sloves, osobu, číslo, způsob, čas, rod, vid. Po případě tady určitý tvar toho slovesa dokážete přiřadit k slovesné třídě a slovesnému vzoru. Pokud se podíváme na příklady, máme například větu Lenka se zasmála. Zasmála se přísudek slovesný, jednoduchý. Všichni budou zpívat. Budou zpívat. Přísudek slovesný, jednoduchý. I když se tento přísudek skládá ze dvou slov, jedná se o budoucí čas slovesa, budou zpívat, mluvíme o přísudku slovesném jednoduchém. Dopis byl napsán úhledně. Přísudek byl napsán. Tady si musíte dávat pozor na to, zda se jedná o vyjádření trpného tvaru slovesa nebo potom o další typ přísudku, přísudku jmeného se sponou. Byl napsán, přísudek slovesný jednoduchý. Byl napsaný, přísudek jmený se sponou. V další větě on by to neudělal, neudělal by přísudek vyjádřený slovesem v podmiňovacím způsobu. A opět se jedná o přísudek slovesný jednoduchý, i když se skládá z několika slov. Slovesný přísudek může být nahrazen i citoslovcem. Například žába žbluňk do vody, vrabec frnk na strom. Přísudek slovesný složený. Tento přísudek, jak už název napovídá, se bude skládat. Skládat z několika slov, z několika sloves. Slovesa, která potřebujeme k tomuto přísudku, jsou tzv. způsobová nebo fázová slovesa a vždy se vám budou pojit, vždy se budou vázat s infinitivem. Mezi způsobová slovesa patří slovesa moci, smět, muset, mít, ve významu mít povinnost a chtít. Fázová slovesa začít, začínat, přestat, přestávat, zůstat, zůstávat. Doporučuji tady těchto několik sloves se naučit z paměti nebo si je osvojit pamětně tak, abyste vždy dokázali k těmto slovesům přiřadit infinitiv. Jitka chce studovat na gymnáziu. Přísudek chce studovat. Proč je to přísudek slovesný složený? Skládá se ze způsobového slovesa chtít plus infinitivu. Slunce začalo zapadat. Přísudek začalo zapadat. Zůstaňte sedět na místech. Přísudek zůstaňte sedět. Jsou to přísudky slovesné složené. Dalším typem přísudků je přísudek jmený se sponou. Někdy se mu také říká přísudek slovesně jmený. Tady musíme vědět, co je to tzv. spona nebo sponové sloveso. Sponou, sponovým slovesem, jsou slovesa být, bývat, stát se, stávat se. A k těmto sponovým slovesům se nejčastěji připojuje podstatné nebo přídavné jméno. To je to nejčastější spojení. Například ve větě Jana je lékařka, přísudek je lékařka. Sponové slove sobít, lékařka je ta jmená část, přísudek jimen ji lékařka, se sponou je. Jana byla lékařka, přísudek byla lékařka. Jana není lékařka, přísudek není lékařka. Jana bude lékařka, přísud co být nebo státce, stávatce, můžeme použít jak v čase přítomném, minulem, budoucím, tak například i v záporu. Spona plus přídavné jméno. Jana je sympatická, přísudek je sympatická. Jana není sympatická, přísudek není sympatická. Dále se může objevit spona, sponové sloveso, být, bývat, státce, stávatce, plus zájmeno. Tuška je moje, přísudek je moje. Tuška není tvoje, přísudek není tvoje. Spona a číslovka. Jana je šestá, přísudek je šestá. Jana není první, není první přísudek jmený se sponou. Jméno, jmená část, slovo první, není, je to sponové sloveso. Proto přísudek jmený se sponou. Může se objevit spojení spona plus infinitiv. Jana je slyšet. Opět je tady identifikátorem to sloveso být, takže k tomu musím něco připojit. Je slyšet. Jana není vidět. Není vidět přísudek jmený se sponou. Méně obvyklé ale. Vyskytuje se spona plus příslovce. Není mi dobře. Přísudek není dobře. Opět se tady řídím tím slovesem být. Bylo mi zlé, bylo zlé, přísudek mění se sponou. A tento typ přísudku můžeme spojit i srovnávacím výrazem. Jana je jako vítr, přísudek by zněl je jako vítr. Kdybych dala pryč to slovo jako, tak vlastně mám přísudek mění se sponou. Jana je vítr, ale mám tady srovnávací výraz, přidám ho k tomu přísudku. Jana není jako my, přísudek jmený se sponou není jako my. A ještě jednou upozornuju, dávejte si pozor, když budete mít sponové sloveso, být nebo pývat plus přídavné jméno, tak to přídavné jméno je v tom dlouhém tvaru. Jana je sympatická. Na rozdíl od toho prvního tvaru přísudku slovesného jednoduchého, byl napsán. Třetí typ přísudku, přísudek jmený bezespony. Tento přísudek jmený bezespony se používá ve zvláštních případech, jako jsou například přísloví nebo hesla. Každý svého štěstí s trujcem. Jistě cítíte, že tady chybí nějaké sloveso. Já ho tam doplním, chybí mi tam sloveso je. Každý je svého štěstí s trujcem. Pokud by věta zněla tak, jak ji máme tady napsanou, tak přísudek by byl je s trujcem. Jenže v této větě mi chybí to sponové sloveso, proto je to přísudek jmený bez espony. A zůstává mi v něm jako přísudek ta jmená část. To jméno, podstatné, přídavné zájméno, strůjcem. Mluviti stříbro, mrčeti zlato. Opět cítíte, že tady chybí nějaké sloveso. Klidně si ho tam doplním. Přísudek by potom vzněl, je stříbro. Vzhledem k tomu, že se jedná o přísudek bez zespony, sponov odstratím, zůstane mi tam pouze ta jmená část a ta tvoří přísudek stříbro. Úplně stejně to bude fungovat jako v té další části. Jsou větí mlčetí zlato, přísudek zlato. Přísudek jmený bez espony. Co je důležité ještě? Říct si něco o slovesu být, které může mít i svůj plný význam. V takovémto případě mluvíme o slovesu plnovýznamovém a ten přísudek řadíme k přísudku slovesnému. Například slunce už je za obzorem. Je, pouze je, je tady přísudek, protože za obzorem už je jiný větný člen. Může vám pomoci tady předložka, že se to nebude vázat, to slovo obzor se nebude vázat k přísudku. A já si vlastně můžu říct, že slunce se vyskytuje, existuje. To sloveso být má význam nacházet se, vyskytovat se. existovat. Například mídlo je v poličce. Je by bylo plnový znamové sloveso a řadilo bychom tento přísudek je ke slovesu k přísudku slovesnému. Zítra bude školní akademie, bude rovná se proběhne, bude existovat, takže přísudek bude pouze sloveso. Bude. Pojďme si vyzkoušet teorii, kterou jsme se řekli na začátku v praxi. Cvičení 1. Rozlište přísudky jméné se sponou. Já je budu zkracovat písmeny jss, jméné se sponou. Jméné bez espony, jbs a slovesné. Ty potom budeme ještě rozlišovat na jednoduché a složené. První věta. Ráno bylo město tiché. Ve větě sloveso být, tak musím zpozornit, takže bylo určitě bude jako přísudek, protože je to sloveso, ale protože je to sloveso sponové, být, bývat, stát se, stávat se, hledám k němu ještě podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovku, prostě hledám tu jménou část. Takže přísudek z ní bylo tiché. Tatínek je ředitelem gymnázia v našem městě. Je přísudek, sponové sloveso být. A ještě k tomu hledám jmenou část, ředitelem. Přísudek z ní je ředitelem. Přísudek jmený se sponou. Já jsem to tam možná mohla napsat, takže to opravím. přísudek jmených se sponou a v té první větě bylo tiché, přísudek jmených se sponou. Teď se nedaří, jmených se sponou. Tak, pojďme do třetí věty. Zvolili ho starostou. Zvolili přísudek. Přísudek zvolili jedná se pouze o sloveso, takže zvolili bude přísudek slovesný a navíc ještě jednoduchý, protože ho netvoří přísudek slovesný složený, není tam ani fázové, ani způsobové sloveso, proto se jedná o přísudek slovesný jednoduchý. Další věta v pořadí, respektive souvěti, je ještě přísnější, než jsem to o něm slyšela. Přísudek je přísnější. Sponové sloveso být a plus jmená část. Takže v první větě souvití se nám vyskytuje přísudek jmený se sponou. Než jsem to o něm slyšela, přísudek slyšela jsem. a protože je to sloveso v minulém čase, neobsahuje tento přísudek. Sponové sloveso jedná se o přísudek slovesný, jednoduchý. Zahrada na jaře byla krásně rozkvetlá. Tak tady už určitě nebudete váhat. Mám ve větě sloveso byla. Pokud mám ve větě sloveso byla, tak s pozorním, nebo sloveso být, s pozorním hledám k němu jmenou část, podstatné jméno, přídavné jméno, zájmenu, číslovku. Takže přísudek z ní byla rozkvetlá a jedná se o přísudek jmený se sponou. Kniha Pramen vědění. Už tady ta pomlčka mi napoví, že v té větě chybí sloveso. Kniha je pramen vědění. Kdyby tam to sloveso být bylo napsáno, tak přísudek by vzněl je pramen. Bohužel tady to sloveso nemám, takže mi tam chybí ta sponová část, to sponové sloveso. Přísudek zní pramen, přísudek jmení bez espony. Po prázdninách se stanu členem fotbalového oddílu. Nezapomínejte, že sponové sloveso není pouze sloveso být, bývat, ale taktéž stát se, stávat se. Takže mám tady to sponové sloveso, stanu se a hledám jmenou část, stanu se členem. Přísudek jmený se sponou. To teď po vás budu chtít. Teď po vás budu chtít, abyste si stopli video a zbytek cvičení číslo 1 vypracovali sami. A pro kontrolu si pustte video a já mezi tímto cvičení dopracuju a zkontrolujeme si to společně. Po návštěvě klaunů v nemocnici byly děti veselé. Byly, sponové sloveso být, a hledám opět jmenou část, a tím je přídavné jméno Veselé. Byly, Veselé, přísudek, jmený se sponou. Tak jenom, co to tady doklepneme. Jmený se sponou. Býval by se určitě přihlásil. Pozor, tady budeme mít vlnovkou potržených více slov. Býval by se, to je vlastně to, co nám tvoří podmiňovací způsob. A ještě potřebuji k tomu to určité. Sloveso přihlásil. Býval by se přihlásil. Býval by se přihlásil je sloveso v podmiňovacím způsobu. A toto sloveso v podmínovacích způsobů řadíme ke přísudku slovesnému, jednoduchému. Nákup je v autě. Pozor tady na tuto větu. Mám tady sloveso být. Ale toto sloveso být znamená vyskytuje se, existuje, nachází se. Takže přísudek bude pouze sloveso je, ve významu vyskytuje se, existuje, nachází se. A jedná se o přísudek slovesný jednoduchý. V autě už je potom nímý větní člen. Studenty budou pracovat ve skupinách. Přísudek budou pracovat. V tomto případě sloveso být není sponové sloveso, tak se jedná o přísudek slovesný jednoduchý. Jirka byl v matematice vyvolaný k tabuli. Byl, sponové sloveso, hledám tu jmenou část, tím je přídavné jmeno vyvolaný. Byl vyvolaný je přísudek, přísudek jmený se sponou. V roce 1918 se Tomáš Karik Masaryk stal prvním českosloveckým prezidentem. Stal se. Tak tady máme stal. Ještě tam dáme k tomu zvratné se jako část přísudku. Stal se. A teď zase musím zpozornit, protože být, bývat, stát se. Stávat se je sponové sloveso, jsou sponová slovesa. A hledám k tomu jmenou část. Stal se prezidentem. Jako přísudek nemůžu určit stal se československým, protože to československým rozvíjí podstatné jméno prezidentem. Takže přísudek zní stal se prezidentem a jedná se o přísudek jmený se sponou. Kdyby chramst po návnatě. Přísudek je v tomto případě nahrazený citoslovcem. Chramst je přísudek. A tady bych asi doporučovala to, že vyjádřete v té větě, že je to přísudek nahrazený citoslovcem, nebo přísudek vyjádřený citoslovcem, abychom byli přesnější. Takže kdyby chramst ponávnadě, přísudek chramst a je to přísudek vyjádřený citoslovcem. Slunce už je nad obzorem, tady tu větu už znáte, slunce je, je je přísudek a jedná se o přísudek slovesný, jednoduchý, protože v tomto případě to sloveso být má význam existuje, vyskytuje se, nachází se. Nad obzorem už se potom ptám otázku, kde jedná se o příslovačné určení místa. Je Bůh, existuje Bůh, vyskytuje se Bůh, takže je je plnový znamové sloveso, tím pádem se jedná o přísudek slovesný, jednoduchý. Náš sen o novém domě se stal skutečností, stal se skutečností, přísudek. Přísudek jmený se sponou. Nikdo mě nesmí vidět. Tak, tady už budeme trošičku přemýšlet. Nesmí je sloveso v určitém slovesném tvaru, což mi značí, že bude se jednat o přísudek, ale pozor, toto sloveso řadíme k těm slovesům způsobovým a po případě fázovým, konkrétně to sloveso smět. Nesmět je sloveso způsobové, které k sobě váže infinitiv. Takže přísudek z ní nesmí vidět. A jedná se o přísudek slovesný, ale o přísudek slovesný složený. A složený proto, protože se skládá z fázového nebo způsobového slovesa, v tomto případě způsobového slovesa plus infinitivu. Musím jít do samoobsluhy nakoupit něco k večeři. Tak, pojďme si rozebrat tuto dvětu. Musím jít, přísudek, musím patří mezi ta zvláštní slovesa, fázová nebo modální, modální nebo způsobová, způsobové sloveso musím jít, infinitiv, takže přísudek bude znít musím jít. Ten další infinitiv nakoupit, další sloveso, už bude jiným větným členem. Takže se jedná o přísudek slovesný a složený. Vozor ovšem ve větě poslali mě nakoupit nějaké sladkosti. poslali je sloveso v určitém slovesném tvaru, což znamená, že nám značí, že to bude přísudek. Ale sloveso poslat nepatří ani mezi způsobová slovesa, ani mezi fázová slovesa. Není mezi tím výčtem sloves jako moci, smět, muset, mít povinnost, chtít, začít, začínat, přestat, přestávat, zůstat, zůstávat. Pro toho nemůžu spojit s infinitivem. Takže toto sloveso poslali nebude spojeno se slovesem nakoupit. Jedná se tedy o přísudek slovesný a jednoduchý. Nemohl jsem tomu vůbec uvěřit. Nemohl jsem a potřebuji infinitiv uvěřit. Uvěřit infinitiv, který potřebuji spojit s modálními fázovými nebo způsobovými slovesy. Takže přísudek. Nemohl jsem uvěřit. Přísudek. Slovesný, složený. Já se asi nikdy nenaučím tancovat polku. Nenaučím se. Ale zase pozor na to, že sloveso učit, naučit se, nepatří do výčtu způsobových ani do výčtu fázových sloves. Takže toto sloveso naučit se neváže k sobě infinitiv, takže se bude jednat pouze o přísudek slovesný, jednoduchý. Snad už tomu začíná rozumět. Začíná rozumět přísudek. Pokud jste už automaticky vlnovkou potrhlili tato dvě slova, tak jste učili správně přísudek. Začít, začínat, přestat, přestávat, zůstat, zůstávat. Fázové sloveso, potřebuju k němu infinitiv, začíná rozumět, přísudek slovesný, složený. Přestaň konečně zlobit. Přestaň. A toto sloveso k sobě opět potřebuje infinitiv, protože ho máme ve výčtu způsobových a fázových sloves, konkrétně přestady sloveso fázové. takže se jedná o přísudek slovesný složený. Naší kočce se líbí ležet na okně. Líbí se a zase musíte přemýšlet, jestli to sloveso líbit patří do výčtu mezi způsobová slovesa nebo fázová slovesa. Líbit se tam nepatří, takže ho nespojím s infinitivem. Přísudek v této větě bude pouze sloveso líbice a jedná se o přísudek slovesný jednoduchý. Mě se chce spát. Chce se spát. Chtít patří mezi slovesa způsobová. Potřebuju knihu infinitiv. Chce se spát. Přísudek slovesný složený. Ráno moudřejší večera. Tady opět cítíte, že chybí sloveso. Chybí sloveso být. Když sloveso být do této věty dodám, ta věta by zněla ráno, je moudřejší večera. Přísudek by zněl je moudřejší. Ovšem v této větě to sloveso sponové chybí, bez espony a přísudkem zůstává pouze ta jmená část, moudřejší. A určitě jste doplnili správně, že se jedná o přísudek jmený bez espony. Tak co, jak jste dopadli? Já věřím, že učení druhu přísudku a přísudku jako takového vám nedělalo vůbec žádné problémy. A my se půjdeme podívat na další cvičení. Cvičení dvě a cvičení tři zkusíte vypracovat samostatně. Jsou poměrně jednoduchá a já vás vždy navedu první větou z každého daného cvičení. Cvičení dvě. Přísudky jmené se sponou nahraďte slovesnými. Jitka je dobrá bruslaška. Určitě jste už našli přísudek jmený se sponou a to je přísudek je bruslaška. Tento přísudek jmený se sponou musím nahradit přísudkem slovesným, což znamená, že použiju sloveso v určitém slovesném tvaru. Takže věta jitka je dobrá bruslaška bude znít, pokud změním typ přísudku, jitka dobře bruslí. Je bruslaška zaměněno za bruslí. přísudek jmený se sponou nahrazen slovesným přísudkem. Cvětčení 3. Přísudky slovesné nahraďte přísudky jmenými se sponou. Budeme dělat opačný případ. Stromy se zazelenaly. V této větě je přísudek slovesný. Zazelenaly se. Musím větu změnit tak, aby obsahovala přísudek jmený se sponou. Což znamená přísudek, ve kterém bude sponové sloveso, být, bývat, státce, stávatce, plus jmená část, nejčastěji podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso v infinitivu. Stromy se zazelenaly. Tuto větu změním tak, aby obsahovala přísudek jmený se sponou. Stromy byly zelené. Zkuste zachovat i čas, který je použit v těch daných větách. Takže vy teď stopnete video, napíšete si věty, ty změněné věty, věty se změněnými přísudky. Až budete mít obě dvě cvičení vypracovaná, tak si pustte video pro zpětnou kontrolu. Cvičení dvě, přísudky jméne se sponou nahraďte slovesnými. Majitelem tohoto kola je Tomáš. Přísudek je majitelem. Kdo co je majitelem? Tomáš. Tomáš podmět přísudek je majitelem. Když je někdo něčeho majitelem, znamená to, že to vlastní, takže pokud změním tu větu na větu se slovesným přísudkem, může znít například toto kolo vlastní Tomáš. Stromy jsou obalené květy. Přísudek jmený se sponou jsou obalené. Změněná věta nebo nahrazená, nahrazený přísudek měný se sponou přísudkem slovesným, například stromy bohatě kvetou. Petr se stal vítězem literární soutěže. Přísudek měný se sponou stal se vítězem, tady máme to sponové sloveso stát se. Změněná věta na přísudek slovesný. Petr vyhrál literární soutěž. Bohužel náš tým nebyl první, přísudek nebyl první, sponové sloveso být je zde vzdáporu a jako ta jmená část je použita číslovka, nebyl první. Pokud tuto větu změním na větu se slovesným přísudkem, může znít například bohužel náš tým neskončil první nebo bohužel náš tým nevyhrál. S přibývajícím věkem se pan Novák stával nedůvěřivějším. Přísudek jmený se sponou stával se nedůvěřivějším. Změna na přísudek slovesný například. S přibývajícím věkem pan Novák méně věřil lidem. Cvičení tři. Přísudky slovesné nahradě přísudky jmenými se sponou. První větu už jsme spolu změnili. tak věta dědeček celý život pracoval v továrně, přísudek slovesný pracoval, potřebuju jej změnit na přísudek jmený se sponou, například dědeček byl celý život zaměstnaný v továrně, dědeček byl celý život zaměstnancem továrny. Lukáš se neustále rval, přísudek slovesný rval se, změním na větu s přísudkem jmeným se sponou, Lukáš byl hrváč. Překvapil mě svým dárkem. Překvapil přísudek slovesný. Pokud tu větu změním na přísudek jmený se sponou, může znít například jeho dárek byl pro mě překvapený. Maminka se zlobí kvůli špatné známce. Zlobí se přísudek slovesný. Větu změním na větu s přísudkem jmený se sponou. Například maminka je nazlobená kvůli špatné známce. Karel výborně plave, plave, přísudek slovesný. A určitě jste doplnili větu s přísudkem jmeným se sponou. Karel je výborný plavec, je plavec, přísudek jmený se sponou. Katka se vždy pěkně obléká, obléká se přísudek slovesný. Pokud tuto větu změníme na přísudek jmený se sponou, tak může znít například, katka je vždy pěkně oblečená. Další části lekce číslo 11 čeká vedlejší věta přísudková. Naučíme se rozpoznávat vedlejší větu a tvořit souvěti s vedlejší větou přísudkovou. Na vedlejší větu přísudkovou se totiž nemůžeme zeptat, tak jako například na vedlejší větu přívlastkovou nebo vedlejší větu předmětnou. Nelze se na ní ptát. Musíme ji poznat nějakým způsobem technicky. Jak to teda vypadá? Vedlejší věta přísudková totiž nahrazuje jmenou část přísudku jmeného se sponou. Co je přísudek jmený se sponou, jsme si řekli už dříve. Ve větě obloha byla vymetená je přísudek jmený se sponou byla vymetená. Sponové sloveso, pít, bývat, státce, stávatce, jmená, část, nejčastěji podstatné jméno, přídobné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso v infinitivu, příslovce. Jak tedy bude vypadat souvětí s vedlejší větou přísudkovou? Ve větě hlavní zůstává podmět, obloha. Zůstane ve větě hlavní i sponové sloveso, být, obloha, byla, po případě státce, stávatce. Takže věta hlavní. Obloha byla čárka, jmenou část, vymetená, nějakým způsobem musím zmínit tak, aby se z toho stalo sloveso a abych dokázala vytvořit větu, vedlejší větu přísudkovou. Obloha byla, věta hlavní, věta vedlejší přísudková, jako by ji vymetla. Tady trošičku musíte zapojit fantazii, ale vytvořit se to dá. Jak ji poznáte? Ještě jednou, jak poznáte vedlejší větu přísudkovou? Zaprvé poznáte ji podle toho, že před čárkou je ve větě hlavní sloveso být. To je asi ten nejdůležitější ukazatel. Dalším ukazatelem je to, že často se na vedlejší větu přísudkovou odkazuje zájmenem. Mirek není takový, nebo Mirek není ten, jak ho vylíčila. Věta hlavní Měrek není takový, vedlejší věta přísudková, jak ho vylíčila. Opět poznáte vedlejší větu přísudkovou podle věty hlavní a to podle toho, že věta hlavní obsahuje sloveso sponové, to sloveso být, bývat, stát, se stávat se a vlastně nahradíte jmenou část přísudku jmeného se sponovou vedlejší větou. Pojďte si vyzkoušet ve cvičení 4 nahradit jmenou část přísudku vedlejší větou přísudkovou. V podstatě budeme tvořit souvětí s vedlejší větou přísudkovou. Paní Nováková byla jako opařená. Určitě jste podtrhli vlnovkou přísudek jmený se sponou byla jako opařená. Tady máme použit srovnávací výraz jako. Kdybych to jako dala pryč, paní Nováková byla opařená, máme, když to nazvu, čistý přísudek jméní se sponu, ale použili jsme tady ten srovnávací výraz. Jak bude vypadat věta hlavní? Ve věti hlavní zůstává podmět paní Nováková. Zůstává ve větě hlavní sloveso sponové, byla, čárka. A teď nějakým způsobem, tu jmenou část opařená, přetvořím na sloveso. Jako by ji opařil nebo opařili třeba. Což znamená, že zůstala stát překvapená. Zahrada byla jako podsukrovaná. Přísudek jmený se sponou, byla jako podsukrovaná. Ve větě hlavní zůstane podmět, zahrada. Zůstává v ní sponové sloveso, byla, nezapomeňte na čárku. A opět jako podsukrovaná tu jmenou část změním na sloveso. Jako by ji podsukroval nebo podsukrovali. Ty jsi jako vyměněný. Tak, teď už zkuste sami. Ve větě hlavní zůstává podmět, zůstává ve větě hlavní sloveso sponové, ty jsi. A jako vyměnění musíte tu jmenou část přeměnit na sloveso. Ty jsi jako by tě vyměnil nebo jako by tě vyměnili. Vytvořili jsme souvětní s větou hlavní a vedlejší větou přísudkovou. Sem jako po výprasku. Ve větě hlavní zůstává podmět nevyhádřený já. To nové slové jsou sem jako po výprasku. Pročku tady zapracuje vaše fantazie? Sem jako by mě zbyly, jako bych dostal výprask, jako by mě zmlátili. Takže například sem, jako bych dostal výprask. Jirka není zrádce. Ta vět je hlavní, zůstane po mě. Jirka. Zůstane sponové sloveso. Není. Jirka není. Můžu klidně tady použít zájmeno, na které mě odkáže na vedlejší větu přísudkovou. Výrka není takový a vedle již je ta přísudková, aby zradil. Zrádce jmenou část změním nahradím slovesem. Město bylo u lídu prázdné. Vyvětě hlavní zůstane podmět, zůstane v ní sponové sloveso. Město bylo, čárka. A teď můžete nahradit lidu prázdné například. Město bylo, jako by v něm nikdo nežil, jako by v něm nikdo nebyl, jako by v něm nikdo nebydlel. Takže například město bylo, jako by v něm nikdo nebydlel. Řeka byla jako postříbřená. Ve větě jednoduché přísude kmený se sponou byla jako postříbřená. Ve větě hlavní zůstává podmět řeka. Zůstává sponové sloveso, být, bývat, stát, se, stát, se. Čárka. Řeka byla jako by ji, a určitě dokážete už doplnit sami, jako by ji postříbřili. Byla jako by postříbrželi. Vytvořili jsme souvětí s vedlejší větou přísudkovou. Ve cvičení 5 budeme vedlejší větu přísudkovou nahrazovat jmenou částí přísudku. Takže ze souvětí budeme tvořit větu jednoduchou. Patrik není ten, kdo závidí. Takže opět jak poznám vedlejší větu přísudkovou, ve větě hlavní je sloveso být, může být i v záporu, a jmenou část toho přísudku jsme nahradili slovesem, takže teď to musíme udělat opačně. Zůstává mi podmět, Patrik není a zvedlejší věty, kdo závidí z toho slovesa, musím nějakým způsobem vytvořit jméno. Podstatné, přídavné, takže Patrik není například závistivý, To je jmená část v podobě přídavného jména, nebo můžu vytvořit podstatné jméno. Patrik není závistivec. Druhá věta. Nejsem takový, aby se na mě nedalo spolehnout. Ukazatelem toho, že se jedná o souvěti s vedlejší větou přísudkovou, je sloveso být ve větě hlavní. nejsem. A ještě můžete použít to, že je tam to zájmeno, kterým odkazujeme na tu prlejší větu. Takže větě jednoduché by potom zůstal já nejsem. A aby se na mě nedalo spolehnout, musím přetvořit do jméné části toho přísudku. Jméného sesponu. Takže nejsem nespolehlivý. princezna byla jako by začarovaly, tak určitě už vytvoříte sami vět jednoduchou, s přísudkem jmením se sponou, princezna byla začarovaná, nebo jako začarovaná, mám tady jako krýnit, to jako můžu použít, princezna byla jako začarovaná. Pokud to jako tady vypustíte, vůbec nic se neděje. Princezna byla začarovaná. Výsledek utkání byl takový, jak se očekávalo. Výsledek utkání byl, zůstává mi vlastně, ta věta hlavní mi zůstává přetvořená na část věty jednoduché. Výsledek utkání byl například očekávaný. Pepa není takový, aby si ze všech dělal srandu. Pepa není, a když si někdo ze všech dělal srandu, tak je třeba například vtipálek. Věci můžete... Pardon, výpadně jsem to napsala. a slovo podstatný jménem vtipálek můžete nahradit jakýmkoliv jiným podstatným jménem, přídavným jménem, které zachovává logiku toho souvětí. Podmínky nejsou takové, aby nám vyhovovaly, zkuste vytvořit sami, Zostává podměr, podmínky nejsou. Příklad vyhovující. Teď jsme si ukázali, jak funguje souvětí s vedlejší větou přísudkovou a jak souvětí s vedlejší větou přísudkovou poznáte. Chce to trošku tréninku, chce to trošku dostat souvětí do oka, ale pokud si budete pamatovat, že ve větě hlavní zůstává sloveso být a že vlastně ta vedlejší věta nahrazuje jmenou část přísudku jmeného se sponou, tak poznáte souvětí s vedlejší větou přísudkovou velmi lehce. V další části lekce číslo jedna se podíváme, jaký je rozdíl mezi větami jednočlenými a větami dvojčlenými. Už nám krásně tady napovídají názvy. Věta dvojčlená, toho začneme. Věta dvojčlená má dva členy, dva základní větné členy. Podmět a přísudek. Takže věty dvojčlené má ní podmětovou část a přísudkovou část. Věta má podmět, i když je podmět nevyjádřený. Například, maminky četli dětem pohádky, přísudek četli. Na podmět se ptáme, kdo co. Podmět budeme podrobně probírat v lekci číslo dvě, ale základní otázkou na podmět je otázka prvního pádu, kdo co. Takže kdo co četl dětem pohádky, maminky. Maminky četli, podmět, přísudek. Základní skladebně dvojce. Byl jsem velmi unavený. Kdo byl velmi unavený? Já. Podmět já, nevyjádřený, přísudek, byl jsem unavený. I když tato věta má nevyjádřný podmět, mluvíme, hovoříme o ní jako o větě. Takže věta dvojčlená obsahuje podmětovou část a přísudkovou část. Věta jednočlená nemá podmět, nebo jinak řečeno, aby byla věta větou, musí obsahovat přísudek. Takže věta jednočlená má přísudek, jehož základejme určitý slovesný tvar, ale nemá podmět. Nejčastěji věty jednočlené vyjadřují přírodní jevy, tělesné stavy a duševní stavy. Stmívá se. Přísudek stmívá se. Otázka na podmět, kdo co se stmívá. Tady by byla odpověď nějaké ono. Ale já to ono nedokážu pojmenovat, nedokážu uchopit, nevím co. V té větě podmět chybí, není. Proto je to věta jednočlená. Bylo dusno. Přísudek bylo dusno. Kdo, co bylo dusno? Nějaké ono. Opět, tato věta nemá podmět, proto je to věta jednočelná. Bolí mě v krku? Přísudek bolí. A kdo, co mě bolí v krku? Nějaké ono. Pozor, abyste se tady nezeptali, bolí kdo, co mě? Mně není odpověď na otázku v prvním pádě a bolí koho, co tady už se ptám. V čtvrtým páděm jedná se o předmět. Stýzká se mi kdo co, ono se mi stýzká. Opět věta neobsahuje podmět, proto se jedná o větu jednočlenou. Je mu smutno. Přísudek je smutno. Kdo co je smutno? Nemůžu říct mu, protože to není odpověď na první pád. Na otázku prvního pádu. Je smutno. Kdo co je smutno? Nějaké ono je mu smutno. Takže opět ve větě je mu smutno najdeme pouze přísudek plus nějaký další jiný. větný člen nebo další jiné větné členy, ale nenalezneme v ní podmět, proto se hovoří o větě jednočlené. Ve cvičení 6 budeme rozlišovat věty jednočlené a dvojčlené. Nebude to nic složitého, pojďme se na ně podívat. Věty jednočlené budou mít označeny podbarvené žlutě, aby to bylo jednodušší, vy si klidně nadepisujte vd, věta dvojčlená, vojl, věta jednočlená, zápis už nechám na vás. Rozlište věty jednočlené a dvojčlené. Všechno se blízkalo čistotou. Blízkalo se. A kdo co se blízkalo? Všechno. V této větě mám jak podmět, tak přísudek. Všechno se blízkalo. Jedná se tedy o větu dvojčlenou. V dálce se ozývalo štěkání psů. Ozývalo se je přísudek a teď potřebuju odpověď na otázku kdo co. Kdo co se ozývalo? Pokud jste si odpověděli kdo co se ozývalo, ozývalo se štěkání, našli jste ve větě podmět je přísudek, jedná se o větu dvojčlenou. V kamenech příjemně praskalo. Praskalo je přísudek, sloveso v určitém slovesném tvaru. Kdo co praskalo v kamenech? Nějaké ono. Ono příjemně praskalo v kamenech. Ve větě není podmět, jedná se tedy o větu jednočlenů. O prázdninách se často chodilo na houby. Chodilo se přísudek. Kdo co se chodilo? Ono se chodilo. V této větě podmět není. V této větě podmět nenajdu. Takže ve větě o prázdninách se často chodilo na houby. není podmět, nalezli jsme tam pouze přísudkovou část, chodilo se, jedná se tedy o větu jednočlenou. Slušně jsme pozdravili. Pozdravili jsme. A kdo co pozdravil? My. Podmět nevyjádřený, přísudek. Pokud je ve větě podmět nevyjádřený, tato věta podmět obsahuje, takže ve větě podmět i přísudek jedná se o větu dvojčlenou. Auto odbočilo doprava, úplně jednoduchá věta, odbočilo kdo co odbočilo, doprava auto, podmět, přísudek, věta dvojčlena. Celou noc sněžilo. Sněžilo, přísudek, kdo co sněžilo, nějaké ono, ono sněžilo, ono pršelo. Ve větě není podmět, jedná se tedy o větu jednočlenu. Tak, do konce cvičení už budete pracovat samostatně. Stopnete si video, určíte, které věty jsou jednočlené a pro zpětnu kontrolu potom si video znovu pustíte. Takže stopněte video a dopracujte cvičení samostatně. Tak, pojďme se podívat, jak se vám vedlo v rozlišování vět jednočlených a dvojčlených. Další věta v pořadí. slovem, zájmenem, ono. Ono zahřmělo. Věta jednočlená. Často se mu zdá o tatínkovi. Zdá se mu. Zdá se. Přísudek. A kdo, co se mu zdá. Není tady odpověď na otázku kdo, co. Jedná se tedy o větu jednočlenou. Zdrželi jsme se na návštěvě u přátel. Zdrželi jsme se přísudek. Kdo, co se zdržel? My. My jsme se zdrželi. Základní skladební dvojce. Podmětová část. Přísudková část. V školní knihovně půjčuji knihy třikrát týdně. Možná tady přidáme E, ať to zní líp. Ve školní knihovně se půjčuji knihy třikrát týdně. Přísudek půjčuji se, podmět knihy. Mám podmětovou část i přísudkovou část knihy se půjčuji, věta dvojčlená. Nachladil jsem se. Přísudek. Nachladil jsem se. Kdo se nachladil? Já. Podmět nevyjádřený. Přísudek, nachladil jsem se, věta dvojčlená. Celé dny proseděl ve studovně. Podmět on, nevyjádřený, přísudek, proseděl. Podmět, přísudek, věta dvojčlená. Bolelo ho na levé straně hrudi. Přísudek bolelo. Kdo co ho bolelo? Nedokážu říct co, nějaké ono. Ono ho bolelo na levé straně hrudi. V této větě podmět není. Takže se jedná o větu jednočleno. Pravidla závodu pamatovala na všechno. Přísudek pamatovala. Kdo pamatoval? Pravidla. Pravidla pamatovala. Základní skladební dvojce. Věta dvojčlena. Zítra bude mrazivo. Vyjádření přírodního jehu. Přísudek bude mrazivo. Kdo bude mrazivo? Ono bude mrazivo. Tato věta neobsahuje podmět. Věta jednočlena. Kručí mi v žaludku. Kručí. A kdo co kručí? Ono kručí. Pozor, opět to slovo my není odpověď na otázku kdo co. Kručí komu čemu? Mně, my. My, mně je předmět. Takže kdo co kručí nějaké ono. Přísudek mám, ale v této větě není podmět. Jedná se tedy o větu jednočlenu. A co je to větný ekvivalent? Větný ekvivalent má stejnou funkci jako věta, ale není to věta, protože základem větného ekvivalentu není určitý slovesný tvar. Jinak řečeno, větný ekvivalent nemá přísudek. Například vystupovat. Vystupovat je sice sloveso, ale je to infinitiv. A infinitiv není sloveso v určitém slovesném tvaru. Proto vystupovat není věta, ale větný ekvivalent. Veselé Vánoce, výborné, rychle, vzadu, snad, ano, aops. Proč? Dostat tak nové kolo, ta ostuda, pěkné a tak dále. Takže u větného ekvivalentu si pamatujte, že větný ekvivalent má funkci jako věta, Ovšem jeho základem není určitý slovesný tvar. Neobsahuje sloveso v určitém slovesném tvaru. Nedokážeme ve větném ekvivalentu najít přísudek. Cvičení sedm. Určitek, které věty jsou dvojčlené, které jednočlené a kdy se jedná o větné ekvivalenty. Toto cvičení vypracujete samostatně. Takže za chvíli opět vypnete video a cvičení vypracujete a pro zpětnou kontrolu si video znovu pustíte. Tak vypněte. Stopněte. Lépe stopněte video, než vypněte. Nevypínejte, ještě odcházejte. Stopněte video, vypracujte cvičení 7 a vrte se za chvíli zpět. Podníváme se na to, jak jste si vedli ve cvičení 7. Určite, které věty jsou dvojčlené, budeme zkracovat vdl, jednočlené, vjo. a kdy se jedná o větný ekvivalent. Doufám, že vám toto cvičení nečinilo žádné problémy, protože to není vůbec složité. Pojďte si zkontrolovat se mnou vaši práci. Asi ano. Tak tady určitě cítíte, že to bude větný ekvivalent, protože v tomto sdělení není přísudek. Není tam sloveso v určitém slovesném tvaru. Píšu dopis. Píšu přísudek. Podmět já. Podmět je nevyjádřený. I když je ve větě nevyjádřený podmět, jedná se o větu dvojčlenou, protože věta, která obsahuje nevyjádřený podmět, je pořád věta dvojčlená. Bolí mě v krku? Bolí kdo, co nějaké ono? Nevím, nedokážu ten podmět tam najít, jedná se o větu jednočlenou. Tato věta podmět neobsahuje. Tréninky se konají na fotbalovém hřišti. Konají se, kdo co se koná tréninky věta dvojčlená, protože jsem našla podmětovou část i přísudkovou část. Klid. Jednoznačně větný ekvivalent. Neobsahuje totiž sloveso v určitém slovesnem tvaru. Uklidněte se. Tak, pozor, sice je to rozkaz. Máme na konci vyčičník, stejně jako v možnosti E. klid, ale tady si musíme zkusit najít podmět. Ukliněte se. Kdo co se ukliněte? Vy. Podmět nevyjádřný, přísudek ve větě jasný, jedná se o větu dvojčleno. Padá sníh. Jednoznačně věta dvojčlena, podmět sníh a co dělá? Padá. Letadlo vyletělo nad mraky, přísudek vyletělo, podmět letadlo, podmět přísudek věta dvojčlena. Římanům se v boji nedařilo. Nedařilo se, kdo co se nedařilo. Nemůžu odpovědět římanům, protože tady musím použít jinou otázku. Nedařilo se komu? Kdo co se nedařilo. Nedařilo se nějaké ono? Nevím, nedokážu to říct, protože v této větě podmět není. Takže je to věta jednočlená. Stejně jako stýská se mi. Stýská se, kdo co se stýská? Ono. Ono se stýská. My, mě, už je... Tady už bych se musela ptát jinou párovou otázkou. Stýská se komu čemu, stýská se mi, stýská se mě. Takže kdo co se stýská, nějaké ono, věta jednočlená. Stejně jako stmívá se. Kdo co se stmívá, ono se stmívá, věta jednočlená. Vyčkejte na příchod zdravotní sestry. Vyčkejte. Kdo má vyčkat? Vy. Vyčkejte. Podmět nevyjádřený, přísudek vyčtejte, věta dvojčlená. Příspěvek je dobrovolný, podmět příspěvek, přísudek je dobrovolný, věta dvojčlená. Ve starověkém řecku se jedlo rukama. Jedlo se, kdo co se jedlo, nějaké ono. Podmět tady tato věta nemá, proto se jedná o větu jednočlenu. Vystupovat. V tomto sdělení není určitý slovesný tvár, je v něm obsažen infinitiv a infinitiv tady v tomto případě, v tom případě n, neberu jako přísudek, jedná se tedy o větný ekvivalent. Kdy je infinitiv částí přísudku, to už jsme si řekli v tom, když jsme si opakovali druhý přísudku. Nastala tma, nastala přísudek, kdo co nastala tma, květa dvojčlená. Tak doufám, že jste měli cvičení 7. Správně, že jste v něm nechybovali. Pokud ano, zkuste se ještě vrátit jednou k tomuto cvičení, po případě k větám předchozím a zkuste si tady na cvičení projet ještě jedenkrát. Cvičení 8 a cvičení 9 jsou opakovací cvičení. Vy za chviličku stopnete video, tato dvě cvičení vypracujete samostatně a pro zpětnou kontrolou si video znovu pustíte. Stopněte tedy video a vypracujte cvičení 8 a cvičení 9. Cvičení 8. Vlnovkou označte přísudky. Děti veselé zpívali u táboráku. Co dělali děti? Zpívali. Přísudek slovesný, jednoduchý. Eva je výborná houslistka. Je, je takzvané sponové sloveso. Být, bývat, státce, stávatce. Hledám k němu jmenou část. Nejčestý podstatné jméno, přídavné jméno, může to být taktéž zájmeno, číslovka, sloveso v infinitivu, po případě příslovce. Je houslistka, přísudek, jmený se sponou. Blesk najednou prásk do vysokého smrku. Co udělal blesk? Prásk, prásk, přísudek vyjádřený citoslovcem. Letos broskve nejsou. Nejsou, nevyskytují se sloveso být v záporu. Má zde plný význam, je to plnovýznamové sloveso, jedná se tedy o přísudek slovesný, jednoduchý. Mám ještě napsat jedno hodnocení tvé práce. Mám. Mám má zde funkci slovesa s významem mít povinnost. Řadíme ho mezi slovesa způsobová. Slovesa způsobová potřebují k sobě infinitiv. Vážou k sobě infinitiv. Napsat. Přísudek mám napsat. Přísudek slovesný, složený. Já bych chtěl dostat nové horské kolo. Chtěl bych. Taktež sloveso způsobové. Potřebuju k němu infinitiv. Chtěl bych dostat přísudek slovesný, složený. Sliby, chyby. V této větě chybí sloveso být. Sliby jsou chyby. Chybí sponová část. Objevuje se tady pouze jmená část, která bude přísudek. Přísudek chyby a tento typ přísudku nazýváme přísudek jmený bez espony. Tvůj bratr s námi nemůže hrát moci. Moci je sloveso způsobové, potřebuje k sobě infinitiv, přísudek nemůže hrát, přísudek slovesný složený. Pavel bývá často unavený. Bývá, sponové sloveso, ještě jednou, jaká jsou ta sponová slovesa? Být, bývat, stát, stávat se. Jmená část, nejčastěji podstatné jméno, přídavné jméno, dále to může být zájmeno, číslovka, sloveso v infinitivu, po případě příslovce, přísudek jmený se spono. Pes hop přes potok. Co ten pes udělal? Hop je přísudek vyjádřený citoslovcem. Informace nebyla důležitá. Přísudek jmený se sponou. Odpoledne konečně přestal padat sníh. Přestat? Přestal. Sloveso přestat řadíme mezi tzv. fázová slovesa. Začít, začínat, přestat, přestávat, zůstat, zůstávat. Potřebuje k sobě navázat infinitiv. Přísudek z ní přestal padat. Přísudek slovesný složený. Ivanka je dobrá kuchařka. Je kuchařka. Přísudek jmený se sponou. Svíčka ještě hoří. Co dělá svíčka? Hoří. přísudek slovesný jednoduchý. Na parkovišti jsou dvě auta. Ta auta se tam vyskytují, existují, nachází se, sloveso být je zde v plném tvaru. Nehledám už žádnou jmenou část. Přísudek jsou. O prázdninách jsem se chtěl podívat k moři, chtít, sloveso, sloveso způsobové, vážek jsou je infinitiv, přísudek slovesný složený, Chtěl jsem se podívat. Tataška je moje. Přísudek je moje. Sponové sloveso být. Jmená část. Zájmeno. Mohl bys mi půjčit svou knihu. Moci patří mezi slovesa způsobová. Přiřazují k sobě, vážu k sobě infinitiv. Mohl bys půjčit přísudek slovesný složený. Tak, to by bylo cvičení osm. Doufám, že tady v tomto jste už nechybovali. A pojďme se podívat na cvičení 9. Rozlište věty s nevyjádřeným podmětem a věty bez podmětu. Věty s nevyjádřeným podmětem budou podbarvený žlutě pro lepší orientaci v tomto cvičení. Příště vás nechá na pokoji. Kdo vás nechá na pokoji? On, ona. V této větě dokážu ten podmět nějakým způsobem identifikovat. Jedná se o větu s podmětem nevyjádřeným. Hlady mu kručilo v břiše. Kdo co mu kručilo v břiše? Ono. V této větě podmět není, je to věta bez podmětu, věta jednočlená. Leží na zahradě v trávě. Kdo leží na zahradě v trávě? Ona, on, oni. Věta s podmětem nevyjádřeným. Už se brzo stmívá. Kdo co se stmívá? Nějaké ono. Nevím, nedokážu ten podmět tady určit. Jedná se o větu bez podmětu, o větu jednočlenou. Spí jako k dudek. Spí jako k dudek. Kdo? On, ona. Po případě ono, třeba kotě, jedná se o větu s podmětem nevyjádřeným. Spí se ti u nás dobře. Ono se ti spí u nás dobře. Věta jednočlená, věta bez podmětu. Venku lije jako skonve. Kdo co lije jako skonve. Ono. Věta jednočlená, věta bez podmětu. Věta, která podmět nemá. Lije vodu do hrnce. Kdo? On, ona. Věta s podmětem nevyjádřeným. Večer vždycky zatohuje závěsy na oknech. Kdo? On, ona. Věta s podmětem nevyjádřeným. Už se zatahuje. Nějaké ono se zatahuje. Podmět tady nelze určit. Věta jednočlená, věta bez podmětu. Všude se o tom mluví. Ono se o tom mluví. Opět věta jednočlená, věta, které chybí podmět. Mluví několika jazyky. Kdo? On mluví několika jazyky. Ona, oni. Věta s podmětem nevyjádřeným. Napište brzy. Kdo má napsat brzy? Vy. Vy napište věta s podmětem nevyjádřeným. Kdy přijdeš? Kdo? Ty. Věta s podmětem nevyjádřeným. Opravdu se nám tu líbí. Kdo co se nám tu líbí? Ono se nám tu líbí. V této větě nedokážeme najít podmět. Jedná se o větu jednočlenou, větu bez podmětu. Ve větách rozpršelo se, hřmí a blízká se, ještě se mi nechce spát. v těchto třech větách taktéž nenajdeme podmět jedná se o věty jednočlené. Řekl jsem pravdu. Kdo? Já jsem řekl pravdu. Věta s podmětem nevyjádřeným. Již se rozednívá, ono se rozednívá v této větě podmět. Není, nenálezneme ho tam, jedná se o větu jednočlenou větu bez podmětu. Máte za sebou opakovací cvičení, dvě opakovací cvičení, cvičení 8 a 9. a my se půjdeme teď společně podívat na další část lekce číslo 1. V každé lekci najdete část nazvanou testové úlohy. Testové úlohy nepodceňujte a určitě je vždy vypracujte. Obsahují totiž typové úlohy, které se objevují v přijímacím testu z českého jazyka. Určitě budete pracovat s pravopisem, tvorbou slov, s ustálenými českými spojeními, budete pracovat se slovní zásobou, budete pracovat s tvaroslovým, se skladbou, s literárními pojmy. Nedělnou součástí každého přijímacího testu z českého jazyka je práce s výchozími texty. V testu budete pracovat s výchozími texty několikrát. Některé texty budou kratší, některé texty budou další, ale vždy budete pracovat s výchozím textem a s jednotlivými dílčími otázkami, které z toho daného výchozího textu vyplývají a vychází. Co je dobré? Je dobré určitě naučit se z texty pracovat správně a efektivně. Důležité je to, abyste před samotným čtením textu si přečetli otázky, které se k danému textu vztahují a je to důležité proto, abyste věděli, na co se máte při prvním čtení toho daného výchozího textu zaměřit. Určitě si dělejte v textu poznámky, podtrhávejte, zatrhávejte, vyznačujte. Určitě vám všechny tyto poznámky a všechny ty vaše grafické značky vám usnadní orientaci ve výchozím textu. Následné testové úlohy si vypracujete samostatně. Vypracujete všech 11 testových úloh. Zkuste to vypracovat jako jeden blok a až budete mít testové úlohy vypracované, tak se vrátíte opět k videu a způsob si probereme řešení jednotlivých testových úloh. Takže stopněte video, vypracujte testové úlohy a až budete hotoví, video si puste pro zpětnou kontrolu. Pojďme se podívat na řešení testových úloh. Úloha číslo jedna. Rozhodněte o každé z možností, zda obsahuje pravopisnou chybu ano nebo ne. Možnost A. Žil ve skromně zařízeném obydlí v úzkem sepětí s přírodou. Tato možnost pravopisnou chybu obsahuje správná odpověď by tedy byla ano. Pravopisnou chybu najdete ve slově skromně, které je v textu napsáno s M a E s H. Vy si musíte pomoci přídavným jménem skromný, V němž slyšíte skupinu hlásek mn. Tato skupina hlásek mn se musí objevit i v příslovci. Skromně, skromný. Takže správný zápis slova skromně vidíte zde. Možnost B. Denně na nás působí nesmírné množství smyslových věmů. Možnost B pravopisnou chybu neobsahuje, takže správná odpověď by byla ne. Pozor na slovo VJEM. Toto slovo si zkuste zapamatovat. Zkuste si zapamatovat to, jak se píše, jeho grafickou podobu, protože je to slovo, které se v přijímacích testech, ve cvičných přijímacích testech určitě objeví. Možnost C. Ostemnělém domě mezi lidmi koloval jen stěží uvěřitelné zvěsti. Možnost C taktéž obsahuje pravopisnou chybu. Takže správná odpověď by byla ano. Pravopisnou chybu najdete ve slově s temnělem. A je to v podstatě stejný případ jako se slovem skromně. Opět si musíte pomoci přídavným jménem. Tentokrát přídavným jménem temný. Ve slově temný slyšíte skupinu hlásek mno. Tato skupina hlásek se musí v přídavném jméně s temnělem taktež objevit. Takže správný zápis slova s temnělém vidíte za slovem ano. Je to zápis s písmeny MN a E s H. Ještě vás upozorním na slovo stěží. Toto je slovo, které vám doporučuji pamětně si osvojit. Stěží se píše s předponou S a stěžka se píše s předponou Z. Takže pozor na rozdíl. S těží a Z těžka. Možnost D. Uprchlí vězni zmizeli ve změti splatitých uliček starobilého města. Žádnou pravopisnou chybu neobsahuje odpověd z ní tedy ne. Úloha číslo dvě. Které z uvedených slov má kořen utvořený ze čtyř hlásek? Pozor, nepleťte si pojem hláska s pojmem slabika. Hláska je zvuk, který vyprodukujeme. V podstatě můžeme říct, že hlásku vyslovujeme. Je to zvuk lidské řeči. A slabika je část slova, která se skládá z hlásek, z určitého počtu hlásek. Takže nepleťte si hlásku a nepleťte si slabiku. Správná možnost je možnost D v čelařství. V možnosti A. Vandrák. Máte kořen slova složený z pěti hlásek. V, A, N, D, R. Vandrák, vandračka, vandrovat, vandrovník. Pořád se vám tam objevují hlásky vandr. Možnost B. Loďstvo. Kořen tohoto slova se skládá ze tří hlásek. Loď, loďstvo, loďař, loďařský. Takže kořen slova loď. Možnost C odhazovat. Kořen slova se skládá ze tří hlásek. Kořen slova je zde. Jsou hlásky has. Odhazovat, vyhazovat, nahazovat, přehazovat. A čtyři hlásky obsahuje možnost D včelařství. Včela, včelař, včelařství, včelí. Takže správná odpověď je možnost D. Úloha tři. Doplňte ustálená česká spojení. U stálenými českými spojeními se myslí přísloví, rčení. Je dobré znát ustálená česká spojení, protože se v přijímacích testech s nimi určitě setkáte. Vybrala jsem některé jednodušší, některé složitější. Jsem zvědavá, jak jste se s nimi poprali. Každopádně bych vám doporučila zkusit si dělat seznam ustálených českých spojení, abyste aspoň věděli, že jste některé příslovy, že jste některé rčení pořeklo už někdy slyšeli. Takže píchat a určitě jste doplnili, to znáte, předchází pát. S jídlem roste chuť. Na každém šprochu pravdy trochu. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. A poslední možnost E. Pod svícnem bývá největší tma. Takže ještě jednou doporučuji ustálená česká spojení, vést v patrnosti, potkáte se s nimi v přijímacích testech. V úlohách 4 až 7 jste si mohli vyzkoušet práci s výchozím textem. Všechno jsou to typové úlohy, takže podobné typy úloh se budou vyskytovat v přijímacím testu z českého jazyka. Úloha 4. Rozhodnite o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá informacím obsaženým ve výchozím textu ano nebo ne. Pro lepší přehlednost textu jsou jednotlivá tvrzení a odpovědi na tato tvrzení označena barevně. 4.1. Karlu IV. se stal koncem 14. století smrtelný úraz. Tato informace neodpovídá informaci z výchozího textu, odpověď je tedy ne. Pokud se podíváte do čtvrté části výchozího textu, tak v ní se píše, že v říjnu 1350 utrpěl zranění, již ho málem stálo život. Tvrzení říká, že Karlu IV. se stal koncem 14. století smrtený úraz. 1350 není konec 14. století, je to polovina 14. století a nestal se mu smrtelný úraz. Smrtelný úraz je takový úraz, jehož následkům člověk podlehne a v textu máme, že zranění ho málem stálo život. Takže toto tvrzení výchozímu textu neodpovídá, odpověd z ní ne. Úloha 4.2. Příčina a rozsah zranění byly odborně zjištěny dodatečně až po smrti Karla IV. Toto tvrzení z výchozího textu vyplývá. Pokud se podíváte do třetí části, tak v ní se dovíte, že co se Karlovi IV. skutečně stalo, vyšlo najevo až o několik století později, koncem 70. let 20. století známy český antropolog profesor Emanuel Vlček podrobně proskoumal jeho ostatky. Takže ano, toto tvrzení vyplývá z výchozího textu, příčina a rozsah zranění byly odborně zjištěny dodatečně až po smrti Karla IV. Úlha 4.3. Průzkum jednoznačně prokázal poranění čelisti a hrudní páteře. Toto tvrzení neodpovídá informacím obsažených ve výchozím textu. Pokud se podíváte do čtvrté části textu, tak zde se píše, že vyloučit nelze ani poranění hrudní páteře. Když to tvrzení říká, průzkum jednoznačně prokázal poranění čelisti a hrudní páteře. Úloha 4.4. Karel IV. byl po uzdravení tělesně i duševně ve stejné kondici jako před úrazem. toto tvrzení taktéž neodpovídá informacím z výchozího textu. Celá pátá část nám to tvrzení vyvrací, takže odpověd z ní ne. Ještě jednou správné odpovědi. 4, 1, ne. 4, 2, ano. 4, 3, ne. 4, 4, ne. Pokud byste získali čtyři správné odpovědi, získáte dva body. Tři správné odpovědi, jeden bod a dvě a méně správných odpovědí už byste byli bez bodu. Úloha číslo 5. Z podtrženého větného celku vypište základní skladební dvojci. Podtržený větný celek na podzim roku 1350 se Evropou začala šířit zpráva. Podmět zpráva, přísudek se začala šířit. Pozor na to, že v tomto přísudku se objevuje modální sloveso, způsobové sloveso, které k sobě váže infinitiv. Úloha číslo šest. Ze souvětí v druhé části výchozího textu vypište větu jednočlenou. Nejdřív si musíte najít druhou část výchozího textu. Postupně vycházelo najevo, že panovník ochrnul na všechny čtyři končitiny a jeho život skutečně vysel na vlásku. Lidé spekulovali o otravě, o nezdařeném pokusu jej zabít, ale také o úrazu. Z této části musíte vybrat souvětí. Souvětí je ten první větný celek, který začíná postupně vycházelo najevo, že panovník ochrnul na všechny čtyři končetiny atd. Lidé spekulovali o otravě, o nezdařeném pokusu jej zabít, ale také o úrazu je věta jednoduchá. Ze souvětí, které máte vypsat větu jednočlenou, věta jednočlená je taková věta, která obsahuje pouze přísudek, nemá podmět. Správná odpověď, postupně vycházelo najevo. Úloha sedm. Rozhodněte o každé z následujících dvojíc slov, zdá je lze v kontextu výchozí textu považovat za synonyma ano nebo ne. Synonyma jsou slova se stejným nebo podobným významem a vypracujete pouze se slovy, která máte v textu a vždycky si ta slova najděte a zjistěte, zdá to. Další slovo v té dvojici je synonymem k tomu slovu v textu. Je také důležité dočíst zadání úlohy. První slovo vždy pochází z výchozího textu a je v něm zvýrazněno. Spekulovali, najdeme ve druhé části výchozího textu. Spekulovali, uvažovali, ano, tato slova jsou synonymy. Spekulovat, uvažovat jsou slova se stejným nebo podobným významem. 7.2. Vyšlo, podařilo. Vyšlo ve třetí části textu. Co se Karlovi čtvrtému skutečně stalo? Vyšlo najevo až o několik století později. Vyšlo najevo, podařilo najevo. A to slova jistě cítíte, že synonymy nejsou. Nejsou to slova se stejným nebo podobným významem. Ještě doplním slova se stejným nebo podobným významem v kontextu daného textu. 7.3. Robustní, statný. Robustní najdete ve třetí části výchozího textu. Karel IV. byl robustní postavy, byly statné postavy. Robustní je synonym ke slovu statný. Takže tato dvojce slov jsou synonyma. A 7.4. Těžká, obtížná, těžká ve čtvrté části textu. Byla to zranění tak těžká, byla to zranění tak obtížná, těžká, obtížná. V kontextu textu nejsou synonymi, takže odpověď s ní ne. 7.1. Ano, 7.2. Ne, 7.3. Ano, 7.4. Ne. To jsou správné odpovědi na úlohu číslo 7. Taktéž tato úloha by byla hodnocená tak, že pokud byste měli 4 správné odpovědi, získali byste 2 body, 3 správné odpovědi, 1 bod. Pokud byste мěli 1 odpověď a žádnou odpovíď, byli byste bez bodů. Teď nevím, jestli jsem to řekla dobře, takže ještě 1, 4 správné odpovědi, 2 body, 3 správé odpovědi, 1 bod, 2 a méně sprání odpovědí, byste byli už bez bodů. Tak, teď jsem to uvedla na správnou míru. Pojďme se podívat dál. Uloha 8. 8.1. Napište přídavné jméno, které je v prvním pádě čísla jednotného dvouslabičné, je příbuzné se slovem nenutit a sklonňuje se podle vzoru mladý. Tento typ úloh jako 8.1 a 8.2 se taktež bude vyskytovat v přijímacím testu z českého jazyka. Je poměrně náročný a studentům dělá občas problémy najít a vymyslet to správné řešení k danému zadání. Tady si musíte sami přijít na to, co pro vás bude lepší. Zda budete pracovat s kořenem slova, anebo budete pracovat s tím, že budete vymýšlet, hledat co nejvíce slov příbuzných a z těch příbuzných slov budete hledat tu správnou možnost. Tady si na to musíte každý přijít sám. Takže hledáme přídavné jméno, které je v prvním pádě čísla jednotného dvouslabičné, je příbuzné se slovem nenutit a sklonuje se podle vzoru mladý. Hledané slovo zní nutný. Nutný je přídavné jméno, nutný má dvě slabiky, nutný je příbuzné se slovem nenutit a ještě navíc se sklonuje podle vzoru mladý. Obdobná úloha 8.2. Napište podstatné jméno, které je v první pádě čísla jednotného dvouslabičné, je příbuzné se slovem znít a sklonuje se podle vzoru stavení. Správné znění této úlohy zní znění. Úloha 9. Přeřaďte k jednotlivým tvrzením 9.1 až 9.3 odpovídající větu A až E. 9.1. Věta obsahuje celkem jedno zájmeno a to v šestém pádě čísla jednotného. Správná odpovědě možnost D poslední dobou už nemluvila o ničem jiném než o Pavlovi. Jedno zájmeno v šestém pádě slovo ničem, okom očem o ničem. 9.2. Věta obsahuje celkem tři zájmena, a to dvě v sedmém pádě čísla množného a jedno v druhém pádě čísla jednotného. Správná odpověď mě možnost E. S těmi všemi do sebe zahladěnými lidmi jsem nikdy nenašel společné téma. s kým, čím, s těmi všemi, dvě zájmena v sedmém pádě čísla množného, do sebe, do koho, čeho, zájmeno jedno a to zájmeno v druhém pádě. 9.3. Věta obsahuje celkem tři zájmena, a to v prvním a čtvrtém pádě čísla jednotného. Správná odpověď je možnost B. Ten jeho stylu, humoru nikoho nikdy vlastně neoslnil. Ten jeho jsou zájmená ve prvním pádě čísla jednotného, nikoho je zájmeno ve čtvrtém pádě čísla jednotného. Správná možnost, tedy možnost B. Úloha 10. Rozhodněte o každé skupině slov, zdále ze všech napovažovat za slova významově souřadná, ano či ne. Slova významově souřadná jsou slova, která jsou na stejné úrovni. Například jablko, hruška, švestka jsou slova, která označují ovoce a jsou to slova souřadná. Ovoce je pak slovo nadřazené. Deset jedna. Celer, brokolice, hrách, zelenina. Tato možnost neobsahuje všechna slova souřadná. Správnou odpovědí je tedy odpověď ne. Slovo, které se výjímá z těchto možností, je slovo zelenina a zelenina je nadřazené. slovo, slovo celér, brokolice, rách. Deset, dva. Auto, letadlo, tramvaj, vlák. Jsou to všechno dopravní prostředky, jsou to všechno slova souřadná, správna odpověd z ní ano. Slovensko, Česko, Evropa, Norsko. Tato možnost neobsahuje všechna slova, která by měla být souřadná, protože máme zde jedno slovo nadřazené, a to je slovo Evropa. Slovo Evropa je nadřazené slovo, souřadným Slovensko, Česko, Norsko, takže správnou odpovědí je odpověď ne. Deset čtyři. Jedle, smrk, modřím, borovice. Ano, tato možnost obsahuje slova významově souřadná, takže správnou odpovědí je odpověď ano. Úloha jedenáct. Najděte ve výchozím textu čtyři slova, která jsou zapsána s pravopisnou chybou a napište je pravopisně správně. Toto je taktéž typová úloha v přijímacích testech z českého jazyka. Je poměrně vysoce hodnocená. Zas za to, že najdete všechna čtyři slova s pravopisnou chybou, dostanete čtyři body. V deváté třídi si potom vysvětlíme, jak se tato úloha buduje, protože je u této úlohy zvláštní systém budování. Co je důležité, vypisujte pouze slova, o kterých jste stoprocentně přesvědčení, že obsahují pravopisnou chybu. Pokud totiž najdete slovo, které pravopisnou chybu neobsahuje, přicházíte obot. Taktéž přicházíte obot, když slovo s pravopisnou chybou nenaleznete. Čtyři slova s pravopisnou chybou. Dvě se nachází v prvním řádku. Slovo s třechami je zakončeno na y, což je špatně, protože podstatná jména, která končí na amy a sou rodu ženského, se zakončují měkkým i, takže amy v ženském rodě je měkké. Objevuje je další slovo s pravopisnou chybou. Tady je špatně zápis B a E s háčkem. Toto slovo obsahuje předpunou ob a kořen slova jev. A jev musí být zapsáno s písmenem j. Takže objevuje ob, j, e, v, je. Třetí slovo s pravopisnou chybou je v předposledním řádku švédských korun. Švédských je zde napsáno s velkým š. Na to si dávejte pozor, protože tvrdá a měká přídavná jména, která jsou odvozená z podstatných jmén vlastních, píšeme s počátečním malým písmenem. Takže švédských korun by tady mělo být s malým š. Netýká se to ovšem přídavných jmén, která jsou součástí názvu, jako například Česká Třebová. Tato přídavná jména se samozřejmě budou psát s písměnem velkým. A poslední slovo s pravopisnou chybou je slovo odměnu. Odměnu je zde v textu napsáno s M, N a E s H, což je špatný zápis. Správně je odměna s M a E. A M a E většinou píšeme v kořenu slova. Takže od, měnit, vy, měnit, zaměnit, změnit. Tam, kde je v kořenu slova M a E, píšeme M a E s H. Máte za sebou lekci číslo 1. Já vám děkuji za pozornost a budu se těšit naslyšenou v lekci číslo 2. Mějte se hezky.