Online (Celá ČR) | Pobočka Praha | Pobočka Beroun
★★★★★ 5,0 • 180+ recenzí
„Kurz skvěle připravil syna na přijímačky, byl přijat na prioritní školu." – Radka Š.
Aritmetika a počítání Základní početní operace s přirozenými čísly

Slovní úloha o kupci a dukátech: Jak na nejmenší společný násobek a zbytky

1 Zadání příkladu

Příklad 13 
Kupec se nudí ve svém obchodě a rozděluje své dukáty na hromádky po třech dukátech a zbývají mu dva.  
Pak stejný počet dukátů rozdělí na hromádky po pěti a zbyly mu zase dva dukáty.  
Kupec je rozmrzelý a chce po místním mudrcovi odpověď na otázku, kolik ještě nejméně dukátů musí vydělat, aby 
mu při rozdělování na hromádky po třech a po pěti nezbyl žádný dukát. 
Zjisti, jaká byla mudrcova odpověď.

Zadání příkladu:

Příklad 13 Kupec se nudí ve svém obchodě a rozděluje své dukáty na hromádky po třech dukátech a zbývají mu dva. Pak stejný počet dukátů rozdělí na hromádky po pěti a zbyly mu zase dva dukáty. Kupec je rozmrzelý a chce po místním mudrcovi odpověď na otázku, kolik ještě nejméně dukátů musí vydělat, aby mu při rozdělování na hromádky po třech a po pěti nezbyl žádný dukát. Zjisti, jaká byla mudrcova odpověď.

Zobrazit zadání jako přístupný text
Velikost písma:
Příklad 13
Kupec se nudí ve svém obchodě a rozděluje své dukáty na hromádky po třech dukátech a zbývají mu dva.
Pak stejný počet dukátů rozdělí na hromádky po pěti a zbyly mu zase dva dukáty.
Kupec je rozmrzelý a chce po místním mudrcovi odpověď na otázku, kolik ještě nejméně dukátů musí vydělat, aby
mu při rozdělování na hromádky po třech a po pěti nezbyl žádný dukát.
Zjisti, jaká byla mudrcova odpověď.

2 Video řešení s lektorem

Načítám video přehrávač...

3 Správný výsledek

Zobrazit výsledek ▾
Obrázek řešení

4 Jak ti to šlo?

Ohodnoť, jak ti šel tento příklad. Uloží se ti do tvojí osobní historie pro opakování:

5 Vysvětlení a postup výpočtu

V této oblíbené přijímačkové úloze se setkáváme s kupcem, který rozděluje své zlaté dukáty do hromádek po 3 nebo po 5 kusech. V obou případech mu však vždy 2 dukáty zbydou. Abyste příklad úspěšně vyřešili, je potřeba nejprve najít nejmenší společný násobek čísel 3 a 5, kterým je číslo 15. Jelikož kupci při obou způsobech dělení 2 dukáty přebývají, má v tuto chvíli nejméně 17 dukátů (tedy 15 + 2).

Otázka však zní, kolik dukátů musí ještě nejméně vydělat, aby žádný dukát nezbyl. Aby byl celkový počet dukátů opět beze zbytku dělitelný třemi i pěti, musí se kupec dostat na nejbližší vyšší společný násobek, což je číslo 30. Protože už má 17 dukátů, chybí mu do třicítky přesně 13 dukátů (30 - 17 = 13). Zkráceně lze také uvažovat tak, že do plného násobku 15 mu k jeho 2 zbylým dukátům schází 13 dukátů (15 - 2 = 13).

Správná mudrcova odpověď tedy zní, že kupec musí vydělat ještě 13 dukátů. Tato úloha patří k častejším záludnostem u přijímacích zkoušek na osmiletá gymnázia, protože prověřuje nejen znalost násobků a dělitelnosti, ale také schopnost správně pracovat se zbytkem po dělení.

6 Přepis výkladu lektora

Zobrazit přepis ▾
Takže v příkladu 13 máme kupce a ten se nudí. A on vlastně ty svoje zlatělky vlastně dává na kupičky po třech anebo po pěti a vždycky mu dva zbyly. A chce, aby mu žádný nezbyl a tak se ptá mudrce, kolik musí vlastně těch dukátů ještě naspořit, aby mu to vycházelo. Když se vás vlastně zeptám, kolik by těch kupec těch zlatěků nejméně, kolik nejméně by jich potřeboval, aby se mohl dělat ty kupičky po těch třech zlatěků a nebo po těch pěti zlatěků a žádný mu nezbyl. Kolik by jich nejméně... 30? 30 by mu... 13? 15? 15. 15. Správně. Po třech a po pěti společný násobek třech a pět je patnáct. Nejmenší. 30 samozřejmě funguje taky. 30 zlatěků bych také mohl rozdílit na 10 kupiček po třech a na 6 kupiček po pěti, ale není to ten nejmenší. Nejmenší je patnáct. Správně. Takže vidíme, že vlastně to je nejmenší. Tady mám vlastně ty násobky. A tady i takhle vidíte, že vlastně první číslo, které je v obou dvou společné, je to ten nejmenší společný násobek je patnáct. Jo? A pak ve vyšších ročnících se budete učit, protože tohle jsou takzvaná prvočísla, tak vlastně tím, že je vynásobíme, tak zároveň najednou hned získáme ten nejmenší společný násobek. Takže to jsou prvočísla. Tak, ale to teď není důležité. Důležité je, že jsme vlastně jako přišli na to, že vlastně bez zbytku by jich měl patnáct. A když mu vlastně dva zbývají vždycky, kolik on tedy tisí? Plus dva, sedmnáct. Správně, plus dva, sedmnáct. Přesně tak, jo? Takže vlastně plus dva zlaťáky, které mu přebývají, přebývají, on tedy má teďka sedmnáct zlaťáků. Tak, a další otázka tedy, jako by ta otázka byla, kolik zlaťáků on musí přidat, aby mu žádný nezbýval, když bude dělat ty hromádky po třeba po pěti. Třišená. Třináct. Třináct. Třináct je dobře. Proč? Protože vlastně stejně tak, jako číslo patnáct je ten vlastně nejmenší společný násobek, tak další společný násobek je číslo třicet. Jo? A třicet je další číslo, které vlastně máme, které dokážeme rozdělit bez zbytku o třech a po pěti, že jo? Deset a těch šest kupiček. To znamená vlastně, když ten kupec teďka má sedmnáct a vlastně potřebuje se dostat na třicet, protože rozhodně nechce někomu dát dva zlaťáky pryč. To nechce. To ne. On vlastně hledá další větší násobek. Jo? To řešení by nebylo správné, jako bydy bychom řekli, že dva zlaťáky vyhodí. To kupec nikdy neudělá. On chce dalších třináct našetřit, aby vlastně se dostal na ten nejmenší násobek. Vidíte, že vlastně, když si nad tím zamyslíte, zkuste si za domácí úkol ještě vlastně určit, jestli to funguje i dál, kdybyste si vlastně řekli dobře, co kdybych já nenašel nejmenší společný násobek, ale našel jsem třeba těch třicet v prvním kroku a řekl jsem si, že kupec má třicet dva zlaťáků. Jestli by dál fungovalo, že kdyby přidal třináct, takže by mu žádný nevzbyl. Jo? Zkuste si to ověřit. Když jsem vzal těch třináct? Já to bych měl. Kde jsem vzal těch třináct? Ještě jednou vysvětlím. Rozumíš tomu, proč teďka má sedmnáct zlaťáků? Proč víme, že jich má sedmnáct? Ano. Tak, hele, a teď mu ty dva přebývají a on hledá další nejmenší počet, nebo další počet zlaťáků, který on vlastně musí mít, který půjde bez zbytku rozdělit po třech, na kupičky po třech a na kupičky po pěti. A to je číslo třicet. Mezi číslem sedmnáct, vlastně žádné další až do třiceti takové číslo není, které se dá bez zbytku vydělit pětkou a trojkou. První je třináct, je třicet. Můžeš. A to bych neuměl vysvět, jestli jste musí udělat těch patnáct, nebo se musí udělat až třicet? Nebo tak a dal? No, ono totiž, to bylo právě to, co jsem chtěl vám dát za domácí úkol. Pojďme si říct, kdybychom přišli třeba na třicet, že je vlastně ten společný násobek a ne patnáct. Tak, pořád by platilo, že by měl vlastně třicet a aby mu dva zbývaly, tak by musel mít třicet dva. Co hlasíš? Třicet dva. A teď vlastně, jaký je další společný násobek vyšší než třicet? Čtyricet? Pět. Čtyřicet pět. Skvěle. To znamená, my vlastně chceme třicet dva a kolik je čtyřicet pět? Zase třináct. Takže už jsme si odpověděli i na domácí úkol. Vlastně je úplně jedno, pořád to vychází stejně, jestli byste si určili, že vlastně kupec má teď sedmnáct nebo třicet dva, nebo čtyřicet sedm, nebo šedesát dva. A zkuste si nad tím zapřemýšlet, že vlastně vždycky to bude o třináct. Že a vlastně dva zlatějky má, tak nemá být patnáct minus dva? No, to nemá, protože jemu vlastně ty dva zlatějky přebývají. To znamená, že on vlastně dokáže udělat ty kupičky po třech a po pěti. A kdyby mu žádný nepřebýval, tak bych měl přesně patnáct. Ale když vlastně mu ještě ty dva přebývají, tak musí mít o dva víc než patnáct. Takže sedmnáct. Jo? A nebo těch třicet dva, a nebo čtyřicet sedm. Jo? Jinak vlastně by mu nezbývaly dva. Kdyby jich měl třináct, jo? Tak by mu zbývaly po pěti, kdyby dělal kupičky, tak by zbývaly tři. A kdyby dělal kupičky po třech, tak by mu zbýval jeden. Rozumíš? Lepší? No moc ne. Ne? Hele, podívej, zkus si to doma nad tím zapřemýšlet. Že když budy by měl třináct zlatáků, tak jaké můžeš udělat kupičky? Můžeš udělat kupičky dvakrát pět. A kolik ti zbyde zlatáků? Tři. Tři. Zvíš, že zbydou tři. Zbydou tři. A můžeš taky udělat kolik kupiček po třech? Můžeš udělat čtyři kupičky po třech. Že jo? To je dvanáct. A zbyde ti jeden. Já takhle tady napíšu zbyde. Jo? Zbyde jeden. Takže vidíš, že to nefunguje s třinácti zlatákama. On musí mít o ty dva zlatáků víc, než je ten nejmenší společný násobek. Jo? Ale on vlastně, kdyby měl číslo dělitelný o vymětší samotek, musí dodat patrnáct. A když ti dva už má, tak... Tak musí třináct. Jo? No. No. To jo? To je dobře. Třináct je to odpověď. Třináct je dobře. Ano, on musí dodat třináct. Odpověď je třináct. Mudrc, jo? Aby jsme si všichni rozuměli. My jsme přišli na to, že on má nyní sedmnáct vlatáků. A mudrc mu poradil, milý kupče, musíš přidat ještě třináct. Lepší? Jo, Alež, já jsem to řešel opaj jinak. To můžeš. To je v pohodě. To je na tobě. Jakoby... Každopádně prostě správně je třináct. Třináct. Jo? Správně třináct. A tohle to je vlastně ten postup. A ten postup bude vždycky vycházet z toho násobku. Dá se nad tím přemýšlet různě, ale prostě ten princip, že vycházíme z toho násobku, prostě je neměný. Hele, už musíme končit. Tohle je zajímavý. Ale vy máte za chvíli češtinu. Jo? To znamená, za domácí úkol dopočítejte ten zbytek. Komu ten kupec nebude jasný ještě příště, tak se mě zeptá za týden. A já na začátku lekce si tomu ještě povědujem, když budete chtít. Jo? Není to problém. Ale teď už se mi zamávejte. Za týden budeme rýsovat. Připravte si tušky a kružítka. Ale na začátku klidně ještě si povíme o zlatělcích a kůpci. Jo? Mějte se hezky a uvidíme se za týden. A přihlažte se na češtinu. Ahoj. Ahoj.