Předmět a vedlejší věty

Ahoj sedmáci, vítám vás u třetí lekce. Dnešním tématem bude rozvíjející větný člen předmět, vedlejší věta předmětná, vedlejší věta podmětná a v závěru lekce vás opět čekají testové úlohy. Co je to předmět? Předmět je rozvíjející větný člen, který je závislý na slovese nebo přídavné nejméně. Vyjadřuje osoby, zvířata, věci, kterých se týká děj. Dvě vzorové věty. Hraju fotbal, je podobný matce. Základní skladební dvojce. Já hraju. Hraju koho co? Fotbal. Hraju je přísudek, ale je to také sloveso. A poučka říká, že předmět je rozvějící větný člen, který je závislý na slovese. Takže fotbal je v této větě předmět a je závislý na slovese hraju. Je podobný matce. Základní skladební dvojce. On je podobný. Podobný komu čemu matce. Matce je předmět a předmět je v tomto případě závislý na přídavném jméně podobný. Když si tu poučku, která říká, že předmět je rozvějící větný člen, který je závislý na slovese nebo přídavném jméně, trošičku upravíme, tak vlastně můžeme říct, že předmět tvoří logickou dvojici se slovesem nebo přídavným jménem. Na předmět se ptáme pádovými otázkami kromě prvního a pátého pádu a přísudkem. Předmět může být vyjádřený podstatným jménem. Petr navštívil babičku. Navštívil koho co? Babičku. Předmět vyjádřený podstatným jménem. Zajímal se o něho. O něho předmět vyjádřený zájmenem. Viděl tři před domem. Viděl koho co? Tři. Tři předmět vyjádřený číslovkou. Doktor mi zakázal běhat, běhat předmět vyjádřený infinitivem. U předmětu se určuje i jeho pád. Důležitá věc. Pokud se na daný větný člen lze zeptat i jinak, než pádovými otázkami, o předmět se nejedná. Platí tady krásná jazykolamová poučka, příslovečné určení má přednost před předmětem. Takže pokud se na nějaké slovo, na nějaký výraz ve větě Dokážete zeptat, jak pádovou otázkou a vymyslíte ještě jinou otázkou, například kde, odkud, kam. Nejedná se o předmět, ale o příslovečné určení. Cvičení 1. Vyhledejte předměty a určete jejich pád. Toto cvičení částečně vypracujeme společně, ale částečně budete na ním pracovat sami. Já v tomto cvičení nebudu vypisovat u každého předmětu pád, budu to říkat jen ústně. Pokud byste si chtěli ověřit, zda jste položili správnou pádovou otázku a určili jste správný pád předmětu, podívejte se do řešení, které máte připojeno k dnešní lekci. Věta číslo 1. Zákazníka jsme podrobně seznámili s podmínkami reklamace. Základní skladební dvojice. Když si nejsem jistá, vždy začínám základní skladební dvojcí Seznámili jsme koho co? Zákazníka. Zákazníka je předmět ve čtvrtém pádě. Zkusím se vrátit ke slovesu a hledám ještě další slovo, na které by se dalo zeptat pádovou otázkou. Seznámili jsme s kým čím? S podmínkami. S podmínkami předmět ve sedmém pádě. Pokud se dobře podíváte na tuto větu, ještě tady máte jedno slovo, na které by se dalo zeptat pádovou otázkou s podmínkami koho čeho reklamace. O předmět se ovšem nejedná, protože předmět je větný člen, který je závislý na slovese nebo přidavném méně. Podmínky je jméno podstatné. Takže reklamace nebude předmět, bude to jiný větný člen, konkrétně přívlastek nezhodný. Věta číslo dvě. Z tábora jsem napsala domů dlouhý dopis. Základní skladební dvojice. Já jsem napsala. Zůstávám u Solvesa. Napsala jsem koho co dopis. Dopis předmět ve čtvrtém pádě. Zkouším dál. Napsala jsem z tábora. Mohli byste se zeptat, napsala jsem z koho čeho. Ale ještě přemýšlejte, jestli nevymyslíte jinou otázku. Napsala jsem odkud. Z tábora. Příslovečné určení má přednost před předmětem, z tábora nebude předmět, ale příslovečné určení. Další věta, věta číslo 3. Z vedlejšího pokoji jsme slyšeli známé hlasy. My jsme slyšeli, slyšeli jsme koho co. Hlasy, hlasy, předmět ve čtvrtém pádě. Pozor na slovo spokoje. Můžete se zeptat, z koho čeho spokoje. To určujete pát podstatného jména spokoje. Ale přemýšlejte ještě o jiné otázce. Slyšeli jsme hlasy, odkud spokoje. Příslovečné určení má přednost před předmětem, spokoje nebude předmět, spokoje bude příslovečné určení. Čtyřka. Celá místnost byla prosicena její vůní. Základní skladevní dvojce. Místnost byla prosicena. Prosicena kým? Čím? prosit se na vůní předmět v sedmém pládě. Za chviličku stopnete video, dopracujete věty 5 až 14 a pro zpětnou kontrolu si video znovu pustíte. Takže stopněte video a dopracujte cvičení 1, vyhledejte předměty a určite jejich pád. Věta číslo 5. Dědeček zasadil jablon vedle plotu. Dědeček zasadil základní skladební dvojce. Zasadil koho co? Jabloni? Pozor na spojení vedle plotu. Mohli byste se zeptat, zasadil jabloni vedle koho čeho? Vedle plotu. Pokud se ptám pár dvou otázkou, zkouším vymyšlet i jinou otázku. Dědeček zasadil jabloni kde? Vedle plotu. Příslovečné určení má přednost před předmětem. Vedle plotu nebude předmět, ale bude to příslovečné určení. Šest. Dokončili jsme naši práci včas. My jsme dokončili základní skladební dvojce. Dokončili jsme koho co práci, práci, předmět ve čtvrtém pádě. Hrušky, pomeranče a banány dnes v prodejně neměli. Oni neměli. Neměli koho co hrušky. Neměli koho co pomeranče. Neměli koho co banány. několikanásobný předmět ve čtvrtém pádě. A pozor, neměli v kom čem v prodejně? Otázka by šla, byla by správná, ale určovali byste pád podstatného jména prodejně. Zkuste vymyslet ještě jinou otázku. Hrušky, pomaranče, banány neměli kde v prodejně? Příslovečné určení má přednost před předmětem. V prodejně není předmět, v prodejně příslovečné určení místa. Osm. Ztratil se mně i horskému vůdci z dohledu. On se ztratil, ztratil se komu čemu. Mně ztratil se komu čemu. Vůdci máme tady dva předměty a to ve třetím pádě. Devět. Odmítl přijít a vysvětlit nám svá stanoviska a názory. Základní skladební dvojice on odmítl. Nikoli on odmítl přijít, protože sloveso odmítl nepatří ani mezi slovesa způsobová, ani mezi slovesa fázová. Takže základní skladební dvojce on odmítl, odmítl koho co přijít, odmítl koho co vysvětlit, dva předměty ve čtvrtém pádě. Pátráme ještě dál po dalších předmětech. Vysvětlit, komu čemu, vysvětlit nám. Předmět je větný člen, který je závislý na slovese. Vysvětlit je sloveso, takže k nim navážu předmět nám. Vysvetlit komu čemu nám předmět ve třetím pádě. Vysvětlit koho co stanoviska předmět ve čtvrtém pádě. Vysvětlit koho co názory předmét ve čtvrtém pádě. Několikanásobný předmět stanoviska a názory. Deset. Vím o něm všechno. Já vím. Vím o kom. O něm. Předmět v šestém pádě. O kom, o čem. A vím. Vím koho co. Vím všechno. Předmět ve čtvrtém pádě. Jedenáct. Poprosila ho, aby ji poradil. Ona poprosila, poprosila koho co, ho, předmět ve čtvrtém pádě. On by ji poradil, základní skladební dvojce, poradil komu čemu, jí, předmět ve třetím pádě. Věta číslo dvanáct. Po náročném tréninku jsme získali vysněnou medaily. My jsme získali, získali jsme koho co, medaily. Medaily, předmět ve čtvrtém pádě. Třináct. Do salátu přidejte nasekaný kopr, slunečnícová semínka a salát dobře promíchejte. Přidejte koho co, kopr. Přidejte koho co, semínka. Přidejte do salátu, přidejte kam. nikoli do koho, čeho. Do salátu není předmět, do salátu je příslovečné určení. Teď nevím, jestli jsme určili pád, slov, kopr a semínka, přidejte koho, co kopr, předmět ve čtvrtém pádě, přidejte koho, co semínka, předmět ve čtvrtém pádě a salát dobře promíchejte. Vy promíchejte. Promíchejte koho, co, salát ve čtvrtém pádě, předmět ve čtvrtém pádě. Vytáhla z kabelky dopis a podala mi ho. Ona vytáhla koho co dopis. Nevytáhla z koho čeho, ale vytáhla odkud. Příslovečné určení mám přednost před předmětem z kabelky příslovečné určení. A podala mi ho. Ona podala. Podala ho komu. Komu čemu? My. Předmět ve třetím pádě. A podala koho co. Ho. Předmět ve čtvrtém pádě. Předměn vám určitě problémy nedělal, jen dávajte pozor na to, že příslovečné určení má přednost před předmětem. Pojďme se podívat na další cvičení. Vedlejší věta předmětná a pak nás čeká vedlejší věta podmětná. Pojďme se nejdříve podívat na vedlejší větu předmětnou. Vedlejší věta předmětná vyjadřuje předmět věty řídící. závisí na slovese nebo přídavné vyméně věty řídící. Ptáme se na ní pádovými otázkami kromě prvního a pátého pádu a větou řídící. Karel tvrdil, že hráli včera fotbal. Věta hlavní, věta řídící, Karel tvrdil. Tvrdil, co? Ale potřebuji celou pádovou otázku. Tvrdil, koho co? Že hráli včera fotbal. Že hráli včera fotbal, vedlejší věta předmětná. Tato vedlejší věta předmětná, že hráli včera fotbal, závisí na slovese věty řídící. Závisí na slovese tvrdil. Tvrdil koho co, že hráli včera fotbal. Než vůbec budeme rozlišovat vedlejší věty předmětné a podmětné, a než se dostaneme k vedlejší větě podmětné, pojďte se mnou do cvičení dvě. Nahraďte vyznačené předměty, nerozvité i rozvité, větou vedlejší předmětnou a naopak. Slyšeli jsme hlásit číslo našeho letu. Věta jednoduchá, s rozvitým předmětem, hlásit číslo našeho letu. Holý předmět by byl výraz hlásit. Z tohoto předmětu musíme vytvořit sloveso v určitém slovesném tvaru, musíme vytvořit přísudek. Jak to bude fungovat? Jako věta hlavní nám zůstane ta nepodtržená část. Slyšeli jsme. Slyšeli jsme. A teď musíte vytvořit vrlejší větu. A ještě se na tu vrlejší větu ptát párovou otázkou. Slyšeli jsme, koho co jsme slyšeli. Že hlásí číslo našeho letu. Můžete použít i jiný spojovací výraz. Slyšeli jsme, jak hlásí číslo našeho letu. Vytvořili jste souvětí s vedlejší větou předmětnou. Slyšeli jsme, koho co, že hlásí číslo našeho letu. Přece si nám slíbil radu a pomoc. Zkuste už se mnou. Věta jednoduchá potřebuji změnit na souvětí s vedlejší větou předmětnou. Jako věta řídící zůstaneta. Nepodtržená část přece si nám slíbil, teď musí přijít spojovací výraz, že nám poradíš a pomůžeš. Nám poradíš a pomůžeš. Šlo vám to? Pokud ano, zkusíme opačný případ. Ze souvětí vytvoříme větu jednoduchou. Vyprávěli nám, co zažili o letních prázdninách. Vyprávěli nám v té větě jednoduché opět zůstane. Vyprávěli nám, a teď se zkuste ptát. Vyprávěli nám, o čem nám vyprávěli? O zážitcích z letních prázdnín. Že to není složité. Chce se podívat na další souvěti. Už si Markétě řekl, že budeme psát písemnou práci z matematiky. Souvětí změníme na větu jednoduchou. Už si Markétě řekl zůstává. A už si Markétě řekl, řekl si ji, a zkuste pádovou otázku, řekl si ji o čem. Už si Markétě řekl o, a doplňte sami, o kom, o čem. O písemné práci z matematiky. Tak, pojďte dále. můžete mít více možností, zkoumají, jak lidé žili, jak se žilo ve slovanských hradištích. Dozvěděli jsme se o vašem plánu cestovat kolem světa. Zvěty jednoduché tvoříme souvětí. Určitě už to máte v hlavě připravené. Dozvěděli jsme se věta hlavní, věta řídící. Dozvěděli jsme se o kom, o čem. Dozvěděli jsme se, že plánujete cestovat kolem světa. Přemýšlím, že změním povolání. Souvěti změníme do větu jednoduchou. Přemýšlím. Pádovou otázku. Přemýšlím. O čem přemýšlím? O kom? O čem přemýšlím? Přemýšlím o změně povolání. A poslední. V místních novinách jsme si přečetli, že se v obci budou opravovat všechny chodníky. Souvětí potřebujeme změnit na větu jednoduchou. V místních novinách jsme si přečetli. Zkuste pádovou otázku. Přečetli jsme si o kom očem. Přečetli jsme si o opravě všech chodníků v obci. Tento typ cvičení může někomu dělat problémy. Když na něj přijdete, když na něj někde natrefíte, nepřeskakujte ho. Zkuste si natrénovat změnu souvětí na věty jednoduché anebo změnu věty jednoduché na souvětí. Občas v přijímacích testech se právě tady tyto převody vyskytují. Tak, pojďme se podívat dál a pojďme se podívat na vedlejší větu podmětnou. Vedlejší věta podmětná. Vedlejší věta podmětná vyjadřuje podmět věty řídící. Ptáme se na ní stejně jako na podmět, tedy pádovou otázkou prvního pádu. Kdo co a řídící větou. Je důležité, abychom dodržovali pravidla. Je důležité věta řídící. Kdo co je důležité, abychom dotržovali pravidla vedlejší věta podmětná. Někdy se na větu vedlejší podmětnou odkazuje i zájmenem. Toto zájmeno neurčujeme jako větný člen. Ten, kdo dobře pracoval, zaslouží odměnu. Kdo co zaslouží odměnu. Kdo dobře pracoval. Kdo dobře pracoval, vedlejší věta podmětná. Cvičení 3. Nahradte podmět vedlejší větou podmětnou. Vedlejší větu podtrhněte. Líbil se mi její zpěv. Vedlejší věta podmětná vyjadřuje podmět, věty řídící, takže kdo co se mi líbil zpěv. Zpěv je v této větě podmět a souvětí s vedlejší větou bude znít líbilo se mi. A zkuste mi doplnit, kdo co se líbilo, kdo co se mi líbilo, jak zpívala. Kdo co se mi líbilo, jak zpívala. Jak zpívala vedlejší věta podmětná. Vlastně souvětí s vedlejší větou podmětnou poznáte podle toho, že ve větě hlavní, ve větě řídící není podmět. Je tam jako podmět nějaké ono. Ono se mi líbilo, ono se zdálo, ono bylo důležité. Druhá věta. že Petr odešel z vysoké školy, tady ještě věta podmětná. Překvapilo mě jeho zvláštní chování. Kdo co mě překvapilo? Chování. Věta řídící nemá podmět. Překvapilo mě? Kdo co mě překvapilo? Jak zvláštně se chová? Jak zvláštně se chová vedlejší věta podmětná. Napadlo mě podívat se z okna. Tak, určite podmět ve větě jednohduché. Kdo co mě napadlo? Podívat se. Podívat se je podmět vyjádřený infinitivem. Ve větě řídící zůstává věta jednočlená. Napadlo mě. A kdo co mě napadlo, a už doplníte sami, napadlo mě kdo co, že se podívám z okna. Kdo co mě napadlo, že se podívám z okna, vedlejší věta podmětná. Bylo dost odvážné zastat se ho. Kdo co bylo odvážné zastat se. Zastat se je podmět. Kěta řídící bude znít bylo odvážné. A kdo co bylo odvážné? Bylo odvážné například, že jsem se ho zastal. Vy můžete tady použít druhou osobu čísla jednotného, třetí osobu čísla jednotného. bylo odvážné, že ses ho zastal, že jsme se ho zastali. Kdo co bylo odvážné, že jsem se ho zastal, tady ještě věta podmětná. Maminku mrzí moje tvrdohlavost. Kdo co maminku mrzí, tvrdohlavost. Věta řídící. Maminku mrzí. Kdo co maminku mrzí, že jsem tvrdohlavý. Že jsem tvrdohlavý, vedlejší věta podmětná. Je důležité zabývat se tímto tématem. Kdo co je důležité zabývat se? Je důležité zabývat se je podmět. Ve větě řídící zůstává podmět, nebo věta řídící je věta jednočlená. Je důležité. A kdo, co je důležité, abychom se zabývali tímto problémem. Vytvořili jsme souvětí s vedlejší větou podmětnou. Tak, když budete rozpoznávat vedlejší větu podmětnou, určitě se budete ptát tedy pádovou otázkou prvního pádu, kdo, co a větou řídící. A nezapomeňte, že ve větě hlavní není podmět a souvětí, kde ve větě hlavní není podmět, tak v té vedlejší větě hovoříme o vedlejší větě podmětné. Cvičení čtyři. Podtrhněte vedlejší věty a určete jejich druh. V tomto cvičení máte zásobník na souvětí s vedlejšími větami, které jsme do posud probrali. Takže se potkáte s vedlejší větou podmětnou, předmětnou a přísudkovou. Jednička. Potěšilo ji, že ji napsal dopis. Věta hlavní, věta řídící, potěšilo ji, že ji napsal dopis, věta vedlejší. Jste se zeptat tak, abyste si odpověděli, že ji napsal dopis. Potěšilo ji, co? Co? Tato otázka se objevuje v prvním pádě a ve čtvrtém pádě. Obě dvě pádové otázky si dosaďte. Potěšilo jí kdoco, že jí napsal dopis? Potěšilo jí kooco, že jí napsal dopis? Klidně si to i otočte. Kdoco jí potěšilo, že jí napsal dopis? Kooco jí potěšilo, že jí napsal dopis? Určitě cítíte, že otázka prvního pádu je zde logičtější. Logičtější proto, protože se jedná o vedlejší větu podmětnou. Takže kdoco jí potěšilo, že jí napsal dopis, souvití s vedlejší větou podmětnou? Souvěti s vedlejší větou podmětnou poznáte i podle toho, pokud se podíváte do věty hlavní, do věty řídící. Věta řídící totiž neobsahuje podmět. Ono jí potěšilo. Dvojka. Už jsme ti říkali, že nemůžeme přijít. Věta hlavní, věta řídící, už jsme ti říkali. Věta vedlejší, že nemůžeme přijít. Tak, já to jenom označím, nedaří se mi to označit, už to je. A už se jdeme ptát. Tak, už jsme ti říkali a opět se ptejte, tak, abyste si odpověděli, že nemůže přijít. Už jsme ti říkali co. To je první, co vás napadne. Už jsme ti říkali kdo co, že nemůže přijít. Už jsme ti říkali koho co, že nemůže přijít. Kdo co jsme ti říkali, že nemůže přijít. Koho co jsme ti říkali, že nemůžeme přijít. Tady do tohoto souvětí se lépe hodí, lépe tam pasuje otázka čtvrtého pádu, tím pádem se jedná o vedlejší větu předmětnou. A když se podíváte do věty hlavní, tak zjistíte, že věta hlavní, věta řídící podmět má. Už jsme ti říkali, my jsme říkali základní skladební vojce, podměr v této větě je, i když je nevyjádřený. Tři. Líbilo by se mi, kdybych uměl hrát na husle. Líbilo by se mi věta hlavní, věta řídící, věta vedlejší, kdybych uměl hrát na husle. A zkuste se zase ptát tak, abyste si odpověděli, kdybych uměl hrát na husle. Líbilo by se mi co? A dosazujte. Líbilo by se mi kdo co? Kdo co by se mi líbil, kdybych uměl hrát na husle. Koho co by se mi líbilo, kdybych uměl hrát na husle. Pokud si nejste jistí, jestli se jedná o vedlejší větu podmětnou nebo předmětnou, podívejte si do věty hlavní. Líbilo by se mi. Ono by se mi líbilo. Ve větě řídící, ve větě hlavní, nemáte podmět. Jedná se o souvětí s vedlejší větou podmětnou. Bylo nečekané, že naše reprezentanti v zápase zvítězili. Bylo nečekané věta hlavní, věta vedlejší, že naši reprezentanti v zápase zvítězili. Bylo nečekané kdo co, nebo bylo nečekané koho co. Co vám tam líp sedí? Která párová otázka? Bylo nečekané kdo co, kdo co bylo nečekané, že naši reprezentanti v zápase vyzvítězili. Jedá se od souvětí s vedlejší větou podmětnou. Zase pokud si nejste jisti, podívejte se do věty hlavní. Věta hlavní neobsahuje podmět, pokud ve věti hlavní není podmět, věta vedlejší bude vedlejší věta podmětná. Pět. Včera jsem se dozvěděla, že se budeme stěhovat do jiné budovy. Včera jsem se dozvěděla věta hlavní, věta vedlejší, že se budeme stěhovat do jiné budovy. Včera jsem se dozvěděla co, Včera jsem se dozvěděla, kdo co, že se budeme stěhovat, koho co, že se budeme stěhovat. Jasně cítíte, že se jedná o vedlejší větu předmětnou. Takže použiju pádovou otázku čtvrtého pádu, abych zjistila druh vedlejší věty. Les působí, že tání sněhu na jaře postupuje zvolna. Le způsobí věta hlavní, věta vedlejší, že tání sněhu na jaře postupuje zvolna. Le způsobí koho, co, že tání sněhu na jaře postupuje zvolna. Vedlejší věta předmětná. Sedmička. Řeka byla, jako by ji postříbržili. Věta hlavní, řeka byla, věta vedlejší, jako by ji postříbržili. Na tuto větu vedlejší se nemůžete zeptat, řeka byla jaká, jako by jí postříbřili, protože se nejedná o vedlejší větu přívlastkovou. Ve větě hlavní se vyskytuje sloveso být. Věta vedlejší vlastně nahrazuje jmenou část přísudku jmeného se sponu. Řeka byla postříbřená. Řeka byla jako by jí postříbřili. Pokud ve větě hlavní, ve větě řídící, objevíte sloveso být a k němu už nenajdete žádné podstatné jméno, přídavné jméno, číslovku, sloveso v infinitivu, tak, aby se vytvořil přísudek mený se sponou, jedná se o vedlejší větu přísudkovou. Toto vedlejší větu musíte poznat podle toho, jak je to souvěti poskládáno, jak je ta věta postavená. Musíte ji poznat technicky. Nedá se zeptat na vedlejší větu přísudkovou. Takže ještě jedno, jak poznáte vedlejší větu přísudkovou, ve větě řídící se objevuje sloveso být a nic už jiného a vedlejší větu si dokážete převést tak, abyste utvořili jednoduchou větu s přísudkem neným se sponou. Řeka byla, jako by ji postříbřili, řeka byla postříbřená. Osmička. Nejsem z těch, kdo lichotí jiným lidem. Věta hlavní. Nejsem z těch. Věta vedlejší. Kdo lichotí jiným lidem. Pozor, tady to, kdo nám neznačí to, že se bude jednat o vedlejší větu podmětnou, i když se zde vyskytuje vlastně zájmeno, kdo, které se objevuje v prvním pádě. Zase na to musíte jinak. Mrkněte do věty hlavní. Nejsem. Je tady sloveso být. A ve větě hlavní se i vyskytuje zájmeno, které nás odkazuje na vedlejší větu. Nejsem z těch, kdo lichotí jiným. lidem nejsem lichotník, určitě už jste správně dopsali, že se jedná o souvěti s vedlejší větou přísudkovou. Ve větě řídící se totiž objevuje sloveso být a věta vedlejší nahrazuje jmenou část přísudku jmeného sesponu. Tak, teď vás čeká samostatná práce. Což znamená, že za chviličku stopnete video, dopracujete cvičení čtyři a pro zpětnou kontrolu si video znovu pustíte. Takže stopněte video a dopracujte cvičení čtyři, podtrhněte vedlejší věty a určete jejich druh. Souvětí devět. Domníval jsem se, že ten film hrají dnes. Domníval jsem se věta hlavní, že ten film hrají dnes věta vedlejší. Domníval jsem se, koho co jsem se domníval, že ten film hrají dnes vedlejší věta předmětná. Určitě jste poznačili, podzpoznali správně, že se jedná o vedlejší větu předmětnou. Deset. Koho bychom měli přihlásit na závody v plavání, o tom jsme právě diskutovali. Věta hlavní, o tom jsme právě diskutovali. Věta vedlejší, koho bychom měli přihlásit na závody v plavání. A už se ptejte, diskutovali jsme o kom, o čem. Diskutovali jsme o tom, koho bychom měli přihlásit na závody v plavání. Vedlejší věta předmětná. 11. Simona už není jako bývala. Věta hlavní Simona už není, věta vedlejší jako bývala. A já jenom doufám, že jste poznali, že se jedná o souvětí s vedlejší větou přísudkovou. A proč je to souvětí s vedlejší přísudkovou? Ve větě hlavní, ve větě řídící se objevuje sloveso být, ale už k němu nemáte žádné podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovku, slovesov infinitivu po případě příslovce tak, abyste mohli vytvořit přísudek jmený se sponou. Dvanáct. Je nutné zaznamenat, jaké bylo počasí v tomto týdnu. Věta řídící, věta hlavní, je nutné zaznamenat. A věta vedlejší, jaké bylo počasí v tomto týdnu, je nutné zaznamenat, koho co, vedlejší věta předmětná. Dobějte se ještě se mnou do věty hlavní. Ve věty hlavní totiž najdete základní skladební dvojci. Přísudek je nutné, podmět zaznamenat. Kdo co je nutné zaznamenat. Takže základní skladební dvojci najdete, nejedná se tedy o vedlejší větu podmětnou. Třináct. Někdy není příjemné vědět, co si o mě lidé myslí. Věta hlavní. Nikdy není příjemné vědět. Věta vedlejší, co si o mě lidé myslí. Někdy není příjemné vědět, kdo co, co si o mě lidé myslí, anebo není příjemné vědět, koho co, co si lidé o mě myslí. Vedlejší věta předmětná. A když uděláte kontrolu ještě zpětnou, podívejte se do věty hlavní, najdete v této větě hlavní větě ředící základní skladební dvojci. Přísudek není příjemné, kdo co není příjemné vědět. Je smutné sledovat, jak se trápí. Věta hlavní je smutné sledovat. Věta vedlejší, jak se trápí. Je smutné sledovat, koho co. Vedlejší věta předmětná. Pokud si zase nejste jistí, podívejte se do věty hlavní, zda obsahuje podmět a přísudek. Přísudek je smutné, podmět, sledovat. 15. Kudy je to nejkračší, není jednoznačně udáno. Věta hlavní není jednoznačně udáno. Věta vedlejší, kudy je to nejkračší. Není jednoznačně udáno, koho co, kudy je to nejkračší. Kdo co, kudy je to nejkračší. Kdo co je správná otázka pro určení druhu vedlejší věty. Jedná se o vedlejší větu podmětnou. Když se podíváte do věty hlavní, není udáno, ono není udáno. Tato věta řídící, věta hlavní, nemá podmět. Věta vedlejší bude vedlejší věta podmětná. Je záhadou, jak to dokázal. Věta hlavní je záhadou, věta vedlejší, jak to dokázal. Kdo co je záhadou, jak to dokázal, vedlejší věta podmětná. Doufám, že jste učili správně. 15. Nehas, co tě nepálí, věta hlavní, nehas. Věta vedlejší, co tě nepálí. Nehas a tady určitě už jste se zepali správnou pádovou otázkou. Nehas koho co, co ti nepálí. Vedlejší věta předmětná. Kuste určit druh podmětu ve větě hlavní. Nehas, co tě nepálí. Jestli jste se teď zamysleli a určili jste, že se jedná o souvěti se všeobecným podmětem, tak jste učili správně, protože toto sdělení na hasotě nepálí je ustálené české spojení a v ustálených českých spojeních se vyskytuje podmět všeobecný, protože toto sdělení neplatí jen pro jednotlivce, ale platí pro všechny. Osmnáct. Neví se, jaký program plánují na zítra, neví se věta hlavní, věta vedlejší, jaký program plánují na zítra, neví se koho co, neví se kdo co, kdo co se neví, jaký program plánují na zítra, vrlejší věta podmětná. Loď byla taková, že se dala snadno ovládat, věta hlavní, loď byla taková, věta vedlejší, že se dala snadno ovládat. A teď mě zajímá druh věty vedlejší. Učili, že se jedná o vedlejší větu přísudkovou. Určili jste správně a už poznáte souvěti s vedlejší větou přísudkovou. Opět se mrkněte, podívejte se do věty řídící. Ve větě řídící se objevuje sloves obý a ještě zájmeno taková, kterým odkazujeme na vedlejší větu. Když z tohoto souvětí vytvoříme větu jednoduchou, vytvoříme větu s přísudkem jmeným se sponou. Loď byla snadno ovlenatelná. Maminku překvapilo, jak hezky si uklidil pokoj. Můžeme klidně do té věty dodat. Maminku překvapilo, jak hezky si Petr uklidil pokoj. Maminku překvapilo věta hlavní, věta vedlejší, jak hezky si uklidil pokoj. Maminku překvapilo kdo co, vedlejší věta podmětná, jaké zky si uklidil pokoji. Zeptala se, kam pojedeme na dovolenou. Zeptala se věta hlavní. Věta vedlejší, kam pojedeme na dovolenou. Zeptala se, na koho co. Vedlejší věta předmětná. Vysvětlila mi, proč k nám nepřijde. Vysvětlila mi věta hlavní. Vedlejší věta, proč k nám nepřijde. Vysvětlila mi koho co nevysvětlila vedlejší věta předmětná. Vysvětlila mi kdo co, proč k nám přijde. Tady tá párová otázka není logická, nejedná se o vedlejší větu podmětnou, ale o vedlejší větu předmětnou Nejlepší bude, když i hned odejdeš. Věta řídící nejlepší bude, věta závisládá, když i hned odejdeš. Kdo co bude nejlepší, když i hned odejdeš, vedlejší věta podmětná. Učili jste také vedlejší větu podmětnou? Pak jste určili správně. Pavlík je takový, že se každému posmívá, že se každému posmívá je vedlejší věta a doufám, že už vám tento druh vět nebude dělat problém, protože se jedná o vedlejší větu přísudkovou. Pavlík je ve větě hlavní, ve větě řídící, se oblivuje sloves obnít a zájemno, kterým odkazujeme na vrdlejší větu, Pavlík je posměváček, když z tohoto souvěti vytvoříme větu jednoduchou, tak vytvoříme větu jednoduchou s přísudkem jmeným se sponou. Jedná se tedy o vrdlejší větu přísudkovou. 25. Kdo chtěl, mohl se zeptat, co ho zajímalo. Tady už máme souvěti o třech větách. Najdeme větu hlavní, větu řídící. Mohl se zeptat. To je věta hlavní. Mohl se zeptat, kdo? Kdo? Co se mohl zeptat? Kdo chtěl? Kdo chtěl? Vedlejší věta podmětná. Kdo se mohl zeptat? Kdo chtěl? Už v té otázce máte tu otázku prvního pádu. Kdo se mohl zeptat? Kdo chtěl? Mohl se zeptat, co ho zajímalo? Mohl se zeptat na koho co se mohl zeptat? Mohl se zeptat na co? Na koho co? Vedlejší věta předmětná. V tomto souvětí se nám objevuje jak vedlejší věta podmětná, tak vedlejší věta předmětná. Ještě potrhneme tady tuhle větu. Co ho zajímalo? Vedlejší věta předmětná. Změna souvětí 26. Opět máme souvětí se třemi větami. Chtěl bych vědět, kdo ti řekl, že se mi nelíbíš. Chtěl bych vědět věta hlavní. Chtěl bych vědět. A teď pozor na otázku. chtěl bych vědět, kdo, co, bych chtěl vědět, kdo ti řekl, nebo bych chtěl vědět koho, co, kdo ti Kdo ti řekl co? Kdo ti řekl koho co? Že se mi nelíbíš. Že se mi nelíbíš, vedlejší věta, předmětná. Teď nám to nefunguje, zkusíme to ještě jednou označit. Tak už jsme podařilo označit vedlejší větu. Chtěl bych vědět, koho co bych chtěl vědět, kdo ti řekl a kdo ti řekl koho co, že se mi nelíbíš, vedlejší věta předmětná. Souvěti s dvěma vedlejšími větami předmětnými. Teď vám ještě zkusím vysvětlit, já jsem tady používala pojmy věta řídící a věta závislá. Zkusme si to vysvětlit tady na tomto souvěti. Chtěl bych vědět, je věta hlavní, ale je to zároveň věta řídící pro větu, kdo ti řekl. Kdo ti řekl, je věta vedlejší, ale tato věta je zároveň řídící pro větu, že se mi nelíbíš. Takže můžete se setkat s pojmí věta hlavní, věta vedlejší, věta řídící, věta závislá. když to vezmu ještě od těch věc závislých. Věta, že se mi nelíbíš, je věta závislá na větě, kdo ti řekl. Kdo ti řekl, je věta závislá na větě, chtěl bych vědět. Tak jenom abyste věděli, jaký je rozdíl mezi větami řídícími, závislými, hlavními a vedlejšími. 27. Řekli mi, že je nutné, abych přišel do školy. Řekli mi věta hlavní. Řekli mi, že je nutné, že je nutné věta vedlejší. Řekli mi, koho co, že je nutné, je vedlejší věta předmětná. Koho co mi řekli, že je nutné. Je nutné, abych přišel do školy. Je nutné, co? Je nutné, kdoco? Je nutné, abych přiшel do školy, vedlejší věta podmětná. A obět zkusíme věty hřídící, věty závislé. Řekli mi věta hřídící pro větu, že je nutné. Že je nutné je věta hřídícít pro větu, abych přišel do školy. Věta, abych přišel do školy, je závislá na větě, že je nutné. A věta, že je nutné, je závislá na větě řekly mi. 28. Kdo se zajímá o historii, dobře ví, že Karel IV. byl císař. Dobře ví je věta hlavní. Dobře ví, kdo to dobře ví? Ten, kdo se zajímá o historii. Kdo? Už tam v té otázce máte otázku. Kdo? Otázku prvního pádu. Vedlejší věta podmětná. Dobře ví. A ten, kdo se zajímá o historii, dobře ví, co? Dobře ví, kdo, co? Že Karel IV. byl císař. Nebo koho, co? Dobře ví, že Karel IV. byl císař. Koho, co? Vedlejší věta předmětná. Zpodíváme tady na tu závislost. Dobře ví je věta hlavní, věta řídící. Věta řídící pro větu, kdo se zajímá o historii a věta dobře ví je řídící pro větu, že Karel IV. byl císař. Chtěli jsme znát, kdo to zavinil. Věta hlavní chtěli jsme znát a chtěli jsme znát, co. Kdo to zavinil? Chtěli jsme znát kdo co, kdo to zavinil? Nebo chtěli jsme znát koho co, kdo to zavinil? Pádová atláska čtvrtého pádu je zde na místě. Jedná se totiž o souvětí s vedlejší větou předmětnou. Poslední souvětí. Petr je, jako by ho polili studenou vodou. Tady určitě už nebudete váhat. Věta hlavní. Petr je, věta vedlejší, jako by ho polili studenou vodou a jedná se o souvití s vedlejší větou přísudkovou. Tak, jak vám člo určování vedlejších vět podmětné, předmětné a přísudkové? Určitě se ještě s určováním vedlejších vět budeme potkávat, setkávat. Myslím si, že je to potřebné, tak budete moci trénovat i nadále. Cvičení 5 a cvičení 6 jsou určena k opakování. Ve cvičení 5 budete rozlišovat věty s podmětem vyjádřeným, nevyjádřeným, všeobecným a ve cvičení 6 určíte základní skladební dvojici. Takže stopněte video, vypracujte cvičení 5 a 6 samostatně a až budete mít cvičení vypracováno, puste si video pro kontrolu. Cvičení 5. Rozlište věty s podmětem vyjádřeným, nevyjádřeným, všeobecným. Pokud najdeme ve větě vyjádřený podmět, tak ho při kontrole cvičení podtrhneme rovně. Věty s podmětem nevyjádřeným budou v textu vyznačeny žlutě a věty s podmětem všeobecným budou v textu vyznačeny zeleně. Hlavou zeď neprorazíš. Nezapomeňte na to, co jsme si říkali o podmětu všeobecném. Je to podmět, který neznám z věty, nevím, kdo je podmětem. Podmět všeobecný taktéž bývá v příslových arčeních. A vzhledem k tomu, že hlavou seď neprodazíš, je ustálené české spojení, je to příslový, tak se zde vyskytuje podmět všeobecný. Názvy národnosti píšeme velkým písmenem. Věta s podmětem všeobecným. Tato tvrzení má všeobecnou platnost. Platí pro všechny. Nejen pro nějakou úzkou skupinu lidí, ale platí pro všechny. Takže všeobecná platnost, všeobecný podmět. Oslavíme to společně o víkendu. Kdo to oslaví společně? My. My to oslavíme. Já vím, kdo je v této větě podmětem. Kdo se mnou bude slavit? Takže podmět nevyjádřený. Vánoce slavíme každoročně v Alpách. Opět vím, kdo je podmětem. Kdo je to my? My slavíme Vánoce v Alpách, podmět nevyjádřený. Konec druhé světové války si připomínáme v květnu. Věta s podmětem všeobecným. Tato věta, tato výpověď má taktéž všeobecnou platnost, jako názvy národností píšeme velkým písmenem. Nepřipomínáme si ji pouze my, jako úzká skupina lidí, ale týká se v podstatě celého světa. Takže nevím, kdo je podmětem, všeobecná platnost, všeobecný podmět. Povídali, že mu hráli. Kdo mu povídal? Oni, někdo, lidé, všichni. Já nevím, kdo je podmětem. Všeobecný podmět si můžu nahradit právě slovy oni, někdo, lidé, všichni. Takže povídali, že mu hráli, podmět všeobecný. A navíc tady toto spojení je ustálené slovní spojení. Dostávám kapesné jednou za měsíc. Kdo dostává kapesné jednou za měsíc? Já. Takže věta s podmětem nevyjádřeným. Někteří o tomto tématu mluví často. Kdo o tomto tématu mluví? Někteří. Někteří podmět vyjádřený. Pak začalo nekonečné vzpomínání na staré časy. Kdo co začalo? Vzpomínání začalo. Vzpomínání podmět vyjádřený, vyjádřený podstatným jménem. Naučit se další báseň pro něho už není snadné. Není snadné kdo co? Naučit se. Naučit se je v této větě podmět, podmět vyjádřený a vyjádřený slovesem v infinitivu. Co si o tom myslíš? Co si o tom myslíš ty? Věta s podmětem nevyjádřeným. Povídají, že tu straší. Kdo to povídá? Oni, někdo, lidé, všichni. Nevím, kdo je podmětem. Věta s podmětem všeobecným. Navštívili nás naši příbuzní z Moravy. Kdo, co nás navštívil? Příbuzní. Příbuzní věta s vyjádřeným podmětem. Zabili? Zabili chlapa z Koločavy. Kdo ho zabil? Nevím. Oni, někdo, lidé, všichni. Věta s podmětem všeobecným. Říkali něco ve zprávách o té nehoděná D1? Říkali kdo? Oni? Někdo? Lidé? Všichni? Nevím, kdo je podmětem. Věta s podmětem všeobecným. Do obchodu přivezli nové zboží. Kdo přivezl nové zboží do obchodu? Oni? Někdo? Lidé? Všichni? Nevím, kdo? Věta s podmětem všeobecným. Čočku necháme máčet asi dvě hodiny. Tato věta má opět nějakou všeobecnou platnost. Neplatí pouze pro úzkou skupinu lidí, ale platí pro všechny, kdo vaří podle receptu, ze kterého tato věta pochází. Takže věta s podmětem všeobecným. Chytrému na pověz, hloupého trkni. Vzhledem k tomu, že se jedná o přísloví, tak budeme podmět označovat jako podmět všeobecný. Cvičení 6. Určete základní skladební dvojce. Tak pojďme se podívat na to, jak jste si poradili s podmětem a přísudkem. Návrh mého bratra postavit novou klubovnu pro náš turistický oddíl byl všemi jednoznačně schválen. Kdo co byl schválen? Návrh. Návrh, podmět. Kdo ten návrh udělal? Byl schválen. Byl schválen přísudek. Tak to označíme podmět a přísudek, to označíme přísudek a můžeme se podívat dál. V tomto ročním období se vám nahorá hodí jak nepromokavá bunda, tak teplá čepice. Kdo co se vám hodí? Bunda, čepice. Několikanásobní podmět. Bunda a čepice, co dělají? Hodí se. Hodí se přísudek. Máme základní skladevní dvojici s několikanásobným podmětem. Bunda, čepice se hodí. Ve sportovní hale na informační tabuli je od rána zveřejněný rozpis tréninků na hřišti i závodů na stadionu. Takže kdo co je zveřejněný? Zveřejněný je rozpis. A co ten rozpis dělá? Rozpis je zveřejněný. Základní skladební dvojce, níž podmět je podstatný jméno. Rozpis, přísudek je zveřejněný. Přísudek jmený se sponou. Natěšené zástupy fanoušků mířících na finálový zápas mistrovství museli projít přísnou bezpečnostní kontrolu. kdo musel projít přísnou bezpečnostní kontrolou. Zástupy, podmět. A co ty zástupy udělali? Zástupy museli. A zhledem k tomu, že sloveso muset patří mezi slovesa způsobová, váže k sobě infinitiv, takže přísudek z ní museli projít. Přísudek slovesný, složený. Takže ještě jednou základní sklade být dvojce v poslední větě. Zástupy museli projít. Tak určitě jste si se cvičením 6 poradili naprosto bravurně. Určitě jste v něm už žádnou chybu neudělali. A pokud ne, tak je to super. Pokud ano, tak se vrte k podmětu a vrte k přísudku a zkuste si znovu projet tady tuto tematiku. Co vás čeká dál? Dál vás čekají testové úlohy. Vaší prací teď bude tyto testové úlohy vypracovat samostatně. Takže stopnete video, vypracujete všechny testové úlohy, které máte až do konce lekce a až budete mít testové úlohy vypracovány, tak si video pustíte a společně se podíváme na to, jak jste pracovali, společně si tyto testové úlohy zkontrolujeme. Takže stopněte video a vypracujte testové úlohy. Pokud máte vypracovány testové úlohy, pojďme se podívat na jejich řešení. První úlha. Který přísudek není slovesný? Přísudek, který není slovesný, se nachází v možnosti A. Můj mladší bratr byl po vycházce unavený. Přísudek byl unavený je přísudek jmený se sponou, nikoli slovesný. Dvojka. Která z následujících sloves jsou způsobová? Způsobová slovesa najdete v možnosti B. Moci smět, muset, mít, ve významu mít povinnost, chtít. Trojka. Který z přísudků je slovesný složený? Přísudek slovesný složený najdete v možnosti B. Tancování se jim začalo líbit, přísudek z ní začalo se líbit. Přísudek slovesný složený je tvořen ze způsobového slovesa nebo fázového slovesa a tato slovesa k sobě vážou infinitiv. proto se mu říká přísudek slovesný, složený. Čtyřka. Která z následujících sloves jsou fázová? Fázová slovesa jsou v možnosti A. Začít, začínat, zůstat, zůstávat, přestat, přestávat. Úloha pět. Ve které větě není sloveso být ve funkci spony? Sloveso být ve funkci spony není v možnosti D. Mídlo je v horní poličce. Tady sloveso je, sloveso být, má význam nacházet se, vyskytovat se, existovat. Takže toto sloveso je v plném tvaru nebo v plném významu. Takže ve které větě není sloveso být, ve funkci spony v možnosti D. Pojďme se podívat dál. Uspořádejte text tak, aby byla zachována textová návaznost. Tento typ úlohy máme v testových úlohách poprvé. Skládání textu podle textové návaznosti se v přijímacím testu určitě bude vyskytovat. Dostanete šest úryvků a tyto úryvky musíte poskládat tak, jak jdou za sebou. Co je důležité k této úloze? Nejdříve si pozorně přečtěte všechny úryvky, pak zkuste najít úvodní část A v dalších úryvcích také hledejte zmínku o tom, co se objevuje v úryvcích předchozích. Tato úloha je specifická i ve svém hodnocení. Pokud text poskládáte správně, získáte tři body. Pokud v textu uděláte chybu, získáváte nula. Takže buď dostanete tři body, nebo nezískáte žádný bod. Jestli se vám podařilo text poskládat správně, tak jste ho poskládali v následujícím změní. C, A, F, D, E, B. C, A, F, D, E, B je správně poskládaná textová úloha číslo 6. Úlohy 7 až 14 k výchozímu textu Františka běhoum káledovou stopou. Úloha 7. Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu ano nebo ne. Jednotlivá tvrzení a odpovědi na tato tvrzení jsou opět barevně rozlišena. 7. 1. Jan se napsal zlobil, protože Dax sežrál kožený postroj k saním. Toto tvrzení jednoznačně z výchozího textu nevyplývá, odpověd z ní ne. Podívejte se do první části textu, kde se píše Dak sežral z hladu svůj postroj zmroží kůže, díval se proviněle na Jana, ale ten cítil, že nemá smysl ho kárat. Takže 7.1 správná odpověď ne. 7.2 Jan se marně snažil zabránit, aby pes nevyplašil Mervida svým štěkáním. Správná odpověď je ne, toto tvrzení z výchozího textu nevyplývá. Ve druhé části se dozvídáme, že Jan si netroufal psa pustit ani na okamžik, aby pes nezačal štěkat. A ve třetí části, Dag byl však mírný a nesnažil se vyprostit svou tlamu z nepříjemného sevření. Takže tvrzení 7.2 z výchozího textu nevyplývá. 7. Jan věděl, že ulovení medvěda je zásadní pro jeho a Dagovo přežití. Toto tvrzení z výchozího textu vyplývá. Odpověd z ní ano. Ve čtvrté části všechno záviselo od tohoto medvěda. Jeho skolení bylo otázkou jejich života a smrti. 7. Jan vystřelil na medvěda, když byl 200 metrů daleko. Toto tvrzení z výchozího textu nevyplývá. Odpověd z ní ne. Pokud se podíváte do čtvrté části, tak se dovíte, že náhle se objevila mohutná hlava zvířete přímo před ním. Pustil daku v čeních, v blesku rychle zaměřil a vypádal všech pět ran. Takže nikoli Jan nevystřelil na medvěda, když byl medvěd 200 metrů daleko, ale když bylo zvíře přímo před ním. Úloha 8. Které z následujících tvrzení z výchozího textu jednoznačně nevyplývá. Pozor, pracujete tady se záporem, nevyplývá. Jednoznačně nevyplývá možnost A. Jan byl na výpravě pouze se svým psem. Podívejte se do prvního, odstavce do první části. Zahyneme tu stejně všichni v té bouři. Ostatní možnosti z výchozího textu vyplývají. Úloha 9. Kterou zná sledujících dvojic. Slov lze v kontextu výchozího textu považovat za antonyma. Antonima jsou slova opačného významu. A ještě jedna poznámka. Posuzované výrazy jsou ve výchozím textu zapsány velkými tiskacími písmeny. Takže první možnost zběžná, důkladná. Zběžná prohlídka saní, důkladná prohlídka saní. Tato dvojice slov je v kontextu výchozího textu antonymy. Takže zběžná, důkladná je správná odpověď na úlohu číslo 9. Pojďme si projít další možnosti. Pevným, měkkým. Vypližil se ze stanu s pevným úmyslem, s měkkým úmyslem. V kontextu výchozího textu tato dvě slova nejsou antonyma. Vstyčil, sklopil. Jan se namáhavě vstyčil. Jan se namáhavě sklopil. V kontextu výchozího textu tato dvojce antonymy není. A D tápal, nebloudil, tápal jen jednou rukou po své karabině, nebloudil jen jednou rukou po své karabině, ani možnost D v kontextu výchozího textu nejsou antonyma. Pojďme se podívat na další úlohu. Úloha číslo 10, které z následujících tvrzení o úseku pod trženém ve výchozím textu je pravdivé. Skopírovala jsem vám třetí část, ve které se právě tento podtržený úsek vyskytuje. Dabu, tiše seď a neštěkej, musíme čekat. Správná možnost je možnost B. V rozkazovacím způsobu jsou zde užita celkem dvě slovesa. Sloveso seď a sloveso neštěkej. Sloveso musíme není v rozkazovacím způsobu, ale je ve způsobu oznamovacím. A ještě jedna malá poznámka, způsobové sloveso muset rozkazovací způsob netvoří. Úloha jedenáct, určité slovesné kategorie následujících sloves. Ta slovesa jsou v textu tučně vyznačena. Zahyneme, první osoba čísla množného, způsobu oznamovacího, čas budoucí, rod činný, vid dokonavý. Pojď, druhá osoba, číslo jednotné, způsob rozkazovací, pozor, u rozkazovacího způsobu a podmiňovacího způsobu neurčujeme čas, takže čas nelze určit. Pojď, rod činný a vid nedokonavý. Seděli, třetí osoba, číslo nožné, způsob oznamovací, čas minulý, rod činný, vid nedokonavý. A poslední sloveso. Netrefilby. Třetí osoba, číslo jednotné, způsob podměňovací. A taktéž tady pozor, u podměňovacího způsobu a u rozkazovacího způsobu se neurčuje čas, takže čas neurčujeme. Rod činí, vid dokonavý. Úloha 12. Výraz 200. Zapište slovy. Pokud vypisujete číslovky slovy, tak se píší číslovky zvlášť. 20, 1, 50, 5. Stejně tak 200, 300, 500, 900. Dohromady se píšou složené číslovkové výrazy typu 25, 29, 87. Takže pozor, pokud budete mít stovkové výrazy, dvě, stě, pět, set, osm, set, píšou se zvlášť. Úloha 13. Z druhé části výchozího textu vypište větný ekvivalent. Druhou část máte vykopírovanou nad zněním úlohy číslo 13. Jen si pojďme připomenout, co je to větný ekvivalent. Větný ekvivalent se chová jako věta, má funkci jako věta, ale základem není určitý slovesný tvár. Není to věta, protože jí chybí sloveso v určitém slovesném tvaru. Pokud jste správně hledali a správně jste četli, tak jste vypsali slovo medvěd. A poslední úloha, úloha 14. Tak pojďme se na ní podívat. Vypište z první části výchozího textu jedno přídavné jméno měkké, přídavné jméno mroží. Vypište ze třetí části výchozího textu dvě přídavná jména tvrdá, mírný nepříjemného. A vypište ze čtvrté části výchozího textu jedno přídavné jméno přivlastňovací davův. Máte za sebou lekci číslo 3. Já doufám, že jste se dověděli něco nového, nebo že jste si zopakovali to, co vám dělalo problémy. No a já se budu těšit naslyšenou u lekce číslo 4.