Jak vyřešit úlohu s hracími kostkami u přijímaček z matematiky

Takže v příkladu jedna. Vlastně máme ty kostičky. A my víme, že ty kostky jsou stejné. To je trochu důležité, když je to tak uvedené. A zase, jako vždycky u těch kostek, platí, že součet těch teček, těch puntíků na protilehlých stranách je 7. A důležité je to, že jsou složeny tak, že se vlastně dotýkají stejným počtem těch teček, těch puntíků. A vlastně my máme určit, kolik těch teček bude tady nahoře na té kostce, kde jsme ztratili ty puntíky, které nevidíme. Já vám chci navrhnout jedno, jak se na takovouhle úlohu dívat. A jak si ji zakreslit. Je asi užitečné, než se snažit si vpisovat takhle do toho pohledu, ze předům, tak já bych si klidně nakreslil jako by půdoris. Co je to půdoris? Půdoris je takové divné slovo, které říká, že vlastně se na něco dívám z půdy a narysuji to. To znamená, je to pohled z hora. Takže když já se teď podívám z hora, tak vlastně já si budu chtít určit co nejvíce těch stěn té mojí kostky, kterou potřebuju určit. A teď vlastně, když se na to podívám, tak já jsem si napsal, dobře, tady mám tři tečky takhle z bloků, tady mám dvě tečky, když mám tady tři tečky, tak tady budu mít čtyři tečky, aby to bylo sedm. Tady jsem si řekl, dobře, tady z bloku já mám jednu tečku a vlastně teďka bude platit, že když tady mám čtyřku, tak tady budu mít taky čtyři takhle z toho bloku a tady proti budu mít tři, abych měl souštu sedm. A teď vlastně já vidím, že když tady mám dvojku, tak tady bude pětka a proti, protože se dotýkají stejným počtem teček, tak bude taky pětka. Tady bude jednička proti bude šestka a tady bude zase šestka. A teď už vlastně ještě vím, že tady jsou čtyři, to znamená tady budou tři. Tohle jsem si takhle řekl. A teď vlastně jsem se podíval na to, co mi vychází. A vidím, že vlastně u téhleté mojí kostičky, tady v rohu vlastně, platí, že tady zepsedu takhle, to, co nevidím, takže ona má šestku. A zároveň platí, že tady z té boční stěny, takže tady má šestku ze předu. Tady má ze předu šestku. A tady z téhleté boční, vlastně, kterou nevidím, ona musí mít trojku, protože tady je čtyřka, proti vlastně je trojka. Takhle jsem si, jakoby pomocí téhleté mapy, toho půdlorysu, jsem dospěl k tomu, jak vypadají ty boční stěny. No, a potom vlastně jsem se pořádně podíval na ten obrázek. A řekl jsem si, aha, hele, tato kostka mi vlastně ukazuje, že jo, jak vlastně vypadá, že všechny ty kostky jsou stejné. A vlastně vypadá, ukazuje mi, jak vlastně vypadá kostka, která má dopředu šestku a tady z boku trojku. Já vlastně vím, že jo, když si představíte, tak tato kostka se dá představit jako tato rohová kostka, na kterou teď ukazují, otočená o 90 stupňů dopředu. Protože ta šestka bude koukat dopředu, ona bude takhle stejně orientována, jo, a to znamená, že ze spodu tato kostka bude mít dvojku, jo, protože si představte, že tuto kostku takhle o 90 stupňů otočíme, že jo, aby měla vepředu šestku a z boku trojku. To znamená, dole bude mít dvojku a nahoře bude pětka. Pětka. Pětka. Je to správně, jo, nahoře bude pětka. Takže ještě jednou si zrekapitulujeme ten postup, abychom, jako by příště neudělali chybu. Je dobré si zakreslit, třeba ideálně do toho půdoryzu, do té matehy, vlastně ty stěny, co o nich nejvíc mohu zjistit. Jo, na základě toho, že mám vlastně součet teček sedm, a že se dotýkají stejným počtem teček. A jakmile jsem zjistil maximum, co jsem mluvil o té mojí kostce, té rohové, tak se zase vlastně začnu dívat na další nápovědu, jak bych zjistil, co bude tady nahoře. A všimnu si, že vlastně stejná kostka je natočená tady. Že vlastně já vidím, jak ta kostka vypadá. A tudíž nahoře bude mít pětku. jo, tak.