Aritmetika a počítání
Hledání neznámého čísla v rovnici nebo číselné řadě
Jak vyřešit číselný rébus s alfou a betou na přijímačkách
1 Zadání příkladu
Zadání příkladu:
Příklad 2 Jsou dány rovnosti: + = β ∙ β = β β a β představují číslice od 1 do 9. Urči, jakou číslici představuje a jakou β. = ................, β = ................
Zobrazit zadání jako přístupný text
Velikost písma:
Příklad 2
Jsou dány rovnosti:
+ = β
∙ β = β β
a β představují číslice od 1 do 9.
Urči, jakou číslici představuje a jakou β.
= ................, β = ................
Jsou dány rovnosti:
+ = β
∙ β = β β
a β představují číslice od 1 do 9.
Urči, jakou číslici představuje a jakou β.
= ................, β = ................
2 Video řešení s lektorem
Načítám video přehrávač...
3
Správný výsledek
Zobrazit výsledek ▾
Skrýt výsledek ▴
4 Jak ti to šlo?
Ohodnoť, jak ti šel tento příklad. Uloží se ti do tvojí osobní historie pro opakování:
✅ Uloženo!
📊 Spočítáno: 0 / 248
Hodnocení můžeš kdykoliv změnit opětovným kliknutím.
5 Vysvětlení a postup výpočtu
Úlohy s neznámými číslicemi skrytými za symboly jako alfa a beta se na přijímacích zkouškách na víceletá gymnázia objevují velmi často. Klíčem k jejich úspěšnému vyřešení není zmatené zkoušení všech čísel od 1 do 9, ale systematické omezení množiny možných řešení. Nejdříve se podíváme na první rovnost a zamyslíme se, jakých hodnot může alfa vůbec nabývat.
Pokud bychom za alfu dosadili například pětku, dostali bychom 55 + 5 = 60, čímž by se změnila první číslice výsledku na šestku, což zadání neumožňuje. Alfa tedy musí být menší než 5, čímž nám zůstávají pouze možnosti 1, 2, 3 nebo 4. Vyzkoušíme nejnižší možnost alfa = 1: v první rovnici dostaneme 11 + 1 = 12, z čehož vychází beta = 2.
Nyní musíme ověřit, zda tato hodnota funguje i v druhém příkladu. Dosazením získáme 11 · 2 = 22, což přesně odpovídá zápisu beta beta. Správným řešením je tedy alfa = 1 a beta = 2. Tento logický postup omezování možností vám ušetří spoustu drahocenného času u přijímaček z matematiky.
Pokud bychom za alfu dosadili například pětku, dostali bychom 55 + 5 = 60, čímž by se změnila první číslice výsledku na šestku, což zadání neumožňuje. Alfa tedy musí být menší než 5, čímž nám zůstávají pouze možnosti 1, 2, 3 nebo 4. Vyzkoušíme nejnižší možnost alfa = 1: v první rovnici dostaneme 11 + 1 = 12, z čehož vychází beta = 2.
Nyní musíme ověřit, zda tato hodnota funguje i v druhém příkladu. Dosazením získáme 11 · 2 = 22, což přesně odpovídá zápisu beta beta. Správným řešením je tedy alfa = 1 a beta = 2. Tento logický postup omezování možností vám ušetří spoustu drahocenného času u přijímaček z matematiky.
6
Přepis výkladu lektora
Zobrazit přepis ▾
Skrýt přepis ▴
V příkladu dvě máme následující zadání. Pokud někdo neví, tak vlastně tohleto písmenko je alfa, tohleto písmenko je beta. Alfa, beta. Více se s tím nemusíte trápit. Je to prostě nějaké písmenko a za ním se skrývá, to je to důležité, za ním se skrývá nějaké číslo. My víme, že vlastně zatím alfa a beta se mohou skrývat číslice od jedničky do devítky. To znamená, to alfa a beta mohou být jiné číslice, nebo mohou být stejné, to nevíme, a budou mít velikost od jedničky do devítky. Tak, jak vlastně jste mohli přemýšlet, abyste vlastně rychle a správně vyřešili tenhle příklad. Začal bych už s tou prvním příkladem. Vlastně, co my musíme udělat je najít, pro jaké číslice vlastně platí oba dva příklady. Oni jsou to takové, jakoby, dá se říct, rovnice. Levá strana rovná se pravá, levá rovná se pravá, ale tím se taky netrapte. Čemu musíte rozumět je to, že máte dva příklady, kde se vám za těmi písmenky skrývají nějaká čísla nebo nějaké číslice, a vy musíte najít, jaké to jsou, aby to platilo. Aby to platilo. To znamená, aby se tohleto rovnalo téhleté části, bo tahleta levá strana rovnala pravé, a tady tahleta se rovnala té pravé taky. Takže, můžeme klidně se podívat na ten první příklad. A vidíme, že nějaké číslo, které se skládá ze dvou stejných číslec. Proč stejných? Protože je tady alfa, alfa. To znamená nějaké číslo, dám příklad, co by to mohlo být třeba 77. Kdyby alfa bylo 7, tak by tohleto číslo bylo 77. A potom by muselo platit, že 77 plus 7 se rovná alfa a beta. A my vidíme, že už teďka vás napadne, no sedmička to rozhodně být nemůže, ta alfa. Proč ne? Protože vidíme, že 77 plus 7 je co? 84. 84. A tady vlastně už je osmička. Tady je osmička. Ale vlastně vidíme, že tady máme sedmičku. Máme mít sedmičku. Tady máme mít sedmičku. A ne osmičku. To znamená, sedmička to rozhodně nebude. A teď, abychom nemuseli zkoušet všechna čísla, tak v prvním kroku bychom si měli, nebo vy zkuste vymyslet, pokud už jste to nevymysleli, jakých maximálních hodnot ta alfa může nabívat. Nemůže to být 0, že? 0 plus 0 je zase 0 a nebude to prostě 0 beta. To nemůže být. Mohla by to být třeba jednička, možná dvojka. A mohla by to být třeba šestka? No šestka už by to být nemohla. Proč? Protože 66 plus 6 už bude vždycky 70. Že jo? 55 plus 5 už bude zase začínat šestku. Takže vidíte, že vlastně alfa by mohla být, jo, buď jednička, dvojka, trojka nebo čtyřka, zatím vlastně na základě té první rovnice, toho prvního příkladu. Ostatní si v číslice vůbec nemusím zkoušet, jo? Protože vím, že vždycky prostě 66 plus 6 bude větší, než dostanu větší číslo, které už nezačíná šestkou, že jo? 99 plus 9 dostanu 100 něco, že jo? To už vůbec nejde. Tak. Takže, jakmile jste si takové vlastně omezili tu množinu těch možných alf, jo, tak teď asi nejjednodušší krok byl, si prostě vyzkoušet, pokud bych si za alfa dosadil třeba jedničku, jak by to vypadalo, jo? Takže pojďme teďka si zkusit jedničku a já jsem se teď snažil vysvětlit, proč vlastně nemusíme zkoušet alfa 5, 6, 7, 8, 9, ho? A teďka, když teda zkusíme, že alfa je jedna, tak dostaneme 11 plus 1 rovná se 12, jo? Tak, to znamená, ten příklad nám funguje, protože alfa, alfa, alfa, to je 11 plus alfa je 12, tady to je alfa, ta dvojka je beta, že jo? Ta dvojka je beta. Tak. A teď musíme zkusit, jestli nám to bude fungovat v tom druhém příkladu, nebo vy jste to měli zkusit. A měli jste zkusit, že vlastně platí tedy 11 krát co? krát 2 je 22. Aha, hele, až takhle jednoduché to bylo. Funguje nám to. To znamená, alfa rovná se 1 a vyšlo nám z toho, že beta rovná se 2, jo? Takže ten hlavní postup, co potřebuju, abyste si pamatovali, jo? Když budete mít takovýhle příklad, v prvním krohu se vždycky snažte zamyslet, jak vlastně si omezíte tu množinu možných řešení, jo? A to, co jsem udělal já, je, že jsem si vlastně řekl, ty řešení mohou být pouze 4 na vyskoušení, které z nich to bude, jo? Protože 5, 5 plus 5 už je 60. To už nemůže fungovat a nic vyššího, čo rozhodně fungovat nebude. A takhle to mohla být prostě jednoduchá myšlenka. Mohli jste to řešit jinak, pokud jste se dostali k těm správným výsledkům, tak je to príma a nemusíte mít žádné obavy. Tak to Pak Hebátek, aby překli jsem udělal.