Příklad 23: Číselné posloupnosti a periodické geometrické vzory

Takže v tom příkladu 23 máme tenhle vzor, taková hradba, pořád se opakuje. První metoda, úplně nejjednodušší, metoda brutální silo. Přátelé, když nebudu vědět, jak to spočítat a to číslo tady bude nějaké rozumné, tak si prostě těch 50 čtverečků na ten papír takhle udělám. Nemůže mi to trvat díl než 2-3 minuty. A pokud to udělám precizně, tak prostě za to získám ty dva vody. To znamená, není hamba. V podstatě, pokud nejsem schopen najít, jak to vypočítat, tak si to namalovat, pokud to jde. Samozřejmě, pokud bych měl tady číslo 547, tak asi nestrávím hodinu testu děláním 50 hradek. To je nesmysl. Ale víte, že většinou ta obtížnost, takovýhle příkladu je odstupňovaná, a většinou ta první podůloha se bude ptát na něco, co je velice blízko. A většinou to jde nakreslit. Aniž bych musel nutně být schopen to spočítat. Takže první rozhodně není hamba si to nakreslit. To znamená, kdo z vás si dal prostě bílý papír a teď si tam udělal ty kostičky a vlastně začal si tam sát ty výsmenky, ty číslička, tak úplně v pořádku. No, tak. Druhá možnost je, že se budeme snažit přijít na ten vzor. A teďka, když já se podívám teda tady, tak si můžu doplnit vlastně ty čísla, které ještě mám na tomhle tom. Takže tady bude desítka, tady bude jedenáctka. A teď vlastně, když se podívám, tak si vyberu nějaký vod v tom vzoru. Tak třeba tehleté, no, tuhletu hranu, kde vlastně já vím, že ze začátku prostě to je horní, která jde rovně. A samozřejmě vy vidíte, že se přičítá plus čtyři, že jo. To znamená, dva plus čtyři je šest, šest plus čtyři je deset, další bude čtrnáct, šestnáct, že jo. Takže vlastně já vím, že ta další vlastně bude, tady mám deset a jde to po čtyřech, tak po deseti krocích bych měl čtyřicet, takže to by bylo padesát. To už je jakoby daleko. Tak já vezmu devět kroků. Devět kroků je vlastně co čtyři krát devět je třicet šest, to znamená a deset je čtyřicet šest, to znamená tady budu mít čtyřicet šest a čtyři je, čtyřicet šest a čtyři, čtyřicet šest, když si to takhle začnu kreslet, jo. Tak já vlastně jsem si řekl, tady mám nějakou, která je čtyřicet šest, jo. A tam musela být ze spoda. Teď budu mít čtyřicet, teď jsem tady, jo. Budu mít čtyřicet sedm, tady budu mít čtyřicet osm, tady budu mít čtyřicet devět, tady budu mít padesát, jo. Tady budu mít takhle padesát jedna a zase dolů. Takže jsem si tady takhle, tady budu mít čtyřicet pět. Jakoby odpočítal, jak ten vzor bude vypadat někde v tom rozmezí čísel, které hledám. No a teď vlastně se musím podívat na to, co jsem si teda odhodil, jak to bude pokračovat a na to, co mám tady. A když se podívám na to A, tak vidím, že čtyřicet sedm v A jde nahoru, ale mě jde dolů. Tak toto nebude. Jdu na B. Čtyřicet osm mě jde tam, to nebude, jo. Takže B to taky není. C. Aha, hele, čtyřicet sedm nahoře, čtyřicet osm, čtyřicet dvě, padesát. Hurá. To znamená, tohleto je ten vzor, který jsem našel přesně s těmi čísly tady. Jo? A tady vidím, že tohleto to řešení není. To znamená, kdyby třeba tady bylo dvěstě čtyřicet sedm nebo pětset, jo, tak bych to udělal úplně stejně. Jenom bych si to vynásobil, že jo, když budu mít po sto krocích, tak jaký tady bude číslo, že jo. Čtyřista, jo, čtyřikrát sto je čtyřista, plus deset čtyřista deset. Takže vím, že tady v té hraně, která je poté, co přišla ze zvora, by bylo čtyřista deset. Čtyřista jedenáct, čtyřista dvanáct, jo. Takže prostě najdu nejbližší násobek toho kroku, který vlastně je blízko těm číslům, který hledám, a nakreslím si část toho mého vzoru s těmi čísly, které mám tady. A to je celé. Takže podobně jako minulé s těmi trojuhelníčky, na začátku se naučím, jak to vlastně funguje. Zvolil jsem si jeden z těch vrcholů, jo, jako ten, který si odpočítám, a od něj vlastně potom znova zobrazím část toho vzoru, abych ho mohl porovnat. A to je celé.