Podmět a shoda s přísudkem

Ahoj sedmáci, vítám vás u druhé lekce. Jejím tématem bude podmět. Podmět vyjádřený, nevyjádřený, všeobecný, holý, rozvitý, několikanásobný. Budeme se také zabývat shodou přísudku s podmětem a v závěru lekce vás opět čekají testové úlohy. Podměna teórii. Podmět řadíme mezi základní větné členy. Společně s přísudkem, který taktéž patří mezi základní větné členy, tvoří takzvanou základní skladevní dvojci. S přísudkem se podmět zhoduje v osobě a čísle. Co je důležité je to, že podmět bývá v prvním pádě, ptáme se tedy na něj pádovou otázkou prvního pádu kdo co a přísudkem. Vzorová věta Markéta plave. Přísudek plave, kdo co plave, Markéta. Markéta je podmět. Rozlišujeme podmět vyjádřený, nevyjádřený a všeobecný. Podmět vyjádřený trošku protrénujeme ve cvičení číslo 1. Ve větách vyhledejte podmět, určite kterým slovním druhem je vyjádřen. Vyjádřený podmět je takový podmět, který je ve větě vyjádřen slovně. Jinak řečeno, vyhledáte odpověď na otázku kdo co, slovo, které odpovídá na otázku kdo co, a toto slovo dokážete podtrhnout rovnou čarou, tak jako jste zvyklí ze školy. Takže vyjádřený podmět je podmět, který je slovně ve větě vyjádřený. Jen někdo se jeho vtipné poznánce zasmál. Kdo co se zasmál? Někdo. Někdo je podmět, podmět vyjádřený. A protože je to vyjádřený podmět, tak ho vyjádřený podmět slovně dokážu ho přiřadit ke slovnímu druhu. Někdo je zájmeno. Každé proč má své proto. Kdo co má své proto? Proč? Proč je podmět, podmět vyjádřený příslovcem. Tančit ho příliš nebavilo. Kdo co ho nebavilo? Tančit. Tančit je podmět vyjádřený slovesem v infinitivu. Pozor u této věty na to, abyste správně určili přísudek. Přísudek nezní nebavilo tančit, protože sloveso bavit, nebavit nepatří mezi výčet způsobových ani fázových sloves. Hned druhý odpověděl správně. Kdo odpověděl? Druhý. Druhý je podmět, podmět vyjádřený a vyjádřený, vyjádřený číslovkou. Ze třídy se ozvalo hromové hurá. Kdo co se ozvalo ze třídy? Hurá. Hurá podmět a tento podmět můžeme přiřadit k citoslovcím. Nikdo z nich by to neudělal. Kdo by to neudělal? Nikdo. Nikdo podmět vyjádřený zájmenem. Raněný se kránu probral s bezvědomí. Zkuste teď sami vyhledat podmět v této větě. Určitě jste označili výraz raněný. Kdo se probral s bezvědomí? Raněný. Teď tento výraz přiřadte ke slovnímu druhu. Raněný v tomto případě není přídavné jméno, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale jedná se o podstatné jméno, říká se těmto přídavným jménům, se říká takzvaná spodstatnělá přídavná jména a řadíme je k podstatným jménům proto, protože označují osoby, označují názvy osob. Takže věty typu raněný se probral s bezvědomí, nemocný usnul, tak tato slova raněný, nemocný řadíme k podstatným jménům. Pokud by ve větě přibylo další slovo, raněný muž se kránu probral s bezvědomí, tak už by se jednalo o přídavné jméno. Takže ještě jednou, raněný se probral s bezvědomí, nemocný usnul, jedná se o podstatná jména. Zbytek cvičení zkusíte dopracovat samostatně, stopnete si video, označíte podměty, přiřadíte je ke slovnímu druhu a pro spytnou kontrolu si video pustíte. Takže stopněte video a dopracujte cvičení jedna. Matčino houpihou děti vždycky uspalo. Kdo co děti uspalo? Houpihou. Houpihou je podmět a tento podmět je vyjádřený citoslovcem. Sty dostane prémiový dárek v podobě poukazu. Kdo dostane dárek? Stý. Ještě abych byla přesnější. Kdo co dostane dárek. Stý. Stý podmět a tento podmět je číslovka. Odejt znamenalo prohrát. Kdo co znamenalo prohrát? Odejt. Odejt je podmět vyjádřný slovesem v infinitivu. Zkušený houbař často pozná druhouby na větší vzdálenost. Kdo co pozná druhouby na větší vzdálenost? Houbař. Každý z výherců byl šťastný a spokojený. Každý. Každý podmět vyjádřený zájmenem. Vyřešit tento úkol není jednoduché. Kdo co není jednoduché. Vyřešit. Vyřešit podmět, vyjádřený slovesem v infinitivu, přísudek, není jednoduché. Tvoje ano mě potěšilo. Kdo co mě potěšilo? Ano. Ano je podmět a ano řadíme mezi částice. Po okolí se rozléhalo strašidelné soví houkání. Kdo co se rozléhalo po okolí? Houkání. Houkání je podmět. Pozor, nespleťte si tady slovní druh, houkání je podstatné jméno, nejedná se o sloveso. Přiznat svou chybu bylo pro něj velmi těžké. Kdo co bylo pro něj velmi těžké? Přiznat. Přiznat, podmět, vyjádřený slovesem v infinitivu, přísudek bylo těžké. Nedojídání jídla babičku vždycky pořádně zlobilo. Kdo co zlobilo babičku? Nedojídání. Nedojídání podmět vyjádřený podstatným jménem. A zase pozor, nedojídání není sloveso, je to podstatné jméno podle vzoru stavení. Věřící stál před kostelem. S touto konstrukcí už jsme se setkali. Kdo co stál před kostelem? Věřící. Věřící je podmět. A doufám, že jste správně určili slovní druh tohoto výrazu. Nejedná se o přídavné jméno, ale o jméno podstatné, protože označuje osobu věřící. Nemocný těžce dýchal. Kdo co těžce dýchal? Nemocný. Nemocný je podmět. A tento podmět je opět vyjádřený podstatným jménem. Říká se mu takzvané spodstatnělé přídavné jméno, protože výraz nemocný označuje člověka. Chybovat je lidské. Kdo co je lidské? Chybovat. Chybovat je podmět, vyjádřený slovesem v infinitivu. Když je spojka pod řadící. Kdo co je spojka? Když. Když je podmět. Přísudek je spojka a když je podmět, který je vyjádřený spojkou. Poslední je na řadě. Kdo co je na řadě. Poslední. Poslední je podmět vyjádřený podstatným jménem. Opět je to výraz, který označuje člověka. Skákat do bazénu je zakázáno. Já si jenom posunu tu větu na nový řádek. Kdo co je zakázáno? Skákat. Skákat je podmět a tento podmět je vyjádřen slovesem v infinitivu. Tak co, jak vám to šlo? Já pevně věřím, že dobře, že jste si dokázali poradit s určením podmětu a že ani přiřazení podmětu ke slovnímu druhu pro vás nebyl žádný problém. Pojďme se podívat dál. Teď si řekneme, jaký je rozdíl mezi podmětem nevyjádřeným a podmětem všeobecným. Podmět nevyjádřený je takový, který není slovně ve větě vyjádřen, ale známe ho. Žádné slovo ve větě není možné označit, podtrhnout jako podmět. Ten buď známe z předchozí věty nebo kontextu, nebo je zřejmý ze slovesného tvaru. Jana slíbila, že pomůže mamince. V tomto souvěti v první větě je podmět Jana. Ve druhé větě se objevuje podmět nevyjádřený. Přímo ve větě není zmíněný, ale z předchozí věty víme, že podmětem je Jana. Ona. To tež platí u další větě, místo toho se dívala na televizi. taktež z kontextu poznáme, že podmětem v této větě je Jana, ona. Četl knihu. Podmět ve větě není vyjádřen, ale z tvaru slovesa je patrné, že podmětem je třetí osoba čísla jednotného, on. Podmět všeobecný. Podmět všeobecný je takový podmět, který není slovně vyjádřen ve větě, ale zároveň není ani znám. Nevím, kdo nebo co je podmětem. Místo chybějícího podmětu si můžeme dosadit slova jako lidé, člověk, někdo, všichni. Hlásili to v rozhlase. Z tvaru slovesa víme, že podmětem jsou oni, ale nevíme, kdo jsou to oni. Lidé, někdo, všichni to hlásili. Hlásili to v rozhlase, věta s všeobecným podmětem. Často se podmět všeobecný objevuje v příslových a rčeních. Jak si ustaleš, tak si lehneš. Z tvaroslovesa víme, že podmětem je zájmeno ty. Tento podmět je ale pletný pro všechny. Nevztahuje se pouze k jedné osobě. Takže přísloví a rčení obsahují podmět všeobecný. Určování druhu podmětu nás čeká v praxi ve cvičení číslo dvě. Určete druh podmětu vyjádřený, já ho budu zkracovat výl, nevyjádřený nev, všeobecný vš. V uzenářství mají výborné párky. Kdo má výborné párky? Oni, někdo, lidé, všichni. Nevím, kdo, nevím, kdo je podmětem, takže se jedná o větu s podmětem všeobecným. Podařilo se mu zvítězit. Kdo co se mu podařilo zvítězit? Zvítězit je podmět. Podmět vyjádřený infinitivem, vyjádřený slovesem v infinitivu, takže se jedná o podmět vyjádřený. Půjde tam také. Kdo tam půjde? On. Starou slovesa je znatelné, že se jedná o třetí osobu čísla jednotného. On, takže se jedná o podmět nevyjádřený. Podobným způsobem budete pracovat dále samostatně, což znamená stopnete video, dopracujete cvičení 2 a pro spětnou kontrolu si video opět pustíte. Takže stopněte video a dopracujte cvičení číslo 2. Pojďme si zkontrolovat cvičení číslo 2, určite druh podmětu, vyjádřený, nevyjádřený, všeobecný. V televizi vysílají přenosy z mistrovství světa. Kdo vysílá přenosy z mistrovství světa? Oni, někdo, lidé, všichni, nevím, kdo je podmětem. Nedokážu ten podmět určit. Jedná se o větu s podmětem všeobecným. Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra. V tomto souvěti je podmět ty. Co ty můžeš udělat dnes, ty neodkládej na zítra. Ale dávěte si pozor na to, že je toto sdělení přísloví a přísloví, pokud určíme druh podmětu, tak ho určíme jako podmět všeobecný. Každý si mohl vyzkoušet předváděné modely. Kdo si mohl vyzkoušet předváděné modely? Každý. Každý je podmět vyjádřený a je vyjádřený zájmenem. Nikdo o jeho slovech nepochyboval, kdo nepochyboval, Nikdo opět se jedná o větu s podmětem vyjádřeným. Na stadionu zavládlo obrovské nadšení. Kdo co zavládlo na stadionu nadšení podmět vyjádřený? Vybrat si mohli všichni. Kdo si mohl vybrat všichni? Všichni tato věta obsahuje podmět vyjádřený. Přinesli jste si pomůcky? Kdo si přinesl pomůcky? Vy. Podmět nevyjádřený. Byl jsem na nádraží včas. Kdo co byl na nádraží včas? Já. Podmět nevyjádřený. Oskovo pr koně zastavilo. Kdo co zastavilo koně? Pr. Pr je podmět vyjádřený. Vyjádřený. Titusovcem. Zavestnici vystavili kapličku. Kdo co vystavil zavestnicí kapličku? Oni, nikdo, lidé, všichni. Nevím, kdo je v této větě podmětem. Věta s podmětem všeobecným. Po vítězství v tenisovém turnaji ji doma přivítali jako královnu. Kdo ji přivítal doma jako královnu? Oni, nikdo, lidé, všichni. Věta s podmětem všeobecným. Na poutí prodávají cukrovou vatu. Kdo co prodává cukrovou vatu na pouti? Oni, někdo, lidé, všichni. Věta s podmětem všeobecným, protože ten podmět tady nedokážu určit, není z té věty znám. Nemám zavolat pomoc? Kdo co nemá zavolat pomoc? Já věta s podmětem nevyjádřeným. Říkal jí Popelka. Kdo co jí říkal Popelka? Oni, někdo, lidé, všichni. Věta s podmětem všeobecným. Echvál dne před večerem. Podmětem je ty, ale vzhledem k tomu, že tato tvrzení, nebo tato věta patří k ustáleným českým spojením, tak se jedná o větu s podmětem všeobecným, protože nemá platnost pouze pro ten podmět ty, ale má platnost pro nás, pro všechny. Neměli jsme tentokrát štěstí. Kdo neměl štěstí? My. Věta s podmětem nevyjádřeným. Ve slovy babika píšeme y. Tady máme v podmětu my, ale nejedná se pouze o my jako o úzkou skupinu, ale tato věta má platnost pro všechny pysatele, kteří píšou slovo babika a vědí, že se píše s y. Takže opět je to věta s podmětem všeobecný. Má platnost pro velkou skupinu lidí. Co hrají o víkendu v kině? Kdo? Oni? Někdo? Lidé? Všichni? Věta s podmětem, že obecným. Z poctivosti nejdál dojdeš. Kdo dojde nejdál s poctivostí? Ty v podmětu, ale taktéž toto sdělení patří mezi ustálená česká spojení. Neplatí pouze pro tebe, ale platí pro širokou skupinu lidí. Má všeobecnou platnost, jedná se tedy o větu se všeobecným podmětem. Dojdeš do samou obsluhy pro chleba. Kdo tam dojde? A tady už je to podmět nevyjádřený. Rozbil se nám starý kávovár. Kdo co se nám rozbil kávovár? Věta s podmětem vyjádřeným. Práci jsme odvedli na jedničku. Kdo co odvedl práci na jedničku? My mluvím o nás, o skupině lidí, o kterých vím, kdo je tím podmětem. Jedná se tedy o větu s podmětem nevyjádřeným. Svízel nám nejvíce pomohli překonat naši rodinní známí. Kdo co nám nejvíce pomohl překonat svízel? Známí. Známí je ve větě podmět a tato věta je věta s podmětem vyjádřeným. Doufám, že podmět nevyjádřený a všeobecný už vám nedělá problémy, že lehce dokážete rozpoznat věty se všeobecným podmětem. Ty asi dělají větší problém studentům, než rozpoznání věc s podmětem nevyjádřeným. Pokud vám to dělalo problémy, vrátě se k tomuto cvičení ještě jedenkrát, třeba za týden, a zkuste si toto cvičení vypracovat ještě jedno. Jaký je rozdíl mezi podmětem holým, rozvitým a několikanásobným si ukážeme na prvních čtyřich větách ve cvičení 3. Na zemi leží panenka. Kdo co leží na zemi? Panenka. Podmět panenka je podmět holí, protože toto slovo panenka už není rozvito žádným jiným dalším větným členem, žádným jiným dalším výrazem. Takže panenka leží, základní skladební dvojce, panenka podmět holí. na z Panenka smašlí. Opět výraz smašlí, rozvíjí výraz panenka. Takže podmět rozvitý. Na zemi leží panenka a autíčko. Kdo co leží na zemi? Panenka. Kdo co leží na zemi? Autíčko. V této větě je podmětů více. Panenka, autíčko. Mluvíme tedy o větě s několikanásobným podmětem. V přijímacích testech budete pracovat, nebo můžete pracovat s podmětem holým a podmětem několikanásobným. Podmět rozvitý je spíš informací pro vás, že větné členy mohou být holé, rozvité, několikanásobné. Další věta. Na zahradě leží bělostný sníh. Kdo co leží na zahradě? Sníh. A ten sníh je bělostný. Jaký sníh? Bělostný sníh. Přídavné jméno bělostný rozvíjí podstatné jméno sníh. Jedná se o větu s rozvitým podmětem. Každý den babička nosila dmů plné košíky hub. Kdo co nosil domů každý den plné košíky hub? Babička. Babička podmět holý. Švestka, hruška a jablko patří mezi ovoce. Kdo co patří mezi ovoce? Švestka. Kdo, co patří mezi ovoce hruška, kdo, co patří mezi ovoce jablko, věta s podmětem několikanásobným. Tak, pojedeme dál. Ještě abych to udělala správně, tak výjmeme s označení několikanásobného větného členu spojovací výraz. Letošní prázdniny uběhly velice rychle. Kdo, co uběhl velice rychle. A ještě to slovo prázdniny, ten podmět prázdniny je rozvitý přídavným jménem letošní. Letošní prázdniny, podmět rozvitý. Vlak z Prahy dnes přijel o 20 minut později. Kdo co přijel o 20 minut později? Vlak. Vlak z Prahy. Vlak z Prahy, podmět rozvitý. Pod vánočním stromečkem leží zabalené dárky. Kdo co leží pod vánočním stromečkem? Dárky. Kdo co leží pod vánočním stromečkem? Zabalené dárky. Podmět rozvitý. Knoflíky, jehly, nitě, metr i nůžky jsou ve třetí zásuvce. Kdo co je ve třetí zásuvce? Knoflíky, jehly, nitě, metr, nůžky. Tak, teď už určitě dokážete sami poznat, rozpoznat druh podmětů. Jedná se o podmět několikanásobný. Protože tento podmět obsahuje více podmětů. Bábovka se v nové troubě upekla do Zlatova. Kdo co se upekl do Zlatova? Bábovka. Bábovka, podmět holý. Okno rozbil buď Petr nebo Anička. Kdo rozbil okno? Petr nebo Anička? Petr nebo Anička, více členů, více větných členů, více podmětů. Jedná se tedy o větu s několikanásobným podmětem. Tento prsten ze zlata podtrhneš vaši osobitost a styl. Kdo co podtrhne vaši osobitost a styl? Prsten. A jaký prsten? Tento prsten, slovo tento, zájemeno tento rozvíjí podstatné jméno prsten. A spojení ze zlata taktéž rozvíjí podstatné jméno prsten. takže se jedná o větu s rozvitým podmětem. Zhoda přísudku s podmětem. Zhoda přísudku s podmětem není tak náročné téma, jako by si na první pohled mohlo zdát. V tabulce máte uvedená pravidla pro psaní zhody přísudku s podmětem. Vás ale budou zajímat dvě věci. Bude vás zajímat rod mužský životný v podmětu. Pokud v podmětu najdete rod mužský životný, v přísudku píšete měkké i. Muži pracovali, snihuláci roztáli. To tež platí i u několikanásobného podmětu, kdy alespoň jedno podstatné jméno bude rodu mužského životného. V přísudku také se píše měkké i. Ženy i muži pracovali. Pes, kočka i kuřata běhali po dvoře. Pokud tedy v podmětu naleznete podstatné jméno rodu mužského životného, v přísudku píšete měkké i. Nikdy takhle nebudete chybovat. Dále vás zajímá rod střední. Pole osiřela, housata štěbetela. Ta pole, ta housata. Podmět je rodu středního v množném čísle, v přísudku píšeme zakončení na A. Úplně stejnou situaci máte i v případě, kdy všechna podstatná jména budou rodu středního v množném čísle, v přísudku taktéž budete psát A. Štěňata i koťata spala, housata, káčata a kuřata běhala. V ostatních případech se píše v přísudku Y. Klidně si pomáhejte i ukazovacími zájmeny, ti nikomu to pomáhá, takže klidně tato ukazovací zájmena používejte. Pojďte se se mnou teď podívat na cvičení 4. Doplněte koncovky příčestí minulého. Máme tady, kolik jich máme, 31 věd. Toto cvičení bude teď vaší samostatnou prací. vy doplníte do všech 31 věd koncovky příčestí minulého a až budete mít cvičení vypracováno, tak se podíváte se mnou, jak jste toto cvičení vypracovali. Takže stopněte video, vypracujte cvičení 4, doplňte koncovky příčestí minulého a vraťte se pro zpětnou kontrolu. Věta číslo 1. Listy i tráva byly pokryty kapkami rosy. V této větě se nevyskytuje podmět rodu mužského životného klidně v přísudku bez jakéhokoliv přemýšlení na píšu Y. Husy i kachny mávaly křídly. Taktéž si můžu pomoci tím, že věta neobsahuje podmět rodu mužského životného, v přísudku píšu Y. Nebo si můžete říct, ty kachny mávali křídly. Nebo si můžete říct, že podmětem je rod ženský. V přísudku píšeme Y. Děti zývali únavou. Pozor na podstatné jméno děti. Tady si můžete pomoci. Zase dvěma způsoby v podmětu není podstatné jméno rodu mužského životného. V přísudku píšu Y. Nebo si řeknu, ty děti zývali únavou. anebo podstatné jméno děti přiřadíte ke vzoru, podstatné jméno děti řadíme k ženskému vzoru kosti, proto se v přísudku píše y. Děvčata si radostně prospěvovala. Ta děvčata si prospěvovala. Podmět je rodu středního v množném čísle, přísudku bude zakončení na a. Kdy jste se vrátili? Kdy jste se vrátili? Tady v přísudku musíme napsat měkké jí, protože nevím, kdo je podmětem. Nevím, jestli je podmět rodů mužského, ženského. Je to podmět nevyjádřený. Píšeme měkké jí. Rodiče mého kamaráda bydleli v roky cenech. Pozor na podstatné jméno rodiče. Podstatné jméno rodiče má v přísudku vždy měkké jí. Můžete si říct ti rodiče. Ti rodiče bydleli v rokycenech. Rodiče, koně, lidé, lidičky. V tomto případě v přísudku píšeme měké jí. A ještě jenom doplním koně ve významu zvířata. Draci se vznesli do výše. Drak bez draka, jako pán bez pána, podstatné jméno rodu mužského životného. V přísudku píšeme měké jí. Věty 8 a 9 si teď zkusíme vysvětlit v jedné části. Ledoborci kotvili v přístavu, ledoborce si razili cestu silným ledem. Ledoborci, ledoborce. Obě dvě tato slova označují loď, která boří ledy, ledoborec. Akorát si musíme dávat pozor na životnost. Jednou je podstatné jméno rodu mužského životného, jednou i podstatné jméno rodomůského neživotného. Pomůžou vám ukazovat si zájme na ti ledoborci, ty ledoborce. Nebo si všímejte toho, jak je zakončeno podstatné jméno, jako zakončený podmět. Pokud bude podmět zakončený na i ledoborci, v přísudku píšeme měké i. Ti ledoborci otvily v přístavu. Pokud je tam jiné zakončení, píšeme y. Ty ledoborce se razili cestu silným ledem. Platí to o slovech, jako například slanečci, slanečky, uzenáči, uzenáče, zavináči, zavináče. Ve věti 10 a 11 máme ten samý problém. Zavináči nám chutnali, takže ti zavináči nám chutnali v přísudku měké jí. Ty zavináče se v lednici zkazily, přísudku bude Y. Věta dvanáct. Komentované prohlídky Pražského hradu si nenechali ujít tisíce turistů. V této větě si dejte pozor na to, co je podmětem. Kdo co si nenechal ujít komentované prohlídky Pražského hradu? Tisíce. Tisíce je podmět. Není rodu mužského životného, proto v přísudku. napíšeme PDI, napíšeme Y. Pozor, ať tady jako podmět neurčíte podstatném jenom turistů. Jednak není v prvním pádě a jednak teda je jiným větným členem. Třináct. Každý týden se na náměstí konaly trhy, na které přicházeli lidé z celého okolí. Kdo, co se konal na náměstí trhy, podstatné jméno není rodu mužského životného, při sudku píšeme Y, na které přicházeli lidé z celého okolí. koně, rodiče, lidé, podstatná jména, která mají v přísudku měnitké J. Itálie a Španělsko se dohodly na spolupráci. V přísudku musíme napsat tvrdé J, protože v podmětu není podstatné jméno rodu mužského životného. V této podobě, když máte na prvním místě podmět a na druhém místě přísudek, Nikdy nebudete chybovat, když napíšete Y v přísudku. Houfy špačků nalétávaly na naši třešení. Kdo co nalétával na naši třešení? Houfy. Houf, podstatné jméno, není rodu mužského životného. V přísudku napíšeme Y. Také si můžu říct, ty houfy nalétávaly na naši třešení. A nebo houf je podstatné jméno rodu mužského neživotného. V přísudku budeme psát tvrdé I. Koně z těžka táhly naložené vozy. Rodiče, koně, lidé, lidičky, tyto podměty se v přísudku píší s měkým i. Takže koně táhly, přísudek, koncovka příčestí minulého bude měká. Rozdíl bude mezi větou 16 a 17. Ve věti číslo 17 na šachovnici chyběly šachové koně. Je taktéž podmětem podstatné jméno koně. Ovšem, označuje-li podstatné jméno kůň věc neživou, například koni podobnou, v přísudku píšeme y. Takže na šachovnici chyběly šachové koně, tady si můžeme pomoci ukazovacím zájmenem ty koně. Platí to například i o větě tělocvičné koně stály v rohu. Hrad a celé město byli dětičným lénem knížete z Pytěhněva. Kdo, co byl dětičným lénem knížete z Pytěhněva? Hrad a město. V podmětu se nevyskytuje podstatné jméno rodu mužského životného. V přísudku píšeme Y. Věta 19. Rakousko a Polsko přistoupili na dohodu. Taktež, kdo přistoupil na dohodu? Rakousko, Polsko. v podmětu není podstatné jméno rodu mužského životného, v přísudku píšeme y. Štěně a morče zůstaly v bytě úplně sami, v podmětu máme rod střední v jednotném čísle, když to otočím, v podmětu není podstatné jméno rodu mužského životného, v přísudku napíšeme y. Y musíme napsat i v zájmenu sami, V podstatě tady platí stejná zhoda jako u přísudku. 21. Maličcí amazonští papoušci a čerstvě narozená opičí mláďata přilákali do zoo tisíce návštěvníků. Kdo přilákal tisíce návštěvníků? Papoušci, mláďata. V této větě se nám objevuje podstatné jméno rodu mužského životného. Nebudete chybovat, když do přísudku napíšete něké jí. do zakontění přísupku do příčestí minulého, napíšete měké jí. 22. Krásné modelky, úspěšné moderátorky a nadějní novináři se sešly na beneficní akci. Kdo se tam sešel? Modelky, moderátorky, novináři. Ve větě se objevuje podstatné jméno rodmužského životného. V přísupku píšeme měké jí. 23. Kolotoče, horské dráhy a další poutové atrakce museli projít náročnou úpravou. Ty kolotoče, ty dráhy, ty atrakce v podmětu není rod mužský životný, v přísudku budeme psát Y. Burzovné společnosti a nejznámější akcionářky byly tématem novinového článku. Ty společnosti, ty akcionářky, podmět je v rodu ženském. Když je podmět v rodu ženském, přísudku píšeme Y, nebo si to otočím. Podmět neobsahuje rod mužský životný, přísudku píšeme tvrdé J. 25. Evropské státy a mocnosti jiho-amerického kontinentu se sešly u kulatého stolu. Tady určitě jste nezaváhali a v přísudku jste napsali tvrdé J. ty mocnosti podměty rodu ženského, v přísudku se píše Y, anebo když si to otočíte jinak, v podmětu se nevyskytuje rod mužský životný, v přísudku píšeme Y. 26. Auta a jiná motorová vozidla se řítí, pozor tady na zakončení, v přísudku musí být A, řítí LA, protože ta auta, ta vozidla podmětym je rod střední v únožném čísle, Takže auta a vozidla se řítila po silnici nepovolenou rychlostí, pronásledována, opět musíme zakončit toto přídavné jméno, a policejní syrénou. Kuřata a housata byla prodána za symbolickou cenu. Sousebce, ta kuřata, ta housata, podmět je podstatné jméno rodu středního v množném čísle a ještě navíc tady tento podpětně. Podměr je několikanásobný, takže v přísudku musíme zakončit, toto příčestí musíme zakončit na A. Richard, Eva a rozdováděná štěňata zničili babiččiny záhony. V této větě jste našli podmět rodu mužského životného. Richard v přísudku píšeme měkké I. Zdravotní sestry a muž z čekárny pomoly zraněnému. Do ordinace v podmětu jste určitě našli podstatné jméno rodu mužského životného, podstatné jméno muž, přísudku píšeme měkké jí. Veselá vdova a její nápadníci zakončili operetu společnou árií. Kdo zakončil operetu vdova? Nápadníci v podmětu se vyskytuje podstatné jméno rodu mužského životného. Píšeme měnké i v přísudku. A věta číslo 31. Lány polí, statek a dvě stodoly patřili sedláku Borkovi. Kdo patřil sedláku Borkovi? Lány, statek, stodoly. V podmětu není podstatné jméno rodu mužského životného. V přísudku píšeme y. Tak, máte za sebou cvičení na zhodu přísudku s podmětem. Doufám, že vám to šlo, že jste nechybovali. A vás teď budou čekat testové úlohy, jako obvykle. A co bude vaším úkolem? Vaším úkolem bude stopnout si video, vypracovat testové úkoly, zkuste je vypracovat jako jednu část, jako jeden blok. A pro zpětnou kontrolu si video opět půjďte a my si testové úlohy vysvětlíme společně. Testové úlohy a jejich řešení. Úloha 1. O které z následujících možností se ve výchozím textu nepíše? Pro lepší orientaci v textu a pro lepší orientaci v testových úlohách, v testových podúlohách, jsou jednotlivé podúlohy a jejich odpovědi v textu označeny barevně. Správnou odpovědí je možnost D. Ve výchozím textu se nepíše o tom, že autor by rád vyzkoušel jízdu tundrou na sobovi. Možnost A. O tom, že autor tráví svůj čas pouze doma u map a globusu, se dočtete v první sloce. Možnost B. O tom, že autor sní o cetování přes moře, pouště a kryledové se dovíte v první sloce, ve druhé sloce a ve čtvrté sloce. Možnost C. O tom, že autorovi nevadí přespat na nepohodlných místech, se dovídáme ve čtvrté sloce. Úloha dvě. Které z následujících tvrzení o slovech zapsaných ve výchozím textu velkými písmeny je pravdivé? Ve výchozím textu máme velkými písmeny zapsána slova pouze v první sloce, ve třetí sloce k ránu a ve čtvrté sloce jindy. Správnou odpovědí na tuto úlohu je možnost C. Jen dvě z označených slov jsou v textu příslovce. A to výraz pouze v první sloce a jindy ve čtvrté sloce. Ve třetí sloce výraz K je předložka a ráno podstatné jméno. Takže správná odpověď na úlohu číslo dvě je možnost C. Úloha tři, pod úloha tři jedna. Text je próza. Toto tvrzení výchozímu textu neodpovídá. Správná odpověď je ne. Tady musíte vědět, jaký je rozdíl mezi prózou a poezií. Próza je text, který není psán ve verších. Je to neveršovaný text. Poezie je text, který je psán ve verších. Vzhledem k tomu, že výchozí text máme psán ve verších, jedná se o poezii. Ještě si musíme vysvětlit, co je to sloka a verš. Začneme slokou, což je větší část. básně. Sloka je označení pro část básně nebo písně. Je tvořena několika verši a nejčastěji je to jeden myšlenkový celek. Ve výchozím textu máme čtyři části, čtyři sloky. Co je to verš? Verš je jeden řádek v básni. Úloha 3.2. Všechny sloky mají stejný počet veršů. Toto tvrzení není pravdivé výchozímu textu neodpovídá. V první sloce napočítáme čtyři verše, čtyři řádky v básni, ve druhé sloce čtyři verše, ve třetí sloce tři verše a ve čtvrté sloce pět veršů. Úloha 3.3. Všechny podtržené verše jsou osmyslabyčné. Toto trzení je pravdivé a odpovídá výchozímu textu. Odpověď je ano. Ve druhé sloce je podtržený verš Mám rád moře i poušť koby, Tundru s velkým stádem sobím a ve čtvrté sloce máme podtržený verš V grónsku na kře spávám zmroži. Ve verši Mám rád moře i poušť koby byste určitě a správně napočítali osm slabik. Co ten verš pod tím? Tundru s velkým stádem sobím. Někdo možná počítal, a teď se omlouvám za to slabikování, tundru s velkým stádem sobím. A vyšlo vám devět slabik. Dávejte si ovšem pozor na takzvané neslabičné předložky. To jsou předložky k, s, z, v. Neslabičné jsou proto, že sami o sobě netvoří slabiku. Tvoří slabiku až s tím následujícím slovem, kterému se pojí. Takže správné rozpočítání slabik by bylo tun, dru, svel, kým, stá, dem, so, bým. Osm slabik. Toto jež platí i pro podtržený verš ve čtvrté sloce. V grón skuna kře spávám smroži. Osm slabik. Takže ještě jednou neslabičné předložky k, s, z, v netvoří samostatně slabiku. Tvoří slabiku až s první slabikou toho daného slova, se kterým se vážou. Neslabičné předložky KSZV zkuste vést v patrnosti, zkuste si na ně myslet, protože určitě v přijímacích testech budete počítat slabiky v daných verších. Úloha 3.4. V každé sluce se autor obrací přímo na čtenáře. Toto tvrzení výchozímu textu neodpovídá, odpověď je ne. Na čtenáře, přímo na čtenáře se obrací v první sloce, pochopte mě prosím vás, ve druhé sloce nesmíte se na ně zlobit a ve čtvrté sloce netvařte se jako škroby. Uloha čtyři. Napište současné spisovné podstatné jméno, které je v prvním pátě čísla jednotného. Dvouslabičné je příbuzné se slovem denně a sklonňuje se podle vzoru stroj. Tady jste mohli přijít na dvě možná řešení, podstatné jméno týden nebo podstatné jméno půlden. Úloha 4.2. Napište současné spisovné podstatné jméno, které je v prvním pádě čísla jednotného tříslabičné, je příbuzné se slovem koukám a sklonuje se podle vzoru město. Řešením této úlohy je podstatné jméno kukátko. Opět je to typová úloha a záleží na vás, jak budete pracovat, jestli budete pracovat s kořenem slova, přidávat předpony, přípony, nebo vymýšlet slova příbuzná, vymýšlet spoustu příbuzných slov a potom vyčlenovat to správné řešení. Tady si tu cestu musíte zkusit najít sami. Úloha číslo pět. Najděte v textu čtyři slova s pravopisnou chybou a napište je pravopisně správně. První slovo s pravopisnou chybou najdeme hned v prvním řádku, podstatné jméno popálení na my. Popálení na my v textu je zapsáno s koncovkou amy, amy s y. Pozor ovšem na to, že amy, emy, my v sedmém pádě čísla množného rodu ženského píšeme s měkým i. Takže amy, emy, imy v ženském rodě v sedmém pádě čísla množném s měkým i. Druhé slovo s pravopisnou chybou je ve druhém řádku záchrané. Záchrané je v textu zapsáno s jedním N, což je špatně, musí se psát se dvěma N. Dvě N se píšou u přídavných jmén, která jsou odvezená příponou NÍ nebo NÍ od podstatných jmén. Jejichž slovotvorný základ končí na N nebo na ň. Záchrana slyším v tom podstatném jménu, v tom slovotvorném základu chran, slyším N. V přídavném jménu, tady to N musím zanechat, záchran, a ještě přidám příponu Ný, dvě N vedle sebe. Třetí slovo s pravopisnou chybou je ve třetím řádku způsobil. Způsob, způsobit je slovo bohužel pamětné, tady musíme znát tu grafickou podobu slova s předponou z. A poslední slovo s pravopisnou chybou se nachází v předposledním řádku. Prodíral je zde napsáno směkým, i ovšem musíme si najít podmět a přísudek, ze které se prodíraly pouze chrčivé zvuky. kdo co se prodíral zvuky, zvuky se prodíraly, podstatné jméno je dodu mužského neživotného, v přísudku proto musíme psát tvrdé i. Pokud budete hledat slova s pravopisnou chybou, musíte se soustředit na všechny pravopisné javy, které znáte, zhodu přísudku s podmětem, předpony, psaní mně, mn, e s háčkem, výjmenovaná slova, prostě všechno, co vás napadne. Tady opravdu musíte kontrolovat slovo od slova. Tak, jak jste dopadli s testovými úlohami? Já doufám, že dobře, že vám to šlo a pokud ne, určitě budeme trénovat ještě dál a to, co vám nešlo, teď vám půjde příště.