E-book Zdarma

Tahák z češtiny pro 9. třídu k přijímačkám

Přehled učiva českého jazyka pro 9. třídu v jednom PDF. Zdarma.

12 KAPITOL k přijímačkám
Pravopis, tvarosloví i skladba přehledně
Nejčastější chytáky v CERMAT testech z ČJ
Tipy pro práci s výchozími texty

Nahlédněte dovnitř

Ochutnávka z e-booku

Vybrali jsme pro vás 3 klíčová témata, která v testech dělají problémy.

Podmět a přísudek: Kompletní přehled, druhy a shoda

Základní skladební dvojice: Kompletní průvodce

V této lekci rozebereme stavební kameny české věty. Naučíš se bezpečně poznat všechny 4 druhy přísudků, všechny typy podmětů a pochopíš pravidla pro psaní i/y ve shodě.

1. Přísudek: Čtyři typy, které musíš znát

Přísudek je základ věty. V testech se často chybuje v tom, kam zařadit složitější tvary. Zde je kompletní rozdělení:

A) Přísudek slovesný jednoduchý

Tvoří ho jedno sloveso v určitém tvaru. Pozor, "jednoduchý" neznamená, že je krátký! Patří sem i složené slovesné tvary a trpný rod.

Co sem patří:

Jednoduchá slovesa: Lenka se zasmála.
Podmiňovací způsob: On by to neudělal.
Budoucí čas: Všichni budou zpívat.
Trpný rod: Dopis byl napsán. (Pozor! "Byl" zde není spona, ale pomocné sloveso trpného rodu.)
Sloveso "BÝT" ve významu existovat: Brambory jsou ve sklepě. (= leží tam).

B) Přísudek slovesný složený

Musí obsahovat dvě části: pomocné sloveso (způsobové/fázové) + infinitiv.

ZPŮSOBOVÉ/FÁZOVÉ + INFINITIV

Způsobová: moci, smět, muset, chtít, mít (povinnost).
Fázová: začít, přestat, zůstat.

Příklad: Jirka může číst. Přestalo pršet.

C) Přísudek jmenný se sponou

Skládá se ze spony a jmenné části (podstatné nebo přídavné jméno).

SPONA + JMÉNO

Spona: být, bývat, stát se, stávat se.

Příklad: Jitka je lékařka. Dům byl postavený (stavba je hotová - vlastnost).

D) Přísudek jmenný beze spony

Vyskytuje se v příslovích, heslech a nadpisech. Sponové sloveso "je" tam chybí, ale domyslíme si ho.

Sliby – chyby. (= Sliby jsou chyby)
Mladí ležáci, staří žebráci.
Kniha – pramen vědění.

2. Podmět: Kdo to dělá?

Podmět není jen "ten, kdo to dělá". Rozlišujeme tři základní typy, na které si musíš dát pozor.

A) Podmět vyjádřený

Je ve větě přímo napsaný. Může to být podstatné jméno, zájmeno, ale i infinitiv nebo číslovka.

Holý: Markéta plave.
Rozvitý: Každá kniha z knihovny je evidována. (Podmět je "kniha", "každá" a "z knihovny" ho rozvíjí).
Několikanásobný: Mrkev, petržel i sazenice uschly.

Pozor: Podmětem může být i zpodstatnělé přídavné jméno: Raněný se probral.

B) Podmět nevyjádřený

Není napsaný, ale přesně víme, kdo to je (z kontextu nebo tvaru slovesa).

Četl knihu. → Víme, že ON.
Máte úkoly? → Víme, že VY.
Byl jsem na nádraží. → JÁ.

C) Podmět všeobecný

Původcem děje je "kdokoliv", "lidé", "všichni". Nelze ukázat na jednu osobu. Často v příslovích.

Hlásili to v rozhlase. (Redaktoři? Někdo.)
S poctivostí nejdál dojdeš. (Platí pro každého).
Ve slově babyka píšeme y. (Všichni).

3. Pravidla shody přísudku s podmětem (i/y)

Postupuj podle této hierarchie "síly" rodu. Kdo je v seznamu výše, ten určuje koncovku:

1. Rod mužský životný → -i
(Sněhuláci roztáli. Muži i ženy pracovali.)
2. Rod mužský neživotný → -y
(Lesy šuměly. Dny ubíhaly.)
3. Rod ženský → -y
(Ženy hovořily. Děti křičely - pozor, děti jsou rod ženský!)
4. Rod střední (mn. č.) → -a
(Housata štěbetala. Auta jela.)

Radek radí: Pozor na chytáky ve shodě

Cermat miluje slova, která matou svou koncovkou nebo životností:

Sněhuláci, draci, strašáci: Ačkoliv jsou neživí, gramaticky se skloňují jako životní (pán/muž). Proto: Sněhuláci roztáli (-i).
Koně vs. Koně:
- Zvířata (živí): Koně táhli vůz (-i).
- Nářadí/hračky (neživí): Dřevěné koně stály v koutě (-y).
Ledoborci vs. Ledoborce: Obojí je správně, ale mění se shoda. Ledoborci (ti) vypluli vs. Ledoborce (ty stroje) vypluly.

Věty jednočlenné, ekvivalenty a druhy vedlejších vět

Skladba věty a druhy vedlejších vět

V této lekci si uděláme jasno v tom, co je to věta jednočlenná, dvojčlenná a větný ekvivalent. V druhé části se naučíš bezpečně poznat vedlejší větu podmětnou a předmětnou, což je jeden z nejčastějších úkolem v testech.

1. Jednočlenná věta vs. Větný ekvivalent

Základní rozdíl je v tom, zda výraz obsahuje určité sloveso, či nikoliv. Zde je srovnání:

A) Věta jednočlenná

Obsahuje sloveso, ale nemá podmět (ani nevyjádřený). Často vyjadřuje pocity nebo přírodní jevy.

Stmívá se. (Neexistuje "ono" se stmívá).
Kručí mi v žaludku.
Bolí mě v krku.

B) Větný ekvivalent

Neobsahuje určité sloveso. Základem je infinitiv, citoslovce, podstatné jméno nebo příslovce.

Vystupovat! (Infinitiv)
Aha. (Citoslovce)
Rychle! (Příslovce)
Veselé Vánoce!

Chyták: Věta dvojčlenná s nevyjádřeným podmětem

Pozor! Pokud si do věty můžeš dosadit zájmeno (ON, ONA, ONO, MY...), jedná se o klasickou větu dvojčlennou.

Přišel pozdě. → (ON) přišel. → Věta dvojčlenná.
Zůstaň stát! → (TY) zůstaň stát. → Věta dvojčlenná.

2. Jak rozlišit VV podmětnou a předmětnou?

Tyto dvě vedlejší věty se často pletou, protože se na ně ptáme podobně. Rozhodující je VĚTA HLAVNÍ.

VV PODMĚTNÁ

Věta hlavní nemá podmět. Vedlejší věta tento podmět nahrazuje.

Signály: Říká se, zdá se, je nutné, je důležité.

Říká se, že v nouzi poznáš přítele.
(Kdo/co se říká? Že poznáš přítele.)

VV PŘEDMĚTNÁ

Věta hlavní má podmět (nebo je nevyjádřený). Vedlejší věta rozvíjí sloveso.

Signály: Petr říkal, myslím si, viděl jsem.

Karel tvrdil, že hráli fotbal.
(Karel tvrdil koho/co? Že hráli fotbal.)

Speciální případ: VV Přísudková

Tato věta nahrazuje jmennou část přísudku (po sponovém slovese být). Často obsahuje odkazovací zájmeno takový.

Vzorec: SPONA (být) + ODKAZ (takový) + VEDLEJŠÍ VĚTA

Mirek není takový, jak ho vylíčila.
Obloha byla, jako by ji vymetl.

Radek radí: Pozor na pravopis v testech

V části "Práce s textem" se často chybuje v psaní velkých písmen u válek. Pamatuj:

druhá světová válka (malé d, s, v) – obecné pojmenování.
třicetiletá válka (malé t).

Stejně tak pozor na slovo současný (od slova čas), nikoliv "součastný".

Přívlastek a přístavek: Kompletní průvodce a interpunkce

Přívlastek: Rozvíjející větný člen a jeho záludnosti

V této lekci se naučíme bezpečně poznat přívlastek, rozlišit jeho druhy (shodný vs. neshodný) a pochopit, kdy psát čárky u přívlastku těsného a volného. Podíváme se i na přístavek, který se v testech často plete.

1. Přívlastek shodný vs. Neshodný

Základní pravidlo: Přívlastek vždy rozvíjí podstatné jméno (ne sloveso!).

A) Přívlastek SHODNÝ

Stojí obvykle PŘED podstatným jménem. Shoduje se s ním v pádě, čísle a rodě.

Krásná žena.
Můj pes.
Třetí princ.

B) Přívlastek NESHODNÝ

Stojí obvykle ZA podstatným jménem. Neshoduje se v pádě (často je ve 2. pádě).

Žena z Francie.
Dům hrůzy.
Cesta domů.

Častá chyba: Záměna s Příslovečným určením

Pozor na spojení jako Hotel v horách vs. Bydlet v horách.

Bydlet v horách → Kde bydlí? (Váže se na sloveso) = Příslovečné určení.
Hotel v horách → Jaký hotel? (Váže se na podst. jméno) = Přívlastek neshodný.

2. Čárky: Přívlastek těsný vs. Volný

Toto je nejtěžší část interpunkce. Rozhoduje, zda je informace pro větu nezbytná.

Přívlastek TĚSNÝ (Bez čárek)

Informaci nemůžeme vynechat, jinak by věta nedávala smysl nebo by platila pro všechny.

Žáci mající chřipku zůstanou doma.

(Jen ti nemocní, ne všichni žáci).

Přívlastek VOLNÝ (S čárkami)

Informaci můžeme vynechat. Je to jen doplněk navíc.

Matka, oblečená do šatů, mi zamávala.

(Zamávala by, i kdyby měla džíny. Podstatné je, že zamávala).

3. Přístavek: "To samé jinými slovy"

Přístavek je podstatné jméno (nebo skupina), které znovu pojmenovává to samé. Vždy se odděluje čárkami z obou stran!

Vzorec: JMÉNO, PŘÍSTAVEK, POKRAČOVÁNÍ VĚTY.

Harry Potter, student z Bradavic, je čaroděj.
Praha, hlavní město ČR, leží na Vltavě.

Radek radí: Jak poznat postupně rozvíjející přívlastek?

Pokud váháte, zda psát čárku mezi přídavnými jmény (nová zimní bunda), zkuste mezi ně vložit "a".

Nová a zimní bunda? → Nedává smysl. → Postupně rozvíjející (bez čárky).
Červená, modrá a bílá. → Dává smysl. → Několikanásobný (s čárkou).

Líbí se vám styl vysvětlování? V e-booku toho najdete 10x tolik.

Stáhnout celý e-book zdarma